František Kinský, následník kostelecké větve šlechtického rodu Kinských, proměnil svůj Nový zámek v Kostelci nad Orlicí v místo, kde se setkává historie s živou kulturou. Šlechtic, popularizátor českých dějin a průvodce televizním pořadem Modrá krev letos v termínu 30. července až 1. srpna pořádá druhý ročník Novozámeckého hudebního léta. Do podhůří Orlických hor zve světové hudebníky i mladé talenty a věří, že právě špičková kultura dokáže přivést nové návštěvníky nejen na koncerty, ale i k samotným památkám. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz Kinský mluví o budování festivalu, o tom, proč historické památky potřebují živou kulturu, i o své celoživotní lásce k hudbě, která sahá od Haydna až k Rolling Stones.

Letos pořádáte už druhý ročník festivalu Novozámecké hudební léto. Kdybyste měl za sebe vypíchnout to nejlepší nebo to, na co se sám nejvíce těšíte, co by to bylo?

Těším se především na tři koncerty. Na prvním budou mít posluchači příležitost slyšet naprosto mimořádného klavírního virtuosa Lukáše Vondráčka, který zahraje Schumannův Klavírní koncert a moll s Českou Sinfoniettou pod taktovkou Radka Baboráka, ve druhé polovině zazní Dvořákova Symfonie č. 8 „Anglická“. Druhým velkolepým představením bude koncert s názvem Slavné sbory z oper a Carmina Burana se sto dvaceti účinkujícími na pódiu. Vystoupí Severočeská filharmonie Teplice, Český filharmonický sbor Brno, sólisté Zuzana Marková, Vojtěch Pelka a Roman Hoza a kantátu Carmina Burana ozdobí ohňová show dua In Flamenus. A do třetice mám velkou radost z toho, že u nás přivítáme absolutní hvězdu a pojem světové hudby, violoncellistu Mischu Maiského. Vystoupí navíc se svými dětmi, synem Saschou Maiskym, houslovým virtuosem a dirigentem a dcerou, klavíristkou Lily Maisky. Společně s Karlovarským symfonickým orchestrem zahrají Beethovenův trojkoncert. Moc se také těším na setkání s návštěvníky na mých autogramiádách před koncertem.

Třídenní program máte letos opravdu nabitý. Jakým způsobem vybíráte a oslovujete interprety?

Naší ambicí a ctižádostí je, abychom měli to nejlepší z nejlepšího. Nepořádáme pouze tento letní festival, ale v průběhu roku děláme i menší komorní koncerty v zámku. A díky jedinečné práci Jany Dioszegi, dramaturgyně a organizátorky Kinský Art Media, která má cenné kontakty v hudebním světě, se nám daří pro naše koncerty získávat mimořádné sólisty. V komorním Zrcadlovém sále u nás vystoupili například Irvin Venyš, Jan Mráček, Jiří Vodička, Jiří Bárta, Pavel Šporcl a mnozí další.

To jsou opravdu zvučná jména klasické hudby. Historicky u vás ale vystupovala třeba i kapela Monkey Business…

Ano, dříve jsme prováděli i projekty jiných žánrů. Nakonec jsme se ale vyprofilovali a zůstali věrní klasické hudbě, díky které jsme i v naší lokalitě pod Orlickými horami jedineční. Občas vykročíme ke swingu nebo šansonu, ale jinak zůstáváme u klasiky. A naše koncerty opravdu stavíme na zvučných jménech, která přilákají lidi z celé České republiky. Máme abonenty i ze vzdálených koutů Česka, jako jsou třeba Hranice na Moravě, Opava, Olomouc, Liberec a další. Lidé k nám nejezdí jen za hudbou, ale také za zážitkem z osobního setkání s vystupujícími, třeba v rámci autogramiád po koncertech.

Bylo pořádání koncertů na vašem rodovém sídle, Novém zámku v Kostelci nad Orlicí, první volbou? Přece jen si návštěvníky pouštíte tak trochu domů…

Už kdysi jsem se zamýšlel nad tím, čím by právě Kostelec mohl být výjimečný a pro návštěvníky atraktivní. V sousedství je několik dalších zámků a každý má něco, čím se prezentuje. Tak jsem si pro ten svůj vybral kulturu. A když jsem potkal Janu Dioszegi, která je opravdovou odbornicí na klasickou hudbu, řekl jsem: Pojďme do toho, tudy vede cesta.

Říkáte také, že historické památky mají žít. Je i to jeden z důvodů, proč jste se rozhodl otevřít brány svého zámku veřejnosti?

Určitě, festival je zároveň lákadlem na památku. Divák se přijde podívat na festival a jaké to je pro něj překvapení, že vedle stojí původní, pozdně klasicistní zámek. Když necháte společně souznít architekturu, zámecký park a hudbu, vytváří to dohromady velmi harmonický celek.

