„Pak mi dovolí se nechat vyfotit a ověřit mé otisky prstů a konečně jsem vpuštěn…“

„Nejvíc mne fascinovalo oddělení ryb – výběr úžasný. Jenom se mi vkrádá myšlenka, že to všechno přece nemohou prodat, že se toho spousty musí vyhazovat… a s tím mám vnitřní problém.“

„První den zkoušek byl výživný – měl jsem dvě tříhodinové frekvence s orchestrem a pak ještě jednu tříhodinovou zkoušku se sborem na jevišti. Nemohu tvrdit, že nejsem unavený, ale bylo to důležité vykročení.“

Dnes jsou tomu čtyři roky, kdy zemřel dirigent Jiří Bělohlávek. Přízní osudu se v roce 2012 po dvou desetiletích vrátil na post šéfdirigenta České filharmonie, který napoprvé nemohl zastávat dostatečně dlouho. Krutostí stejného osudu nemohl však ani napodruhé misi přirozeně završit. Poslední květnový den roku 2017 podlehl ve věku 71 let těžké nemoci. V roce, kdy se v únoru připomínaly jeho nedožité pětasedmdesáté narozeniny, přináší portál KlasikaPlus.cz seriál využívající texty a fotografie, které shromáždil v Londýně žijící publicista, producent a skladatel Alexander Goldscheider. Do sesbíraného materiálu nechává postupně nahlédnout. Inicioval a zachytil díky osobnímu přátelství i podrobná a intimní svědectví. Jedním z nich je deník, který z jeho popudu psal Jiří Bělohlávek na přelomu jara a léta 2016 v San Francisku, když v tamní Opeře připravoval a dirigoval Janáčkovu Jenůfu. V emailech texty „Sašovi“ na pokračování posílal.

Praha: On 18 May 2016 10:34, Alexander Goldscheider wrote:

Drahý Jiří, Děkuji za mimořádně krásný včerejší koncert a zážitek z Te Deum, kdy se člověk přenesl za hranice zdejšího světa do úchvatného transcendentna: na cestu navedla mimořádně zpívající Lucie Silkenová, ale spolu s ní strhli i všichni ostatní, Sváťa Sem, sbor, a samozřejmě orchestr s vynikajícími alternujícími koncertními mistry. Nádherně jsi to vystavěl a udržel v potenciálně jedinečném i destruktivním prostoru katedrály. Petr Nekoranec byl v Krčkovi naprosto ideální. Měl jsem radost, že jsme se včera viděli, jako bys v sobě nalezl ještě větší štěstí a vyrovnanost než dříve a projektoval je do svých hudebních provedení! Měj co nejpříjemnější cestu a přeji Ti krásný a úspěšný pobyt a nastudování ve Frisku. Prosím Tě piš, s jakými pocity letíš, jaké máš tužby, zda chceš představení nastudovat třeba trochu jinak, na co se těšíš v co nejširším spektru, místo, orchestr, přátele, Karitu, atmosféru města, jídlo, oceán, hotel, procházky – nebudu Ti napovídat. Moc Tě zdravím a držím palce, Tvůj Saša

Praha, v letadle před odletem: On 19 May 2016 11:14, Jiří Bělohlávek wrote:

Drahý Sašo, díky za zprávu a Tvoje milá slova. Mám radost, že se Ti koncert líbil a těším se na naše další kontakty. Zdravím z letadla, za chvíli startujeme směr London… Objímám Tě Jiří

Deník/ 1 – San Francisco Thu 19/05/2016 17:33

Po včerejším koncertu v katedrále sv. Víta jsme šli na krátkou večeři s oběma mými dcerami a jejich partnery do restaurace Divinis – moc rádi tam chodíme pro jejich výbornou kuchyni a příjemné prostředí. To nás oboje nezklamalo, jenom jsme si nemohli nevšimnout, že mladící, kteří nás obsluhovali, byli zřejmě novicové v oboru, sice ochotní a úslužní, ale jejich verbální projev vzbuzoval překvapení, shovívavý úsměv až lehkou nevoli. Pro mne v tom vjemu byl ale i pozitivní prvek – skutečnost, že mým dcerám takováto okolnost, v dnešním světě bohužel naprosto běžná, vadí, že ji vnímají a jejich smysl pro jemnost chování a vytříbenost projevu je na výši.

Po večeři jsme se vrátili domů a začalo balení věcí, které jsem sice už měl připravené, ale nicméně jsme se dostali do postele ke čtvrté hodině ranní. V osm jsme museli vstát a dokončit přípravy, pak mne Anna zavezla na letiště a v 11.15 hod. jsme se vznesli z Prahy směr Londýn. Krásný klidný let, přistáli jsme v Heathrow na 3. terminálu a já jsem se vydal na pouť k přípoji do San Francisca.

