Úvodní koncert festivalu Archaion Kallos upamatoval věcí vyšších
„Koncert začal netypicky. Účinkující nejdříve stáli a zpívali v zadní části chrámu.“
„Žalmy v byzantském provedení znějí po hudební stránce poněkud jednotvárně, ale právě tím vedou člověka k přemýšlení o ‚vyšších věcech‘.“
„Hudbu ‚hitu století‘ složil ji mnich dosud žijící v monastýru Simonos Petras. A jak se jmenuje? O tom se nemluví.“
Poloostrov Chalkidiki na severu Řecka je typický svými třemi výběžky, které vypadají jako prsty. Nejvýchodnější z nich zvaný Athos dýchá tajemstvím. Ačkoliv je Řecko obecně oblíbenou dovolenkovou destinací, na tento poloostrov se jen tak někdo nepodívá. A zcela zapovězený je ženám. Mnohým tak nezbývá než o putování hornatým poloostrovem posetým pravoslavnými kláštery snít. Velmi autentické, skoro až reálné snění, navíc bez ohledu na pohlaví, nabídl úvodní koncert letošního patnáctého ročníku mezinárodního festivalu pravoslavné duchovní hudby Archaion Kallos. Koncert nesl název Žalmy z Athosu.
Jedním z dvaceti athoských klášterů (nebo v pravoslavném pojmosloví monastýrů) je Simonos Petras, který byl založen ve 13. století. Dnes ho obývá asi šedesát mnichů a zpěvem oslavovat Boha je učí významný řecký protopsaltis (něco jako přední zpěvák nebo sbormistr) Dimitrios Manousis.
Ve své kariéře působil na několika teologických školách v Řecku a vedl několik pěveckých sborů, nejvýznamnější z nichž je soubor Filathonites. Teď své umění předvedl pražským posluchačům, kteří v pátek 4. října večer zavítali do pravoslavné katedrály sv. Cyrila a Metoděje, kde se koncert uskutečnil. Dimitriose Manousise doprovodil pražský smíšený soubor věnující se pravoslavné hudbě Philokallia Ensemble a jeho sólisté Giorgos Demetriou a Silva Morasten. Umělecky ho vede Marios Christou, který je zároveň dramaturgem festivalu.
Plody ze zahrady Bohorodičky
Koncert začal netypicky. Účinkující nejdříve stáli a úvodní hymnus Panagia Despina zpívali v zadní části chrámu. Teprve během zpěvu se pomalu přesunuli do čela. Znělo to tedy tak, jako by zpěv přicházel z blíže neurčeného prostoru, a teprve pak se zhmotnil před ikonostasem, tedy stěnou s ikonami, která v pravoslavných chrámech odděluje chrámovou loď od oltářního prostoru. Evokování dotyku transcendentna bylo dokonalé.
Překvapen netypickým úvodem ale nebyl ten, kdo navštívil loňský ročník festivalu, konkrétně koncert Ozvěny Konstantinopole. Ten začal podobně. A podobnost nebyla náhodná. Oba koncerty, loňský i letošní, představovaly byzantskou duchovní hudbu. Ačkoli to laik těžko pozná, lze ji kategorizovat do několika stylů. Jedním z nich je škola konstantinopolská, se kterou se posluchači setkali vloni. Letos si poslechli školu athoskou, která se vyznačuje větší mystičností.
Dimitrios Manousis a Giorgos Demetriou zpívali hlubokým hlasem a pod klenbu chrámu vrhali táhlé tóny. Místy kontrastně a přitom úžasně harmonicky s tím zněly ženské hlasy Silvy Morasten a dalších členek Philokallia Ensemble, které se navíc vyznačovaly větší mírou dynamičnosti.
Na programu byly, jak název koncertu napovídá, žalmy, tedy biblické chvalozpěvy, které se velmi hojně využívají při pravoslavných bohoslužbách. Pravda, v byzantském provedení znějí po hudební stránce poněkud jednotvárně, ale právě tím vedou člověka k přemýšlení o „vyšších věcech“. Vedle nich zněly hymny a chvalozpěvy k Přesvaté Bohorodici, Panně Marii. Ona vlastně „tak trochu může“ za známý zákaz vstupu žen na Athos. Mniši ji totiž považují za vládkyni Athosu a uctívají ji natolik, že žádná jiná žena než Přesvatá Bohorodice, na Svatou horu nesmí. Dokonce se říká, že Athos je „zahradou Bohorodičky“ – a posluchači si tak mohli vychutnávat ovoce, plody z této zahrady.
Athoské hity, autor (ne)známý
Slyšeli skladby velkých středověkých mistrů byzantské hudby, jako je sv. Jan Koukouzelis, tradiční athoské nápěvy, ale také hudbu z pera současných mnichů z kláštera Simonos Petras. Některé z nich můžeme bez nadsázky označit za „pravoslavné hity“. Ačkoli jsme zmínili jistou jednotvárnost byzantských zpěvů, některé se z tohoto popisu vymykají. Například žalm Exomologhiste to Kyrio, neboli Oslavujte Hospodina. Jeho melodii, byť v různých variacích, znají pravoslavní křesťané prakticky po celém světě.
Kdyby se ale uspořádala soutěž „pravoslavný hit století“, beze sporu ho vyhraje skladba Agni Parthene, oslavující Přesvatou Bohorodici. Tento hymnus hlavní koncertní část uzavřel. Ačkoli ho mnozí považují za starobylou píseň, opak je pravdou. Text modlitby napsal sv. Nektarios Eginský, který žil na přelomu 19. a 20. století. Hudba je ale mnohem mladší. Složil ji mnich dosud žijící v monastýru Simonos Petras. A jak se jmenuje? O tom se nemluví. Byzantská mnišská tradice totiž zakazuje zveřejňovat u církevních melodií jméno autora. Aby nezpychl. A tak si Svatá hora i v dnešní době uchovává svá tajemství…
Foto: Martin Pilpach