„Mezi mnoha nahrávkami se zcela jistě neztratí ta, kterou v roce 2017 natočil soubor Pavel Haas Quartet ve spolupráci s vynikajícím izraelským klavíristou Borisem Giltburgem.“

„Olivier Messiaen je geniální tvůrce vyznačující se absolutním ztotožněním světa hudby a nadpozemské duchovní síly.“

„Lukášovo závažné dílo z roku 1974 se zcela vymyká zažité představě skladatele bazírujícího na folklorním základě.“

Stanice D-dur Českého rozhlasu vysílá výhradně klasiku, a to 24/7, tedy nepřetržitě. Hudbu vybírají, ohlašují a přibližují konkrétní lidé s jedinečným zázemím, preferencemi a vkusem. Ve všední dny „od čtyř do osmi“ je v projektu Klasika na dosah dokonce prostor pro nenápadné vzdělávání. Stanice s hudebním názvem je pro portál KlasikaPlus.cz synonymem pro „samou hudbu“. Pravidelně proto nahlíží do jejího vysílání. Co tedy D-dur nabízí v týdnu od 5.12 do 11. 12. 2022?

Někdo má rád vdolky, někdo zase holky, říká staré české přísloví, a platí to samozřejmě i o hudbě. Někdo rád stokrát slyšenou klasiku a jiný zase s chutí hledá něco nového. Pro ty první bych rád zalovil v rybníčku komorní hudby, pro domácí posezení s hudbou jako dělané. Antonín Dvořák tyhle chvíle miloval, rád muzicíroval v rodinném kruhu a svoji invenci a kompoziční um vložil do mnoha komorních děl. Proslulé jsou jeho smyčcové kvartety. Klasická forma vykrystalizovaná u Haydna a Beethovena a dále rozvíjená Schubertem Dvořákovi učarovala, složil 16 kvartetů, ale svoji pozornost věnoval i dalším komorním sestavám. V roce 1872 napsal klavírní kvintet A dur, který byl poprvé proveden téhož roku. Když se Dvořák o 15 let později probíral svými ranými díly, vzpomněl si na tento kvintet, ale nemohl jej nalézt. „Milý příteli,“ píše dr. Ludevítu Procházkovi, tehdy již žijícímu v Hamburku, „pamatujete si ještě na onen kvintet (A-dur) s klavírem, který asi před 14 lety zásluhou Vaší po prvé v Praze hrán byl? Nemohu se nikde dopíditi své partitury…“ Rukopis se dodnes nenašel a skladba označená opusovým číslem 5 se v Praze opět zahrála až v roce 1922 díky opisu, který pořídil právě dr. Procházka.

Vzpomínka na dílo mládí však Dvořáka inspirovala, a tak skladatel zasedl ke svému stolu a 3. října 1887 dokončil jednu ze svých nejkrásnějších komorních skladeb, vytvořených ve zralém mistrovském stylu, formálním i obsahovém. Klavírní kvintet A dur, op. 81, poprvé provedlo Ondříčkovo kvarteto (cellový part hrál Karel Kovařovic) 6. ledna 1888. Mezi mnoha nahrávkami skladby se zcela jistě neztratí ta, kterou v roce 2017 natočil soubor Pavel Haas Quartet ve spolupráci s vynikajícím izraelským klavíristou Borisem Giltburgem (čtvrtek 8. 12., 22:12 hod.).

