„Starosta města Vídně Michael Ludwig dal najevo, jak si Petra Popelky váží.“

„Petr Popelka dával od počátku koncertu znát, že se hodlá za prokázanou důvěru vrchovatě odvděčit.“

„Anna Vinnitskaya zahájila majestátně, mohutným fortissimem a od počátku s mírným rubatem, které zvýraznilo emotivní přístup k výrazu.“

Petr Popelka je progresivním českým dirigentem se zahraničními zkušenostmi. S Vídeňskými symfoniky již několikrát vystupoval a jeho angažování do jejich čela bylo proto logickým vyústěním spolupráce. Inauguračním koncertem 18. září ve vídeňském Konzerthausu potvrdil svoji erudovanost. Na programu byl ikonický Koncert pro klavír a orchestr č. 1 b moll Petra Iljiče Čajkovského, ve kterém zazářila Anna Vinnitskaja, a barvami a rytmy posluchače zahrnul Béla Bartók Koncertem pro orchestr.

Vídeňští symfonikové oslaví 125 let od svého založení. Těleso vzniklo pod názvem Wiener Konzertverein a 30. října 1900 se konal první koncert, který dirigoval Ferdinand Löw. Zajímavá je tehdejší deklarace poslání, aby orchestr provozoval „dobrou hudbu provedenou co nejlépe, ale za nejnižší možnou cenu“. Prioritou podnes zůstává špičková interpretace. Na repertoáru byla tehdy, a jsou i dnes, díla klasická, stejně jako hudba moderní. Tehdejší nová hudba to v klasicky naladěné Vídni neměla lehké, o to větší zásluhu si orchestr připisoval, když uváděl díla soudobých skladatelů, mnohdy dnes vnímaná jako díla klasická. Za dirigentským pultem Vídeňských symfoniků stáli například Gustav Mahler, Richard Strauss, Anton von Webern a Franz Schreker či Herbert von Karajan. Výraznou stopu zde zanechal Arnold Schönberg, a to jako dirigent i jako skladatel; tehdy se postaral svými díly i o skandální reakce publika. Pod současným názvem vystupuje orchestr od roku 1933. Soupeření klasické a moderní hudby dnes již orchestr netrápí a realizuje koncerty nejen v domácím prostředí Konzerthausu, ale po celém světě, což jej činí „kulturním vyslancem“ města Vídně. 

Důležitosti poslání orchestru je si vědomo i současné vedení města. Do funkce uvedl Petra Popelku intendant orchestru Jan Nast a také osobně starosta města Vídně Michael Ludwig, který se na slavnostní akci po koncertě ujal dokonce nenuceně funkce moderátora. Dal tím najevo, jak si Petra Popelky váží a že do něho město Vídeň vkládá velké naděje i důvěru.

Petr Popelka dával od počátku koncertu znát, že se hodlá za prokázanou důvěru vrchovatě odvděčit. Koncert zahájil se suverénní jistotou a euforií. Stejně tak působila i mladá sólistka Anna Vinnitskaya, která usedla za klavírní křídlo. Již od prvních akordů bylo jasné, že Koncert pro klavír a orchestr b moll Petra Iljiče Čajkovského je v těch nejlepších rukou. První větu Allegro non troppo e molto maestoso zahájila notoricky známými akordy skutečně majestátně, mohutným fortissimem a od počátku s mírným rubatem, které zvýraznilo emotivní přístup k výrazu. V tom si rozuměla jak s dirigentem, tak i s orchestrem, jehož koncertním mistrem je slovenský houslista Dalibor Karvay.

Orchestr souzněl s romantizujícím provedením a odpovídal sólistce ve stejném duchu. Odlehčené části měly vzdušnost a radostnost, klavír perlil a zvonil. Allegro con spirito obnažovalo „ruskou duši“, kterou vkládala sólistka především do nostalgických částí, zvýrazňovala měkkost melodie i bolestný výraz, který podepřel sólový klarinet Geralda Pachingera spolu s hobojem Ines Galler-Guggenberger. Krásný, perlivý zvuk klavíru i orchestru se přirozeně a kompaktně nesl v akusticky dokonalém sále. Andantino semplice zahájilo svítivé sólo flétny Erwina Klambauera a něhu klavíru znásobilo violoncello Christopha Strandnera. Prestissimo dostálo svému názvu a umělci se rozdávali virtuozitou. V poslední větě Allegro con fuoco nejprve klavír v synkopickém rytmu, podpořený zvukem orchestru, následné crescendo vyústilo do vznešeného zvuku plného orchestru a koncert ukončilo veliké finále, kterému nechyběl patřičný emocionální výraz. Sugestivní provedení strhlo publikum k ovacím a klavíristka se nenechala dlouho prosit o přídavek. Lyrický valčík č. 1 z Tanců loutek Dmitrije Šostakoviče okouzlil i potěšil současně a zalichotil vídeňskému vkusu. 

Po přestávce uslyšelo publikum další efektní skladbu, tentokrát skladatele Bély Bartóka, který byl spjat s Vídeňskými symfoniky i jako klavírista. Jeho Koncert pro orchestr, op. 116 z roku 1943 provedli Vídeňští symfonikové poprvé v roce 1948. Nynější uvedení bylo dramaturgickým rozhodnutím nového šéfdirigenta Petra Popelky. A bylo to rozhodnutí šťastné. Koncert byl příležitostí pro orchestr, jak prokázat své kvality po stránce instrumentální barevnosti, rytmické i dynamické flexibility a schopnosti reagovat na dirigenta a v neposlední řadě i k předvedení virtuozity hudebníků. Ve všech ohledech se orchestr projevil jako těleso výsostně profesionální, zcela oddané svému novému dirigentovi. Popelka svojí tryskající energií strhl nejen celý orchestr, ale především vídeňské publikum. 

Dirigent Petr Popelka svým inauguračním koncertem prokázal, že je důstojným nástupcem svých předchůdců, slavných dirigentů. Vstoupil tak do kulturní historie města Vídně i Evropy a v neposlední řadě navázal na věhlas českých hudebníků, kteří ve Vídni působili. Obdržel výjimečnou příležitost šířit dobré jméno České republiky jako její kulturní emisar. Je evidentní, že pověst českých hudebníků je v těch nejlepších rukou.

Foto: Wiener Symphoniker / Amar Mehmedinovic