PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Giovanni Antonini a jemu podobní přinášejí do symfonického světa doslova živou vodu.“

„Dokázal filharmoniky vést tak, že i moderní nástroje předaly dostatek hudebních emocí připomínajících klady historicky poučeného přístupu.“

„Převážila ušlechtilá krása a zvýrazněný romantizující přístup, ještě stále však autorem i dirigentem držený v mantinelech hudebního klasicismu.“

Bohové! Ó, Bože! Oh, Dio! Zvolání bylo přítomno v italském textu všech čtyř výstupů Magdaleny Kožené zařazených do čtvrtečního programu České filharmonie. Zpívala Myslivečka, Mozarta a Haydna. Doprovázející dirigent Giovanni Antonini pak v druhé polovině nadchl Beethovenovou Pastorální symfonií. Ach, Bože… – byla zahraná tak krásně…!

„Své role stále konzultuji s paní Maxovou a částečně i se svou intuicí.“

„Rozhodně nerelaxuji tak, že bych si někde v klidu četla knížku – to mi příliš připomíná listování v ‚klavíráku‘.“

„Amaranta z Haasova Šarlatána je činoherně nejnáročnější role, se kterou jsem se zatím potkala.“

Cesta čerstvé držitelky Ceny Thálie Soni Godarské ke zpěvu byla všechno jen ne standardní. Narodila se ve slovenském Popradě a blízkost hor předurčila, že mezi jejími zájmy bude převládat horská turistika a běžky. Když přišel čas zvolit si školu, rodiče jí řekli: nejprve gymnázium, potom vysoká škola a pak se věnuj, čemu chceš. V devatenácti letech se tedy odstěhovala do Prahy, nastoupila na studium chemie a hudba se z jejího života vytratila. Po vysoké škole se však dočasně přestěhovala do Norska, kde si ji hudba znovu našla…

„Na rozdíl od jiných faustovských oper je Mefistofeles literární předloze maximálně věrný, což může právě poučené německé publikum náležitě ocenit.“

„Koncepci Evy-Marii Höckmayr bych označil zejména jako sled živých obrazů, které ve zvoleném provedení velmi rychle zevšední.“

„Pavol Breslik dává vyniknout svému charakteristicky zabarvenému hlasu i pochopení pro operní styl, který se už v podstatě blíží verismu.“

Boitův Mefistofeles v drážďanské Semperoper je coby inaugurační inscenace intendantky Nory Schmid stále vděčným tématem operní veřejnosti. Nabízí se otázka, proč vlastně domácí publikum i média hodnotí novou inscenaci většinově vstřícně, zatímco zahraniční ohlasy jsou k ní o poznání rezervovanější.

„Koncerty jsou třešinkou na dortu, kterým předchází množství dalšího nehudebního úsilí.“

„Soutěže dávají mladým lidem falešný pocit, že umění, hudba a život muzikanta je o soutěžení.“

„Jako porota Showcasu tedy hodnotíme potenciál mladých umělců pro budoucí působení na hudební scéně.“

Ačkoliv zvítězil i v těch nejprestižnějších interpretačních soutěžích, dlouhodobě proti nim vystupuje a zpochybňuje význam jejich existence. Úspěšná a hodnotná kariéra podle hornisty a dirigenta Radka Baboráka totiž zahrnuje ještě jiné, s hudbou zdánlivě nesouvisející činnosti. Své zkušenosti z těchto oblastí se snaží aktivně předávat nastupující generaci, a tak i proto je tu unikátní projekt Showcase. Jeho vyvrcholení představí 18. a 19. října mladé talenty spolu s Pražskými komorními sólisty pod Baborákovým vedením.

„Bezesporu nejextravagantnějším i nejfotogeničtějším kusem večera se stala skladba ‚Fishbones‘ Ondřeje Adámka.“

„Vtip do značné míry spočívá v zapojení fantazie diváka.“

„Večer byl příliš kouskován a fragmentací ztrácel tah.“

Festival Music is je přímým nástupcem festivalu Americké jaro, které se poprvé uskutečnilo v roce 2006. Jeho hlavní myšlenkou je představit hudbu v její rozmanitosti. Nabízí koncerty současné klasické, jazzové, elektronické a alternativní hudby, jež jsou určeny „všem zvídavým posluchačům s chutí poznávat nové věci“. Dramaturgie reflektuje současný hudební vývoj a aktuální témata bez žánrových omezení, a proto není překvapivé, že letošní ročník festivalu – zatím druhý pod názvem Music is – otevřel francouzský soubor bicích nástrojů Les Percussions de Strasbourg. Večer 10. října v pražském centru DOX+ zanechal vesměs pozitivní dojem.

