PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

Nabídku prvního týdne festivalu Pardubické hudební jaro uzavřel ve čtvrtek 16. dubna komorní koncert v Gočárově galerii. Za protagonistu pořadatelé označili klavíristu Adama Skoumala, ve skvělé formě se ovšem představili také jeho dva hosté. Jestliže u houslisty Milana Al-Ashhaba se to dalo předpokládat, mladičký klarinetista Otakar Antonín Štefan se stal milým překvapením večera.

Zahajovací koncert 48. ročníku Pardubického hudebního jara v pondělí 13. dubna nasadil laťku úrovně regionálního festivalu vskutku vysoko. Postaral se o to italský soubor Accademia Bizantina, jehož koncertním mistrem a uměleckým vedoucím je Alessandro Tampieri. Program večera v Sukově síni pardubického Domu hudby byl sestaven výhradně z děl Antonia Vivaldiho, přičemž vyvrcholil úchvatným pojetím Čtvera ročních dob.

„Vyprodané sály na letošním ročníku festivalu jasně dokazují, že dozrála nová generace posluchačů, jež si ke komorní hudbě našla svoji cestu.“ 

„U Rachmaninova se nedá nic předstírat ani ošidit, těch pětatřicet minut se musí hrát naplno. Ivan Ženatý se svého úkolu zhostil s jistotou beroucí dech.“ 

„Při jemnosti Martina Kasíka zaslechneme i obracení listů s notami. Hned nato interpret strhne bouři.“

Také další koncert 47. ročníku Pardubického hudebního jara, pořádaný ve čtvrtek 15. května v Gočárově galerii v Automatických mlýnech, se stal oslavou komorní muziky v její nejkřišťálovější podobě. Dvě sonáty pro housle a klavír z počátku 20. století od Sergeje Rachmaninova a Bohuslava Martinů přednesli špičkoví čeští interpreti Ivan Ženatý a Martin Kasík k nápadné spokojenosti publika.

„Úterní komorní koncert v rámci Pardubického hudebního jara mimo jiné vyzněl coby sešlost dobrých přátel.“ 

„Martin Hršel své vystoupení založil na lehkosti a oné těžko slovy postižitelné graciéznosti, kterou si může dovolit jen ten, kdo vládne vnitřním klidem a vyrovnaností.“ 

„Sledovat společnou interpretaci Markéty Čepické a Martina Hršela se podle očekávání stalo lahůdkou pro uši, ale i pro oči.“

Festival Pardubické hudební jaro v letošním 47. ročníku vyplňují především komorní koncerty. Příležitost sestavit si svůj vlastní sólový recitál dostal klavírista Martin Hršel, jenž se publiku představil v programu nazvaném Patetická v úterý 29. dubna v Gočárově galerii. Nakonec ale nevystoupil zcela sám, ve Dvořákově Sonatině jej doprovodila koncertní mistryně  pardubické Komorní filharmonie Markéta Čepická.

„V sedmašedesáti letech se mistr trubky již věru nehodlá předvádět ničím jiným než skutečným a nikterak skrývaným potěšením z toho, co hraje. “ 

„Reinhold Friedrich dokáže udržet tón s až neuvěřitelnou čistotou a zároveň jej umně modelovat s odzbrojující lehkostí.“

„Robert Kružík v Barberově Adagiu s pardubickými hráči ze smyčcové sekce pracoval pozorně, rozvíjení hlavního motivu i přechody nepostrádaly naléhavost, barevnost ani celkovou uměřenost.“

Sedmačtyřicátý ročník Pardubického hudebního jara nemohl začít lépe. Po třech letech se do města ve východních Čechách vrátil německý trumpetista Reinhold Friedrich, dočkal se ještě před úvodním koncertem festivalu vřelého přijetí publikem, které si vzápětí svým výkonem zcela podmanil, a ještě navíc slíbil, že brzy přijede znovu – na bicyklu… Komorní filharmonii Pardubice v neděli 30. března řídil Robert Kružík.

