„Pryč jsou doby, kdy soudobí skladatelé chtěli hlavně šokovat.“

„Jeho přístup k hudbě jako by v sobě měl něco tradičně anglického, typově trochu připomínal někdejšího šéfa PKF, Švýcara Kaspara Zehndera.“

„Nebylo to tedy provedení, které šlo existenciálně na hranu…“

Atraktivní program měla na programu v úterý 4. března Prague Philharmonia. Se dvěma vzácnými hosty v dirigentu Angusi Websterovi a violoncellistovi Istvánu Várdaiovi zazněl v Rudolfinu program se soudobou skladbou Huwa Watkinse, slavným violoncellovým koncertem Dmitrije Šostakoviče a nakonec s romantickou Symfonií č. 2 Roberta Schumanna. Pro orchestr s tradicí komornějšího klasicismu to byl hraniční repertoár.

Hlavním hostem byl mladý dirigent Angus Webster, který vedl orchestr přesně a s noblesou. V jeho životopisu zaujme jednoznačný úspěch u britských orchestrů v Ulsteru a později v Birminghamu, debut v Glyndebourne i s Philharmonia Orchestra. Jeho přístup k hudbě jako by v sobě měl něco tradičně anglického, typově trochu připomínal někdejšího šéfa PKF, Švýcara Kaspara Zehndera.

Úvodní soudobá skladba úspěšného autora Huwa Watkinse zase připomněla okolnost, že jsou pryč doby, kdy soudobí skladatelé chtěli hlavně šokovat. Skladba „Svítání“ je v podstatě symfonickou básní, kde se trochu modernějšími prostředky vystihne veskrze romantický obraz. Hudba byla utkána z krátkých, důmyslně propletených motivů a měla pomalou gradaci. Skladba je věrná autorovu citátu z programu: „Chci psát hudbu, na kterou budou lidé reagovat, aniž by měli pocit, že potřebují doktorát.“ Sympatické kérdo letos devětačtyřicetiletého skladatele… Z této jedné kompozice však těžko posoudit, jestli autor patří mezi „nejvýznamnější postavy soudobé hudby na mezinárodní scéně“, protože z hudební řeči nepromlouvala nějaká bytostná originalita. Na druhou stranu je jistý srozumitelný tradicionalismus zajímavější než svéhlavá originalita za každou cenu. Charakteristické je, že se skladatel přijel osobně podívat a vděčně děkoval orchestru – i když zažil úspěchy s London Symphony Orchestra a na BBC Proms, pražské uvedení a česká premiéra pro něj také něco znamená…

Následoval Violoncellový koncert Dmitrije Šostakoviče, jehož sólistou byl maďarský hráč mladší generace István Várdai. Ten má za sebou vítězství v soutěži ARD 2014 a slibně rozjetou mezinárodní kariéru. Hraje na krásný nástroj Ex du Pré-Harrell z roku 1673, na který dříve hrála Jacqueline du Pré. Krásný zvuk nástroje byl ozdobou po celou dobu, styl tohoto hudebníka ale emotivní pojetí slavné violoncellistky nepřipomíná. Je precizní, elegantní a uhlazený. Chce se říct, že by to byl způsob vhodný na Haydna, méně pro drsného a ironického Šostakoviče. Jistě to tak je, ale dodejme, že Šostakovičův Violoncellový koncert č. 1 Es dur v sobě má něco neoklasického, v první větě vyloženě hravého a virtuózně prokomponovaného. Nebylo to tedy provedení, které šlo existenciálně na hranu, jako je tomu u Rostropoviče, pro kterého byl koncert napsán, a nepřipomínalo ani nedávné provedení Shekua Kanneh-Masona s Českou filharmonií (reflexe ZDE), ze kterého prýštila energie. Bylo by tedy snadné říct, že kus existenciální naléhavosti (i kus typického sarkasmu) tentokrát chyběl, zejména v pomalé větě a navazující dlouhé kadenci – ale bylo to čisté, bohatě artikulované a zajímavě znějící provedení. Korespondovalo navíc s přístupem orchestru, který se také nezařezával do uší a nevybuchoval přívalem energie, ale doprovázel precizně a měkce.

Pro provedení Schumannovy velké Symfonie č. 2 C dur by platilo s jinými akcenty totéž. Dirigent ani orchestr zkrátka nedokázali předvést velké romantické pojetí, ke kterému tato skladba vybízí. Ale přitom to vůbec nebylo špatné. V první větě dirigent rozehrál všechny hlasy a protihlasy do velmi živého dialogu. Druhá věta měla spád a patřičnou ostrost, kterou by samozřejmě bylo možné ještě stupňovat. Pomalá věta zněla spíše přívětivě než naléhavě a mysticky. A finále bylo radostné a svěží. Jako dobře navštívený abonentní koncert se stálým a věrným publikem to byla velmi potěšující a solidní záležitost. 

Foto/zdroj: Facebook Prague Philharmonia

Facebook X E-mail WhatsApp