„Celkový pozitivní dojem korunovalo zdravé tempo, díky němuž mohly proznít všechny vztahové nuance díla, akordickou vertikálou počínaje, melodickou horizontálou konče.“

„Hlavní téma přednesly smyčce klenutě a dynamicky načechraně, což vydatně napomohlo patetickému účinu celé kompozice.“

„Provedení bylo díky pečlivému dirigentskému řízení a muzikálnímu přístupu České filharmonie strhující.“

Francouzská dirigentka Nathalie Stutzmann představila v pražském Rudolfinu výběr ze symfonické tvorby Wolfganga Amadea Mozarta a Petra Iljiče Čajkovského v osobitém stylu, jenž nepostrádal žádoucí klasickou lehkost, ani expresivně rozbouřený patos. Česká filharmonie pod vedením Stutzmann předvedla tradičně profesionálně odvedený kus práce, v němž se nenuceně propojil cit pro slohovou autenticitu se zanícenou dramatičností. Dvořákova síň tak 9. října nabídla charakterové proměnlivý a podnětný posluchačský zážitek.

„Koncert začal netypicky. Účinkující nejdříve stáli a zpívali v zadní části chrámu.“

„Žalmy v byzantském provedení znějí po hudební stránce poněkud jednotvárně, ale právě tím vedou člověka k přemýšlení o ‚vyšších věcech‘.“

„Hudbu ‚hitu století‘ složil ji mnich dosud žijící v monastýru Simonos Petras. A jak se jmenuje? O tom se nemluví.“

Poloostrov Chalkidiki na severu Řecka je typický svými třemi výběžky, které vypadají jako prsty. Nejvýchodnější z nich zvaný Athos dýchá tajemstvím. Ačkoliv je Řecko obecně oblíbenou dovolenkovou destinací, na tento poloostrov se jen tak někdo nepodívá. A zcela zapovězený je ženám. Mnohým tak nezbývá než o putování hornatým poloostrovem posetým pravoslavnými kláštery snít. Velmi autentické, skoro až reálné snění, navíc bez ohledu na pohlaví, nabídl úvodní koncert letošního patnáctého ročníku mezinárodního festivalu pravoslavné duchovní hudby Archaion Kallos. Koncert nesl název Žalmy z Athosu.

„Kouzelná flétna je v hodinové zkratce představena podstatnými melodiemi a k tomu v zábavném zjednodušení i přesně volenými slovy.“

„Pět instrumentalistů obdařilo Mozartovu hudbu nenápadnou virtuozitou a měkkým, bohatě barevným souzvukem.“

„Mozartovou hudbou se nekřičí. Na to je vídeňský klasicismus přece jen značně ušlechtilý.“

Dva klarinety a tři basetové rohy dokážou udělat hodně muziky. Vypadají a znějí podobně, ale zdaleka ne úplně stejně. Publikum Lednicko-valtického hudebního festivalu se o tom mohlo přesvědčit při nedělním večerním koncertu v zámeckém kostele v Lednici, vyplněném Mozartovou hudbou.

„Jak překonávat historické bariéry mezi Čechy a Němci, ukazuje Lípa Musica na obou stranách hranice už více než dvacet let.“

„Čajkovskij dovádí skladbu na samý vrchol emocí: její exaltovaná podoba od drobných lyrických momentů po dramatické vrcholy, plná melancholie a vzpomínek, byla ideálním kusem pro tento večer.“

„Mendelssohn vyzněl v podání stipendistů oproti Čajkovskému elegantněji, zvukově barevněji a kompaktněji.“

Tradiční setkání stipendistů Akademie komorní hudby na festivalu Lípa Musica pokračovalo i v letošním roce. Tentokrát se mladé hudebnice a hudebníci pod vedením violoncellisty Tomáše Jamníka představili v evangelicko-luteránském kostele ve Waltersdorfu nedaleko českých hranic. Na koncertu s podtitulem Mladí romantici zazněl Dvořák, Čajkovskij a Mendelssohn-Bartholdy a opravdu to byla láska na první dobu.