„Podle klidu v sále a soustředěného poslechu během jednotlivých vystoupení, ale i na základě vřelého potlesku, jímž byl každý z účinkujících odměněn, lze usuzovat, že se organizátorům festivalu podařilo dokonale naplnit jejich záměr.“

„Důležitost soutěží pro mladé talentované hudebníky zvýraznila přítomnost Daniela Matejči. Ten je totiž ve svých osmnácti letech již ostříleným hráčem, a to i v mezinárodním měřítku.“

„Klidně bych organizátorům Pardubického hudebního jara doporučil, aby takto koncipovaný koncert dávali i ve večerních hodinách.“

Byl to dobrý nápad zpestřit program letošního ročníku Pardubického hudebního jara o dopolední koncert, v němž se představili vítězové soutěže Komorní filharmonie Pardubice „Hraj online“ a přehlídky neprofesionálních varhaníků „Organum Regium“. Hlediště Sukovy síně Domu hudby tentokrát zaplnili, vedle nejzapálenějších generačně starších obdivovatelů klasické muziky, především studenti středních škol. Těm z Konzervatoře Pardubice pouze stačilo obejít dům, ale pro žáky z Gymnázia Přelouč už návštěva koncertu mohla představovat malý výlet. Podle klidu v sále a soustředěného poslechu během jednotlivých vystoupení, ale i na základě vřelého potlesku, jímž byl každý z účinkujících odměněn, lze usuzovat, že se organizátorům festivalu podařilo dokonale naplnit jejich skvělý záměr – přiblížit bez jakéhokoliv podbízení mladým návštěvníkům, co mohou znamenat skutečné umělecké hodnoty.

„Flétnista Jan Ostrý hned od prvních tónů dostál své pověsti charismatického interpreta, který má Bacha dokonale zažitého a odzbrojuje posluchače jeho suverénním podáním.“

„Vojtěch Podroužek si náležitě vychutnal Koncert F dur, zaujalo především jeho citlivé pojetí až elegické druhé věty skladby. Po celou dobu mu ovšem byla rovnocennou partnerkou skvělá houslistka Iva Kramperová Svobodová.“

„Edita Keglerová, již dostatečně rozehraná, se do svého partu pustila excelentním způsobem, sledovat pohyby jejich prstů se snad ani nedalo, s jakou frekvencí ovládla klávesy. Jiří Houdek si v pohodě i zatrylkoval.“

Tři z šesti Braniborských koncertů Johanna Sebastiana Bacha zazněly na dalším z večerů tvořících program letošního ročníku festivalu Pardubické hudební jaro. Návštěvníci v pardubickém Evangelickém kostele, zaplněném do posledního místa, si vedle nich vyslechli ještě Bachův Koncert F dur pro hoboj, smyčce a continuo BWV 49/169 a Sinfonii z jeho kantáty „Non, sa che sia dolore“ BWV 209. K provedení dramaturgicky důmyslně koncipovaného celku spojili síly špičkoví sólisté – Edita Keglerová (cembalo), Jiří Houdek (trubka), Jan Ostrý (flétna) a Vojtěch Podroužek (hoboj) a „domácí“ komorní soubor Barocco sempre giovane (umělecký vedoucí Josef Krečmer), jehož první houslistka Iva Kramperová Svobodová se ujala rovněž sólových partů.

