„Byli jsme okouzleni a šťastni, že do vějíře festivalových sálů přibylo další místo s neopakovatelnou atmosférou.“

„Jsem vděčná princezně Anně, že mi její nadání a mecenášství ´dovolilo´ v jednom programu vedle sebe postavit Händela a roztančeného Leclaira.“

„Program Chaconne pro princeznu reprízujeme na Svatováclavském festivalu, kde jej obohatíme o texty z dopisů a dobových záznamů ze života princezny Anny.“

Flétnistka Jana Semerádová, umělecká vedoucí barokního orchestru Collegium Marianum, stojí za dramaturgií Letních slavností staré hudby. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz dotýká jak koncertů, které se už konaly, tak závěrečného festivalového večera, při kterém zazní 5. srpna zazní v novodobé premiéře komorní francouzská opera z roku 1725 s názvem Návrat bohů na zem. Ale nejdřív podrobně přibližuje sál v pražské Stromovce ve zrekonstruované Šlechtově restauraci, dříve Dolním letohrádku, kde v sobotu hrála. Nevylučuje, že se tam Letní slavnosti staré hudby budou vracet.

To je pěkné, že rekonstruovaný sál otevřel zrovna váš festival… Čí to byla iniciativa?

Asi rozhodující byl nedávný rozhovor s Markétou Cukrovou a Mikulášem Hulcem, kteří nám zasvěceně a s obrovským zapálením vyprávěli o Šlechtovce, její rekonstrukci a hlavně o barokním sále. Když festival vybíral sál pro Chaconne pro princeznu, nabízelo se několik možností, mezi ověřenými sály i tento bývalý letohrádek. Lákalo mě vyzkoušet nový prostor, navíc s tak zajímavou historií, proto jsem podpořila Šlechtovku – přesto, že se jednalo trochu o krok do neznáma, poněvadž se tam ještě nekoncertovalo a oficiální otevření je plánované až na příští rok. Olympští bohové vyobrazení na freskách barokního sálu nám byli nakloněni, počasí se vydařilo, a tak se publikum naladěné procházkou rozkvetlou Stromovkou usadilo do obnoveného sálu, kterému vévodí půvabná grotta, umělá krápníková jeskyně. Před touto dokonalou barokní kulisou jsme s Erichem Traxlerem zahráli program k poctě hudbymilovné princezny Anny Oranžské, představující skladby pro flétnu a cembalo, které jí dedikovali Georg Friedrich Händel, její učitel v Londýně, a Jean-Marie Leclair, kapelník Její Výsosti na dvoře v Haagu.

Jak se vám jako nový potenciální prostor pro hudbu Šlechtovka jeví?

Je to magické místo, během chvíle se ocitnete v přírodě, jako někde na venkovském sídle, před vámi se otevře výstavní letohrádek s květinovým prostranstvím. Barokní sál má akustiku s větším dozvukem, tudíž menší ansámbl od dua po kvartet se sem hodí lépe než orchestr, případně to lze řešit kobercem nebo těžkými látkami na stěnách, tak jako to dělali v baroku. Hudebníkům však toto místo učaruje. Nám se totiž hrálo skvěle, měli jsme dobrý kontakt, je to ideální prostor pro nástroje jemnějšího zvuku, jako je flétna, viola da gamba… nebo právě sólové cembalo, jehož lahodný zvuk se dobře poslouchal.

Využijete ji zase někdy? Třeba i pravidelněji? Nebo jde o jednorázový okamžik?

Určitě ji na festivalu využijeme, už nám v hlavě běží programy a obsazení, které by se do Šlechtovky hodilo jak po zvukové stránce, tak tematicky. Prostě jsme byli okouzleni a šťastni, že do vějíře festivalových sálů přibylo další místo s neopakovatelnou atmosférou.

Připomeňte, prosím, svůj projekt Chaconne pro princeznu.

Nahrávka oslavující múzickou princeznu Annu Oranžskou, jejíž život byl spojen se dvěma velikány barokní hudby, operním titánem Georgem Friedrichem Händelem a houslovým virtuosem Jean-Marie Leclairem, jsem pro Supraphon natočila s cembalistou Erichem Traxlerem na sklonku roku 2019. K naší velké radosti bylo CD navrženo na Cenu Anděl 2020, byla to tak trochu náplast na zrušené koncerty v zahraničí, na kterých jsme měli tento program představit.