„Volné asociace, drobné hudební hříčky a odkazy, hlavně ty propojují Smetanovo legendární dílo s kompozicí Nikol Bókové, výsledný pocit je však úplně jiný.“

„Fakt, že v tuto chvíli mohu sedět v kostele a poslouchat zhudebněná slova Milady Horákové dokládá, že nezemřela nadarmo.“

„Výjimečná skladba provedená mimořádnými muzikanty na závěr povedeného festivalu.“

Poslední zářijový den se v Šumperku nesl ve znamení závěrečného koncertu 18. ročníku festivalu Klášterní hudební slavnosti. Že závěr patří mistrům, tam rozhodně vědí, jednalo se totiž o skvostné finále dnes již tradičního několik měsíců trvajícího festivalu. O program se postaraly klavíristka a skladatelka Nikol Bóková, mezzosopranistka Bella Adamova a komorní uskupení Baborak Ensemble, které nese v názvu jméno svého uměleckého vedoucího.

„Klusákovi se podařilo vytvořit koncentrovaný komplex drobných strukturních nápadů, jež posluchači ihned připomněly velké kompoziční nadání tohoto žijícího klasika.“

„Orchestr Dvořákovo dílo přednesl tvarově čirým a pohybově rozjařeným způsobem.“

„Ve třetí větě Šostakovič odhalil svou romantickou, místy až brucknerovskou náturu, kterou orchestrální těleso vpravilo do ztemnělé a dekadentní polohy.“

Symfonický orchestr Českého rozhlasu zahájil svou koncertní sezónu v posluchačsky působivém duchu. Interpretačními schopnostmi vyhlášené těleso vedené Petrem Popelkou odprezentovalo 30. září ve Dvořákově síni pražského Rudolfina stylově široký program, na jehož personálním vrcholu dlela německá houslová virtuoska Isabelle Faust…

„Jiří Partyka kdysi požádal Vengerova po koncertě o společnou fotografii a nyní ho napadla odvážná myšlenka získat jej pro svůj festival.“

„Vyprodaný sál se těšil na zvuk stradivárek ex-Kreutzer, kterým bude za nedlouho tři sta let.“

„Nesmírně si Vengerov užíval okamžiků, kdy Prague Philharmonia zazněla po jeho sólové pasáži naplno a on se stal její součástí.“

Promítnu-li si v hlavě dva příběhy spojené s tímto světoznámým houslovým virtuosem, začínám věřit na pojem „cílené náhody“, který ve svých esejích i v názvu své autobiograficky laděné knížky razí kolega Alexander Goldscheider. Vystihuje totiž to, co bylo dáno prožít s Maximem Vengerovem nejen mně, ale především výkonnému a uměleckému řediteli Lednicko-valtického hudebního festivalu Jiřímu Partykovi. Stručně řečeno, jedná se jak o nezapomenutelný rozhovor pro média po telefonu, tak o způsob a průběh zajištění Vengerovova vystoupení na prahu letošního festivalového ročníku. Pro obojí platí, o čem jsem přesvědčen: že totiž život přináší situace, jaké napsat do filmového, televizního či rozhlasového scénáře by riskovalo odmítnutí dramaturga s poukazem na to, že je to „přitažené za vlasy“.

„Dýchají jako jeden, slova i hudební fráze jim znějí jako od jednoho.“

„Vědoucně hlídané rozvrstvení poloh a barev od jasného sopránu přes nenápadný měkký alt, flétnový tenor a světlý baryton až po jadrný, přesto jemný bas.“

„Soubor během litanie putoval po chrámu a završil vystoupení vokálně nejkomplikovanějším a prezentací nejneotřelejším způsobem.“

Prysk je rekreační obec v Lužických horách. Tamní barokní katolický kostel se stal v sobotu, na státní svátek, dějištěm nenápadného, o to však krásnějšího koncertu. Hostem festivalu Lípa Musica bylo lipské vokální kvinteto Calmus Ensemble. Více než hodinový program sestavený z duchovní hudby několika staletí věrně a inspirativně vystihl hloubku křesťanské víry a současně měl i parametry dechberoucí interpretační dokonalosti.

