„Manfred Honeck by se jistě neurazil, když prohlásím, že jsme již zaběhlý tandem.“

„Dá se říct, že posluchač mohl slyšet Beethovena, jak jej ještě nikdo nikdy neslyšel.“

„Spolupráce s nakladatelstvím Bärenreiter je již dlouhodobá. Momentálně se soustředíme především na kytarovou školu.“

Tomáš Ille je hudební skladatel a především ve světě oceňovaný aranžér. Dlouhodobě spolupracuje s dirigentem Manfredem Honeckem, jeho práce publikují taková nakladatelství jako Bärenreiter, Schott Music nebo Universal Edition. O velikonočním víkendu měl společně s Vídeňskými symfoniky oslavit Beethovenovo výročí novým projektem. Jak moc Tomáše ovlivňuje současná situace, co mu nyní nejvíc chybí a na co se naopak těší, až se vše vrátí do normálu?

Čas karantény se prodlužuje, část hudebníků přesouvá své aktivity do online prostoru, aby udrželi kontakt s diváky. Jak prožíváte tohle období a mění se vlastně vůbec nějak způsob Vaší práce?

Mění se všechno. Mojí doménou a hlavně největší láskou je symfonická hudba a ta se dá do online prostoru přesunout těžko. Nemluvě o tom, že podle mě nic nenahradí živý koncert, jeho atmosféru a emoce. I té práce je samozřejmě výrazně méně. Hodně plánovaných i rozpracovaných projektů odpadlo a já teď visím ve vzduchoprázdnu a samozřejmě existenční nejistotě. Pevně doufám, že pandemie brzy odezní a vše se začne vracet k normálu. Záleží na tom, jak silná bude společenská vůle pomoci kultuře zpátky na nohy. Současný stav jí nesmírně ubližuje. Pevně doufám, že už existuje vize, jak umění nejen pomoci zpátky do kondice, ale jeho stav i zlepšit.

Známá je Vaše dlouhodobá spolupráce s dirigentem Manfredem Honeckem, se kterým spolupracujete na koncertních verzích oper. Po celém světě se hrají orchestrální suity z oper Jenůfa, Osud, Elektra nebo Rusalka. Právě o tomto víkendu měl proběhnout velký projekt k oslavám Beethovenova letošního výročí, na kterém jste pracoval společně s Manfredem Honeckem. Jak měl celý projekt vypadat a jak dlouho se připravoval?

Manfred Honeck by se jistě neurazil, když prohlásím, že jsme již „zaběhlý tandem“. On je bezlimitní umělec a nesmírný praktik. Obvykle přijde s nápadem, který pak společně rozvíjíme. To byl případ i našeho „Projektu Bee“, koncertu k oslavě výročí Ludwiga van Beethovena. Manfreda Honecka napadlo orchestrovat výběr Beethovenových písní a mě to okamžitě nadchlo. Písně An die ferne Geliebte, Zärtliche Liebe, Adelaide či Der Kuss jsou původně napsané pro zpěv sólo a klavír. My jsme je instrumentovali pro symfonický orchestr a dali jim tak nový rozměr. Dá se říct, že posluchač mohl slyšet Beethovena, jak jej ještě nikdo nikdy neslyšel. To je obzvláště u Beethovenovy hudby něco hodně neobvyklého. Celý program jsme pak ještě doplnili orchestrací výběru z cyklů Johannese Brahmse Liebeslieder-walzer, také původně pro čtyři hlasy a klavír. Koncert jsme připravovali s Vídeňskými symfoniky a měl být natočen Rakouskou televizí. Bohužel, více jak dva roky práce přišly vniveč. Koncerty měly proběhnout v sobotu 11. a v neděli 12. dubna. V pondělí ho měla vysílat televize.

Sledujete nějaký rozdíl v přístupu amerických a evropských orchestrů k Vašim úpravám? Přeci jen se jedná o dost specifickou hudbu… Janáček je mnohdy oříškem i pro české orchestry.

Myslím, že rozdíly tu jsou a často veliké. Nemyslím si však, že je to dáno kontinentem. Spíš kvalitami samotných hudebníků a samozřejmě také přístupem a koncepcí dirigentů. S Manfredem Honeckem jsme si okamžitě „padli do noty“ a v otázkách koncepce si nesmírně rozumíme. On však není jediný dirigent, se kterým jsem, abych tak řekl, na stejné vlně. Například můj přítel Tomáš Brauner premiéroval symfonickou suitu z opery Osud dokonale. Nebo Marek Šedivý tuto suitu natočil pro Český rozhlas, také skvěle. Nechci se však ujímat role arbitra a hodnotit přístup interpretů k mým adaptacím. Jsou to pořád jen úpravy. Tím hlavním je autor a jeho hudební myšlenky, těm především nesmí být ublíženo.

Shrňme jen pro pořádek Vaše aktivity. Kromě aranžování pro velká symfonická tělesa, komorní soubory i sólisty jste také skladatel. Možná, že v současné situaci je širší zaměření výhodné? Kterou ze svých rolí máte nejraději?

To je, jako kdybyste se zeptala matky, které dítě má nejradši. Na životě je krásná právě jeho rozmanitost. Já rád dělám všechno, bez výjimky. Hudbu píšu, hraju i učím. To je ale na druhou stranu možná i moje slabina.

Nedávno vyšlo nové CD Tria Českého rozhlasu, které spojuje divertimenta pro dechové trio skladatelů různých období s Vaší premiérovou skladbou Přísloví Šalamounova. Na čem právě pracujete a o čem jako skladatel sníte?

