PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Na programu byla hudba 18. a 20. století.“

„Zvolená baletní hudba obou klasiků je kongeniální, přitom naprosto svébytná.“

„Ani dílu Bohuslava Martinů preparace z lůna divadelního multimédiálního prostředí nikterak neuškodila.“

Pestrý a objemný byl koncert orchestrálního cyklu Prague Philharmonia v neděli 19. ledna v pražském Rudolfinu. Pod taktovkou polského dirigenta Łukasze Borowicze na něm před orchestr předstoupili řecký flétnista Stathis Karapanos a recitátor Jean-François Ehrlich. Na programu byla hudba 18. a 20. století. Dvakrát byl zastoupen salcburský rodák Wolfgang Amadeus Mozart, jednou operní reformátor Christoph Willibald Gluck, oba coby reprezentanti hudby raného hudebního klasicismu. Polský reformátor Nové hudby Krzysztof Penderecki a světově proslulý český vlastenec Bohuslav Martinů zase v programu reprezentovali hudbu minulého století.

„Soutěž Operalia založil Plácido Domingo v roce 1993, aby podpořil mladé operní pěvce.“

„Laureátství v takové hudební soutěži může významně ovlivnit budoucí kariéru mladého umělce.“

„Oba mladí pěvci mají svou hlavní část kariéry ještě před sebou a určitě o nich v budoucnu uslyšíme.“

Už pětadvacet let umělecká agentura Nachtigall Artists obohacuje pražský koncertní život vystoupeními slavných operních hvězd. Koncert 7. ledna, pořádaný v Dvořákově síni pražského Rudolfina, byl věnován dvěma operním nadějím – Julii Roset a Anthonymu Leónovi, laureátům slavné pěvecké soutěže Plácida Dominga Operalia. Doprovázející orchestr Prague Philharmonia řídil Riccardo Bisatti.

„Sbor s orchestrem Prague Philharmonia podaly pod vedením Lukáše Vasilka soustředěně elektrizující, napjatý a nepolevující výkon.“

„Dřízalova skladba je skvěle napsána, prochází odkazem adventních a vánočních písní a zpěvů nápaditě, poutavě.“

„Po všem jásání přichází opak – hudba se ztišuje do pokorné polohy využívající písňový text Jana Amose Komenského.“

Adventní koncert Pražského filharmonického sboru a orchestru Prague Philharmonia v sále na Žofíně přinesl ve čtvrtek nefalšovanou předvánoční náladu, a přitom nebyl ani trochu laciný. Program tvořila duchovní kantáta Gloria Francise Poulenca a Vánoční kantáta Jana Ryanta Dřízala. Ukázalo se, že se několik dnů před svátky docela dobře dá hudebně vystačit i bez „Rybovky“ a bez písně Narodil se Kristus Pán. Obecně nic proti nim, ale je dobré si je schovat opravdu až na Vánoce.

„Cyklus S slávi v tomto roku dvadsiate výročie.“

„Prvotný podnet k vzniku kompozície je pomerne zábavný. Skladateľov sused vraj v sobotu ráno kosil trávu, čím vyrušoval inak pokojnú atmosféru tohoto momentu.“

„Vďaka práci s rytmickými hodnotami dokáže Štefunko efektívne vykresliť poklesy, ale hlavne nárasty tenzie.“

Zoskupenie husle, violončelo, klarinet a klavír preslávilo ikonické Messiaenovo Kvarteto ku koncu času. Slovenský festival komornej hudby Konvergencie sa v roku 2023 rozhodol zveriť túto zostavu do rúk mladej skladateľskej generácii, v súťaži s názvom Napíšte nám kvarteto! Štvoricu ocenených skladieb sme 10. decembra mali možnosť počuť aj v Prahe, vďaka Cyklu soudobé hudby S orchestru Prague Philharmonia.