Pro Dvořáka byl svět komorní hudby nejen významným nositelem závažných hudebních výpovědí, ale i jistým protipólem velkých tvůrčích počinů. V roce 1878 se současně s dokončováním první řady Slovanských tanců rozhodl obohatit repertoár svých přátel, kteří se k domácímu pěstování hudby scházeli u spisovatele Josefa Srba-Debrnova. Tak vznikly Maličkosti, pět drobných vět pro dvoje housle, violoncello a harmonium. Pátá byla ukončena 12. května 1878 (Maličkosti zazněly veřejně 2. února 1879 na „hudebním dýchánku“ Umělecké besedy a Dvořák sám hrál na harmonium). Dvořák v té době prožíval jakési osobní znovuzrození – po tragédii úmrtí tří dětí očekávala jeho paní narození dalšího potomka a v tomto radostném, byť jistě lehce napjatém ovzduší Dvořák vytvořil další komorní dílo. Sextet pro dvoje housle, dvě violy a dvě violoncella, op. 48, je psán opět v rozjasněné tónině A dur a invenčně čerpá z přebohatého světa slovanské hudby. Hřejivá srdečnost a vroucnost, široká rozevlátost melodických témat, svítivost harmonií v instrumentaci, kterou mu umožnilo rozšířené komorní obsazení smyčců, to jsou jen chabé slovní charakteristiky ohromné zvukové krásy a celkového výrazu díla, které si brzy nalezlo své nadšené interprety i posluchače. Simrock vydal sextet v září 1879, ale Dvořákův přítel, hudebník a houslista Josef Joachim jej soukromě provedl již 29. července téhož roku. Dlužno dodat, že to už oslavila Dvořákova milovaná dceruška Otilka své první narozeniny. Dílo si mohou posluchači stanice Český rozhlas D-dur vyslechnout v podání Sexteta českých filharmoniků (pátek 9. 12., 14:34). 

Téhož dne večer od 20:00 hodin si přijdou na své milovníci té hudby, která se odpoutala nejen od posledních zbytků romantismu u impresionistů Debussyho a Ravela, ale také od meziválečných neo- tendencí v dílech Pařížské šestky či Stravinského. V dopisech Dariu Milhaudovi, který v roce 1940 emigroval do USA, sděluje přítel Francis Poulenc (27. 3. 1945): „Messiaenův vzlet je zdejší nejvýznamnější hudební událostí. Určitě se setkáš s fanatickou sektou tohoto hudebníka, který je navzdory svému nesnesitelnému literárnímu žargonu skutečně hodný k povšimnutí. Messiaenisté jsou notně nabuzeni proti Stravinskému poslednímu období.“ Rozvoj nových skladatelských technik, který od Schönbergovy dodekafonie postupoval až k výbojům Darmstadtské školy a k následující explozi nejrůznějších experimentů s organizací hudební materie, zrodil významné osobnosti, pro něž hledání nových cest nebylo pouhým experimentem, ale obohacením vlastní hudební invence, v níž se hudba neztratila. Jedním z nejvýraznějších zjevů „hodných k povšimnutí“ byl Olivier Messiaen.

Geniální tvůrce nových melodických a rytmických východisek, barevných ploch a dalších dimenzí zvukové výrazovosti… a také tvůrce vyznačující se absolutním ztotožněním světa hudby a nadpozemské duchovní síly. Kombinace racionality v hledání organizace hudebních stavebních principů a hlubokého ponoru do duchovního světa zosobněného nejen křesťanstvím, ale i mimoevropskými duchovní směry, mystikou a v neposlední řadě zbožštěním dokonalosti přírody, to jsou hlavní atributy Messiaenova díla, nesmírně početného a pro hudbu 20. století naprosto zásadního. V roce 1949 (poslední revize pochází z roku 1990) vytvořil pro klavír, Martenotovy vlny a orchestr mohutnou desetidílnou symfonii Turangalila – název je kombinací dvou slov ze sanskrtu: „turanga“ znamená „plynoucí čas“ a „lila“ je „láska“. Symfonie je velkým zpěvem lásky a současně smrti, stvoření a odcházení, životního dramatu i nebeského klidu. Na stanici D-dur zazní ve skvělém podání: Jean Yves Thibaudet (klavír), Takashi Harada (Martenotovy vlny) a Concertgebouw Orkest Amsterdam, který řídí Riccardo Chailly (pátek 9. 12., 21:51).

Celý páteční večer, v němž zazní skladby dalších předních představitelů hudby 2. poloviny 20. století (mj. S. Gubajdulina, G. Crumb, W. Lutosławski, P. Glass ad.), uzavře Trio pro housle, violoncello a klavír, op. 106, Zdeňka Lukáše. Závažné dílo z roku 1974 se zcela vymyká zažité představě skladatele bazírujícího na folklorním základě a zcela obstojí v sousedství největších skladatelských zjevů 20. století. Hraje AD Trio Prague ve složení Martin Kasík – klavír, Jiří Hurník – housle a Miloš Jahoda – violoncello (pátek 9. 12., 23:34).

Foto: archiv KlasikyPlus, Wikipedia (volné dílo), Milagro Elstak, archiv festivalu Janáčkův máj