PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Svět básníků, k nimž se vztahoval, měl přímý vliv na jeho vlastní tvorbu, na představy o tom, co chce svými tóny říct.“

„Julius Zeyer se stal úhelným básníkem Sukova lyrického světa.“

„Otokara Březinu Suk choval v takové úctě, že se jej ani neodvážil osobně vyhledat.“

Byl skladatel a houslista Českého kvarteta Josef Suk takříkajíc neliterárním hudebníkem, když se nerad vyjadřoval písemně a nenabízel ani slovní výklady svých děl? Opak je pravdou – úzce se vztahoval ke světu současných básníků, zejména k Zeyerovi, Sovovi a Březinovi. Dá se to doložit zcela konkrétními příklady z jeho díla. V mládí četl severské autory. Vážil si Čapka. A po vzniku Československa se jeho kontakty s literáty prolínaly s politikou, když jeho přáteli byli muži blízcí Masarykovi – filozof Drtina a publicista a historik Herben.

„Jeho Symfonie Asrael, jedno z vrcholných děl, se zcela jistě vyrovná závažností obsahu a dokonalostí zpracování hudbě Mahlerově.“

„Vydání Sukovy Serenády Es dur podpořil Johannes Brahms, který předtím v sedmdesátých letech podobným způsobem zásadně napomohl zahraničnímu zájmu o Dvořákovu hudbu.“

„Slepí hudci z Pohádky léta jsou pětiminutový hudební výjev, který nelze zapomenout.“

V roce 1892 napsal první ze svých dodnes slavných děl. Zároveň založil s kolegy konzervatoristy České kvarteto. Z osmi desítek skladeb, které zkomponoval, nese sedmatřicet opusové číslo; roky, po které působil v kvartetu, dosáhly počtu jedenačtyřiceti. Narodil se v Křečovicích na Sedlčansku 4. ledna 1874, tedy před sto padesáti lety, a zemřel jako jedenašedesátiletý v Benešově v květnu 1935. Jmenoval se Josef Suk a v roce 1892 mu bylo osmnáct.

„Její hluboká znalost díla Smetanova a dalších skladatelů jako Mozarta, Beethovena, Wagnera a Berlioze, s nimiž ho srovnávala, je patrná.“

„Již v roce 1882 připravila pro americké periodikum The Sun několik statí, ve kterých se muzikologicky věnovala rozboru děl Čertova stěna a Má vlast.“

„Charlotta Masaryková Garrigue se věnovala také osobnosti skladatele Karla Weise alias Celestina Nožičky, kterého považovala za jednoho z následovníků Smetany.“

Její jméno známe z učebnic, ale pamětníci ženy, která pomohla vlastnímu choti bez nadsázky přepsat moderní dějiny naší země, již neexistují. Historicky první žena v roli první dámy Československa, původem Američanka, která se po sňatku hrdě obrátila na češství, Charlotta Garrigue, provdaná Masaryková, byla literátkou, aktivní feministkou i nevšední intelektuálkou. Jejím pravým snem však byla hudební dráha…

„Regerův hudební styl spojuje zdánlivě nespojitelné vlivy Bacha a Wagnera do originálního hudebního jazyka, který se dívá dopředu, ale je také nerozlučně spjatý s minulostí.“

„Regerův přístup k duchovní hudbě byl zcela jistě ovlivněn tím, jak obdivoval Bacha, který byl luterán. Současně byl ovšem ovlivněn i tím, že sám pocházel z katolické rodiny a považoval se za stoprocentního katolíka.“

„Jeho renesance a znovuobjevení úplně nepřišly – a je otázkou, zda přijdou, jako přišly třeba u Mahlera a pak i u jiných autorů z přelomu století, třeba Alexandera Zemlinského…“

Napsal mnoho skladeb pro sólový nebo čtyřruční klavír, přes třicet orchestrálních děl, desítky písní a duchovních skladeb, klavírní koncert, několik houslových koncertů, baletní suitu, mnoho a mnoho komorní hudby… a bezmála čtyřicet opusů pro varhany. Max Reger, od jehož narození se připomíná 19. března 2023 rovných 150 let, se přitom v povědomí publika postupně stal maximálně tak komponujícím varhaníkem, ale ještě spíše jen pouhým jménem. Zaslouženě? Neprávem? A proč?

„Ještě předtím se seznámil s Gustavem Mahlerem. Pro rodáka z Kaliště ovšem tento kontakt představoval nezměrné trauma v citlivém věku.“

„Prožil ve Vídni jak závěr blyštivé Belle époque, tak první světovou válku i následný rozpad císařství a zemřel 4. ledna 1924 v necelých dvaasedmdesáti letech.“

„Alfredovi narostla křídla a vrhl se do víru vyšší společnosti. Uměl zahrát – manýristicky, ale roztomile, v originále nebo ve vlastní transkripci – takřka cokoli.“

Když manželé Moritz Grünfeld, pocházející z Kolína, a jeho žena Regina, narozená v Oseku, zplodili v Praze postupně osm dětí, nemohli tušit, že hned polovina z nich bude tak či onak spjata s klasickou hudbou. Kromě uznávaného violoncellisty Heinricha, ročník 1855, či o rok mladšího Siegmunda, korepetitora ve vídeňské Hofoper, předchůdkyni Státní opery, anebo nejmladšího Ludwiga, zaměstnance vydavatelství Deutsche Grammophon, to byl nejznámější z nich. Klavírista, skladatel a miláček vyšší vídeňské společnosti Alfred Grünfeld.