Jaký význam má festival pro město Kostelec nad Orlicí, v němž jste býval také starostou, a obecně pro celý region?

Těžko to můžu soudit jako někdo, kdo je uprostřed dění. Ale myslím, že náš festival je opravdu pro místní region něčím jedinečným a mimořádným. Ve svém rozsahu a s takto kvalitní nabídkou vnímám jeho dosah jako vysoce nadregionální. Přijde mi naprosto úžasné, že osobnost jako je Mischa Maisky, který vystupuje ve světových metropolích a na nejprestižnějších koncertních scénách, přijede do Kostelce nad Orlicí zahrát na „zahradu“ městečka pod Orlickými horami.

Daří se vám přilákat i mladší generace návštěvníků? Jak vnímáte jejich vztah ke klasické hudbě?

Klasická hudba má své posluchače a samozřejmě i my vidíme, že jsou to spíše lidé vyšších ročníků, i ti ale kdysi bývali mladí. Pomalu přitahujeme i střední generaci a zavítají k nám i mladí lidé, kteří u nás často klasickou hudbu objevují, protože o ní vůbec netušili. A pak odcházejí úplně okouzleni tím, že poznali něco tak krásného. Mám pocit, že člověk musí, trochu nadneseně řečeno, ke klasické hudbě dozrát. Zároveň podporujeme mladé umělce, kromě základních uměleckých škol spolupracujeme stipendijní akademií MenART, dvakrát ročně se u nás budou konat jejich koncerty. Dlouhodobě u nás vystupují nejlepší účastníci Kocianovy houslové a Heranovy violoncellové soutěže pro talentované houslisty a violoncellisty do šestnácti let. I tímto způsobem tedy otevíráme dveře mladým lidem. Máme z takovýchto projektů radost a věříme, že k nám tito mladí hudebníci jednou budou chodit sami jako posluchači.

Jaké máte plány s Novozámeckým hudebním létem? Budete v dalších ročnících mířit ještě výš? 

Netuším, zda můžeme dosáhnout ještě výš. Ale samozřejmě bychom byli rádi, pokud by se nám i nadále dařilo oslovovat světové hvězdy, i když jsme si tím tak trochu na sebe ušili bič. Důležité je zmínit, že organizaci i koncerty samotné hradíme výhradně ze soukromých zdrojů, tedy z naspořených financí Kinský Art Media, ze vstupného, sponzorských příspěvků a darů od mecenášů. Plány na příští rok se už pomalu rýsují. V tuto chvíli máme potvrzenou Filharmonii Hradec Králové s Danielem Matouškem a jeho programem ’O Sole Mio. O dalších účinkujících zatím jednáme a rádi bychom opět přivítali alespoň jednoho interpreta ze zahraničí. 

Vedle pořádání festivalu se dlouhodobě věnujete také dalším kulturním projektům. Vystupujete například společně s mladým talentovaným klavíristou Matyášem Novákem v komponovaném pořadu Milí moji. Jak tento nevšední formát vznikl?

Myšlenka se opět zrodila v hlavně Jany Dioszegi, a to v době covidu, když bylo všude zavřeno a nekonaly se ani kulturní akce. Prvotní nápad se zrodil před Vánocemi. Vytvořili jsme psané texty, které se právě k tomuto období a jeho tradicím vztahovaly. Část jsem vždy přečetl a Matyáš k tomu příznačně zahrál, ať už to byly jeho vlastní úpravy Rybovy mše nebo vánočních koled. Na vánoční díl jsme následně navázali dalšími měsíci a s nimi spojenými tradicemi či pranostikami. Celkově nás překvapilo, jaký úspěch tato videa, která se vysílala čistě online, měla. Tisíce a tisíce zhlédnutí na Facebooku. U jednoho dílu jsme dosáhli až 380 tisíc, což absolutně předčilo naše očekávání.

A po rozvolnění pravidel jste se pak z online světa přesunuli fyzicky mezi diváky…

Ano, navázali jsme na tradici vánočního dílu, který jsme brousili a pilovali, až z toho vzniklo naše živé vánoční turné, kde se držíme stejného konceptu – já mluvím a Matyáš hraje. Při našich prvních vystoupeních jsme zaplnili pět velkých sálů, což opět překonalo naše představy. Protože Vánoce jsou ale jen jednou do roka, rozšířili jsme koncept o program velikonoční a pro celý rok vznikl pořad Milí moji. Princip zůstává podobný, místo tradic ale čtu z dopisů hudebních skladatelů. Vybrali jsme například zajímavé pasáže z obsáhlé korespondence Antonína Dvořáka, kterou si vyměňoval se svými přáteli a hudebními skladateli. A Matyáš texty doprovází skladbami, jež s vybranými pasážemi souvisí. Když třeba vybereme řádky, které si mezi sebou v souvislosti s Rusalkou vyměnili Dvořák s Mahlerem, Matyáš je doprovodí svou vlastní transkripcí na operu Rusalka.

