„Chci se cítit propojený s hudbou, postavami a publikem způsobem, kdy už nejde o pouhou techniku, ale o emocionální pravdu.“

„Způsob, jakým Verdi psal pro barytonové hlasy se mnou opravdu rezonuje.“

„Cítím, že můj hlas má pořád velký prostor k růstu, hlavně co se týče dramatické expresivity.“

Jméno mongolského barytonisty Amartuvshina Enkhbata je těžké na vyslovení, ale důležité na zapamatování, protože se v posledních letech etabloval mezi absolutní světovou špičku a ve svém oboru je považován za fenomén. Recenzenti jeho hlas popisují jako „obrovský, medvědí, s nezměrnou silou a temnou barvou, nezvyklou u barytonistů”. Rok 2025 zahájil v lednu v Covent Garden, v únoru se vydá do Janova, v březnu do Říma, milánské Scaly i Hamburku, v dubnu do newyorské Metropolitní. 28. února vystoupí také ve Smetanově síni Obecního domu na společném koncertu s držitelkou Operalie z roku 2022, sopranistkou Julianou Grigoryan, orchestrem Prague Philharmonia a stálým dirigentem opery v San Francisku Jordim Bernàcerem. 

Pocházíte z relativně malého města Sükhbaatar v Mongolsku. Můžete nám přiblížit svou cestu k opeře? 

Sükhbaatar je malé město ve východní části Mongolska a je daleko od velkých operních domů světa, takže se může zdát jako nepravděpodobné místo, odkud by pocházeli operní pěvci. Měl jsem ale to štěstí, že jsem vyrůstal v kultuře, kde hudba, zejména tradiční mongolská, hrála významnou roli. Moje rodina, ač nejsou profesionální hudebníci, vždy hudbu oceňovala. Nepocházím z hudební rodiny v tradičním slova smyslu, ale vždy mě něco táhlo k hudbě obecně a opera pro mě byla přirozenou cestou, jakmile jsem ji objevil. Byl to mix zvídavosti, lásky ke zpěvu a neuvěřitelných zážitků, které jsem cestou zažil, které mě dovedly tam, kde jsem dnes.

Je to více než dvanáct let, co jste vyhrál Operalii. Jaký význam mají mezinárodní soutěže?

Operalia mi otevřela svět příležitostí, ale také dala jasnější smysl mému vlastnímu hlasu a tomu, čím chci do světa opery přispět. Pokud jde o význam mezinárodních soutěží, jako je Operalia, jsou neuvěřitelně důležité, zejména na začátku kariéry. Nabízejí neocenitelnou platformu. Opera je velmi specializovaný svět, který často není jen o talentu, ale také o tom, kdo vás zná a jak dobře se dokážete orientovat. Soutěže dávají mladým zpěvákům šanci, aby je slyšeli někteří z nejvlivnějších lidí v oboru – režiséři, dirigenti a operní společnosti. Operalia vyniká i tím, že Plácido Domingo vytvořil prostředí, kde není kladen důraz pouze na vítězství, ale také na podporu kariéry mladých zpěváků.

Jak jste se od té doby změnil?

Vítězství v Operalii mi otevřelo mnoho dveří, ale také přineslo respekt k ostatním talentovaným zpěvákům. Nejde jen o to být v tu chvíli nejlepší, ale zejména o to, jaký máte potenciál na začátku celoživotní cesty. Pro mě byla soutěž odrazovým můstkem, ale skutečná práce začala až poté, protože jsem musel neustále dokazovat, co umím. Abych to shrnul, Operalia byla zlomovým bodem, ale skutečný význam mezinárodních soutěží je v tom, co umožňují mladému umělci dělat poté, co se pozornost světa posune dál – jak se vyvíjejí, jak zůstávají věrni svému umění a jak dlouho vydrží.

Mohl byste popsat okamžik, kdy jste si uvědomil, že nejste jen další dobrý barytonista, ale že patříte mezi světovou operní elitu a že váš hlas je opravdu výjimečný? Slyšel jste, že se něco na vašem hlase změnilo, nebo to přišlo s nabídkou některého z prestižních operních domů? 

Neřekl bych, že byl jeden konkrétní okamžik – opera je neustálá cesta a rozvoj a člověk nesmí uvíznout ve srovnávání. Ale bylo pár klíčových momentů, díky kterým jsem si uvědomil, že se můj hlas vyvinul způsobem, který jsem nečekal, a tyhle momenty mi pomohly pochopit, že mám v operním světě jedinečné místo. Ale myslím, že to, co je na hlasu skutečně zvláštní, není jen technika nebo schopnost vystupovat ve velkých operních domech; je to schopnost přimět publikum cítit něco skutečného, ​​dotknout se ho způsobem, který přetrvává po představení. Opera je celoživotní cesta a já stále pracuju na svém hlasu, stále nacházím nové hloubky a způsoby vyjádření. Každé představení je příležitostí objevit něco dalšího. A v tomto smyslu se snažím příliš nezaměřovat na umístění nebo být vnímán jako součást elity – prostě se jen snažím dělat hudbu co nejlépe.

