„‚Rybovka‘ na všechny způsoby mezi nimi nechybí.“

„Proč byla Sukova Serenáda nejlepším štědrovečerním číslem? Snad pro svoji líbeznost, možná i proto, že jiné skladby s otevřeně duchovním obsahem narození Páně se ideově nehodily.“

„Hubička Bedřicha Smetany zazní ve skvělé nahrávce brněnského operního souboru.“

Stanice D-dur Českého rozhlasu vysílá výhradně klasiku, a to 24/7, tedy nepřetržitě. Hudbu vybírají, ohlašují a přibližují konkrétní lidé s jedinečným zázemím, preferencemi a vkusem. Ve všední dny „od čtyř do osmi“ je v projektu Klasika na dosah dokonce prostor pro nenápadné vzdělávání. Stanice s hudebním názvem je pro portál KlasikaPlus.cz synonymem pro „samou hudbu“. Pravidelně proto nahlíží do jejího vysílání. Co tedy D-dur nabízí v týdnu od 19. 12. do 25. 12. 2022?

Když se řekne „Rybovka“, jen málokomu z nás se začnou probouzet chuťové buňky s představou lahodné polévky z vylovených obyvatel českých rybníků a řek. Jakmile se totiž začne dříve smrákat a stromy oželejí listy, vymění marketéři obchodních domů dunivé hity soudobých hitparád za neodbytné vánoční písně a koledy, mezi nimiž se slogan „Hej, mistře, vstaň bystře“ dokonale hodí k reklamám na cokoliv – od budíků přes trepky pod vyhřátou postelí až rychlým čtyřkolkám pro celou rodinu. To už mají dramaturgové všech kulturních institucí a uměleckých událostí dávno vymyšleno, na jaké menu nalákají návštěvníky adventních a vánočních koncertů. Je třeba objektivně přiznat, že „Rybovka“ na všechny způsoby mezi nimi nechybí.

Výjimkou asi bude pouze naše stanice Český rozhlas D-dur. Ne že by předvánoční týden vrcholící Štědrým dnem a prvním svátkem vánočním typicky vánoční hudbu ignoroval, naopak, přináší mnohem bohatší a nápaditě sestavenou nabídku. Přeštický rodák a rožmitálský kantor a regenschori Jakub Jan Ryba v ní má samozřejmě své místo, jenže místo slavné České mše vánoční nabízí Missu in Nativitatis Domini in nocte Missa pastoralis (sobota 24. 12., 17:05, v repríze neděle 25. 12., 5:05), krásně se hodící ke štědrovečernímu kapru, nebo dvě skladby z jeho početného díla neduchovního charakteru (napsal přes 1100 skladeb!), Kvartet pro flétnu, housle, violu a violoncello F dur (neděle 25. 12., 15:11) a Serenádu pro orchestr C dur (neděle 25. 12., 20:45). Také další čeští skladatelé věnující se vánoční tematice, od kantorů, malých mistrů vesnických kůrů a tereziánských jednotřídek 18. století, přes autory 19. století až ke skladatelům současným, se ve vánoční nabídce stanice Český rozhlas D-dur o tomto víkendu objeví v počtu jindy nebývalém – každý si je jistě najde sám.

Já si každopádně nenechám ujít skladbu, která se pojí s mými dětskými Vánocemi naprosto automaticky. Těžko říci, proč někdejší rozhlasové dramaturgy napadlo, že Serenáda Es dur pro smyčcový orchestr Josefa Suka, rané dílo mladíka zamilovaného do dcery jeho učitele Antonína Dvořáka, je nejlepším hudebním číslem ke štědrovečernímu kapříku. Snad pro svoji líbeznost, možná i proto, že jiné skladby s otevřeně duchovním obsahem narození Páně se prostě ideově nehodily. Ale mně to nevadilo, protože když tatínek otevřel rádio nebo položil na poněkud obstarožní gramofon elpíčko s nahrávkou Vlachova Českého komorního orchestru, věděl jsem, že Vánoce opravdu začínají. Nenechte si ji ujít přesně v poledne na Štědrý den v podání Sukova komorního orchestru, který řídí Sukův vnuk a Dvořákův pravnuk, nezapomenutelný houslový virtuos Josef Suk (sobota 24. 12., 12:00).

Líbezná je ovšem také šestá Smetanova opera, o jejímž libretu a postupu kompozice ve slavném životopisném filmu Z mého života (1955, režie Václav Krška) Smetana zosobněný skvělým Karlem Högerem říká, že si vyměňují s paní Krásnohorskou „hubičku“. Hubička Bedřicha Smetany zazní ve skvělé nahrávce brněnského operního souboru, s nímž ji nastudoval v roce 1980 dirigent František Vajnar. V roli otce Palouckého uslyšíte Eduarda Hakena, Vendulku zpívá Eva Děpoltová a Lukáše Leo Marian Vodička (neděle 25. 12., 16:00).

V říjnu nás navždy opustil Libor Pešek, dirigent s neokázalým gestem, gentleman s nezaměnitelným charismatem. Vypočítávat jeho legendární soubory, jako dechovou Komorní harmonii či pozdější Komorní filharmonii Pardubice, jeho zahraniční (Holandsko, Velká Británie) či domácí (Česká filharmonie, Český národní symfonický orchestr) šéfdirigentská angažmá by asi bylo pro hudební znalce nošením dříví do lesa. A tak si nostalgicky připomínám krásná setkávání s panem dirigentem v rámci Pražské komorní filharmonie či Symfonického orchestru FOK, kde jsme spolu například absolvovali pro mě nezapomenutelný zájezd do Velké Británie. Byl velkým umělcem života, skromný, vtipný, otevřený a přátelský. K jeho hudebním láskám patřil jazz, své umění věnoval prosazování soudobé hudby a autorům, kteří byli jeho přáteli, vedle velkých titánů hudebních dějin se nevyhýbal ani kvalitní populární hudbě, například filmové. Můžeme se o tom přesvědčit v celovečerním bloku, který je osobnosti Libora Peška věnován (středa 21. 12., 20:00).

Foto: Pražské jaro – Zdeněk Chrapek, Sukův komorní orchestr, Flickr (profil Piano Piano! – upraveno), archiv SHF