„Vystoupení Arnheiður Eiríksdóttir bylo na nejvyšší úrovni.“

„Kariéra Daniela Matouška strmě stoupá vzhůru.“

„Celý koncert více než spolehlivě doprovázela Prague Philharmonia pod taktovkou Aleny Hron.“

18. června se v Dvořákově síni pražského Rudolfina konal další z mnoha koncertů agentury Nachtigall Artists. Před začátkem k publiku promluvila její majitelka Alena Kunertová s prohlášením, že setkání, které má především představit mladé umělce, pořádá Spolek přátel hudebních talentů, jehož vznik v minulosti sama iniciovala. Také oznámila doznívající indispozici zkušených pěvců Zuzany Markové a Mariusze Kwiecieńa, kteří byli jistě pro velkou část publika magnetem celého koncertu. Pro jejich indispozici byl program také zkrácen a celý uváděn bez přestávky.

Prezentovat a podporovat mladé pěvce je jistě velice záslužný čin. Na koncertě vystoupili sopranistka Emma Balunová, mezzosopranistka Arnheiður Eiríksdóttir, tenorista Daniel Matoušek a basista Ivan Lyvch. Tito pěvci se nacházejí v různém stupni uměleckého vývoje, rozhodně nejrenomovanější z nich je islandská mezzosopranistka Arnheiður Eiríksdóttir, která je již čtyři roky ozdobou operního souboru pražského Národního divadla. Také její vystoupení na tomto koncertě bylo na nejvyšší úrovni; pěvkyně se ukázala jako vyspělá umělkyně, která nemá žádné pěvecko-technické problémy, zpívá inteligentně a s rozmyslem si vybírá repertoár, který je pro ni v danou chvíli vhodný. Kéž by tak činili všichni mladí pěvci, nemusela by mnohým kariéra končit ve čtyřiceti letech! Arnheiður Eiríksdóttir má překrásný mezzosoprán, znělý v celém rozsahu, zpívá s pochopením pro styl jednotlivých autorů, nikdy netlačí na hloubky, neforsíruje výšky, zpívá legato, ví, co znamená dynamika, a také v interpretovaných áriích ji používá v celé škále od znělých pianissim až po plná forte. Bylo radostí poslouchat v její interpretaci velkou árii Sexta z Mozartovy opery La clemenza di Tito nebo árii Romea z Bellinino opery Kapuleti a Montekové.

Vrcholem celého večera byl duet Normy a Adalgisy z Belliniho opery Norma, který zpívala spolu se Zuzanou Markovou. Obě pěvkyně byly dokonale sezpívané, správně a stejně frázovaly, jejich hlasy se k sobě perfektně pojily a tento duet byl v jejich podání opravdu skvělou ukázkou správné interpretace italského belcanta.

Zuzana Marková zpívala sice v ohlášené indispozici, ale ta nebyla vůbec poznat. Buď již byla na ústupu, nebo umělkyně má tak výbornou hlasovou techniku, že si s ní dokázala poradit anebo – to je nejpravděpodobnější – to byla kombinace obého. Árie Normy rozhodně není pro indisponovanou zpěvačku. Slavnou árii Casta Diva přednesla se všemi finesami dynamickými i stylovými. Ostatně v tomto oboru v současné době sklízí v operním světě největší úspěchy. Árie Normy i následující duet s Adalgisou v podání Arnheiður Eiríksdóttir byl doslova pěveckým koncertem. Škoda, že Zuzana Marková dostala příležitost již jen v kvartetu z Verdiho Rigoletta a v přídavku z La traviaty.

Ale byl to především koncert mladých umělců. Po Arnheiður Eiríksdóttir bych rozhodně vyzdvihl výkon tenoristy Daniela Matouška, rovněž sólisty Opery Národního divadla. S radostí lze konstatovat, že kariéra tohoto mladého pěvce strmě stoupá vzhůru a v oboru lyrického italského a francouzského repertoáru u nás v současné době nemá konkurenci. Matoušek zpívá technicky suverénně, má atraktivní jevištní zjev a velice dobrou pěveckou techniku. Zpívá volným krkem na hluboké dechové opoře, a proto suverénně může zpívat i tak těžkou árii, jakou je např. Nadirova romance z Bizetových Lovců perel. Neuchyluje se k forsírování, ani nezpívá odpojeným falzetem, jeho tóny jsou poctivě zvučné i v pianissimové dynamice. Matoušek ovšem dokáže zazpívat i náležitá forte, jaká zazněla v árii Edgara z Donizettiho Lucie di Lammermoor. S Mariuszem Kwiecieńem pak s velkým prožitkem zazpívali duet Nadira a Zurgy z Lovců perel. Ani u Mariusze Kwiecieńa nebyla indispozice slyšet. 

Ukrajinský basista Ivan Lyvch působil na publikum sympaticky, ale jeho vyšší tóny postrádaly správnou pěveckou rezonanci a v árii Gremina z Evžena Oněgina se dokonce výrazně potýkal s intonací. Nezaujala ani Emma Balunová, jejíž tón nemá potřebnou špičku, která by jej svítivě rozezněla po celé Dvořákově síni a i ona měla, byť v daleko menší míře než Ivan Lyvch, intonační problémy. Uvidíme, jak se tito mladí pěvci budou dále vyvíjet. Konkurence v operním světě je dnes obrovská. Na našich scénách zpívá celá řada mladých pěvců, kteří by zasloužili pozornost a kterým by měla být také dána příležitost.

Celý koncert více než spolehlivě doprovázela Prague Philharmonia pod taktovkou Aleny Hron, která se stále víc dostává do povědomí posluchačů v divadlech i v koncertních síních. Doprovázela velice citlivě, volila přiměřená tempa a drobné nesouhry byly jen u pěvců, jejichž muzikalita nebyla stoprocentní. Problémy se souhrou se např. nikdy neprojevovaly při zpěvu Zuzany Markové, Arnheiður Eiríksdóttir nebo Daniela Matouška. Orchestr disponuje vynikajícími hráči, jak ostatně potvrdil i hráč na klarinet v koncertantním partu v árii Sexta z opery La clemenza di Tito. Orchestr dostal samostatnou příležitost v předehře k Figarově svatbě nebo v oblíbené polonéze z Evžena Oněgina.

Foto: Petr Dyrc