Zřejmě jsem něco špatně přečetl, a když jsem dorazil k terminálu 2, zjistil jsem, že jsem špatně, a mé letadlo odlétá z terminálu 5. Tak znovu do autobusu – patnáctiminutový výlet po letištní ploše. Jsem jako vždycky v úžasu nad obrovskými stroji, když ta letadla člověk míjí v busu, tyčí se nad ním jak činžovní domy!

Míjíme Airbus 380 společnosti Emirates a já vzpomínám na svoji dosud jedinou zkušenost při letu do Abu Dhabí s ČF před třemi lety. Jak tohle může vzlétnout…??!!!

Konečně jsem na místě a mohu se zařadit do dlouhé fronty k security prohlídce, na štěstí mám relativně dost času a tak mi čekání tolik nevadí. Ovšem pozvání do salonku k odpočinku už nemohu přijmout, tabule už hlásají “go to gate”. Tak se tam odeberu a úžasné překvapení – k naší lince je přistaven nádherný Airbus 380 British Airways. Hned mám euforické stavy a jako jeden z prvních se naloďuji – business class je dobře zařízena, každý cestující má kousek soukromí a hlavně sklopitelné sedadlo na úplně rovnou postel! Dávám si z rozvernosti šampaňské a prohlížím všechny technické vymoženosti, které má cestující k dispozici. Všechno je účelné a dobře dosažitelné, jenom tlačítka k ovládání sedadla jsou z nepochopitelného důvodu tak malá a zapuštěna v ovládací liště, že manipulace je velmi nesnadná. Ale to je jediná výhrada. Let sám byl úžasný, naprosto klidný a přistání na jedničku!

Davy lidí ze tří současně přiletivších letadel zaplnily halu hraničního odbavení. A tady začíná nepříjemnost: hodinu a půl stojím ve frontě, pouze několik úředníků prohlíží pasy – chvílemi jsou to jen tři policisté! -, po tom dlouhém letu je to docela únavná a hlavně zbytečná komplikace. Konečně se dostávám k odbavení – milý a hovorný muž se vyptává na účel mé návštěvy, když slyší, že jsem dirigent, dává k dobru, že slyšel koncert SF Symphony s jazzovým ansámblem a že to bylo báječné…přidává informaci, že bych mohl do USA bez víza na 90 dní, já mu zase oplácím informací, že když jsem tu pracovně, tak musím mít vízum. S tím souhlasí a společně si posteskneme, jak komplikovaně se víza do US získávají…. Pak mi dovolí se nechat vyfotit a ověřit mé otisky prstů a konečně jsem vpuštěn…

Oba velké kufry nalézám na pásu a vycházím do příletové haly. Tam mne čeká starší pán s obtloustlou chotí v teplákách a odjíždíme do centra města. Bydlím v apartmánovém domě blízko opery, pán mi laskavě pomáhá s mými kufry a po dlouhé době spočinu v klidu v bytě v 11. patře s výhledem na Town Hall, operu, koncertní sál a okolní pahorkatinu obklopující město. Byt je zařízen konzervativně, ale se všemi výdobytky v kuchyni (myčka, microwave, elektrický sporák, kávovar, drtič odpadu atd.) – tady budu v příštích dnech a týdnech pěstovat své kuchařské umění… Ale spíše se těším na výborné hospůdky poblíž zkušebny opery, které mám v paměti z poslední návštěvy, a potom na Chinatown a Japantown…

Vyšel jsem na chvíli na procházku, je ale nevlídně chladno a profukuje, navíc se po prázdných a potemnělých ulicích plouží různé podivné osoby a nemám z toho příjemný pocit. Tak si jenom kupuji s sebou domů polévku z černých fazolí (black been soup “to go“), protože toužím po něčem teplém do žaludku, a zase zalézám do svého království. Brzy jdu spát, ovšem budím se nad ránem často, tak toho využívám a píši Ti tuhle první zprávu…

Posílám pozdravy

Jiří

Deník / 2 Fri, 20 May 2016 08:31:05

Můj volný den v San Franciscu se nesl v duchu odpočinku, dlouho jsem spal, ovšem vzhledem k zdravotním komplikacím mám ten spánek neustále přerušovaný, tak potřebuji delší čas k načerpání sil. Kolem poledne jsem vyšel do ulic, mám to k opeře dva bloky – 7 minut chůze, zašel jsem se ukázat, byli potěšeni a velmi milí. Budova Opery je zvenčí honosná, za vchodem pro umělce čeká návštěvníka hlídač, který se ale spokojil pohledem na moji kartičku, kterou mi poslali v obálce s informacemi. Vše v zákulisí je ošuntělé, v kanceláři provozu je namačkáno 5 lidí na malé ploše, všechno vykazuje znaky dlouho používaných prostor s nepříliš velkými investicemi do oprav.

