„Závěrečného koncertu se účastnili vlastně všichni, kteří byli s festivalem nějak spjatí.“

„Všichni společně vytvořili Kytarový orchestr ‚Mikulov Philharmonie‘, před který se jako dirigent postavil Martin Schwarz.“

„Vystoupil Pablo Márquez, renomovaný kytarista, původem z Argentiny, který procestoval s kytarou celý svět.“

Kytarový festival v Mikulově ukončily dvě velké akce v sobotu 12. července. Nejprve od 17:17 hodin koncert nejlepších účastníků kurzů a večer od 20:20 hodin koncert kytarového argentinského mága Pabla Márqueze. Nástupní sál mikulovského zámku praskal ve švech a publikum dávalo nahlas najevo svoji sounáležitost.

Festival se začal 6. července (první reflexe ZDE) a poté zněly tóny kytary každého večera. V pondělí 7. červnec to byl koncert Tilmana Hoppstocka, v úterý 8. července hrálo duo David Orlowsky a David Bergmüller, ve středu šlo o koncert Jona Gomma. Ve čtvrtek 10. července zněla kytara Gaëlle Solal, v pátek hrála čínská kytaristka žijící v Los Angeles Hao Yang. Závěrečného koncertu se účastnili vlastně všichni, kteří byli s festivalem nějak spjatí. A všude vládla dobrá nálada a euforie, ale i smutek – že vše jednou končí. Snad se tu příští rok zase sejdou…

Otázky, kdože vlastně se kurzů účastní, kolik účastníků je a zda jezdí pravidelně, zodpovídaly ochotně členky organizačního týmu Jana Klimentová a dramaturgyně Petra Poláčková: „Máme letos kolem devadesáti účastníků z různých zemí Evropy, někteří jezdí pravidelně a přijedou jako skupina, jiní zase přijedou individuálně. Je to neomezené věkem, ale je to pro lidi, pro které je kytara osudovým nástrojem. Máme tu nejmladšího účastníka, kterému je třináct let, ale najdete tu i šedovlasé účastníky. Tedy přijíždějí nejen studenti, ale i učitelé nebo lidé, kteří se hrou na kytaru nějak živí nebo kterým je třeba jen koníčkem. Přihlásí se, zaplatí a přijedou. My už se o ně postaráme. Ale nejsou tu jen účastníci kurzů, jsou tu i lektoři a těmi jsou samozřejmě i koncertující umělci.” 

Velkou událostí byl pro všechny poslední koncert 12. července odpoledne, na kterém vystoupili nejprve vybraní účastníci. Byl to nejprve Lukáš Droppa, který hrál Prelude, BWV 998 J. S. Bacha a poté i jeho bratr Jakub, který zahrál Courante z Violoncellové suity č. 3, BWV 1009, tedy rovněž od J. S. Bacha. A bratři vystoupili ještě jednou v duu, Arii ze Suity Karussel od Milana Tesaře. Bratři studují na konzervatoři v Pardubicích. Hrál i nejmladší účastník z Technological University Dublin, sotva 13letý Theodore Lexa, s muzikantským výrazem a výbornou technikou přednesl Study Nr. 12 od Heitora Villa-Lobose. Profesionálním výkonem zaujal také Wojciech Jakubowski z Hudební akademie Karla Lipińského ve Vratislavi s Prelude ze zmíněné Bachovy violoncellové suity BWV 1009 a vzápětí Mazurkou č. 3 ze 4 Tempi di Mazurka Alexandra Tansmana. Hravě a přitom precizně působilo duo Pavel Hlas a Tobiáš Krpec opět z Konzervatoře v Pardubicích, kteří zahráli Preludium a fugu c moll Maria Castelnuova-Tedesca.

Na závěr se na pódium dostavilo dvaadvacet účastníků, aby všichni společně vytvořili kytarový orchestr Mikulov Philharmonie, před který se jako dirigent postavil Martin Schwarz, kytarista, který pochází z Basileje, ale působí na Univerzitě Antona Brucknera v Linci. Projevil se jako výsostný muzikant s nadáním „showmana”, neboť dokázal strhnout účinkující s rozdílnými kytarovými dovednostmi k soustředěnému a preciznímu výkonu nabitému rytmem a učarovat publiku bezprostředním vystupováním. Nejprve to byla na rozehřátí Pizzicato polka Johanna Strause ml., pak vzdání holdu Antonu Brucknerovi se skladbou Stille Betrachtung an einem Herbstabend. Následoval Mein kleiner grüner Kaktus Berta Reisfelda a Albrechta Mancuse a na závěr od Frankie Sullivana a Jima Peterika Eye of the tiger. Tuhle skladbu si všichni moc užili s jejím tanečním rytmem, musela se tedy opakovat. Průvodní slovo měl vtipně česky a plynně anglicky kytarista a lektor Patrick Vacík.

Večer všechny účastníky čekal koncert docela jiného ražení. Vystoupil renomovaný kytarista Pablo Márquez, původem z Argentiny, který procestoval s kytarou celý svět a spolupracoval s nejslavnějšími umělci stejného nástroje. Dnes působí na Music Academii v Basileji a vede mistrovské kurzy po celém světě. Na závěr Kytarového festivalu v Mikulově realizoval celovečerní recitál a působil velmi skromně a přátelsky. Nejprve představil svoji kytaru jako výjimečný mistrovský nástroj sicilského mistra Francisca Simplitia. A skutečně, její zvuk byl zvonivý a nosný, i v těch nejjemnějších pianech. Technická ekvilibristika se pojila s vroucí muzikalitou a pokorou. 

Nejprve zaznělo Šest melodií z „Kouzelné flétny“, op. 19 Fernanda Sora (1778–1839) ze Španělska. Interpret dokázal z kytary vykouzlit jak kouzelné zvonky, tak Papagenovu píseň, tak i závěrečný sbor, oslavující Osirise, moudrost, sílu a krásu. Následovalo Preludium, variace a fuga z Folia de España Manuela Ponce (1882–1948). Pomalé téma rozvíjel interpret v nejrůznějších, dvaceti variacích, až dospěl k závěrečné fuze v moderatu. Skladby vyžadovaly velké soustředění, a to nejen od kytaristy, ale i od posluchačů. Vyvážila to přestávka, po které následovaly Fragmenty maďarského skladatele György Kurtága (*1926). Kytarista si obstarával sám i průvodní slovo v angličtině a neopomněl vylíčit své setkání s autorem, kterému skladbu osobně zahrál. K tomu připojil attacca Romanci c moll Miguela Llobeta (1876–1946). Poslední v programu byly tři scény z Čarodějné lásky Manuela de Fally v transkripci kytaristy. Oduševnělá hra, naplněná emočním výrazem a technickou dokonalostí byly důvodem nadšení publika, které si vyžádalo přídavky. Zazněl Mikrokosmos č. 1 Bély Bartóka a dvě argentinské milongy, které byly přijaté s nadšením. Kytarový festival v Mikulově uzavřel svůj 37. ročník a všichni už se těší na příště. Přejme jim napřesrok stejný úspěch jako letos.

foto: ilustrační - Michal Křenek