pátek, 14 květen 2021 13:14

Musica Florea a její živelné provedení Dvořákovy Šesté

Autor:

„Od první věty jsem byl téměř elektrizován elasticky pružnou a poddajnou tektonikou, jejímž nejmarkantnějším rysem bylo tvárné, zdánlivě svobodné tempo.“

„Musica Florea však byla na takové provedení skutečně výborně připravena.“

„Souhra instrumentálních skupin i jednotlivé znamenité sólové výkony hráčů se nesly napříč celou Dvořákovou suitou.“

 

99

 

Zahajovací koncert festivalu Dvořákova Olomouc otevřel orchestr Musica Florea s dirigentem Markem Štrynclem. Novodobé uvedení skladeb Antonína Dvořáka na historické nástroje a v poučené intepretaci lákalo na zcela nevšední pojetí děl slavného skladatele. Koncert provázeli slovem Marek Štryncl a Jiří Vejvoda.

Příští rok to bude rovných třicet let od vzniku orchestru Musica Florea. Málokterý český orchestr má za sebou tak pozoruhodnou cestu, která díky přemýšlivé strategii Marka Štryncla vedla k historickým nástrojům a provozování hudby podle zvyklostí doby, v níž byla napsána. Tento postup je mnohdy náročnější a riskantnější, ale díky němu lze slyšet skladby kořeněné skutečnou barokní, klasicistní či romantickou tradicí. Odvaze a objevům v hudbě se meze totiž nekladou.

Konkrétně v autentické provozovací praxi hudby období romantismu se lze setkat s flexibilním tempem, četnými rubaty a důrazem na glissandovou a legatovou techniku. A takovéto nové pojetí Dvořákovy hudby přijel představit na festival Dvořákova Olomouc orchestr Musica Florea. Nejprve se rozezněla Suita A dur, op. 98b. To b za číslem značí, že se jedná o dodatečnou úpravu z původně klavírního originálu, který Dvořák napsal o pár měsíců dříve. Psal se rok 1894 a geniální skladatel tehdy sklízel jeden úspěch za druhým. V Praze v Národním divadle měla premiéru Dvořákova opera Dimitrij (respektive její konečné znění), v Karlových Varech poprvé zazněla jeho „Novosvětská“. Zkrátka, Dvořáka bylo všude plno. Snad z naprosté životní pohody a optimismu se zrodila hudba subtilních rysů a nekomplikované, místy zřetelně odlehčené invence.

 

106

 

Suita A dur má pět tempově a výrazově kontrastních vět. Poznávacím znamením první části Andante con moto je hlavní sestupný melodický motiv, jehož pentatonický základ někteří vykládali jako „americkou“ stopu. Můžeme si o tom myslet své. Třeba, že se Dvořák stejně tak inspiroval v počínajícím hudebním impresionismu, jehož první výhonek – Debussyho Faunovo odpoledne – téhož roku (1894) nadchl pařížské obecenstvo natolik, že musel být při premiéře opakováno.

A jaké bylo provedení Marka Štryncla a orchestru Musica Florea? Musím potvrdit, že pověsti ani v nejmenším nepřeháněly. Od první věty jsem byl téměř elektrizován elasticky pružnou a poddajnou tektonikou, jejímž nejmarkantnějším rysem bylo tvárné, zdánlivě svobodné tempo a rytmická mobilita. Píšu záměrně „zdánlivě“, neboť se skutečně o žádný organizovaný chaos nejednalo. Dvořákova hudba je symbolikou řádu, který lze ovšem číst a vykládat nekonečně variabilními způsoby. Štryncl si vybral takové, které by bylo samotnému mistru zřejmě nejbližší. Vychází z Dvořákovy dobové praxe, jakož i z interpretačních zásad druhé půle 19. století.

 

103

 

Pojetí, jež „hýbe“ s tempy, prudce kontrastní dynamikou, intuitivní agogikou a kinetikou skladby, je pro interprety samozřejmě mnohem náročnější než striktní lpění na metronomických údajích. Musica Florea však byla na takové provedení skutečně výborně připravena. Souhra instrumentálních skupin a jednotlivé, znamenité sólové výkony hráčů se nesly napříč celou Dvořákovou suitou. Nejvýraznějším příznakem Štrynclova pojetí byla žhavá muzikalita a živelnost, která místy v dynamice burácela jako na lesy. Ale jenom si poslechněte, kolik radosti je v této skladbě obsaženo. Ona ta nespoutaná dravost Dvořákově hudbě slušela více než akademicky sešněrovaný, chudokrevný projev.

