„140. výročí narození největšího českého varhaníka první poloviny 20. století a významného pedagoga Bedřicha Antonína Wiedermanna oslavil 28. Mezinárodní varhanní festival u sv. Jakuba.“

„K provedení Wiedermannových vokálních skladeb byly přizvány sopranistka Jana Sibera a mezzosopranistka Lenka Švehlíková.“

„Kromě Wiedermannových skladeb zazněla ještě Osmá sonáta Alexandra Guilmanta.“

Bylo šťastným počinem dramaturgie 28. Mezinárodního varhanního festivalu u sv. Jakuba připomenout letošní 140. výročí narození největšího českého varhaníka první poloviny 20. století Bedřicha Antonína Wiedermanna. Jeho dílo na samém konci měsíce srpna interpretovala titulární varhanice baziliky Irena Chřibková. Význam Wiedermanna nespočívá jen v jeho rozsáhlé koncertní činnosti. Jako dlouholetý pedagog Pražské konzervatoře vzdělal v oboru všechny významnější varhaníky následující generace.

Tento absolvent skladby ve třídě Vítězslava Nováka se věnoval tvorbě pro svůj nástroj. Jeho varhanní skladby jsou sice vydány v pěti svazcích, ale s výjimkou několika děl se příliš neprovádějí. Pozdně romantické hudební vyjadřování nemusí být každému blízké, ale je nesporné, že se jedná o kompozice cenné, které mají i dnešnímu posluchači co říct. Zvlášť vhodné bylo Wiedermannovy skladby uvést u sv. Jakuba. Tamní Starckovy barokní varhany byly podle komponistova návrhu v roce 1941 přestavěny a rozšířeny na koncertní nástroj. Jejich nádherný barokní prospekt je dodnes zachován. U sv. Jakuba taky Wiedermann od válečných let v závěru své činnosti nejčastěji koncertoval.

Současná titulární varhanice této baziliky Irena Chřibková je významnou umělkyní, která koncertuje po celé Evropě, Japonsku, USA či v Izraeli. Je znamenitě technicky vybavena a „své“ varhany dokonale zná. Proto její umění rejstříkování předvádí nástroj vždy v optimální podobě. Věnuje se opakovaně dílu B. A. Wiedermanna a nahrála je i na CD. Pro letošní koncert cyklu, který obvykle tvoří výhradně varhanní recitály, si pozvala ještě dvě spoluúčinkující zpěvačky k provedení Wiedermannových málo známých duchovních písní s doprovodem varhan k významnému obohacení programu.

Nešlo o koncert čistě Wiedermannových skladeb, úvodem varhanice uvedla také Osmou sonátu významného představitele francouzského symfonického stylu Alexandra Guilmanta. Jeden z prvních francouzských varhanních virtuózů byl i pilným skladatelem pro svůj nástroj. Mezi mnoha cykly kratších skladeb vyniká osm rozsáhlých vícevětých sonát, z nichž První a Osmá sonáta existují ve dvou verzích, varhanních a pro varhany s orchestrem nazvaných symfoniemi. Irena Chřibková uvedla z Osmé sonáty první tři věty velmi plasticky, ale invenční nápaditost autorova bývá v jiných skladbách větší, především v Páté sonátě a velmi efektní První sonátě. Otázkou zůstává, proč Osmou sonátu nehrála celou a skončila Scherzem. U dalších autorů francouzského symfonického stylu Widora a Vierna bývá vnitřní spojení jednotlivých vět jejich varhanních symfonií mnohem volnější; Guilmant u sonát více usiluje o logické včlenění vět do celku skladby.

Pro Wiedermannovy vokální skladby byly interpretky zvoleny velmi vhodně. Jana Sibera je vynikající sopranistka, sólistka opery Národního divadla v Praze a hostuje u dalších operních domů. Mezzosopranistka Lenka Švehlíková je absolventkou Pražské konzervatoře a věnuje se především komorní tvorbě.

Wiedermannovy Čtyři písně z cyklu Zpěvy duchovní jsou komponovány v roce 1929 na texty ze zpěvníku Evangelické církve bratrské. Jsou vrcholným skladatelovým zhudebněním. Sólistky se střídaly – autor dvě z nich napsal ve dvou verzích – pro soprán nebo alt. Harmonicky bohatý a složitý doprovod varhan podtrhával náladu písní. Z nich kajícná Hříšní právem slujem odpovídala spíš temnější barvě mezzosopránu Švehlíkové, Oslavuj Pána stříbrně jasnému sopránu Jany Sibery.

Po Čtyřech písních zazněly další čtyři na latinské texty. Z nich zaujalo Ave Maria, které napsal Wiedermann jako student teologie v Olomouci ještě předtím, než začal studovat v Praze hudbu. Prostá skladba prokazuje jednoznačně autorovo kompoziční nadání. Závěrečná Veni Creator Spiritus zakončila jásavě vokální část programu. Obě sólistky znamenitě vystihly nálady textů, své nelehké party zvládly s jistotou a sympatickým zaujetím.

Sled osmi písní, řazených bezprostředně za sebou, způsobil oslabení jejich jednotlivého vyznění. Možná kdyby je oddělila občas nějaká Wiedermannova drobná varhanní skladba, byl by patrně jejich účinek větší. Na závěr zazněla nejznámější a nejhranější autorova skladba Toccata a fuga f moll ve svrchovaném virtuózním pojetí Ireny Chřibkové. 140. výročí narození Bedřicha Antonína Wiedermanna bylo připomenuto velmi důstojně.

Foto: Zd. Chrapek