Další koncert mladých umělců z cyklu Hudba mezi obrazy byl tentokrát zaměřen na hudbu polsko-židovského skladatele 20. století Mieczysława Weinberga. Zazněly tři jeho skladby: Smyčcové trio, op. 48; Moldavská rapsodie pro housle a klavír, op. 47: č. 3 a na závěr Klavírní kvintet, op. 18. Dramaturgii sestavila Miriam Minkova-Rogalska, která se interpretaci hudby Mieczysława Weinberga dlouhodobě věnuje. Spolu s ní vystoupil také Matěj Pčolinský, Nikolaus Besthorn, Klára Gabryšová a Pavol Praženica, který spolu s Terézií Hledíkovou cyklus pořádá. Podle Praženicových slov se jednalo se o jeden z doposud nejzávažnějších koncertů cyklu.

Galerie Lapidárium je kreativní a sympatický prostor, který působí netradičně a inspirativně. Nejedná se o žádný typický koncertní sál a místo tím má skvělé podmínky k tomu umožnit bezprostřední kontakt interpretů s publikem.

První skladbou večera po krátkém mluveném úvodu bylo Smyčcové trio, op. 48 z roku 1950 v podání Miriam Minkové-Rogalské na housle, Matěje Pčolinského na violu a Kláry Gabryšové na violoncello. Kontrastní třívětá kompozice obsahuje do jisté míry i folklorní prvky, krajní věty jsou rychlé. Trio bylo po hudební stránce dobře sehrané, všichni tři hráči se pěkně doplňovali. Interpreti mě překvapili už v první větě svou odvahou jít do intenzivního, až náruživého zvuku v exponovanějších částech, a to až do takové míry, že Matěj Pčolinský musel po první větě významně přeladit svůj nástroj. Oproti tomu ve druhé větě hráči vystihli klidnou a meditativní povahu hudby, která plynula v dlouhých frázích, a ve třetí větě kontrastním způsobem zvýraznili specifický rytmus i v jeho tanečních polohách.

Následoval krátký komentář Miriam Minkové-Rogalské, která v několika větách přiblížila osobnost Mieczysława Weinberga, jeho souvislost s Dmitrijem Šostakovičem a historické souvislosti, které se vážou k prezentovaným skladbám. Moldavská rapsodie pro housle a klavír, op. 47: č. 3 je z roku 1949 a stejně jako zbývající skladby toho večera spadá spíše do skladatelova raného tvůrčího období. Interpretace skladby se ujala opět Minkova-Rogalska, tentokrát s klavíristou Pavolem Praženicou. Klavírní začátek kompozice navodil tajemnou atmosféru a působil prostě a suše. Skladba začala poměrně nenápadně i v houslovém partu, ale poměrně záhy se začala projevovat autorova expresivita, která byla patrná ve všech skladbách toho večera. Pavol i Miriam se opět nebáli vyšších dynamik, především v technicky náročných pasážích v druhé polovině kompozice. Ta byla silně taneční a rytmická, jako typická rapsodie, ale zároveň si stále uchovávala určité harmonické napětí a závažnost svého druhu. Po virtuózním výkonu byli umělci oceněni bouřlivým potleskem.

Druhou polovinu koncertu po přestávce tvořila pouze jedna skladba, tou byl rozsáhlý Klavírní kvintet, op. 18 z roku 1944. Rozhodně se jednalo o interpretační i kompoziční vrchol večera. Představili se v ní všichni interpreti: Miriam Minkova-Rogalska na housle, Matěj Pčolinský na housle, Nikolaus Besthorn na violu, Klára Gabryšová na violoncello a Pavol Praženica na klavír. Hráčům se od samého začátku podařilo vytvořit atmosféru, která posluchače ihned vtáhla do hudebního proudu. Klavírní zvuk zvonivě prosvítal skrz zvuk smyčcových nástrojů, jednotlivé nástrojové party byly velmi dobře vybalancované a postupně se hudební výraz kompozice přetvářel opět do velké expresivity. Interpretační působení hráčů bylo velmi silné, tak bylo možné následovat hudební strukturu a pronikat do hudby a hudebního výrazu zcela přirozeně a nenuceně. Některé techniky, například hra dřevěnou částí smyčce ve druhé části, dodávaly skladbě napětí a určité tajemno. Třetí část byla velmi virtuózní a technicky náročná. Střídaly se v ní pasáže, které působily jako temné přeludy, s tanečními prvky. Interpreti důmyslným způsobem využívali dynamiky a práce s akcenty, aby zdůraznili různé proměny struktury. Ve čtvrté části byla občas patrná mírná nesouhra, ale nejspíš to bylo proto, že její začátek a konec tvořilo unisono všech hráčů. Svým účinkem byla čtvrtá část závažná, možná skutečně ovlivněná reakcí skladatele na válku. Bylo třeba velké intenzity projevu pro přesvědčivou interpretaci, i ve smyslu tempového načasování. Místy hudba působila až brutálně, stále ale promyšleně po kompoziční stránce. Hráčům se povedlo dosáhnout intenzity a udržet napětí i v rámci rozlehlých frází. Dramaticky působila i poslední část s polyrytmickými prvky. Končila do ztracena, což působilo poněkud překvapivě po všech divokých a technicky náročných pasážích.

Interpretace pěti mladých umělců byla osvěžující. Koncert tak přinesl nejen obohacení povědomí posluchačů o hudbu tohoto ne zcela běžně hraného skladatele, ale také pozoruhodný umělecký zážitek, který dozníval ještě dlouho po skončení koncertu.

Foto: Hana Görlichová

Facebook X E-mail WhatsApp