„Opery jsou zcela odlišné.“

„Jeho protivníka se jménem Potvor ztvárnil atraktivně ošklivý a pohybově zdatný Aleš Musil.“

„Byl to výborný studentský večer, naplněný jiskřivým nadšením a tvůrčí euforií.“

Festival Janáček Brno se neohlíží jen do minulosti, ale již třetím rokem dává prostor nové tvorbě. Propojením práce dvou fakult JAMU vznikly tři miniopery, které měly premiéru v úterý 12. listopadu v Divadle na Orlí. Echó a Narcis ve zpracování Kateřiny Slaběňákové, Oliver s hudbou Kateřiny Szymeczkové a Tvorování s hudbou Noemi Savkové. Tři pracovní týmy vytvořily zajímavě kontrastní díla, hýřící mladistvými nápady.

Premiéra je vždy provázena napětím a nervozitou, spojenou s nadšením a očekáváním. Obecenstvo má prověřit, jak se mladým pracovním týmům jejich úsilí povedlo a jak úsilí na jevišti rezonuje s pochopením v hledišti. Tři samostatné opery, spojené do jednoho večera, jsou zcela odlišné.

Echó a Narcis. Příběh vychází ze starověké báje, ale v jednoaktovce je zasazená do dnešního světa i problémů. Mladí lidé k sobě nemohou najít cestu, protože jsou zahleděni sami do sebe a manipulováni reklamou a médii. Libretista Vojtěch Balcar, absolvent JAMU, využil starý příběh k rozkrývání nefunkčních vztahů současných mladých lidí. Oba mají svá alter ega, která zjevují skutečné vnitřní pohnutky. U Echó je to malý sbor tří dívek, Narcis má svůj zrcadlový Odraz, se kterým se dohaduje. Jejich konfrontací divák může vnímat příběh nenaplněné lásky, který komentují dvě dívky Klaia a Nomia, zamilované také do Narcise.

Začátek jednoaktovky byl poněkud napjatý, Narcis stál nehnutě dlouho na scéně, přilepený na zrcadle, už když přicházelo publikum. Po setmění hlediště se stále nic nedělo, ticho bylo v stále větší tenzi a na jevišti „rostla palma“. Náhle však přišel dirigent a představení se rozjelo. Záměr? Kouzlo nechtěného? Režisérem byl Martin Dostál pod pedagogickým vedením Aleny Vaňákové. Jen náznakovou scénu vytvořila Kristina Komárková, studentka Divadelní fakulty, a kostýmy jsou prací absolventky JAMU Magdaleny Černé. Centrální bodem je velké oboustranné zrcadlo, u kterého stojí dva Narcisové. Ten skutečný Miroslav Zdeněk Fiala (pedagog zpěvu Ivana Mikesková, herectví Magda Honzáková) je herecky tvárný, zpěv je prozatím nevyrovnaný, vyšší poloha zní průrazněji. Hudebně se s nelehkým partem vyrovnal bez problémů. Jeho Odrazem je Lukáš Fendrych, je to externista a je znát, že je na jevišti zkušenější. Jeho baryton je znělý a představitel pohybově a herecky suverénní. Echó je nesmělou, milou dívkou, kterou přesvědčivě představovala Petra Burgetová. Studentka zpěvu u pedagožky Ivany Zbránkové disponuje čistým a jasným sopránem, intonačně jistým. Pedagogem herectví byla Lubomíra Sonková, která vedla studentku k uvolněnému a přirozenému projevu. Dvě dívky Klaia a Nomia jsou dvě rozpustilá, toužící a lehkomyslná stvoření, osvěžující děj. Klaiu vytvořila Adriana Pružincová, pěvecké vedení Marta Chila Reichelová, a Nomiu Dorota Ryšánková, ta byla externí spoluprací. Hudba Kateřiny Slaběňákové, studentky pod vedením pedagoga Iva Medka, je průzračná a svěží, někdy rytmicky i intonačně náročná, ozývají se úseky s taneční hudbou. Orchestr pod vedením dirigenta Kenta Satsumy (pedagogické vedení Jakub Klecker) hrál spolehlivě a podporoval účinně pěvecké party.

