PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Večerní program ve středu vybíráme z nabídky Evropské vysílací unie, dokonce ze sezóny Berlínských filharmoniků, které řídí Marek Janowski.“

„Ve čtvrtek 1. května je výroční den, kdy si stanice D-dur připomíná dvacet let od svého vzniku. Nabídne rekonstrukci prvního dne vysílání.“

„Víkendová dopoledne budou patřit blokům Hudba a válka. Hostem bude Miloš Štědroň.“

Stanice D-dur Českého rozhlasu vysílá výhradně klasiku, a to nepřetržitě. Ve všední dny „od čtyř do osmi“ je v projektu Klasika na dosah prostor dokonce pro nenápadné vzdělávání. Stanice s hudebním názvem je synonymem pro „samou hudbu“, pravidelně proto nahlížíme do jejího vysílání. Co tedy D-dur nabízí v týdnu od 28. dubna do 4. května?

„Sbor Národního divadla hned od první písně zaujal nesmírně jemným projevem a prostotou, která je u interpretace Janáčkových písní klíčová.“

„Velikým překvapením provedení skladby byl hlas sboristky Lindy Kunclové, která zpívala sopránové sólo.“

„Koncert svým vyzněním, energií a dobrou náladou perfektně koreloval s odcházející zimou a nastupujícím jarem.“

Dalším z koncertů, které Národní divadlo připravilo pro své publikum, byl ten zvaný Moravské dvojzpěvy a další…, při němž uvedlo sborovou tvorbu inspirovanou folklórními tradicemi. Mimo Moravských dvojzpěvů v názvu, zazněla 7. března na prknech historické budovy Národního divadla i Janáčkova Vlčí stopa a Ukvalské písně, cyklus Jaro se otvírá Zdeňka Lukáše a kantáta Mikeš z hor Bohuslava Martinů. Hlavní role se ujal Sbor Národního divadla pod vedením Lukáše Kozubíka, v menších sólových partech vystoupili sboristky Olessia Belezerova a Linda Kunclová a člen operního souboru Josef Moravec.

„Poměrně odvážná dramaturgie zahrnovala šestici autorů.“

„Je jednoduše obdivuhodné, jakou míru důkladnosti a profesionality mladí umělci prokázali při nácviku nelehkých děl Miloše Boka.“

„Buďme vděční za každou akci, která vzájemně sbližuje lidské společenství. Jen houšť!“

Kostel sv. Mikuláše v Praze na Malé Straně se stal dějištěm velmi záslužné akce, benefičního koncertu ZUŠ Open. To je celostátní festival českých základních uměleckých škol, který pořádá Nadační fond Magdaleny Kožené, renomované české mezzosopranistky a mimochodem manželky světoznámého dirigenta Simona Rattla, od příští sezony hlavního hostujícího dirigenta České filharmonie. V tomto bodě lze spatřit určitou spojnici – koncert totiž moderoval právě David Mareček, generální ředitel prvního českého orchestru. Malostranský chrám 28. května večer naplnily až stovky mladých umělců a přinesly povznášející zážitek i účinek dobrodiní.

„Středeční večer začíná koncertem Orchestru Svaté Cecílie pod taktovkou pozoruhodné dirigentky Mirgy Gražinyte-Tyla.“

„Víkendová návštěva se skladatelem, filmařem, pedagogem a také amatérským archeologem Michalem Košutem.“

„Nedělní opera bude záznam římského představení opery Z mrtvého domu.“

Stanice D-dur Českého rozhlasu vysílá výhradně klasiku, a to nepřetržitě. Ve všední dny „od čtyř do osmi“ je v projektu Klasika na dosah prostor dokonce pro nenápadné vzdělávání. Stanice s hudebním názvem je synonymem pro „samou hudbu“, pravidelně proto nahlížíme do jejího vysílání. Co tedy D-dur nabízí v týdnu od 31. března do 7. dubna?

„Ohlasů na folklor, případně obecněji na staré časy, je v Lukášových Bagatelách řada, ale výsledek je plně samostatný, sdělný a moderní.“

„Ve dvojkoncertu Bruromano Sylvie Bodorové zaujala kytaristka drobnokresbou i ráznějšími plochami, kontrabasista téměř violoncellovými kantilénami.“

„Robert Kružík nabídl poctivé, pěkně inspirované nastudování Sukovy Pohádky – emotivní provedení s hezkými detaily, přehledně strukturované ve vertikále i horizontále.“

Moravská filharmonie čelí pocitům nejistoty, pramenícím z úvah politiků spojit ji s Moravským divadlem. Při pátečním koncertě na začátku olomouckých jarních prázdnin však nebylo nic poznat. Měl obvyklé umělecké parametry a vyzněl pod taktovkou Roberta Kružíka atraktivně.

„Interpretace Ladislava Mariaše a Václava Hořáka nepostrádala nic z potřebné vervy a nefalšované radosti.“

„Nejednou kmitala levá ruka Václav Hořáka po metrovém hmatníku kontrabasu nahoru a dolů v závratné frekvenci, a přes to zůstávala intonace čistá.“

„Klavírní doprovod Andrey Mottlové Vavrušové byl po celou dobu na vysoké úrovni, předehry i mezihry procítěné, z klavíru vytahovala krásné barvy a aktivně se podílela na klenutí frází.

