„Pak bylo naléváno jemně perlivé do ručně vyrobených skleniček.“

„Druhá věta zněla v duchovním rozměru s názvem Svatá Ludmila – patronka vína a vinařů.“

„V úplném závěru nechybělo Vínečko bílé zpívané celým sálem po vyzvání dirigenta Jana Kučery.“

V pondělí 9. prosince zazněla v brněnském Besedním domě světová premiéra unikátního multižánrového projektu Symfonie vína. Dílo dlouho zrálo až vykrystalizovalo v šest symfonických básní tvořících jeden celek. Autorem projektu je Vít Němeček ze společnosti Prokoncert, tvůrcem hudby i dirigentem pak Jan Kučera. Provedení se ujali Czech Virtuosi, na výběr vín dohlédla národní sommeliérka Klára Kollárová. Prožitek vína hudbou a hudby vínem zahrnoval originální kombinaci klasického, moderního a lidového tance s Ditou Otevřelovou a Ivem Jamborem. 

U vchodu do Besedního domu vítal klavírním recitálkem Jan Bráblík, který pak celý koncert provázel slovem v šarmantním obleku s vínově červeným motýlkem i doplňky. Sálem se mihli spoluorganizátoři, i Jiří Kokmotos. Po úvodních slovech Jana Bráblíka, Víta Němečka a Dagmar Fialové zastupující sommeliérku, bylo naléváno jemně perlivé do ručně vyrobených skleniček ze sklárny Květná.

V první symfonické básni Perlivá ouvertura, ve větě Sekt, prudce gradovalo šumění smyčců připomínající Vltavu a vytryskla První sabráž. Hudbu zklidnil triangl, trubka a flétna. Přípitek elegantně plynul v pohodové selance s klidnou melodií fagotu před vstupem tanečnice zlatavých šatů. K obecenstvu ji snesl tanečník, s ním protančila Druhou sabráž. Prázdné číše přijaly další vzorek, Bohemia Sekt Prestige Brut. Jan Bráblík představil Veltlín zelený ze Znojemské podoblasti, dle názvu další věty. Po tanečním úvodu se smyčci, hornami, heligónem a flétnou, s melodií sladkého až ospalého rozjímání, se věta rozlévala v Meandry Dyje. Trubka a žestě oživily proud a na parket akrobaticky vtančila dvojice v černém. Cimbál stylizoval rytmus zvonů Vinic nad řekou, smyčce vynikly ve Viničních tratích a podával se Veltlín zelený z vinařství Thaya. Jan Bráblík představil krále vín, Ryzlink rýnský, a Oblast Čechy. Měl zajímavou láhev podoby velkého černého kalamáře s nápisem Mělnický kalamář, 2015, riesling, školní statek Mělník, na druhé straně Víno z Čech, Bohemian Wine a nad bíle skleněnou zátkou bděl pravý český dvouocasý lev.

Druhá věta zněla v duchovním rozměru s názvem Svatá Ludmila – patronka vína a vinařů. Na vstupu vynikla trubka ztišená do pianissima pro vstup fagotu a viol, pak houslí, violoncell a kontrabasů. Vstoupil i král s červenou korunou v rudém plášti a hermelínové kožešině a vtančila dívka v modré sukničce a bílé halence. Ve větě Nad dvěma řekami flétna Kristiny Vaculové předala pokojnou melodii skvělé viole Miloslava Vávry. Končila věta čtvrtá, Královská coda. Dívka opět přitančila, král se změnil v laškujícího chlapce. Podával se již zmíněný ryzlink rýnský z kalamáře. Čtvrtou básní bylo Rulandské bílé s větami Slovácká podoblast, Víno city probouzející a V poklidném zamyšlení. Zde zazářil sólovým partem violoncellista Nikita Ruzhavinskii. V kombinaci s úchvatným zadumaným fagotem Pavla Horáka do rytmu bubnů až magicky zněly violy, violoncella a kontrabasy, pak housle, bubny a majestátní lesní roh. Než se vše rozplynulo do ztracena, vstoupila dáma v róbě rudého vína, Kateřina Burešová, a křišťálovým, teskným sopránem zapěla Ta naše lavečka už sa polámala. Tanečnice se objevila v krémově bílých šatech a perlové čelence, partner v temnočervené haleně. V páté básni s názvem Pálava a větami Mikulovská oblast, Rozbřesk nad Pavlovskými vrchy, Sluneční slavnost a Podvečer horkého dne se vzorkem Sedleckého vína Pálava, zněly rázně žestě s celým orchestrem. Víření bubínků a klapot dřívek do rozehraného tance barvil cimbál Michala Grombiříka. Tanečnice měla bělostný šat s aplikací červeně laděných květů, tanečník modré kalhoty s bílou halenou. V orchestru vévodila flétna. Tanec byl vznešený, do snové melodie houslí se přidaly žestě. Flétna rozehrávala melodii do trylků a do ztracena. Šestou básní byla Frankovka se vzorkem z Velkých Pavlovic, temná, sytě rudá, barvy černé třešně, výrazné syté vůně a mírně svíravá na jazyku. Světle červené tanečnici hráli Velkopopovickou podoblast, majestátnou Mši v Modrých horách, pak Déšť ve vinicích, a Požehnání kraji, až se vynořily tři povědomé tóny, Vinohrady, vinohrady, v podání Kateřiny Burešové.

V úplném závěru nechybělo Vínečko bílé zpívané celým sálem po vyzvání dirigenta Jana Kučery. Oprávněně ocenil všechny sólisty, mezi nimi i Pavla Wallingera, koncertního mistra. Aplaus byl nadšený. Spojení hudby, vína a tance mělo jiskru.

Foto: archiv Prokoncert / Rado Vnenčák