Od středy 15. do pátku 17. prosince provede na koncertech šéfdirigent a hudební ředitel České filharmonie Semjon Byčkov Šostakovičův První houslový koncert s Japonkou žijící v Berlíně Karen Gomyo, Symfonické tance Sergeje Rachmaninova a v české premiéře skladbu Mari od Američana Bryce Dessnera. Světová premiéra této kompozice, kterou autor věnoval Semjonu Byčkovovi a České filharmonii, se měla původně konat v Rudolfinu letos v únoru, pandemie covidu ovšem její uvedení odsunula až na konec roku. Všechny tři koncerty ve Dvořákově síni budou začínat v 19:30 hodin.

Americký skladatel Bryce Dessner během pandemie v letech 2020–2021, kdy byla většina světa uzavřena a koncerty zrušeny, hodně přemýšlel o pomíjivosti tolika věcí, které si představujeme jako věčné. Orchestr se někdy může zdát jako nejtrvalejší forma představení – každé větší město má orchestr a mistrovská díla, která hrají, se zdají být věčnými pilíři naší kultury. „Ale co když tyto orchestry už nikdy nezahrají? Co když se tato velká umělecká díla stanou pouhými ozvěnami, které se postupně vytratí z naší paměti?“ uvažuje skladatel a pokračuje: „Semjon Byčkov žije jen pár minut ode mě na baskickém pobřeží Francie, ale během pandemie jsme se několik měsíců neviděli. Na mnoha dlouhých procházkách krásnými lesy a horami jsem si představoval, jak přemýšlí o velkých skladbách ve svém vlastním rozsáhlém repertoáru a o tom, jak se zvuky lesa a ticha krásného přírodního světa mohou prolínat s jeho vlastními hudebními vzpomínkami.“ Dessner svou skladbu pojmenoval po baskické bohyni lesa Mari. Cituje v ní několik známých děl, nejslyšitelněji melodie z první věty Dvořákovy Novosvětské symfonie a ze čtvrté věty Mahlerovy Třetí symfonie. „Ale důvěrně známé tóny znějí vždy lehce odcizeně, protože jsou pořád obklopeny jinými rušivými tóny,“ poznamenává kritik Thomas Schacher, který v Neue Zürcher Zeitung recenzoval světovou premiéru, jež se nakonec uskutečnila s Tonhalle-Orchester v Curychu v červnu letošního roku. Začátkem července Semjon Byčkov Mari provedl ještě s orchestrem lipského Gewandhausu a po české premiéře, v únoru 2022, je naplánované i její uvedení v Londýně s BBC Symphony Orchestra.

Pětačtyřicetiletý americký skladatel a kytarista Bryce Dessner se celý život pohybuje napříč hudebními žánry. Se svým dvojčetem Aaronem hraje v rockové kapele The National, působí ve skupině Clogs a zároveň je skladatelem komorní, symfonické a filmové hudby, přičemž dostává zakázky od nejvýznamnějších světových souborů a filmových studií. V jeho tvorbě můžeme nalézt inspiraci jazzem, rockem, barokní hudbou a především minimalismem. V roce 2006 založil v Cincinnati festival MusicNOW, který každoročně představuje to nejlepší ze současné hudby. Z jeho tvorby pro film je známý především oscarový snímek u nás uváděný pod názvem Revenant Zmrtvýchvstání (The Revenant) z roku 2015 nebo komorní konverzační drama Dva papežové (The Two Popes) z roku 2019.

První setkání České filharmonie s dílem Bryce Dessnera se konalo letos 4. února, kdy filharmonici pod taktovkou Semjona Byčkova a bez publika v sále provedli jeho Koncert pro dva klavíry a orchestr. Za klavíry seděly sestry Katia a Marielle Labèque, pro něž byl koncert v roce 2017 zkomponován.

Karen Gomyo vystoupila s Českou filharmonií poprvé loni na začátku října ve Třetím houslovém koncertu Wolfganga Amadea Mozarta. Tentokrát zahraje Šostakovičův První houslový koncert. Oba své houslové koncerty věnoval skladatel Davidu Oistrachovi, který se k prvnímu z nich vyjádřil takto: „Koncert je mimořádně zajímavým úkolem pro interpreta. Je to, chcete-li, velká, obsažná shakespearovská role, která vyžaduje od umělce velké emocionální a intelektuální vypětí a která skýtá obrovské možnosti nejen k demonstrování houslistovy virtuozity, ale především k vyjádření nejhlubších citů, myšlenek a nálad.“

Úplně poslední skladbou Sergeje Rachmaninova jsou Symfonické tance, op. 45, komponované roku 1940. Skladatel dal jednotlivým částem tohoto svého třívětého díla názvy označující zdánlivě denní doby (Poledne – Soumrak – Půlnoc), ve skutečnosti však zřejmě půjde o metaforu související s bilancováním života tehdy již značně nemocného umělce. K Rachmaninovovým Symfonickým tancům, k jejichž instrumentačním ozvláštněním patří užití altsaxofonu v první větě, byla několikrát vytvořena baletní choreografie, častěji jsou však prováděny jako autonomní symfonické dílo, jež dokáže emočně zapůsobit samo o sobě.

Foto: Fb České filharmonie, Peter Hundert