Melodram Šalamounova přísloví vznikl na objednávku festivalu Smetanovské dny, speciálně na míru pro Trio Českého rozhlasu. Je pro mne velikou ctí, že mne ředitelka festivalu, paní Lenka Kavalová, a Lukáš Pavlíček z Tria ČRO s touto výzvou oslovili, a ještě větší mám radost, že byla skladba natočena. Dlužno ještě zmínit mého skvělého kamaráda Sváťu Schullera, který se ujal role recitátora. Mám rozpracováno velké množství projektů, nápadů a koncertů. Život je krátký a já ho nechci promrhat. Bohužel, současná situace, z níž asi těžko někoho vinit, učinila mojí činnosti v mnohém přítrž. Některé projekty se snad nakonec ale přeci jen uskuteční.

V současnosti připravujeme s Manfredem Honeckem a Pittsburgh Symphony Orchestra natáčení dalšího CD. Bohužel, při tom, co se děje v USA, je těžké odhadnout, jak jednání dopadnou. Na co by pandemie snad nemusela mít vliv, je práce na Škole hry na kytaru pro nakladatelství Bärenreiter. S Plzeňskou filharmonií pak vytváříme další, nový pořad pro děti. Už jsme jich tak stvořili pěknou řádku, tuším, že asi deset. Nový pořad má název Namaluj si hudbu a spolupracujeme na něm s Fakultou designu a umění Ladislava Sutnara v Plzni. Scénáristou je Martin Pášma, garantem výtvarné části ilustrátorka Renáta Fučíková a děti v něm budou malovat hudbu. Ukrutně jsem se na pořad těšil, premiéra by však měla být v červnu. Nicméně, orchestr uvažuje přesunout jej do nové sezóny. A jaké mám jako skladatel sny? No hodně z nich je neslušných, o těch tady mluvit nemůžu…

Odkládá se ještě něco dalšího?

S Jihočeskou filharmonií jsme vytvořili novou hudební formu – koncertní muzikál. Jako první jsem takto adaptoval slavnou Baladu pro banditu, nyní zpracovávám polský muzikál „Na skle malované“ autorů Katarzyny Gärtnerové a Ernesta Brylla. Premiéra by také měla být v červnu. Snad management filharmonie nalezne nějaký náhradní termín. Jsou zde však i koncerty, které by měly proběhnout na podzim. To je optimističtější. Například dětský pořad pro Severočeskou filharmonii Jsem Beethoven, vítejte v Teplicích! by měl mít premiéru v listopadu.

Říkal jste mi, že máte rozpracovanou Kytarovou školu, která by měla vyjít u nakladatelství Bärenreiter. Jak Vaše spolupráce vznikla, kdy škola vyjde a využijete při její koncepci Vaše dvě role kytaristy i skladatele?

Spolupráce s nakladatelstvím Bärenreiter je, dá se říct, již dlouhodobá, hluboká a hlavně příjemná. Momentálně se s šéfredaktorkou Evou Velickou soustředíme především na kytarovou školu. Vyjít by měla na jaře 2021. Kytaru jsem studoval na konzervatoři u profesora Stanislava Heglase a na HAMU u profesora Milana Zelenky. Hru učím už bezmála třicet let a rád bych svoje zkušenosti skloubil s hudební představivostí a metodikou, která ve mně za tu dobu dozrála. Pro nakladatelství jsem zpracoval již zmiňovanou symfonickou suitu z opery Osud Leoše Janáčka. Byla to překrásná práce. Mimochodem, tohle byl sen, který jsem snil a který se mi i splnil. S nakladatelstvím ještě plánujeme vytvořit symfonickou suitu z Janáčkovy opery Věc Makropulos. Předpokládám, že času na to teď bude dostatek.

Máte vůbec čas při všech Vašich aktivitách odpočívat? Jak trávíte čas nyní, kdy je relativně volněji?

Já nechci mít volněji, já chci psát! Snad se mi to brzy vrátí. Mojí relaxací je především rodina. Mám úžasnou, nesmírně tolerantní a krásnou ženu. K tomu jednu zlobivou, ale přesto po všech stránkách dokonalou dceru. Pokud mohu, chci být s nimi.

A abychom skončili optimisticky, na co se těšíte, až přejde karanténa a situace se bude pomaloučku vracet do normálu?

Až si budu moci zajít s kamarády na pivo. Mám jich však hodně, tak to asi bude náročné :)))

———

Zlínský rodák, skladatel a aranžér Tomáš Ille studoval konzervatoř v Kroměříži a Akademii múzických umění v Praze. Jeho činnost má široké zaměření: skládá hudbu určenou pro koncertní pódia, hudbu filmovou, jevištní i didaktickou. Mimo to se také věnuje aranžím a instrumentacím. Jeho kompozice a úpravy jsou součástí repertoáru mnoha českých i zahraničních orchestrů a interpretů (Česká filharmonie, Berlínská filharmonie, Vídeňští symfonikové, Filharmonie New York, Pittsburský symfonický orchestr, Symfonický orchestr Českého rozhlasu, Plzeňská filharmonie, Jihočeská filharmonie, Filharmonie Bohuslava Martinů Zlín, Virtuosi di basso České filharmonie, České filharmonické kvarteto ad.). Jeho práce jsou publikovány řadou nakladatelství (Bärenreiter, Schott Music, Universal Edition).

Foto: Jana Volková, archiv KlasikyPlus