„Velice sympatické a vzhledem k oceňování operního režiséra vhodné bylo sice spíše náznakové, ale bezpečně přítomné herectví vystupujících pěvců.“

„Jan Simon komentoval dosud platný nedostatek, že totiž Kosky doposud v Čechách nerežíroval.“

„Ceremonii následně osvěžilo také důstojné slovo prezidenta České republiky Petra Pavla, které připomnělo světový dosah české klasické hudby.“

První režisér židovského původu, který kdy pracoval na wagnerovském, čili latentně antisemitském Bayreuthském festivalu, byl oficiálně oceněn. Barrie Kosky převzal Cenu Antonína Dvořáka, byť na pažbě dosud nemá zářez ve smyslu v tuzemsku podané režijní kreace. Ocenění, jehož smyslem je vyzdvihnout osobnosti a jiné subjekty za významné zásluhy na popularizaci české klasické hudby tak reflektuje výhradně zahraniční Koskyho činnost. Večer ve Španělském sále televizně přenášený uspořádala Akademie klasické hudby, jejímž hlavním každoročním počinem je festival Dvořákova Praha. Cenu Antonína Dvořáka Akademie uděluje od roku 2009.

„Petr Wajsar svěřil začátek své kompozice pozounistovi Štěpánu Janouškovi, který jistým tónem narýsoval intervalově rozpínavé, i když relativně krátké melodické téma.“

„Čtyřiadvacetiletý Hyuk Lee, který navzdory svému nízkému věku má za sebou již velké množství úspěšných turné, se do Mendelssohnovy skladby položil neobvykle jemným a měkkým způsobem.“

„Těleso se v celé skladbě pod Villaumovým vedením uchýlilo k téměř akademickému opracovávání formálních perliček Dvořákova hudebního umění.“

Propojení světové premiéry českého skladatele Petra Wajsara s klasickými čísly z dílny Antonína Dvořáka a Felixe Mendelssohna-Bartholdyho sneslo své plody během čtvrtečního koncertu v pražském Rudolfinu. Precizní výkon Prague Philharmonia, dosahující místy až akademických rozměrů, vyšroubovala do úctyhodné úrovně rozmáchlá gestika francouzského dirigenta Emmanuela Villauma. O zvukově kyprý, avšak umírněně střídmý klavírní přednes se postaral jihokorejský virtuóz Hyuk Lee, jenž opepřil celý koncert věrnou interpretací mendelssohnovského umění.

„Hudebního nastudování se ujal jeden z nejvyhledávanějších současných operních dirigentů, janovský rodák Marco Armiliato.“

„Sopranistka svým hereckým umem pozvedla celou inscenaci v podstatě na divadelní úroveň tak, že kulisy ani nebyly potřeba.“

„Duet Potichoučku, bez meškání, proslulý rychlostí v závěrečné fázi, sklidil u diváků takový úspěch a potlesk tak dlouho neustával, že dirigent číslo zopakoval, aby následně bylo oceněno opět nadšenými ovacemi.“

Poloscénické provedení opery Don Pasquale z pera velikána italské opery Gaetana Donizettiho bylo 29. listopadu v Obecním domě strhující živou a jiskřivou komedií, která divákům namíchala koktejl virtuózních pěveckých výkonů, ale i přes omezené podmínky také vášnivé herecké nasazení všech sólistů, jimž byli při jejich akcích nápomocní i dirigent a hudebníci na pódiu. 

„Téma večera bylo možné označit za politické.“

„Dirigentovo poctivé taktování sice poskytlo rytmickou oporu hráčům, zároveň však vizuálním účinkem rušilo hudební tok.“ 

„Klasicistní vylehčenost a esprit byl dán do kontextu se známými skutečnostmi ohledně povahy autora a jeho děl. Kombinací vznikla ideální zvukovost.“

Hlavní koncertní řada orchestru Prague Philharmonia zase jednou vzbudila velký zájem publika. Proč? Orchestrálním vystoupením v hudebně nasycené Praze asi argumentovat nebudeme, u nás spíše neznámým jménem francouzského dirigenta Louise Langréeho nejspíš také ne. Důvod je tak nutné hledat ve volbě repertoáru a pokud diváci 24. listopadu skutečně přišli hlavně kvůli Beethovenově třetí symfonii Eroice, nelitovali. V Rudolfinu zazněla takřka dokonale. To „takřka“ bych možná mohl vynechat.

