„Hlavní taneční téma expozice hráči Wiener Concert-Verein zkušeně rozvíjeli, aby z něj za čitelné nápomoci dirigenta gradovalo velkolepé polyfonní provedení. Repetitivní zpracování tématu ubíhalo ve smělých modulacích a vyústilo v rychlou stretta codu.“

„Na českou premiéru Bruromana Sylvie Bodorové si trpělivě počkala Mahlerova Jihlava. O to více byla skvostná!“

„Druhá pomalá část koncertu s označením ‚Pianto‘ vyrůstala z drobných ornamentů a vypracovaného mozartovského cantu firmu. Kytara se elegantně doplňovala s houslemi a violami, přidávala se jemná cella, aby hluboce zaujatý Marek Štilec připravil prostor pro vyprecizované rubato obou sólistů.“

Dvacátý druhý ročník festivalu Mahler Jihlava – Hudba tisíců pokračoval koncertem akcentujícím letošní dramaturgický podtitul „Vídeňské stopy Gustava Mahlera“. V gotické síni jihlavské radnice byl ve středu 24. května ctěným hostem přední rakouský orchestr Wiener Concert-Verein, který za řízení dirigenta Marka Štilce nastudoval ranou Symfonii As dur Hanse Rotta, Mahlerovu orchestrální úpravu Smyčcového kvartetu Franze Schuberta „Smrt a dívka“ a českou premiéru Dvojkoncertu pro kytaru a kontrabas Sylvie Bodorové Bruromano. Spolu s excelentní kytaristkou Miriam Rodriguez Brüllovou se představil virtuóz na kontrabas Roman Patkoló. Stejný program zazněl v rakouské premiéře o den později 25. května v Brahmsově koncertním sále Musikvereinu ve Vídni, kde kdysi dirigoval i Gustav Mahler. Propojení ve vídeňském stylu naprosto dokonalé.

Ředitel, dramaturg a především duše mahlerovského festivalu Jiří Štilec úvodem koncertu vřele přivítal rakouské i slovenské hudební hosty a publiku přiblížil spojení Gustava Mahlera s Vídní, do které v patnácti letech zamířily kroky tohoto talentovaného chlapce z Vysočiny, jenž na vídeňské konzervatoři začal naplňovat svůj vizionářský umělecký osud směřující k zásadnímu desetiletému působení na postu uměleckého ředitele vídeňské Dvorní opery.

Příhodně byla na úvod koncertu zvolena Symfonie As dur vídeňského rodáka Hanse Rotta (1858–1884), jehož málo známá hudba je poslední dobou stále přístupnější posluchačské veřejnosti. Svého času získal Rott uznání nejen svého varhanního učitele a skladatele Antona Brucknera, ale i přítele a spolužáka z konzervatoře Gustava Mahlera, kterému byl Rott vnitřně blízký svým směřováním k novému pojetí symfonické tvorby. Bruckner a Mahler tak byli první a zřejmě i poslední, již rozpoznali Rottova génia.

Kariéru Hanse Rotta totiž ukončila duševní nemoc, zemřel v pouhých pětadvaceti letech v ústavu pro choromyslné na tuberkulózu. Díky Rottovým přátelům se dochovala část jeho pozoruhodného díla včetně Symfonie As dur, kterou nadějný hudebník zkomponoval v pouhých 16 letech.

Již v této rané symfonii je znatelné Rottovo předjímání nového pojetí hudebního jazyka, harmonie a tonality, což vídeňští hosté mimořádných uměleckých kvalit dokázali v Jihlavě náležitě demonstrovat. Od prvních taktů úvodní allegrové věty byli posluchači obklopeni sytě barevným zvukem orchestru ubíhajícím v dravě svěží interpretaci podpořené přesnými gesty a jasnými nástupy hluboce soustředěného dirigenta Marka Štilce. Hlavní taneční téma expozice hráči Wiener Concert-Verein zkušeně rozvíjeli, aby z něj za čitelné nápomoci dirigenta gradovalo velkolepé polyfonní provedení. Repetitivní zpracování tématu ubíhalo ve smělých modulacích a vyústilo v rychlou stretta codu. Druhá largová věta v cis moll přinesla nádherné zklidnění, zeširoka barvité plochy, ale i sféricky vypjaté momenty. V závěrečném kvapném scherzu vynikl především zralý dirigentský „drive“ Marka Štilce, jenž si skvěle poradil s koncentrovanou zvukovou mohutností partu. Rott zamýšlel symfonii v tradiční čtyřvěté podobě, finále však zůstalo pouze v náčrtech, nedokončeno.