„Karel Husa asi zůstane zařazen v pověstné kategorii ´autora jedné skladby´. Hudba pro Prahu 1968 mu ten osud připravila.“

„Pokud se někomu s úctou skutečně říkalo Mistře, byl to právě on, Josef Suk.“

„Životy houslisty Josefa Suka a skladatele a dirigenta Karla Husy se nijak neprotínaly. Dnes, s odstupem, kdy už jsou uzavřeny, se však potkávají.“

Dvě výročí, dva osudy, dvojí pohled na historii. Co spojuje Josefa Suka a Karla Husu? Vlastně nic. Prázdninová data. Skladatel Karel Husa měl v sobotu 7. srpna sté výročí narození, houslista Josef Suk v neděli 8. srpna desáté výročí úmrtí. Jejich životy se nijak neprotnuly. Ale oba jsou významnými osobnostmi české hudby. Čechoameričan Husa jako exilový tvůrce, o kterém se čtyřicet let mlčelo, Suk jako prominentní tuzemský interpret, o kterém se čtyřicet let mluvilo.

„Mimořádný zájem o soutěž předčil všechna očekávání.“

„Výkony soutěžících byly ohromné, bylo obtížné vybrat pouze jednoho vítěze.“

„Povedlo se započít nový úspěšný projekt pro mladé violisty.“

První tři místa v Mezinárodní violové soutěži Oskara Nedbala obsadili zahraniční účastníci – MinGwan Kim z Jižní Koreje, který studuje na Umělecké univerzitě v Berlíně, Yuri Yoon, jihokorejská studentka Vysoké hudební školy v Mnichově, a Evgeny Shchegolev z Ruska. Do Prahy se v minulých dnech sjelo 65 soutěžících z 25 zemí. První ročník zaznamenal velký mezinárodní zájem a úroveň byla podle ředitelky a zakladatelky soutěže Kristiny Fialové mimořádná.

„Oskar Nedbal je všestranná, zajímavá a neprávem opomíjená osobnost české hudební scény.“

„Rozhodla jsem se první kolo zpříjemnit jak soutěžícím, tak i porotcům a namísto povinných etud jsem dala možnost výběru libovolné sólové skladby.“

„Současní majitelé, vášniví obdivovatelé umění, na vlastní náklady zrenovovali starobylou budovu, která funguje jako obrazárna a muzeum a místo konání koncertů.“

Významná česká violistka Kristina Fialová má napilno. Kromě svých klasických koncertních aktivit je také ředitelkou Jihočeského komorního festivalu. Zahajovací koncert jeho 14. ročníku se koná už tuto sobotu. A v plném proudu jsou přípravy na 1. ročník Mezinárodní violové soutěže Oskara Nedbala, kterou mladá umělkyně založila.

„Vznikání komorních těles bylo inspirací pro Dvořáka, Janáčka, Nováka nebo Suka. Byla to doba, kdy vznikala stěžejní komorní díla v měřítku daleko přesahujícím naše hranice.“

„Tehdejší ředitel konzervatoře Antonín Bennewitz (1833 – 1926) v roce 1888 povýšil komorní hru na plnohodnotný předmět.“

„Komorní umění současných studentů Pražské konzervatoře bude k vidění již zítra v Koncertním sále Na Rejdišti.“

Komorní hra je dnes běžnou součástí koncertních programů a řad. Profesionální tělesa se k ní ale uchýlila až po éře domácích koncertů, které jsou její kolébkou. Velkou líhní přitom byla Pražská konzervatoř. Připomeňme si legendy komorní hry a linky, které od nich vedou až do současnosti. Víte, které špičkové skladatele tehdejší komorní uskupení inspirovala? A jací jsou současní studenti komorní hry?

„Počet premiér nově uváděných děl se nedá s dnešní situací srovnat.“

„Když si Hába vzal do hlavy, že dá postavit čtvrttónové křídlo, podařilo se mu myšlenku realizovat během dvou let.“

„Došlo k násilnému řezu, který je znát i dnes, po osmdesáti letech.“

Jaká byla první republika? V čem jsme byli dobří a zajímaví? A o co vše jsme přišli za druhé světové války? To jsou otázky, které jako druhá strana mince rozhodně patří k připomínkám letošního stého výročí vzniku Československa. Odpovídá na ně muzikoložka a překladatelka Vlasta Reittererová, která byla v říjnu jedním z hostů orchestru PKF-Prague Philharmonia v cyklu koncertů a debat Krása dneška.

„Na pódiích uvedl víc než 4000 koncertů.“

„Znal jsem ho natolik, abych mohl oddělit důležité od podružného, zásadní od ilustrativního a živoucí od odumřelého.“

„Po sedm desetiletí se vydával den co den za tajemstvím notového zápisu.“

„Nikdy jsem nezaslechl povzdech, že musí cvičit, učit se nový repertoár či cestovat.“

„Měl v sobě vznešenost.“

Dne 8. srpna si připomínáme 89. výročí narození houslisty Josefa Suka. V červnu vydalo Nakladatelství AMU knihu, které jsem dal název „Josef Suk – pokus o portrét“.