Druhou jednoaktovkou byl Oliver. Libreto napsal Václav Alexa, absolvent JAMU, autorkou hudby je Kateřina Szymeczková, absolventka JAMU u Iva Medka. Zvuky z orchestru, šelest, opakovaný tentýž tón a lehounký bubínek se ozývaly ještě před tím, než přišel dirigent Petr Zapletal (pedagog Emil Skoták). Hudba je opět intonačně i rytmicky náročnější, vyskytují se jazzové pasáže, které ke konci převažují. Libreto je velmi ponuré až depresivní. Otázkou je, proč mladí lidé zvolili téma umírání a boj s ním. Podle programu jde o osobní zkušenost autorky hudby, která se zamýšlí i nad muzikoterapií. Postavy jsou jen tři, Pacient, představovaný Peterem Gáčem, jehož hlasovou pedagožkou je Iveta Jiříková a jehož hlas nemá potřebný prostor se kvalitativně projevit. Nemoc představuje Laura Uhorskaiova, pěvecky vedená Ivanou Mikeskovou a hereckou pedagožkou jí byla Magda Honzáková. Tušíme, že její alt má hluboké zabarvení, ale úplně ještě neměl prostor se ukázat, pěvecký projev byl silně expresivní, což jí, evidentně záměrně, zkreslovalo barvu hlasu. Oliverem byl Andrej Prachár, pedagogem zpěvu Marta Chila Reichelová a herectví Lubomíra Sonková. Nejprve elektrikář a poté zdravotní klaun, jeho role je spíš mluvená, přesto se objevily pěvecké úseky, laděné tanečně. Jeho čeština není úplně čistá, ale nijak to výkon nerušilo. Boj s Nemocí o psychický stav umírajícího pacienta byl zcela přesvědčivý a režijně nápaditý, právě proto vyústil v diváckou skleslost. Režisérem této jednoaktovky byl Vojtěch Orenič pod pedagogickým vedením Tomáše Studeného.

Poslední ze tří jednoaktovek bylo Tvorování skladatelky Noemi Savkové (pedagog Ivo Medek). Libreto vytvořila absolventka JAMU Kristýna Brázdová. Oběma se podařilo vytvořit veselé a přitom myšlenkově kvalitní divadlo, plné svěžích nápadů. Na hudbě je znát, že se skladatelce daří barevná instrumentace i polyrytmické úseky, které se prolínají s údernou hudbou lidovou. Dirigentem představení byl Dominik Pernica (pedagogové Jakub Klecker a Robert Kružík). Náročnou hudbu dokázal nejen plasticky provést, ale i spolehlivě vést zpěváky. Libreto je o vývoji tvorů i o vývoji pubertální dívky, která je Vypravěčkou a provází diváka dějem. Ztvárňuje ji neodolatelně Kateřina Jírová, studentka činoherního herectví (pedagog Josef Morávek). Tvora – později Tvář – představoval Pavel Janečka (pedagog zpěvu Martina Macko, herectví Lubomíra Sonková), který si pěvecky vystačil s přirozeným projevem. Jeho protivníka se jménem Potvor ztvárnil atraktivně ošklivý a pohybově zdatný Aleš Musil, opět bez možnosti ukázat hlasové možnosti (pedagog zpěvu David Szendiuch, herectví Magda Honzáková). Nepolapitelný a stále se měnící Šelest byla parádní role Marie Bednářové (pedagog zpěvu Ivana Zbránková, herectví Magda Honzáková). Studentka obdivuhodně zvládala především krkolomné pohybové kreace, a při tom i náročnou pěveckou stránku, kdy přirozeně přecházela ze zpěvu ve zvukomalebné zvuky. Skvělý byl absolvent Michal Robotka v roli Brambory, nemotorný a roztomilý, stejně jako mu nahrávající sbor brambor. Představení plné vtipu, vzruchu, humoru a dobrých režijných nápadů připravil Vladimír John pod pedagogickým vedením Aleny Vaňákové. Bylo to výborné zakončení studentského večera, naplněného jiskřivým nadšením a tvůrčí euforií.

Foto: Adam Krecl