Můžou vás diváci s pořadem Milí moji v nejbližších dnech a týdnech někde vidět? 

Letos nás čekají už pouze vánočně laděné pořady, celkem na čtyřech místech. Každý rok, už po třetí v řadě, také spolupracujeme s pořadateli putovního Dvořákova festivalu, během něhož pravidelně vystupujeme po českých koncertních síních a památkách. 

Jedno z vašich představení jste uvedl: „Mou starostí je slovo, můj kolega se stará o hudbu. Jedno bez druhého nemůže existovat.“ Jaký je váš osobní vztah k hudbě, nejen té klasické?

Vždycky jsem byl velkým fanouškem hudby a celý život je mi líto, že neumím hrát na žádný nástroj. Už jako mladý jsem měl abonentku do Rudolfina, chodil jsem poslouchat komorní hudbu i koncerty České filharmonie. Vždy jsem ale rád chodil na koncerty jakýchkoliv žánrů a mnohé z nich mi nikdy nezmizí z paměti. Jako třeba vystoupení Louise Armstronga nebo Elly Fitzgerald v Lucerně nebo koncert Beach Boys. Nejsem tedy vyhraněný jenom jedním směrem. Zažil jsem rockové hvězdy i hvězdy klasické hudby. Hudba jako taková mě zkrátka těší.

Když máte někdy chvilku sám pro sebe, co si rád pustíte? 

Záleží na náladě. Pokud si chci v klidu číst a soustředit se, pustím si nějakou hezkou skladbu od Haydna, Mozarta, zkrátka něco klidnějšího. K detektivce si naopak pustím třeba Rolling Stones.

Ovlivnila váš vztah k hudbě i nějakým způsobem vaše pracovní zkušenost v reklamní agentuře, kde se s hudbou pracuje účelově? 

Jsem tvůrcem reklamy na Heru se známým sloganem Pečení je radost, Hera je pečení. Zní v ní Dvořákova Humoreska, kterou jsem pro reklamu sice nevybral já, nýbrž anglický režisér. Já jsem ale tehdy úplně zajásal, jak to do sebe úžasně pasovalo. A Humoresku se nám podařilo tímto způsobem zpopularizovat. Takže ano, hudba i u reklamy hrála důležitou roli a vždycky jsem přemýšlel nad tím, jestli se vybraná hudba k reklamnímu sdělení hodí, nebo ne, a zda mu nějak pomůže. Dnes mi ale reklama občas vadí, protože vstupuje do věcí, které bych raději viděl v souvislostech.

V současnosti konzumujeme hodně obsahu, včetně reklam, přes sociální sítě. Jaký k nim máte vztah? Vnímáte je jako prostředek, který může svou dostupností podpořit vztah mladých lidí k hudbě?

Myslím si, že ano, jen nevím, zda u obsahu na sociálních sítích mladá generace vydrží. Často vidíme, jak na mobilu přechází z jednoho sdělení ke druhému velmi rychle. Výhoda hudby je, že nepotřebujete obrat a telefon můžete mít klidně někde v kapse. I my samozřejmě sociální sítě využíváme. A to hlavně k tomu, abychom dávali veřejnosti vědět, co se u nás právě děje a které akce plánujeme. Když si pak děláme statistiku, odkud k nám odběratelé přicházejí, vidíme velké zastoupení Facebooku. A i když jej vnímám jako kanál určený spíše pro „boomery“, je pro nás dobrým přítelem, protože právě naši posluchači tuto sociální síť hojně využívají. 

Nemůžu v neposlední řadě opomenout další projekt, se kterým si vás široká veřejnost spojuje, a tím je pořad Modrá krev. Chystáte s Českou televizí další řadu?

Česká televize by ráda pokračovala. Spolupráci budu určitě zvažovat a jelikož jsem tváří tohoto pořadu, pravděpodobně do ní opět půjdu. Pomalu jsem s tímto pořadem zestárnul a jednou mě Modrá krev možná doprovodí i na mé poslední cestě.

Začali jsme pozvánkou na Novozámecké hudební léto, pojďme náš rozhovor na vašem zámku také pomyslně zakončit. Kdybyste mohl pozvat kteréhokoliv hudebníka z minulosti, aby u vás na zámku zahrál, koho byste vybral?

Strašně by se mi líbilo, kdyby se se svou energií a s rozcuchanými hlasy u mě objevil Ludwig van Beethoven a uvedl svou Pátou symfonii „Osudovou“, až by se ohýbaly stromy. Nebo bych si rád ve svém salónu poslechl na živo papá Haydna, ten by se mi tam přímo šiknul.

Foto: archiv Františka Kinského, Andrej Grilc, Mikuláš Křepelka, Nguyen Phuong Thao

Facebook X E-mail WhatsApp