„Projekt Ekstase byl pojmenován podle písně Almy Mahler, na loňském koncertu uvedené Alžbětou Poláčkovou; letošní večer touto písní pěvkyně zahájila.“

„Skladba Grido del pastore pro hoboj a harfu Sylvie Bodorové byla v podání Viléma Veverky a Kateřiny Englichové skutečně výjimečná.“

„Spolu vytvořili virtuózní trio prodchnuté dobovou noblesou, hravostí a něhou, jindy opět vzedmutými city podanými plnokrevným hudebním obrazem.“

Pod názvem Ekstase 2.0 byl uveden v pondělí 29. ledna na pražské Novoměstské radnici komponovaný hudební večer Viléma Veverky, navazující na loňský první projekt nového scénického koncertu. Hobojista Vilém Veverka s harfistkou Kateřinou Englichovou a sopranistkou Alžbětou Poláčkovou letos připravili posluchačům pokračování koncertů, které představují obohacení hudebního zážitku o další umělecké formy.

Projekt Ekstase byl pojmenován podle písně Almy Mahler, na loňském koncertu uvedené Alžbětou Poláčkovou a letošní večer 2.0 touto písní pěvkyně zahájila. Sopranistka s doprovodem hoboje a harfy výrazným sytým hlasem přednesla píseň plnou poezie s náležitou expresivitou, nosný tón hoboje splýval se zpěvem i ve ztišeném středu písně a harfová arpeggia dotvářela kompozici v plném souznění.

Osobně byla přítomna dnes nejvýznamnější česká autorka Sylvie Bodorová a její skladba Grido del pastore (Pastýřův pláč) pro hoboj a harfu v podání Viléma Veverky a Kateřiny Englichové byla skutečně výjimečná. Nádech smutku v jímavé melodii neobyčejně zpěvného partu zaujal posluchače až do prozářeného posledního tónu.

Alžběta Poláčková si vybrala dva rozdílné autory písní – v první části Tři písně pro soprán, hoboj a harfu Mikuláše Schneidera—Trnavského s prokomponovanými party hlasu a nástrojů v lidových slovenských písních autorem výtečně zpracovaných, ve druhé části večera to byly tři písně Benjamina Brittena Evening, Morning a Night pro soprán a harfu. Kontrast tradiční kompozice slovenského skladatele a Brittenova partu pěvkyně výtečně využila s hezkou barvou hlasu a smyslem pro výraz. Její Britten s harfou, v němž se hlas s harfou proplétá s jiskřivou elegancí a noblesou, dal oběma umělkyním prostor k oduševnělé virtuozitě a odevzdání.

Kateřina Englichová opět excelovala v komorních skladbách starších i soudobých skladatelů s mimořádnými nároky, které v jejích rukou dostávaly vždy pevné kontury s přepestrou barevností. Jejímu sólovému vystoupení v závěru první části večera Ekstase 2.0 předcházel slavnostní okamžik, když Vilém Veverka pozval Jaromíra Hanzlíka ke křtu nového sólového CD Kateřiny Englichové As Time Goes By vydaného u labelu ArcoDiva. Oblíbený herec zavzpomínal na setkání s harfistkou a popřál svým sympatickým hlasem umělkyni a její novince úspěch a radost, kterou svojí nádhernou hrou probouzí u všech posluchačů.

Slavnostní atmosféru korunovalo harfové sólo se skladbou Jana Hanuše Trnečka Vltava, fantazií na téma symfonické básně Bedřicha Smetany. Autor, Smetanův současník, byl uznávaným harfistou, klavíristou i dirigentem a pedagogem a Smetanova Vltava mu učarovala záhy po prvním veřejném uvedení. Rozhodl se vytvořit parafrázi Smetanovy skladby pro harfu a jako úspěšný interpret komponoval velmi zručně. Kateřina Englichová Trnečkovu Vltavu nejen nahrála na nové album, ale s procítěným výrazem a precizním podáním ji rovněž uvedla v koncertním projektu Ekstase jako závěr první části večera, což publikum ocenilo bouřlivým potleskem.

Světovou premiérou byla skladba Petra Wajsara, který patří mezi autory píšící pro Viléma Veverku a nazval ji hezky výstižně Unerwartete Erleuchtung mitten in einer Metallteilefabrik oder Kraftveverk pro hoboj a harfu. Skladatel publikum seznámil s insiprací pro tuto hudbu německou skupinou Kraftwerk ze 70. let minulého století a nabídka Viléma Veverky jej podnítila ke kompozici se specifickým názvem. Vysoké nároky v ní klade autor na oba nástroje; v rychlém tempu mezi melodickými pasážemi zařazuje údery na harfovou desku i pedály a opět se vracejí harfové závratné běhy a akordy, hoboj drží tempo a jeho tón ubíhá do výšek, ozve se klepnutí o tělo nástroje a zdánlivá změť tónů přechází do pravidelného rytmu, rozevlátost dává prostor precizní harfě, suverénní hoboj doznívá. Skladatel přesně vystihl technickou dokonalost a úžasnou souhru obou hráčů, kteří spolupracují již více než dekádu.

Podtitul „ve znamení Shakespeara“ patřil vrcholu pondělního večera s uvedením světové premiéry skladby Martina Hyblera Pět shakespearovských sonetů pro soprán, hoboj a harfu, jež byla přímo pro Ekstasi 2.0 napsána. Skladatel rovněž předstoupil před publikum, aby ozřejmil svůj přístup k objednávce všech tří interpretů na zhudebnění vybraných Sonetů Williama Shakespeara. Renesanční verše podnítily autora k propojení umělecké recitace s hudbou a v Hyblerově kompozici předcházela každé zhudebněné básni recitace v mistrném českém překladu Martina Hilského. Recitace jako své druhé role v Shakespearových sonetech se výborně zhostil Vilém Veverka se zvučným hlasem plným gest a emocí. Teprve po recitaci zazněl vždy sonet v anglickém originále s nádhernou hudbou Martina Hyblera, kterou s odevzdaným vyznáním i vášní plasticky přednesla Alžběta Poláčková a Vilém Veverka s hobojem spolu s harfou Kateřiny Englichové vytvořili s hlasem virtuózní trio prodchnuté dobovou noblesou, hravostí a něhou, jindy opět vzedmutými city podanými plnokrevným hudebním obrazem. Každý sonet zaujal originalitou hudební a interpretační, v závěrečném podtrhla veselou atmosféru tamburína v rukou Alžběty Poláčkové s žertovným vyzněním hudebních partů Viléma Veverky a Kateřiny Englichové. Publikum přijalo nový projekt ve výsostném podání s nadšením a očekáváním dalšího směřování hudebních večerů.

Foto: LEVÝM OKEM, Jaromír Tužil