„Počátkem devadesátých let začal export našich absolventů do Finska, které bylo tehdy ovládáno carským Ruskem. König získal místo druhého koncertního mistra v Helsinském filharmonickém orchestru.“

„König se po bolševické revoluci dostal až do Harbinu v Mandžusku a v roce 1925 se stal prvním hudebníkem z Harbinu, který navštívil Japonsko.“

„V dubnu 1927 se stal jedním ze dvou stálých dirigentů Nového symfonického orchestru v Tokiu a byl prvním, kdo v Japonsku s profesionálním orchestrem dirigoval Beethovenovu Devátou.“

V Roce české hudby 2024 připomínáme pozapomenutého českého kosmopolitního hudebníka – houslistu a dirigenta Josefa Königa (1874–1932). Proslavil se zejména ve dvacátých letech 20. století v Japonsku. Dnes uplynulo od jeho narození 150 let.

„Do divadelních prázdnin roku 1874 vstoupil Smetana šťasten, i když unaven.“

„Během léta se začaly ozývat problémy se sluchem: začalo to jednou na procházce v lese, kdy měl halucinaci, že slyší flétnu…“

„Práci na Vyšehradu, započatou už v souvislostí s operou Libuše, odložil kvůli Dvěma vdovám, ale vrátil se k ní na podzim 1874.“

Rok 1874, to je v životě Bedřicha Smetany jarní úspěch s premiérou opery Dvě vdovy, první letní pobyt na Mladoboleslavsku a podzimní práce na symfonické básni Vyšehrad, ale v jiné rovině také pokračující boje a útoky týkající se jeho ideálů a působení v divadle. A nakonec nemoc a propuknuvší hluchota jako osobní i umělecká tragédie. Přelomový rok, ve kterém se otevřelo jeho poslední, paradoxně nejplodnější tvůrčí desetiletí.

„Tápání ve tmě, zlá předtucha, úzkost přerůstající až v nervní vypětí a křik, rozčilení, náhlé odmlčení se, lítost a přemítání o neřešitelném, přerůstající ve frustraci… to vše bylo podáno hudebně přesvědčivě.“

„Překvapil zvuk druhých houslí Kláry Leškové, v sólech plnohodnotný a kulatý, v dolních registrech s bodrým přívlastkem.“

„Filip Rufer se svým violoncellem zaujal snad ze všech nejvíce, a to schopností převést autentičnost svého citového prožitku do hudební mluvy.“

Plzeňská koncertní řada Kruhu přátel hudby byla zahájena ve středu 25. září, a to v podání tělesa Kukal Quartet, které tvoří ambiciózní hudebníci nastupující generace Eliška Kukalová, Klára Lešková, Daniel Macho a Filip Rufer. Že se bude jednat o velkolepý start naznačovala jak účast oceňovaného tělesa, tak program, který čítal tři závažná a náročná díla z české kvartetní literatury, snad v doznívajícím opojení Rokem české hudby.

„Spolupráce se Simonem Rattlem byla skvělá – končili jsme naprosto zamilovaní do jeho pichlavého humoru, ale i zkušeností a neomezené muzikality.“

„Opera je syntetické umění, v němž je vše. Vnímám ji jako završení.“

„Je to legrace, že v divadle se bavíte genderovým zmatkem ve čtyři sta let staré opeře, a pak vylezete na ulici, po které prochází Prague Pride, a jste pohoršeni.“

Psát perex k rozhovoru s pěvkyní Markétou Cukrovou není příliš vděčný úkol. S jejím jménem se sice pojí celá řada hezky formulovaných a publiku již dobře známých superlativů, jedinečnou osobnost pěvkyně však mohou vystihnout jen omezeně. Navíc se jakákoliv slova na úvod zdají být trochu zbytečná: umělkyně je totiž zároveň velmi inteligentní a podnětnou respondentkou. Setkání s ní jsou tak vždy příležitostí nahlédnout do mimořádně otevřeného uvažování osobnosti, která je konzistentní v pohledech na umění i na svět kolem sebe, která je vždy autentická a trefná. A která při bourání stereotypů klidně stihne i pět operních premiér v sezoně.

„Inscenace je dokladem toho, že není třeba vymýšlet kostrbaté cesty snažící se o nové výklady, o aktualizaci.“

„V Denysi Pivnickém, čtyřiatřicetiletém Ukrajinci, našli inscenátoři pěvecky i herecky dobře vybaveného představitele titulní role.“

„Velkou sólovou scénu moldavské sopranistky Olgy Busuioc ve třetím dějství sledovalo publikum bez dechu.“

V Praze se po celém desetiletí hraje opět Verdiho Otello. Za novým projektem premiérovaným ve čtvrtek ve Státní opeře stojí dirigent Andrij Jurkevyč a režisér Martin Čičvák. V titulní roli debutoval Denys Pivnickij, Jagem byl Mikołaj Zalasiński a Desdemonou Olga Busuioc. Inscenace je umělecky výrazná a působivá a bez zaváhání snese mezinárodní srovnání.