V pauze uprostřed koncertu se odehrál rozhovor Jiřího Vejvody s dirigentem Markem Štrynclem, který byl veden příjemně nenuceným způsobem. Po přestávce následovala jedna z nejkrásnějších symfonií romantické éry. Symfonie č. 6 D dur, op. 60 byla mistrem napsána za neuvěřitelných sedm týdnů a psává se o ní, že je první symfonií, v níž se mu podařilo vyrovnat se s hudební formou. Opět můžeme podotknout: myslete si o tom své a poslechněte si třeba architektonicky úchvatnou předešlou Dvořákovu symfonii F dur.

 

105

 

Ale zpět k našemu zahajovacímu koncertu. V symfonii D dur je mnoho jasu a radosti, ale také něhy, lyriky, zemité muzikálnosti a dramatické závažnosti. Na provedení orchestru Musica Florea mne nejvíc zaujala bouřlivá energie, dynamický tah, tvárná rubata a inspirativní práce pana dirigenta s hudebním časem. Nutno zde zmínit vystavěné velkolepé gradační oblouky a témbrově citlivé ztvárnění hudebních témat.

Naopak méně komfortní bylo slyšet občas intonačně nedoladěný orchestr v dechových nástrojích. Věc, která se u starších nástrojů prostě stává, jen u Dvořáka asi máme precizní intonaci natolik zažitou, že mne tyto zvukové diskrepance překážely. Budeme upřímní, když zmíníme, že ne vždy se pojetí Marka Štryncla sešlo s adekvátní a přesvědčivou výstavbou. Některé gradace v první větě byly víc na efekt než pro smysl celku a ztrácelo se v nich zřetelnější frázování. Jemnější práce s hudební texturou a nižšími dynamickými znaménky by rovněž nebyla proti smyslu interpretačních představ pana dirigenta a přinesla by prokreslenější pojetí. Další věty Šesté symfonie přinesly mnoho půvabných míst. Zejména Furiant třetí věty byl rytmicky nádherně košatý, tendence jít tempově spíše dozadu než dopředu zde vyzněla velmi charismaticky.

Koncert orchestru Musica Florea byl velmi osvěžujícím zahájením festivalu Dvořákova Olomouc. Zvukový záznam přenosu byl kvalitní a umožnil nerušený a pohodlný poslech. Na závěr uveďme úsměvnou vzpomínku skladatele na první provedení Šesté symfonie v dopisu jeho příteli A. Göblovi. Dvořák zde uvedl, že ho dirigent Hans Richter „po každé větě hubičkoval“, ovšem členové Vídeňských filharmoniků vyjádřili názor, že pro vídeňský „hudební svět není vhodné uvádět přednostně a v takovém rozsahu díla nějakého Čecha.“ I taková byla realita. Nicméně, jak vidno, Dvořákova hudba si nakonec cestu do srdcí většiny muzikantů našla, bez ohledu na státní příslušnost a původ. Dobrá hudba je vždy na straně ctnosti, která brání svobodný názor. A svobodnému interpretačnímu názoru Marka Štryncla a jeho orchestru se sluší zatleskat a popřát mnoho invence a zdaru.

 

104

 

Foto: Fb festivalu Dvořákova Olomouc

Milan Bátor

Hudební publicista, pedagog, kytarista

Rodák z Opavy, pochází z umělecké rodiny, bratr David je básník, teta Božena Klímová patřila k výrazným polistopadovým básnířkám. Vystudoval Janáčkovu konzervatoř v Ostravě a Filozofickou fakultu Ostravské univerzity, kde završil studia doktorským titulem v oboru Hudební teorie a pedagogika. Dlouhá léta působí jako hudební pedagog, na kytaru a etnické strunné nástroje hrál v kapelách Pearl Jam Revival, Nekuř toho tygra, Nisos, aj. Jako korepetitor a kytarista získal v ústředních kolech soutěží řadu diplomů za vynikající umělecký doprovod. Rád píše a přemýšlí o hudbě a interpretaci, spolupracuje s Českým rozhlasem a tištěnými časopisy a internetovými portály. Na hudbě miluje svobodu, mnohotvárnost a dar spojovat. 
 

Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.