pondělí, 25 leden 2021 11:52

Pavel Svoboda: Myslíme na abonenty, ale i na novou tvář orchestru

Autor:

„Nelze nic nedělat a čekat na plné koncertní síně.“

„Již na červen máme pozvání na zahraniční festival, proto intenzivně řešíme provozní komplikace, soulad s platnou i měnící se legislativou a snažíme se uchovat dobrou náladu v orchestru.“

„Rezignovat na práci s talentovanými dětmi a mladými lidmi není možné, jsou třeba v klíčovém období svého rozvoje, kdy se rozhoduje o celém jejich životě.“

 

KlasikaPlus-240121foto-1

 

Náš rozhovor, uskutečněný v Domě hudby před několika dny, probíhal v příjemné atmosféře. Pracovnou ředitele Komorní filharmonie Pardubice Pavla Svobody, varhaníka a pedagoga, k němu v podkresu zněla Mozartova hudba, venku za okny se začaly snášet sněhové vločky… O idylických záležitostech jsme ale rozhodně nemluvili, naopak. Historicky nejmladší ředitel nejvýznamnějšího orchestru v regionu a jednoho z nejlepších v republice se ujal funkce začátkem loňského roku a hned vzápětí musel řešit věci, jichž by se do té doby nikdo nenadál ani v nejhorších snech. Předem ale čtenářům prozradím, že neskončíme pesimisticky.

Ředitelem Komorní filharmonie, orchestru s více než padesátiletou tradicí, jejíž místo a role v pardubickém regionu jsou nezastupitelné, jste se stal loni v lednu. Dva měsíce poté přišel do Česka koronavirus a nastaly první restrikce, které výrazně dolehly i na kulturu. Předpokládám, že jste předtím měl velké plány. Jak jste se s tou nepříjemnou situací vyrovnával?

Všechno zlé je pro něco dobré. Už před epidemií to nebylo jednoduché, probíhala potřebná rekonstrukce budovy Domu hudby, měnila se okna, dělala se klimatizace, orchestr zkoušel a koncertoval v provizoriu. Potom se objevil koronavirus, který nám návrat znemožnil a vlastně uzavřel sezonu. Musíme ale vzít i krizi jako příležitost. A tak jsem na kontrolních dnech při dokončování rekonstrukce začal řešit řadu detailů, na které by jinak nebyl čas, a snažil jsem se obhájit zájmy našich zaměstnanců. Hodně věcí se podařilo, některé úkoly zůstávají do budoucna.

Vaší nespornou výhodou v tomto ohledu je, že dokonale znáte zázemí pardubického Domu hudby z dob, kdy jste v něm sám hrával…

Zázemí budovy znám skutečně dobře, protože jsem tam studoval na konzervatoři. Ale k vaší poznámce – dovedete si představit šatny pro sólisty, v nichž nejsou okna ani vzduchotechnika? I taková byla realita Domu hudby před rekonstrukcí.

 

102

 

Měl jste při nástupu do pozice ředitele na co a na koho navazovat?

Bezesporu. Převzal jsem profesionálně vybudovanou fungující organizaci s kompetentními lidmi. Velký dík patří nejen hráčům, technikům, členům managementu, ale také našemu zřizovateli, kterým je Statutární město Pardubice. Filharmonii také významně podporují Pardubický kraj, Elektrárna Opatovice a Ministerstvo kultury. V této souvislosti bych samozřejmě rád poděkoval i všem našim abonentům a posluchačům.

Zaslechl jsem, že jste rozjeli Klub přátel filharmonie.

Ano, mělo by jít o ambiciózní platformu pro podporovatele a mecenáše, ale to je právě jedna z věcí, které pandemie zbrzdila. Horší dobu jsme si pro navýšení míry sponzoringu asi vybrat nemohli…

Vraťme se tedy k loňskému jaru. Sezona tehdy skončila předčasně a vy jste se snažili nahradit abonentům a posluchačům koncerty, o něž přišli, jejich přesunutím na podzim roku 2020.

Ano, na naše abonenty myslíme v první řadě. Platnost abonentek z období březen až červen 2020 jsme přenesli na měsíce září až prosinec 2020. Bohužel, na podzim se mohl uskutečnit jediný koncert ze čtyř, a to v září. Tři čtvrtiny abonmá, o němž je řeč, tedy převádíme do roku 2021 a koncerty uskutečníme, až to bude možné. Z logických důvodů může dojít ke změnám programu a obsazení sólistů, ale o všem budeme předplatitele i ostatní zájemce včas informovat.