Na třetím koncertu z řady Kruh přátel hudby se 22. listopadu představili dva mladí a nadějní hudebníci „ze stáje“ Plzeňské filharmonie: čerstvý absolvent HAMU Ladislav Mariaš na violoncello a Václav Hořák na kontrabas, který na zmíněné instituci ještě studuje. Jako „hostující“ účinkovala zkušená klavíristka Andrea Mottlová Vavrušová. Ambiciózní umělci předvedli v plzeňském Domě hudby jim rovný program, zaměřený na rozsáhlejší díla s nosným významem v kontextu violoncellového a kontrabasového repertoáru.

„Uskutečnila se světová premiéra nově zrestaurované verze celovečerního režijního debutu Evalda Schorma Každý den odvahu z roku 1964. Hudební složka Jana Klusáka je velmi eliminována, jak ostatně bývalo ve filmech české nové vlny častým zvykem, aby dílo působilo syrově a autenticky.“

„Velmi důležitou roli hraje zvláště výrazný leitmotiv, který opakovaně zaznívá jako připomínka romantického vztahu hlavních protagonistů, do něhož se začíná plíživě vkrádat deziluze.“

„Geniálně prokomponovaná hudba Franka Churchilla je nedílnou součástí celé pohádky, a to nejen díky ústřední melodii, z níž se stal evergreen, ale také jako nezbytný dějotvorný prvek. Ve filmu se totiž neobjeví ani vteřina bez hudebního doprovodu.“

Ohlédnutí za Mezinárodním filmovým festivalem (MFF) Karlovy Vary se detailněji věnuje těm filmům a událostem, které autora obzvláště zaujaly, včetně jejich hudební složky. Oslovil také letošní laureátku Ceny prezidenta festivalu Danielu Kolářovou, laureáta téže Ceny za rok 2019 Vladimíra Smutného a dále herce, režiséra a hudebníky Janu Švandovou, Ondřeje Nováka, Karla Smyczka, Vilmu Frantovou, Jana Andra, Jana Smigmatora a Josefa Vejvodu, kteří patří k pravidelným festivalovým návštěvníkům, aby v krátkých interview sdělili, co pro ně tato událost znamená a jak hledí na filmovou hudbu.

„Půlstoletí existence tělesa, jímž kdysi prošly a stále procházejí stovky dětí, je již důvodem k velkým oslavám. A dodejme, že Tachovští se této příležitosti chopili vskutku velkoryse. Celý týden před sobotním koncertem Tachovského dětského sboru 20. května však neznamenal jen oslavovat, ale také tvrdě zkoušet.“

„Rekonstrukce jízdárny ve Světcích (v Evropě druhé největší po Vídni) bylo pro Tachovsko velkým štěstím. Získalo tak akusticky dobře fungující prostor, který by mu mohlo leckteré město v Čechách závidět.“

„Toho dne mu náležela sbormistrovi Josefu Brabencovi mnohá slova díků a uznání, a to nejen z řad oficiálních hostů, ale především od bývalých členů sboru. Nepřeháníme, prohlásíme-li, že se tento skromný a stále vitální dvaaosmdesátník, nositel řady ocenění, podstatnou měrou zasloužil o hudební kultivaci několika generací v životě tohoto města.“

Tachovsko se po druhé světové válce přiřadilo k oněm odlehlým a bolavým koutům naší republiky, z nichž se s vysídleným obyvatelstvem vytratily i po několik staletí budované kulturní tradice. Oblast se stala periférií, do níž se jen málokomu chtělo investovat svůj pracně nabytý vzdělanostní kapitál. Toto vakuum naštěstí nemělo dlouhého trvání. Koncem 60. let tam vyrostli jedinci přesvědčení o užitečnosti a smyslu soustavného hudebního vzdělávání, pěstovaného v rámci širšího kolektivu. Jedním z nich je i učitel Josef Brabenec, spoluzakladatel Tachovského dětského sboru. Těleso si v sobotu koncertem v Jízdárně Světce připomnělo půlstoletí existence.

„Při Magnificat Jana Hanuše mi šel mráz po zádech. Polyfonická práce v kombinaci s transcendentálním námětem v kompozici bez aspirace na efekt, zato však silné svou čistotou, mě uchvátily.“

„To byl moment, kdy nastoupili avizovaní hosté, totiž bývalí členové sboru, a nám se naskytl velkolepý pohled a hmatatelný důkaz dosahu sbormistrovy, šestapadesát let trvající práce. Na pódiu totiž v tu chvíli stálo, včetně empory, jistě tři sta zpěváků.“

„Pan sbormistr skutečně stále umí. Gesto je jasné, přináší jen to nutné, nenajdeme v něm žádný dirigentský ‚plevel‘; když je potřeba, mávne energičtěji, naopak zas ví, kde inspirovat k jemnému vyjádření.“

Pražské Rudolfinum se 12. května 2023 stalo dějištěm koncertní oslavy. Jeho Dvořákova síň se zcela zaplnila při příležitosti výročního představení Kühnova dětského sboru, který před devíti dekádami založil sbormistr a zpěvák Jan Kühn. Jeho pokračovatel, Jiří Chvála, který sbor vede už více než půlstoletí, během večera vystřídal roli diváka s rolí vedoucího tělesa. Tato legenda českého sborového zpěvu před třemi dny oslavila zase svoje jubileum – rovněž devadesáté – a i na tento milník bylo v závěru večera decentně vzpomenuto. O podium se s jubilantem podělil sbormistr Petr Louženský, aby s koncertním oddělením Kühnova dětského sboru provedl skladby výhradně českých autorů – těch, jejichž tvorba je s existencí sboru spjata.