„Uskupení trojice sympatických mladých dam, vzniklé na základě okamžité synergie při jednom natáčení, poprvé vystoupilo v České republice.“  

„V Rachmaninovovi hráčky nenechávají publikum vydechnout, přitom jako by si s nástroji lehce pohrávaly, absolutně totiž nedávají znát, jak je to vlastně pekelně obtížné.“

„Velmi záslužné uvedení málo známého díla Dory Pejačević a jeho tuze dobré provedení, chcete-li charakteristiku jednou větou.“

Festival Pardubické hudební jaro neopomenul ani letos oblast komorní hudby. Koncert Tria RoVerde, připravený jeho pořadateli v tomto týdnu, přinesl intenzívní zážitek, umocněný možnostmi seznámit se s velmi sympatickým tělesem v České republice dosud nevystoupivším a rozšířit si posluchačské obzory při setkání s dílem chorvatské skladatelky, jejíž tvorba se u nás v současnosti prakticky neprovozuje. Program večera vyplnila dvě klavírní tria: nejprve Trio élegiaque no. 2 op. 9 Sergeje Rachmaninova a poté Klavírní trio C dur op. 29 Dory Pejačević.

„Oba záhy odjeli na Západ a nikdy se už do Sovětského svazu natrvalo nevrátili. Zato Prokofjev podlehl v roce 1936 stesku po domově. A na své ženě, španělské pěvkyni Lině, si vynutil návrat.“

„O tom všem jsme si s Danielem Matejčou, který brzy oslaví osmnáctiny, vyprávěli v šatně před jeho vystoupením. Tedy, pokud se ovšem nerozehrával a nesoustředil dechovým cvičením.“

„Svérázný zážitek slibuje také provedení Goldbergových variací v rondokubistickém krematoriu, navrženém před sto lety architektem Pavlem Janákem.“

Zahajovací koncert Pardubického hudebního jara se uskutečnil 5. dubna v Sukově síni, pojmenované po skladateli se vztahem k městu a jeho hudbě. Na Škaredou středu. V sále ovšem nebylo diváka, který by se tvářil zakaboněně. Leitmotivem příjemného večera byly dvě okolnosti. Neobvykle vsadil na zvukovou převahu dechových nástrojů nad smyčcovými…

„Soubor Barocco sempre giovane doprovázel sólistu Josefa Špačka s precizností i vášní; pětatřicetiletý virtuóz hnal ansámbl svým nasazením neúnavně vpřed.“

„Vzpomínku na Ástora Piazzollu, jejíž plánované provedení na festivalu roku 2021 u příležitosti sto let od skladatelova narození zmařil covid, pojali účinkující s vervou a inspirací.“

„Pardubické hudební jaro pokračuje dalšími koncerty, v nichž se představí například Martinů Voices, Bennewitzovo kvarteto či Ensemble Inégal, ale i 4TET.“

Čtyřka je prý „číslem vytrvalosti, odhodlání, praktičnosti a poctivosti“. Ačkoli není numerologie mým koníčkem, jako by tato definice platila pro mezinárodní hudební festival Pardubické jaro, který byl v poslední březnový večer zahájen přitažlivým koncertem. Otevřel se jím ročník s pořadovým číslem 44, což se nemohlo nepodepsat na jeho dramaturgii…

„Jsem šťastný, že jsem založil orchestr, ve kterém působí osobnosti, na něž se mohu ve všech ohledech spolehnout.“

„I výkonní umělci dokázali na situaci včas, adekvátně a zejména lidsky zareagovat.“

„Že Pardubické hudební jaro všechny těžkosti přežilo a vstupuje do svého 44. ročníku, byť v zeštíhlené podobě, je pozitivní zprávou.“

S Josefem Krečmerem, prezidentem Pardubického hudebního jara, jsme se měli sejít koncem února, měsíc před zahájením letošního ročníku festivalu. Když jsem ho v těch dnech kontaktoval, ozvalo se z mobilu: „Teď nemůžu, jedu na Ukrajinu.“ Dramatické události následující bezprostředně po vpádu ruského agresora do sousední země přiměly mnoho našich lidí k rychlé reakci. Josef Krečmer a jeho kolegové a přátelé z jím vedeného pardubického orchestru Barocco sempre giovane patřili k těm, kteří na nic nečekali. Naplnili potřebným materiálem čtyři dodávky a vyrazili na východ…