Dozvěděl jsem se, kde budu zítra zkoušet, je to v jiné budově – Opera nyní disponuje třemi prostorami ke zkoušení – vlastní scéna, Zellerbach Rehearsal Room a nyní ještě zkušebna pro orchestr.

Poobědval jsem v restauraci Arlequin – to je místo, které jsem si pamatoval od minule, taková směs restaurace, bistra, prodejny vína, s venkovním prostorem k sezení u stolků pod krásnými stromy a keři. Dnes ovšem bylo dost větrno, tak jsem zůstal uvnitř, snědl dobrou slepičí polévku a pastrami sendvič (ten jsem mohl ale jen částečně – moje neschopnost rozlišovat chuti mne stále trápí a jsou momenty, kdy něco vůbec nemohu pozřít…). Potom jsem udělal výboj za potravinami – bydlím v apartmánovém domě, kde mám kuchyňku a tak si mohu leccos sám připravit. Nejbližší dostupná prodejna s potravinami je asi míli od Opery Plaza, tak jsem vyzkoušel místní veřejnou dopravu a za 1$ jsem dojel do Whole Foods.

Znám ten obchod z dřívější návštěvy, a je to stále něco, o čem Evropan nemá představu – ta šílená nadprodukce všeho! V oddělení zeleniny je všechno dokonale vyrovnané do přehledných truhlíků – ale nejen, že je ohromný výběr, ale každý druh má ještě řadu možností – např. brambory jsou ve variacích od mini rohlíčků, přes x druhů krásných světlých hlíz (můžeš si vybrat z jakého státu pochází), k velkým hlízám brambor na pečení v pěti druzích, k japonským sladkým bramborům, k jiným hlízám odkudsi, pak velká řada bio brambor, patřičně cenově navýšených…

A tak je to téměř se všemi produkty. Samozřejmě, že obchod má i sekci hotových jídel, kde si lidé kupují domů uvařená jídla – rozsah je mimo představu. Nejvíc mne fascinovalo oddělení ryb – výběr úžasný. Jenom se mi vkrádá myšlenka, že to všechno přece nemohou prodat, že se toho spousty musí vyhazovat a s tím mám vnitřní problém. Nakoupil jsem si své mléko, jogurt, nějaké oříšky, chléb a máslo, a k večeři jsem si vzal dva filety pstruha, které jsem potom doma připravil na másle a mléce. Také mám krásná jablíčka, maliny a borůvky…tak snídaně jsou na nějaký čas vyřešeny.

Před večerem jsem ještě poslouchal záznam koncertu s ČF z ledna (Martinů a Mahler), který jsem si mohl stáhnout, je to první přenos ČT, kde mám dojem, že kamera opravdu sleduje hudební dění. Bohužel zvuk je v nejvypjatějších polohách uříznutý o krajní frekvence a tak je to trochu zploštělé. Zejména v Mahlerovi. Pak jsem četl partitury Jenůfy a Věci Makropulos (tu se musím už honem zase učit, PROMS provedení se blíží…) a před spánkem ještě trochu četby – Karel IV. – Cesta k trůnu…

Deník / 3 Fri, 20 May 2016 23:36:37

První den zkoušek byl výživný – měl jsem dvě tříhodinové frekvence s orchestrem a pak ještě jednu tříhodinovou zkoušku se sborem na jevišti. Nemohu tvrdit, že nejsem unavený, ale bylo to důležité vykročení. Orchestr je velmi profesionální, snaží se, samozřejmě partitura není úplně lehká a tak je před námi moc práce. Problém je, že zkouškový plán, který jsem někdy v září minulého roku odsouhlasil, doznal řadu změn – odpadlo mi několik hodin práce s orchestrem a hlavně jedna hlavní zkouška tutti na jevišti. Po mých protestech mi řekli, že z finančních důvodů museli zkrátit všeobecně všechny přípravy všech inscenací. Proti tomu lze těžko něco namítat, jen je chybou, že to odnese kvalita nastudování. Uvidíme, jak to dopadne, slíbili mi ještě něco s tím udělat. K večeři jsem si udělal pečený brambor a mrkvičku na másle, bohužel ani jedno mi nepřineslo potěšení, na jaké jsem býval zvyklý, a na které jsem se těšil…Tak jdu spát, zítra musím vstávat, opět mám zkoušky, tentokráte s pěvci…tak dnes to bude takhle krátké.

(Pokračování za týden)

————–

Za poskytnutí materiálů děkujeme A. Goldscheiderovi

Foto: Archiv autora, Česká filharmonie, Pixabay, Fb Barenreiter Verlag, Petr Veber