PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Říkala jsem si, jestli v Roce české hudby by i při takové uvolněné příležitosti nestálo za to projevit víc dramaturgické odvahy a kreativity.“

„Nejpříjemnějším překvapením večera bylo, jakým způsobem se barytonista Jiří Brückler zhostil Přemyslovy árie.“

„Open-air koncert je tu především od toho, aby si diváci společně užili hudbu v plenéru a aby si ho poslechli i lidé, kteří třeba jinak do koncertních sálů nepřijdou. V tomto ohledu svůj účel splnil.“

Česká filharmonie svou sezonu tradičně zakončuje open-air koncertem na Hradčanském náměstí. Letos přišla s malou novinkou a přálo jí i počasí. Až na ten vítr.

„Vystoupení Arnheiður Eiríksdóttir bylo na nejvyšší úrovni.“

„Kariéra Daniela Matouška strmě stoupá vzhůru.“

„Celý koncert více než spolehlivě doprovázela Prague Philharmonia pod taktovkou Aleny Hron.“

18. června se v Dvořákově síni pražského Rudolfina konal další z mnoha koncertů agentury Nachtigall Artists. Před začátkem k publiku promluvila její majitelka Alena Kunertová s prohlášením, že setkání, které má především představit mladé umělce, pořádá Spolek přátel hudebních talentů, jehož vznik v minulosti sama iniciovala. Také oznámila doznívající indispozici zkušených pěvců Zuzany Markové a Mariusze Kwiecieńa, kteří byli jistě pro velkou část publika magnetem celého koncertu. Pro jejich indispozici byl program také zkrácen a celý uváděn bez přestávky.

„Hlas se mi vyvíjel déle a pořád nebylo jasné, jestli budu mezzo nebo soprán. Do toho jsem moc ráda hrála na klavír a nesmírně mě bavilo dirigování.“

„Když už vkročím na jeviště, tak nevnímám, kde stojím. Jsem plně sžitá s postavou a soustředím se na to, abych ze sebe dávala tu nejlepší.“

„Uvidíme, kam mě můj hlas povede. Upřednostňuji italský repertoár, asi bych se chtěla dál posouvat v belcantu a třeba časem přijde i nějaký raný Verdi.“

Zuzana Marková, dcera sopranistky Jiřiny Markové, donedávna vystupovala víc v zahraničí než doma. V poslední době ji nicméně lze vidět na scénách pražského Národního divadla, a to v operách La traviata a Don Giovanni. Vystoupí také na koncertě 18. června v Dvořákově síni Rudolfina, kde jejími partnery budou Mariusz Kwiecień a Arnheiður Eiríksdóttir, s nimiž se představí i několik mladých pěveckých talentů. Mladá sopranistka v rozhovoru vypráví o kariéře v zahraničí, operním životě v Itálii i o svém rodinném zázemí a dalších rolích a plánech.

„Vizuál je pomerne striedmy, priznáva akýsi nevkus a pôsobí, predpokladám cielene, ako z lepšieho ochotníckeho divadla.“

„Dielo má svoj anti-pôvab.“

„K tým výrazným patrila Eir Inderhaung, s nepriestrelnými výškami a precíznym, pohyblivým prejavom.“

Pražské Národní divadlo (respektíve Státní opera) sa odvážilo vykročiť ďalej do druhej polovici 20. storočia a zaradiť medzi tohtoročné premiéry jedinú (avšak dostatočne slávnu) operu Györgya Ligetiho Le Grand Macabre. Pražská verzia a zároveň česká premiéra tejto apokalyptickej frašky v štyroch obrazoch dostala do vienka pomerne civilný vizuál a ansámbel sólistov, ktorý Ligetiho neúprosné party zvládol s gráciou – hoci to bol pre všetkých debut v roli. Premiéra sa konala 14. júna, ako súčasť festivalu súčasnej opery Opera Nova.

