Ondřej Havelka se vrací na brněnské operní jeviště po delší pauze, přičemž spolu s ním přichází i Falstaff, Verdiho poslední opera plná brilantních ansámblů a humoru. Do hlavní role Národní divadlo Brno obsadilo španělského barytonistu Luise Cansina, kterého brněnské publikum zná z Verdiho dramat Sicilské nešpory a Nabucco. Protihráčem v roli Forda mu bude Ital Damiano Salerno, kterého publikum mělo možnost vidět jako Nabucca. Sólisty, sbor a orchestr Janáčkovy opery Národního divadla Brno povede Ondrej Olos, scénu vytvořil Martin Černý, kostýmy Jana Zbořilová. Premiéra se bude konat ve středu 5. dubna v Janáčkově divadle, reprízy jsou v plánu 10. a 15. dubna, další pak 12. května a 2. června.

„Těmi, kdo nad všemi v této komedií vyhrají, jsou ovšem dámy, a není divu, protože pánové mají jako protivníky Pavlu Vykopalovou (Alice), Václavu Krejčí Houskovou spolu s Markétou Cukrovou (Meg Pageová) a Janu Hrochovou (Mrs. Quicklyová). Ve správné italské opeře nesmí chybět ani mladý zamilovaný pár, který si na konci šťastně padne do náručí, v tomto případě to budou Andrea Široká nebo Doubravka Součková (Nanetta) a Ondřej Koplík nebo Daniel Matoušek (Fenton),“ uvádí NdB. 

Barytonista Luis Cansino se svěřil, že od chvíle, kdy před čtrnácti lety poprvé zpíval Falstaffa, věděl, že tato postava a on půjdou dlouho ruku v ruce. Je to dokonalá role díky své náročnosti, protože vyžaduje, aby interpret projevil všechny své interpretační a hlasové schopnosti. Pěvec se s touto postavou cítí ztotožněn, protože nemá rád ploché postavy, ale ty, které umožňují prozkoumat širokou škálu psychologických nuancí. Falstaff není komická postava. Jeho komičnost je dána situacemi, které sám vyvolává, mnohdy nevědomky. Falstaff cítí hořkost z toho, čím byl a čím už není, zlobí se a trpí nástrahami, které jsou mu v průběhu děje činěny, uvědomuje si, jaký je jeho život doopravdy. „Je to fascinující člověk, který přes zdánlivou směšnost dokázal znovu objevit sám sebe a překonat nepřízeň osudu,“ doplnil Cansino. 

„Že by od Verdiho komickou operu nikdo nečekal?“ Ptá se dramaturgie NdB a odpovídá, že ta první, kterou napsal na začátku své kariéry, měla jepičí život. Trvalo téměř padesát let a dalších pětadvacet oper, než se Verdi k humoru v opeře vrátil. Poděkovat za to můžeme libretistovi Arrigu Boitovi, který po úspěšné spolupráci na Otellovi navrhl skladateli další shakespearovské téma, Veselé paničky windsorské. A tak vzniklo mistrovské dílo inspirované slavnou Shakespearovou postavou, rytířem Falstaffem, který žije v hostinci U podvazku. Má rád dobré jídlo i pití, ale především ho zajímají místní windsorské dámy Alice Fordová a Meg Pageová. Že jsou vdané, vůbec nevadí, to naopak přidá jeho milostným výbojům na pikantnosti, a navíc by se rytíř, co má věčně hluboko do kapsy, mohl dostat k penězům jejich manželů. Meg s Alicí ovšem o jeho přízeň nestojí, a tak roztouženého obstarožního milovníka s pomocí Mrs. Quicklyové zapletou do svých sítí a dají mu pořádně za vyučenou. Falstaff ale hořkosladkou komedii uzavírá moudrými slovy: Všechno na světě je jen fraška. Nakonec není jediný, kdo prohrál. 

Falstaff je pro inscenátory velice náročná opera. Je to přehuštěný hudební prostor, brilantně napsaná hudba, instrumentace je mistrovská, ale je to těžké pojmout, protože například přes sebe jedou tři plány nebo čtyři aktéři zpívají současně každý jiný text. Je tedy komplikované vše postavit srozumitelně a tak, aby to diváci vnímali jako komedii. „Můj přístup k operním režiím je vycházet z autorů, pochopit je, proč to napsali tak, jak to napsali, protože to má vždy určitý dobový kontext a souvislosti. Respekt k autorům je pro mě hrozně důležitý. U těchto historických oper málokdy vstupuju s moderním konceptem. Hudba se mi jednoduše spojuje s danou dobou. Naše inscenace bude taková reminiscence na pozdní renesanci, ale trošku posunutá do klauniády, do amerických grotesek. Bude to fakt milá komedie,“ dodává režisér Ondřej Havelka. 

Verdi, který sám mnohé zažil a dokázal si užívat života, zanechal světu komickou operu, jíž se jen těžko něco vyrovná. Elegantní a vtipný, s občasnou jemnou parodií na typické verdiovské hrdinské výstupy, plný ansámblů, které nezapřou rossiniovskou inspiraci, a s humorem naplněným porozuměním pro vše lidské, takový je jeho Falstaff, kterému bude po padesáti letech opět patřit brněnské jeviště.

Foto: Marek Olbrzymek