Váš současný repertoár se točí hlavně kolem Verdiho. Pobavme se trochu o Verdiho barytonových rolích…

Verdi je ústřední součástí mého repertoáru už nějakou dobu, opravdu cítím, že jeho barytonové role nabízejí pro zpěváka jedinečnou výzvu a hluboký pocit naplnění. Způsob, jakým Verdi psal pro barytonové hlasy se mnou opravdu rezonuje – jeho postavy jsou vždy tak hluboce lidské, složité a vrstvené. Nejsou to jen padouši nebo hrdinové; mají své rozpory, zranitelnost a vášně, které je činí skutečně přesvědčivými. Vezměte si například Rigoletta. To je mistrovské dílo pro barytonový hlas, naplněné emocionální hloubkou a dramatickou složitostí. Vyžaduje jak syrovou sílu ukřivděného otce, tak jemnost křehkých okamžiků, kdy je Rigoletto zcela zlomen láskou, kterou chová ke své dceři. Pak je tu Macbeth, kde postavou barytonisty není jen král, ale muž, kterého pohlcují ambice a vina. Krása Verdiho hudby pro tyto role spočívá v tom, že nám dává prostor prozkoumat celou škálu emocí – hněv, lítost, lásku, ambice – díky této kombinaci jsou Verdiho barytonové role tak uspokojivé. Je tu tato neuvěřitelná kombinace lyriky a dramatu, která se k mému hlasu velmi hodí. Verdi také píše se smyslem pro sílu, čehož byl můj hlas vždy schopen. Ale myslím, že klíčové je, jak vyvážíte tuto sílu s jemností. Když zpívám roli Verdiho, vždy dbám na zachování plnosti a síly zvuku, ale zároveň je důležité zachovat výraznou linku a nepřebít hlasovou silou emocionální obsah postavy.

Kam cítíte, že váš hlas směřuje?

Jako mnoho zpěváků jsem si prošel různými fázemi vokálního vývoje. V raných fázích své kariéry jsem pracoval na lyričtějších barytonových rolích, ale jak můj hlas zrál, zjistil jsem, že přirozeně tíhnu k dramatičtějším partům, zvláště těm ve Verdiho operách. Pořád cítím, že můj hlas má velký prostor k růstu, hlavně co se týče dramatické expresivity. Vždy se snažím rozšiřovat své vokální barvy, nacházet nové odstíny ve svém zvuku a prohlubovat emocionální spojení s hudbou. Do budoucna bych rád pokračoval v expanzi do dalších Verdiho dramatických rolí, jako je Jago v Otellovi. Ale chci také prozkoumat některé další skvělé barytonové repertoáry od skladatelů jako Puccini, Wagner, nebo dokonce od některých současných skladatelů. Mám pocit, že můj hlas je ve fázi, kdy dokáže zvládnout širší škálu stylů a nuancí. 

Jaké jsou vaše hudební cíle a ambice?

Stále hledám nové výzvy a čím více zkoumám, tím více chápu hloubku svého vlastního hlasu a potenciál, který má. Pokud jde o hudební cíle, myslím si, že nejde ani tak o dosažení určitých kariérních met, ale spíše o další umělecký růst, ať už je to zkoumáním nových skladatelů, nových jazyků nebo nových aspektů barytonového hlasu. Chci být schopen přistupovat ke každé roli se stejnou zvědavostí a vášní, jako když jsem poprvé začal zpívat. Chci se cítit propojený s hudbou, postavami a publikem způsobem, kdy už nejde o pouhou techniku, ale o emocionální pravdu. Myslím, že to je ta nejvyšší aspirace: být schopen sdílet tuto emocionální pravdu prostřednictvím svého hlasu v každém představení. 

Máte nějaké zkušenosti s českým repertoárem?

Zatím jsem nic z českého repertoáru nezpíval. Čeští skladatelé jako Smetana a Dvořák mají sice bohatou vokální tradici, ale do ní jsem se zatím nepouštěl. Přesto si myslím, že by to mohla být fascinující oblast k prozkoumání v budoucnu, vzhledem k jedinečným výzvám, které česká opera nabízí. Je to určitě něco, co budu mít na paměti, když budu rozšiřovat své hudební obzory.

Jste rád, že jste barytonistou? 

Cítím, že baryton je typ hlasu, který mi umožňuje vyjádřit celou škálu emocí. Pokaždé, když zpívám, připomínám si, jak moc miluju svůj obor a jaké role se mi díky němu nabízí. Barytonový hlas má neuvěřitelnou bohatost a hloubku, která nám dává tolik možností zkoumávat různé postavy. Neumím si představit, že bych zpíval nějaký jiný hlasový part; barytonový svět mi připadá jako domov.

Máte před vystoupením nějaké speciální potřeby nebo rituály?

Pro mě coby pro operního pěvce je zásadní udržet si energii a soustředění. Po obědě, respektive před představením se pokaždé snažím dvě až tři hodiny spát, abych byl dostatečně odpočatý a plně připraven předat na pódiu to nejlepší.

Jaké máte zájmy mimo operu? Jak se udržujeme mentálně fit?

Abych byl upřímný, mimo operu moc zájmů nemám, věnuji se jí na sto procent. Když mám volný čas, hraju online videohry se svými přáteli. Je to zábavný způsob, jak se uvolnit, odpočinout si a zůstat s nimi ve spojení. Odpočinek a čas, kdy prostě vypnu, jsou pro mě klíčem k tomu, abych si udržel svěží a vyrovnanou mysl.