„Nestává se často, aby na jazyku po skončení koncertu zůstala chuť jiného než posledního čísla programu.“

„Nejen skvělá aranž, hlavně naprosto strhující provedení, suverénní, geniálně vygradované, sugestivní.“

„Mimořádně uspokojivá je Bilanova práce s frází.“

Třetí koncert komorního cyklu Prague Philharmonia nabídl blízké seznámení s dalším ne tolik nabízeným hudebním nástrojem. Hlavní slovo tentokrát měla marimba, idiofon ze skupiny xylofonů, obsluhovaná sólujícím Ladislavem Bilanem. 18. listopadu však vystoupili také harfistka Adéla Bilanová, klavírista Stanislav Gallin a na anglický roh hrající Lenka Filová. Ti všichni se zasloužili o památný večer.

„Jiří Bělohlávek s Novým českým komorním orchestrem právě řešil budoucí formu tělesa, takže nabídka z armády přišla vhod.“

„Současná Prague Philharmonia se i v nevýhodných ekonomických podmínkách neziskové organizace dodnes řadí svou interpretační kvalitou k naší absolutní špičce.“

„Vidím dvě polohy: komorní, založenou Jiřím Bělohlávkem, a jeho nástupců, kteří orchestr přivedli i k velkému symfonickému repertoáru. Obě mu sluší.“

Třicáté výročí prvního oficiálního koncertu Pražské komorní filharmonie, dnes orchestru Prague Philharmonia, připadající na 17. listopadu, je důvodem ke vzpomínkám. Pro portál KlasikaPlus.cz zaznívají v rozhovoru s muzikologem, manažerem a pedagogem Iljou Šmídem, který stál v začátcích tělesa po boku šéfdirigenta a zakladatele PKF Jiřího Bělohlávka.

„Kantáta Nicoly Piovaniho v sobě od prvních tónů nezapře skladatele filmové hudby.“

„Asi největší slabinou kompozice byly dle mého názoru duety sopránu se saxofony.“

„Italské kulturní instituce pražskému publiku zprostředkovali neobyčejný kulturní zážitek.“

V podvečer 14. listopadu byla v kostele sv. Šimona a Judy uvedena v české premiéře kantáta Nový život (La Vita Nuova) italského skladatele a dirigenta Nicoly Piovaniho. Kompozice pro recitátora, soprán a orchestr pracuje s textem básní Danta Alighieriho, kdy se střídá poezie a próza; jde o princip prosimetru. Koncert uspořádala Italská ambasáda a Italský kulturní institut v Praze.

„Petr Altrichter je zárukou nespoutaného, strhujícího pojetí.“

„Dvořák dokáže nadchnout jak naprostého laika, tak i hudebního znalce.“

„Česká hudba ve světě jistě zaujímá přední místo.“

Sté čtyřicáté výročí vzniku Dvořákovy kantáty Svatební košile oslaví 30. října koncert ve Smetanově síni Obecního domu. S orchestrem Prague Philharmonia a pěvci Českého filharmonického sboru Brno vystoupí pod taktovkou Petra Altrichtera také trio sólistů. Tenorové sólo je svěřeno Richardu Samkovi, který v programním kusu na motivy Erbenovy balady ztvární part Umrlce. Zpěvák v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz zejména výrazně kvituje dosah letošního Roku české hudby.

„Orchestr Smetanovu předehru zahrál naprosto samozřejmě a suverénně; zejména v polkových částech je potřeba pochválit bezvadně sehrané sekce houslí a viol.“

„Umělci společně vytvořili magickou atmosféru noci pod Tatrami.“

„Od tak progresivního tělesa, jakým je Prague Philharmonia, bych na začátek sezóny čekal méně konzervativní program.“

Orchestr Prague Philharmonia v sobotu 26. října v pražském Rudolfinu oficiálně zahájil svou jednatřicátou koncertní sezonu. Snad pod vlivem blížícího se státního svátku Dne vzniku samostatného československého státu a vrcholícího Roku české hudby byla celá dramaturgie koncertu postavena na jménech českých skladatelů. Orchestr řídil jeho šéfdirigent Emmanuel Villaume, sólisty byli členové renomovaného tělesa Belfiato Quintet.