„Berliozova programní hudba vyžaduje plné mistrovství. A toho se jí dostalo.“

„Je typem interpreta, který je osamoceně ponořen ve svém světě a díky kombinaci psychických i manuálních dispozic je schopen zaujmout jako výjimečný a jedinečný.“

„Chvílemi až jakoby ležérní způsob řízení tělesa v kontrastu s dokonale přesnými reakcemi sekcí prozrazoval, že se převážná část práce musela odehrát už při zkouškách.“

Záskoky mohou být příležitostí pro překvapivé debuty, nebo pro nečekaná hodnotná a zralá setkání. Charles Dutoit patří do druhé kategorie. Nebýt zdravotní indispozice šéfdirigenta Semjona Byčkova, neměli bychom šanci legendárního, za pár dní už osmaosmdesátiletého dirigenta v Praze v těchto měsících zažít. S Českou filharmonií otevřel neplánovaně sezónu právě on, spolu s mladým pianistou Daniilem Trifonovem. Dvořákem a Berliozem. A bylo co poslouchat.

„Vavříny ověnčený soubor Quartetto di Cremona je mimochodem všeobecně známý z vysílání rozhlasových stanic po celém světě.“

„Spojená kvarteta, a obě zaslouží nejvyšší pocty, hrála jako jeden stabilní ansámbl.“

„Poslední skladbou koncertu byla živě legendární Serenáda Es dur Antonína Dvořáka.“

V roce 2022 zahájil festival Dvořákova Praha ve své komorní řadě velkolepé provedení kompletu smyčcových kvartetů Antonína Dvořáka. Po třech letech pod kurátorským vedením souboru Pavel Haas Quartet se cyklus uzavřel galakoncertem za účasti šesti smyčcových kvartet. Program tvořily skladby Petra Iljiče Čajkovského, Felixe Mendelssohna-Bartholdyho a Antonína Dvořáka v instrumentálně gradovaném obsazení od sextetu přes oktet k serenádovému komorním ansámblu. Stalo se tak ve Dvořákově síni Rudolfina 23. září a večer přinesl mimořádný hudební zážitek.

„Výtečným nápadem bylo pozvání talentovaného basisty Jana Hnyka, byl zjevnou dominantou večera.“

„Šéfdirigent David Švec imponoval od počátku dirigentským přehledem, temperamentem, touhou interpretačně vykřesat z hudebního večera maximum možného.“

„Mile působilo uvedení dnes skoro zapomenutého Viléma Blodka.“

Pro zahájení sezóny 2024/25 zvolilo vedení Opery Jihočeského divadla 23. září v sále Metropolu koncertní program. V duchu pokračování Roku české hudby zazněly operní ouvertury, sbory z tvorby českých klasiků i drobné orchestrální skladby. Podstatným hostem večera byl talentovaný mladý basista Jan Hnyk, orchestr opery vedl šéfdirigent David Švec, operní sbor připravil Martin Veselý.

„Nebylo to zkrátka klavírní trio, které umí společně dýchat, pouze se hudebníci vzájemně dokázali dohodnout, kdo koho právě pouští do dveří.“

„Orchestr doprovázel spíš decentně a v mnoha pasážích to působilo, že ho dirigent tlumí až moc.“

„Celkově ovšem Dvořákova Praha ukázala, že umí postavit řadu svébytných koncertních programů a pozvat ty nejlepší hosty.“

Dvořákova Praha se rozhodla angažovat pro závěrečný koncert Českou studentskou filharmonii a povolala k ní dirigenta Inga Metzmachera. S trojicí mladých zahraničních sólistů 24. září provedla Beethovenův Trojkoncert a pak Dvořákovu Osmou symfonii. Mladí hráli s maximálním nasazením a radostí, ale v dirigentově pojetí jí mohlo být víc.