 

KlasikaPlus-240121-foto-2

 

A co jednotlivé vstupenky?

Kdo si zakoupil vstupenku na jednotlivé koncerty online, peníze mu přišly zpět na účet. Fyzicky zakoupené papírové vstupenky je nutné vrátit v místě nákupu. Vnímáme problém s uzavřeným informačním centrem a samozřejmě prodloužíme dobu, po kterou bude možno lístky vrátit. A víte, co je v této souvislosti velmi zajímavé?

Prozraďte.

Že mnoha abonentům nejde na prvním místě o finance za neuskutečněné koncerty, ale o jejich dlouholetá místa v hledišti. Chtěl bych naše posluchače ujistit, že o svá křesla nepřijdou. Velmi si vážíme věrných návštěvníků.

To svědčí také o jisté prestiži být abonentem pardubického orchestru. Tím spíše je pro vás důležité připravit náležitě sezonu, kterou snad pandemie už tak fatálně neovlivní. Mám na mysli období od září 2021. Je jasné, že odhadovat teď v lednu, jak se vše bude vyvíjet, je nemožné. Přesto, zkuste se zasnít…

Plánovat nyní na období delší než dva nebo tři týdny je obtížné, vše se potom musí operativně měnit podle aktuální situace. Současně je nutné plánovat na roky dopředu, abychom získali špičkové sólisty a dirigenty. Pandemie teď sice všem interpretům zahýbala s diáři, dovedete si ale představit ten šrumec, až se vše rozvolní? Všichni budou chtít nahrazovat termíny a bude toho mnoho. My stavíme kvalitní a současně atraktivní sezonu, věřím, že se nám tak lidé vrátí.

 

KlasikaPlus-240121-foto-5

 

Takže konkrétně?

Vím, že patříte k návštěvníkům našich koncertů a rozumím, že jste přirozeně netrpělivý. Skvělé a realistické by bylo odehrát ony tři plánované koncerty z loňska letos v květnu a červnu a v září zahájit novou sezonu. S čistým stolem, to by bylo ideální. Nakombinovat v ní to, oč jsme kvůli koronaviru přišli, s novými nápady a programovými záměry, přivést na pódium Domu hudby osobnosti, na které jsme se těšili, a vedle nich další, třeba zatím méně známé, ač rovněž vynikající. S tím souvisí i směrování orchestru k mladší posluchačské generaci. Naštěstí je na co navazovat, díky bývalé paní ředitelce Jarmile Zbořilové tady je velmi dobrý základ v podobě cyklu Máme hosty, v němž se Komorní filharmonie představovala v podobách někdy až nečekaných. A měla úspěch. Ovšem pozor, neznamená to, že bychom nedělali to, v čem jsme dobří, a chtěli jakkoli slevit z úsilí být špičkovým orchestrem vycházejícím především z haydnovsko-mozartovského repertoáru. Ale proč si čas od času nezahrát i kvalitní současnou hudbu, třeba Philipa Glasse? Mimochodem můžete se těšit i na nový grafický vizuál filharmonie.

Předpokládám, že chystaná nová „tvář“ orchestru bude příjemná. Spoustu netradičních věcí jste si mohli vyzkoušet i díky, ač to slůvko díky mi stále nezní dobře, koronaviru a restrikcím.

Během karantény jsme se mnoha věcem naučili. Jak známo, s nouzovým stavem jsou spjata různá nařízení Vlády či Ministerstva, což musíme respektovat. Existuje ale i celá řada výjimek jako například, že zaměstnanci stejného zaměstnavatele se setkávat mohou. Potom je potřeba velmi vyvažovat mezi ochranou zdraví, respektive zamezením šíření nákazy, a mezi uměleckou a ekonomickou situací. Někdy ta rovnováha není snadná. Svou roli hraje i postoj hráčů a jednání s odborovou organizací. Jsem proto velmi rád, že jsme vždy našli kompromis – pokud nebyly možné koncerty pro veřejnost, orchestr si vybíral dovolenou, případně byl na domácím studiu, a jakmile to bylo možné, natáčeli jsme CD či audiovizuální projekty. I když, upřímně řečeno, osobně si myslím, že v současné době je internet přesycen streamováním a umísťováním nejrůznějších záznamů. Každý tam chce být, to je logické. Každopádně, pokud jde o nás, na celý provoz jsme se museli podívat novým pohledem, inovovat a koncipovat celou řadu alternativních činností. Naši hudebníci hráli pod okny izolovaných domovů seniorů a na nejrůznějších místech Pardubic, audiovizuálně natáčeli edukativní pořady a v létě jsme realizovali krásné mozartovské nahrávky ve Fibichově sále chrudimského muzea, abychom i my měli obsah pro sociální sítě. To se velmi vyplatilo. Zkrátka nelze nic nedělat a čekat na plné koncertní síně.