„Dona Giovanniho jsem zpíval více než třistakrát v životě a nikdy jsem se u toho nenudil.“

„Když se cítí pohodlně a spokojeně zpěvák, cítí se pohodlně a spokojeně i publikum.“

„Chci, aby už v úvodu posluchač cítil, že stálo za to zaplatit vstupenku a přijít do Rudolfina.“

Legendární Don Giovanni Mariusz Kwiecień se sice hvězdné kariéry pěvce musel vzdát předčasně kvůli problémům se zády, bohaté zkušenosti však předává dál svým studentům v Polsku i za hranicemi domoviny. Už dva roky tak pravidelně navštěvuje také Prahu, aby kariéru mladých zpěváků podpořil v rámci projektu Spolku přátel hudebních talentů Aleny Kunertové. Vyvrcholením jeho snah se stane koncert 18. června v Dvořákově síni Rudolfina, kde se spolu se Zuzanou Markovou a Arnheiður Eiríksdóttir představí po boku svých pražských svěřenců…

„Hlavní scéna Národního divadla, nikoli beznadějně zaplněná, byla od začátku svědkem mimořádných pěveckých výkonů.“

„V první vysloveně virtuosní árii Marková prokázala svůj pověstný italský žár.“

„Jaroslavu Kyzlinkovi se podařilo vystavět táhlý oblouk a trojice zpěvaček posílená o basistu Jiřího Sulženka opět excelovala.“

Pražské Národní divadlo složilo poctu Jarmile Novotné. Od úmrtí světoznámé pěvkyně letos 9. února uplynulo rovných třicet let, koncert byl tedy dalším z příspěvků k Roku české hudby. 7. dubna se na hlavní scéně Národního divadla představily přední (nejen) české pěvkyně, v dílčí roli i pěvci, a divadelní orchestr a v závěru i sbor řídil dirigent Jaroslav Kyzlink. Kromě posledního čísla posluchač stěží hledal výtky.

„Soustředím se na to, abych divákům zprostředkovala něco autentického“

„Líbí se mi, když se moje postavy mohou učit jedna od druhé.“

„Part Skladatele musíte znát opravdu velmi dobře a najít způsob, jak ho zpívat, aby to neznělo jako rytmické cvičení.“

Původem islandská mezzosopranistka, sólistka Opery Národního divadla Arnheiður Eiríksdóttir si za pár let v Zlaté kapličce stihla získat přízeň pražského publika i kritiky. Ona sama říká, že se v Praze cítí jako doma a že Češi a Islanďané toho mají hodně společného. Držitelka Ceny Thálie (2023) za roli Oktaviána (Růžový kavalír) je na jevišti nepřehlédnutelná, a to jak pěvecky, tak svým mimořádně přirozeným hereckým projevem. Na diváky se přitom snaží přenést co nejpřesvědčivější emoci a nepolevit z hudební kvality – i když je operní provoz často plný kompromisů.

„Někteří kolegové zpívají i daleko více než dvanáct rolí v jedné sezoně.“

„Verdi, Puccini, Wagner, Strauss, potažmo Mahler v symfoniích – to jsou vrcholní skladatelé pro pěvecký nástroj. Kam jít dál?“

„Ve výsledku si vždycky musíme uvědomit, co od života chceme.“

Basbarytonista Lukáš Bařák je od sezony 2020/21 sólistou pražského Národního divadla. Hlavním tématem rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz tak je přirozeně pěvcův podíl na ještě horké novince a poslední premiéře (19. ledna) operního souboru, kterou je inscenace opery Ariadna na Naxu Richarda Strausse. Sólista, dnes čerstvě dvaatřicetiletý, však přibližuje i své zaujetí pro žánr písně či plány k rozsáhlejší nahrávací a koncertní činnosti.

„Hvězdou nového projektu Národního divadla je mladá islandská mezzosopranistka Arnheiður Eiríksdóttir, už čtvrtou sezónu milá a skvělá posila operního souboru.“

„Sláva Daubnerová tohle všechno bezpečně a neotřele v režii vystihla.“

„Robert Jindra má hudební nastudování v orchestřišti i na jevišti vypracované do ochotně sdíleného entusiasmu a do velké intenzity.“

Pražské Národní divadlo se konečně zase obrátilo – těžko pochopitelně, že až po více než čtyřiceti letech – k Ariadně na Naxu, mistrovskému opernímu kousku Richarda Strausse a jeho libretisty Huga von Hofmannsthala. Nová inscenace, která měla v pátek premiéru v komorním prostředí Stavovského divadla, je neméně zdařilým kouskem režisérky Slávy Daubnerové, dirigenta Roberta Jindry a sedmnácti sólistů. Stala se pravým hudebním divadlem, zábavným i podnětným, a to na pohled i na poslech.