„Propojení zvířat a lidí na jednom jevišti připravovalo nejednu bezesnou noc kostymérům a scénografům.“

„V průběhu hry upletená dlouhá šála paní Revírníkové oddělila čas žití a odcházení.“

„Skutečnými královnami představení byly dvě hlavní protagonistky, Liška Bystrouška Kateřiny Kněžíkové a Zlatohřbítek Václavy Krejčí Houskové.“

Příhody lišky Bystroušky dne 21. září uvedlo Národní divadlo Brno jako jednu ze vzpomínek na jejich premiéru 6. listopadu roku 1924. Současné představení v brněnském Janáčkově divadle se vzácnými hosty, manžely Kateřinou Kněžíkovou v roli Lišky, Adamem Plachetkou v roli Revírníka a jejich dcerou Adélkou v roli Malé Bystroušky, je jednou z repríz původní inscenace z roku 2018.

„Se Šubrtem bylo v Miláně už před očekávanou premiérou zacházeno více než nadstandardně.“

„Představa, že se krátce před premiérou Otella Verdi s Boitem toulali českými luhy a háji, je rozhodně půvabná.“

„Opravdu uvedlo Národní divadlo žhavou novinku dříve než operní mekky celého světa?“

Byl začátek února 1887 a do světa se právě rozletěla zpráva, že opera Giuseppa Verdiho na libreto Arriga Boita s názvem Otello je skutečným uměleckým triumfem… Před uvedením nové inscenace tohoto výjimečného díla v pražské Státní opeře 26. září letošního roku určitě neuškodí podívat se do historie a zaměřit se na některé pozoruhodné kapitoly dobrodružství, které bychom mohli zjednodušeně nazvat Otello a Praha. Kupodivu je to příběh, který se začal psát už velmi dávno.

„Starosta města Vídně Michael Ludwig dal najevo, jak si Petra Popelky váží.“

„Petr Popelka dával od počátku koncertu znát, že se hodlá za prokázanou důvěru vrchovatě odvděčit.“

„Anna Vinnitskaya zahájila majestátně, mohutným fortissimem a od počátku s mírným rubatem, které zvýraznilo emotivní přístup k výrazu.“

Petr Popelka je progresivním českým dirigentem se zahraničními zkušenostmi. S Vídeňskými symfoniky již několikrát vystupoval a jeho angažování do jejich čela bylo proto logickým vyústěním spolupráce. Inauguračním koncertem 18. září ve vídeňském Konzerthausu potvrdil svoji erudovanost. Na programu byl ikonický Koncert pro klavír a orchestr č. 1 b moll Petra Iljiče Čajkovského, ve kterém zazářila Anna Vinnitskaja, a barvami a rytmy posluchače zahrnul Béla Bartók Koncertem pro orchestr.

„Potřebuji zkrátka i čas bez klavíru, abych si nechal hudbu trochu rozležet.“

„Formanova Amadea jsem viděl. Některé části mám rád, jiné, ty fiktivní, už méně.“

„Dvořákův koncert jsem studoval skoro půl roku.“

Rozhovor s Maem Fujitou vznikl dopoledne v den jeho recitálu na festivalu Dvořákova Praha. Přestože s každou další minutou obětoval svůj čas zkoušky v sále, klidně by hovořil i dál. Má veselou povahu a ve věcech hledá drobné radosti. Zároveň už však ve svých pětadvaceti letech načerpal obdivuhodné množství znalostí a s nadhledem se vyrovnává se svou uměleckou zodpovědností.

„Cítili jsme, jak si každé soutěžní kolo vybralo svou daň, jako by nám vzalo padesát procent energie.

„Když se na pódiu cokoli stane, všichni zaostří antény a toho slabšího v danou chvíli podrží.“

„Když bylo nejhůř, zapli jsme vířivku. To byla naše tajná zbraň!“

Flétnistka Anna Talácková, hobojistka Barbora Trnčíková, klarinetista David Šimeček, fagotista Petr Sedlák a hornista Kryštof Koska jsou výraznými členy předních pražských orchestrů – České filharmonie, Pražských symfoniků, Rozhlasových symfoniků i orchestru Národního divadla. To hudebně nejzajímavější však tvoří tato pětice společně. Jejich komorní soubor Alinde Quintet získal loni třetí cenu na Mezinárodní soutěži Carla Nielsena v Kodani a před týdnem v bavorském Mnichově zvítězil na ARD, jedné z nejprestižnějších hudebních soutěží vůbec.