Nezapomenutelný byl i váš Tříkrálový koncert s Petrem Nekorancem, Michaelou Šrůmovou a Jiřím Rajnišem, odvysílaný pod taktovkou Marka Štilce veřejnoprávním rozhlasem z prázdné Sukovy síně. Tomu fakt scházel jen potlesk posluchačů, kteří samozřejmě nemohli být přítomni. Chystáte v dohledné době něco podobného?

Ano, další takový rozhlasový projekt nás čeká v březnu. Připravujeme i nahrávky pro Českou televizi, televizi Noe i V1. Detaily včas zveřejníme, aby se dostaly k co největšímu počtu našich posluchačů a příznivců.

 

100

 

Orchestr je vždy jakýmsi vzorkem společnosti a jevů v ní. Vzpomeňme ze všech podobenství alespoň to, které před více než čtyřiceti lety natočil legendární filmový režisér Federico Fellini. Určitě si to uvědomujete.

Samozřejmě. Vezměte si otázku testování nebo očkování. Někdo se očkovat nechá rád, jiný z nutnosti, další vakcinaci odmítají a mají k tomu své důvody. Ale jak tomu bude třeba při našich zahraničních zájezdech či domácích festivalech? Budou pořadatelé vyžadovat od všech platný očkovací průkaz? Spokojí se s testováním? Nikdo dnes bohužel neřeší, kdo to bude platit. Již na červen máme pozvání na zahraniční festival, proto intenzivně řešíme provozní komplikace, soulad s platnou i měnící se legislativou a snažíme se uchovat dobrou náladu v orchestru.

Nedá mi to, abych se nezeptal na vaši pedagogickou činnost, při níž předáváte své zkušenosti nejmladším hráčům na varhany. Poznamenaly uplynulé měsíce i tuto sféru?

Rezignovat na práci s talentovanými dětmi a mladými lidmi není možné, jsou třeba v klíčovém období svého rozvoje, kdy se rozhoduje o celém jejich životě. To, co se teď nenaučí, už pravděpodobně nedoženou. A konkurence v zahraničí rozhodně nespí, se světem jsme velmi propojeni. Srovnejme možnosti u nás a v sousedním Polsku. Bohužel, v jistých aspektech podpory talentů jsme o mnoho let pozadu.

Prozraďte, prosím, v závěru, na který nástroj zvaný královský hrajete vy osobně v Česku nejraději?

Pokud jde o barokní hudbu, jsou nedaleko krásné Starckovy varhany z roku 1692 v kostele svatého Jakuba Staršího v Přelouči. Kdybych si mohl vybrat, kde hrát třeba skladby Petra Ebena z 20. století, volil bych pardubickou Sukovu síň.

A kde jste loni vystupoval před publikem naposledy?

Tuším v bazilice v Třebíči. Jako by od té doby uběhlo století. Ale musíme věřit, že se vše zase v dobré obrátí.

 

101

 

----------------

Rozhovor vychází současně v Týdeníku Pernštejn

 

Foto: PKF, Jan Ježdík, archiv KlasikyPlus

Roman Marčák

Novinář a publicista

V současnosti je vedoucím redaktorem regionálního listu Týdeník Pernštejn, od roku 1989 byl v Pardubicích postupně redaktorem a šéfredaktorem několikerých regionálních novin. Je absolventem Fakulty žurnalistiky Univerzity Karlovy. Nepochází z hudební rodiny, ale vášeň pro svět hudby se u něj začala projevovat od střední školy a od té doby je pravidelným návštěvníkem koncertů v Pardubicích, Hradci Králové a v Praze a objíždí premiéry či představení všech tuzemských operních souborů. Za operou cestuje i do zahraničí. Reflexe koncertů publikuje v tisku od roku 1994. Vedle jiných aktivit je také předsedou Filmového klubu Pardubice.

Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.