„Variace na známou narozeninovou píseň Happy Birthday zkomponoval Petr Wajsar.“

„Mezi gratulanty se zařadili dva klavíristé, dvě smyčcová kvarteta, tři žestě, jeden varhaník a dvě mezzosopranistky.“

„A už slyšíme i nápěv…ale kam ta známá melodie vede?“

Pražské jaro slaví své třičtvrtěstoletí v době, která zhatila nejeden velký flám… tedy plán. Pořadatelé však nesložili ruce do klína a spojují se se svým publikem online. 12. května jsme sice zvyklí slýchávat Mou vlast, letošní ročník byl však zahájen ve jménu oslav: narozeninovou zdravicí: „Happy Birthday!“

Nakonec jsme ale ani o toho Smetanu nebyli zcela ochuzeni, neboť Narozeninový koncert začal na sekundu přesně, a to polkou z Vltavy. Ze střechy pražského Rudolfina nás pod blankytným nebem přivítal Ondřej Havelka, který představil skladbu, jejího autora i jednotlivé členy improvizovaného souboru.

Variace na známou narozeninovou píseň Happy Birthday zkomponoval Petr Wajsar, absolvent Pražské konzervatoře a AMU v oboru skladba, který se věnuje kompozici napříč žánry. Pro tuto příležitost vytvořil nejen skladbu samotnou, ale také podklady pro 10 umělců, respektive těles tak, aby své party mohli nahrát doma. Jejich sólové výstupy pak poslepoval dohromady do jedné audiovizuální gratulace.

Mezi gratulanty se zařadili dva klavíristé, dvě smyčcová kvarteta, tři žestě, jeden varhaník a dvě mezzosopranistky, z nichž někteří natočili kromě svých partů také pozdrav. Jako prvního jsme viděli amerického klavíristu Garricka Ohlssona, který od roku 1973 navštívil Pražské jaro už jedenadvacetkrát. Publikum se na něj může těšit opět příští rok, kdy nabídne klavírní recitál a současně zasedne v porotě klavírní soutěže. Klavíristou v tandemu byl tentokrát zástupce českých umělců: Miroslav Sekera, s nímž se čtenáři KlasikyPlus měli možnost seznámit v nedávno vydaném rozhovoru 

Za smyčce se zúčastnila dvě prvotřídní česká kvarteta. V současné sestavě Pražákova kvarteta, které úspěšně reprezentuje českou kulturu už od roku 1972, hrají Jana Vonášková, Vlastimil Holek, Josef Klusoň a Michal Kaňka. Druhým souborem byl neméně úspěšný Epoque Quartet, který už také není na české ani zahraniční scéně žádným nováčkem a publikum přesvědčuje svým širokým záběrem. Ostatně sestavu David Pokorný, Vladimír Klánský, Vladimír Kroupa a Vít Petrášek jsou diváci České televize zvyklí vídat i v přenosech populární taneční soutěže Star Dance, jíž Epoque Quartet svými výkony dodává ještě větší lesk.

V žesťové sekci se představil maďarský trumpetista Gábor Boldoczki, který patří k interpretační špičce, hornista Radek Baborák, jehož jméno v současnosti rezonuje nejen díky jeho umělecké kvalitě, ale také v souvislosti s podporou umělců na volné noze, a trombonista Lukáš Moťka. Gábor Boldoczki je laureátem řady soutěží a nositelem několika maďarských vyznamenání. Spolupracoval s předními evropskými orchestry a vztah k české kultuře před pár lety vyjádřil mimo jiné vydáním CD s názvem Bohemian Rhapsody z repertoáru českých (či na území českých zemí pobývajících) skladatelů, a to ve spolupráci s PKF – Prague Philharmonia.

Radek Baborák je jednou z nejvýraznějších postav české hudební scény. Už v osmnácti letech obsadil místo prvního hornisty v České filharmonii, odkud putoval do německého angažmá, jež vyvrcholilo postem sólohornisty Berlínských filharmoniků. Na Pražském jaru se objevil nejen jako hornista, a to i v soutěži, ale v roce 2016 také jako dirigent. Lukáš Moťka také patří mezi laureáty Pražského jara. Prošel angažmá v Moravském divadle Olomouc, Národním divadle Brno a v současnosti zastává post sólotrombonisty České filharmonie.

Varhany jsou královským nástrojem, a tak nepřekvapí, že varhaník i v tomto projektu zastával výsostnou pozici jednotlivce. Za varhany v koncertním sále Královéhradecké filharmonie usedl Pavel Svoboda, který se rovněž počítá mezi laureáty Pražského jara.

Tomuto instrumentálnímu seskupení nasadily korunu dvě pěvkyně: Bernarda Fink, argentinská mezzosopranistka slovinského původu, která mnoho let žila také v Praze, a proto dnešní diváky mohla pozdravit v českém jazyce, a Dagmar Pecková, jejíž jméno je v zahraničí stejně proslulé jako u nás.

Skladbu zahájil oktet smyčcových nástrojů, do jejichž prodlev se postupně představili oba klavíristé. Poté první vstup smyčců přebraly žestě a celý, dosud zapojený ansámbl se spojil v jedno těleso. A už slyšíme i nápěv – varhany potvrzují své královské postavení i v preferencích skladatele… ale kam ta známá melodie vede?

Ani se nenadějeme a je z toho fuga. Téma si předávají houslisté, Radek Baborák, Gábor Boldoczki a pak si zase berou slovo varhany. Avšak ne na dlouho – Happy Birthday v moll hraje Lukáš Moťka na trombon. Kontrapunkt mu záhy vytvoří Miroslav Sekera a pak zpět k žesťům, přes smyčcový kvartet až k hromadnému finále, v němž nám střídání klavíristů autor přibližuje zvýrazňováním jejich videookének. Ještě troška reminiscence Vltavy, aby to bylo správně „pražskojarní“, a už jsou tu dámy Bernarda Fink a Dagmar Pecková i s textem „Happy Birthday Prague Spring Festival, Happy Birthday to You!“ A nebyly by to varhany, kdyby neměly poslední slovo: tématem Vyšehradu z konce Vltavy.

I my se připojujeme ke gratulacím a přejeme našemu nejstaršímu festivalu klasické hudby, aby překonal spolu s českým uměním těžké doby a přinášel nám zážitky minimálně do té stovky, dvou, tří…

Foto: Pražské jaro