„Zlatým středem“ večera byla česká premiéra skladby Bruromano Sylvie Bodorové. Její emočně upřímné kompozice vystavěné na školených základech, přehledných zvukových strukturách a obohacené ryzím duchem lidové hudby či magičností starých kultur jsou vyhledávané a žádané soubory i sólisty z celého světa. Jak sama uvádí, hudbu píše proto, aby žila. Dvojkoncert Bruromano vznikl na objednávku slovenských sólistů Miriam Rodriguez Brüllové a Romana Patkoló v roce 2019, světová premiéra se stihla uskutečnit v Bratislavě v lednu 2020 těsně před „kovidovými“ restrikcemi v nastudování Slovenského komorního orchestru. Po uvolnění následovala uvedení v Německu a USA. Na českou premiéru si trpělivě počkala Mahlerova Jihlava, o to více byla skvostná!

První část dvojkoncertu Bruromano (kombinace jmen obou sólistů) pod označením Affeto okamžitě zbystřila posluchačskou pozornost exponovaným akordem ve smyčcích následovaným sólovým partem excelentního kontrabasisty Romana Patkoló. Co nastalo poté, byl dechberoucí zážitek! Příležitost slyšet koncertní kontrabas se naskýtá velmi zřídka. Sylvie Bodorová vykreslila part do neuvěřitelných nástrojových možností, byla si z předchozí spolupráce s Romanem Patkoló jistě vědoma jeho virtuózních hráčských možností. Pod pevným vedením Marka Štilce poddajný kontrabas postupně podporoval tepající triolový rytmus orchestru a konečně i kytarové aranže v podání vynikající Miriam Rodriguez Brüllové. Brilantní presto stretta dovedla větu do chromaticky vybroušeného a projasněného závěru. Druhá pomalá část koncertu s označením Pianto vyrůstala z drobných ornamentů a vypracovaného mozartovského cantu firmu. Kytara se elegantně doplňovala s houslemi a violami, přidávala se jemná cella, aby hluboce zaujatý Marek Štilec připravil prostor pro vyprecizované rubato obou sólistů. Celá věta plynula bez přehnaných dirigentských gest a absolutně posluchače pohltila v závěrečném pianissimu. Finální část koncertu s označením Feroce byla strhující jízdou. Na intro orchestru Roman Patkoló reagoval vzrušeným pizzicatovým tématem, které se rozevíralo jako široký vějíř podporovaný uvolněným akordickým uměním a figurací Miriam Rodriguez Brüllové. Brilantní závěrečná gradace Wiener Concert-Verein a sólistů vyburcovala posluchače k aplausu a následně přídavku obou virtuózů.

Koncept večera by možná byl po dramaticky strhujícím koncertu Bruromano pro řadu posluchačů dostačující. Na programu byla po přestávce ale ještě pozdější Mahlerova orchestrální úprava Smyčcového kvartetu č. 14 d moll „Smrt a dívka“ Franze Schuberta vycházejícího ze stejnojmenné Schubertovy písně z roku 1817 na slova básníka Matthiase Claudia. Za Schubertova života došlo pouze k soukromému provedení kvartetu v roce 1826. Odívání děl komorního repertoáru do orchestrálního hávu bylo v 19. století obvyklé a činil tak i Gustav Mahler. K 66. výročí Schubertova úmrtí v roce 1894 Mahler pro orchestr přepracoval a provedl druhou variační větu kvartetu d moll, zbytek orchestrace má ale téměř dobrodružnou historii. Na základě Mahlerových poznámek v partituře rekonstruovali celý kvartet pro orchestr v 80. letech 20. století muzikologové David Matthews a Donald Mitchell. Jeden z nejkrásnějších Schubertových kvartetů dostal orchestrací nové barvy, přitom ale zůstává v oblasti komorní hudby. Hráči Wiener Concert-Verein zde naplno předvedli svůj „Wiener Klang“ a skvěle si v tom rozuměli s Markem Štilcem, jenž s orchestrem debutoval již v roce 2015 a dokonale tak zná jeho potenciál. Štilec neměl příliš námahy s tím, aby orchestr předvedl dokonalost souhry, přesné nasazení tónu, propracovanou dynamiku a dramatičnost melancholického Schubertova díla. Během celého provedení kvartetu bylo na hráčích znát zaujetí a zřetelné potěšení ze hry. Aplaus byl takřka nekončící.

Festival Mahler Jihlava pokračuje dalšími koncerty, a to hned ve čtvrtek 1. června chrámovým programem Českého filharmonického sboru Brno v rámci letošního narozeninového turné svého zakladatele, jubilanta Petra Fialy. V pondělí 5. června zavítá festival tradičně do Nové Říše, kde bude v české premiéře uveden Houslový koncert C dur Pavla Vranického v podání španělské královny houslí Liny Tur Bonetové a rezidenčního orchestru festivalu Wranitzky Kapelle.

******

Foto: Jakub Koumar