„Princess Royal“, Anna Oranžská, nejstarší dcera Jiřího II., anglického krále, měla výjimečné nadání pro hudbu, malířství a jazyky. Když jí bylo osm let, jejím učitelem hudby se stal Händel, o němž se vědělo, že nerad dával lekce, ale, jak sám řekl, „…u Anny udělal výjimku, protože byla opravdovým květem mezi princeznami.“ Pro ni pravděpodobně vytvořil sérii cvičení z generálbasu a kontrapunktu. Byla totiž skvělá cembalistka, dokázala zazpívat z listu cokoliv a vyznala se v komponování. Tanec ovládala už ve svých pěti letech. Princezna udržovala s Händelem přátelství a podporovala jej i poté, co se po sňatku s Vilémem IV. Oranžským přesunula do Haagu. Její „inteligentní, i když arogantní a ambiciózní“ povaha vyvěrala z jejího temperamentu, který se projevil nejen při uplatňování moci v cizí zemi, ale možná i při hraní se svými hudebníky ve dvorním orchestru, ve kterém zaměstnávala houslového virtuosa Jean-Marie Leclaira. Hlavní dramaturgickou osu tvoří Leclairovy sonáty z jeho devátého opusu, který věnoval své patronce, Anně Oranžské, a majestátní Händelova cembalová Suita d moll ze sbírky, kterou vydal v Londýně v roce 1720. Náročnější skladby od Leclaira a Händela jsem odlehčila kratšími kusy, duetem, kontratancem a chaconnami, přinášejícími též obraz o tehdejším hudebním rozptýlení na královských dvorech nebo v domech bohatých měšťanů.

Jak se vám hraje s cembalistou Erichem Traxlerem?

Jsme sehraní, máme podobný způsob frázování, smysl pro rytmus, tanečnost, zpěvnost. Zároveň je to špičkový sólový hráč, ať už hraje na cembalo, varhany nebo kladívkový klavír. Zvláště v continuu se ukáže jeho dobrý „timing“…

Opakujete tento projekt ráda? A byl teď rozšířen o něco nového?

Jsem vděčná princezně Anně, že mi její nadání a mecenášství „dovolilo“ v jednom programu vedle sebe postavit Händela a roztančeného Leclaira, jejichž mistrovství umně spojilo italskou zpěvnost a francouzský šarm. Jejich hudba neomrzí, ani kdybych ji hrála denně. Stále v ní nacházím něco nového. A vedle emocionálního náboje mě naplňuje pocitem štěstí a rovnováhy, není tam nota navíc. Zrovna po koncertě ve Šlechtovce jsme si říkali, že každé provedení je jiné. A to nejen tím, že Harmonického kováře už nehraji jako flétnový duet, ale dialog, respektive takový harmonický duel cembala s flétnou. Tento program reprízujeme na Svatováclavském festivalu, kde jej obohatíme o texty z dopisů a dobových záznamů ze života princezny Anny, kterou bude představovat Alena Sasínová-Polarczyk.

Má letošní festival nějaké zvláštní dramaturgické momenty, takové, které byste zdůraznila před všemi dalšími?

Měla jsem to štěstí si vyslechnout koncert 22. července La strada del cielo italského souboru La fonte musica, kde zazněly především skladby Johannese Ciconii, prvního z vlámských skladatelů, kteří v Itálii dosáhli oslnivé kariéry. Kdo očekával odměřenou sofistikovanou středověkou hudbu, musel být překvapen, jaké výrazové možnosti tato hudba ve spojení s textem skýtá a jaké emoce v posluchači může vzbudit. A ve spojení s brilantní interpretací italských umělců to byl fascinující večer… Na pondělní večer jsme v Trojském zámku nachystali irský večer s názvem The Dubhlinn Gardens a s ansámblem A nocte temporis. Program koncertu byl výsledkem obsáhlého výzkumu nejoblíbenějších písní v Irsku osmnáctého století. Mnoho písní bylo předáváno ústní tradicí z generace na generaci (některé až dodnes!), mnohé se nacházejí ve sbírkách společně s anglickými a skotskými písněmi… Proto bylo hledání autentické podoby písní velmi náročné. Ale výsledek je fenomenální.

Co všechno se dělo při letošní akademii, která k Letním slavnostem staré hudby také nějak patří?

Pátý ročník Akademie Versailles, mezinárodního vzdělávacího projektu zaměřeného na interpretaci francouzské barokní hudby, se uskutečnil ve druhém červencovém týdnu. Sešlo se čtyřicet účastníků z celého světa, zpěváků a instrumentalistů. Měla jsem tu čest být letos jedním z lektorů akademie. Během týdne jsme nastudovali operu od Françoise Colina de Blamont a výběr z oper Jean-Philippa Rameaua. Nadšení mladých muzikantů a intenzivní soustředěná práce přinesla své plody na závěrečném koncertu. Za letošní realizaci vděčíme Centru barokní hudby ve Versailles, Francouzskému institutu v Praze a Pražské konzervatoři, která poskytla nadstandardní zázemí.

Budete nadále pokračovat v tak úzkém kontaktu s Francouzi?

Pro příští rok je dojednaná spolupráce právě při realizaci Akademie Versailles a o koncertním projektu budeme jednat na konci srpna.

Na pátého srpna teď chystáte do kostela sv. Šimona a Judy novodobou premiéru Le Retour des dieux sur la terre od zmíněného Françoise Colina de Blamont, Jde o divertissement, malou operu v koncertním provedení. Jak jste skladbu našli a získali a na co se můžeme těšit?

Ze spolupráce s Centrem barokní hudby ve Versailles vzešlo nespočet koncertů s francouzskými umělci jak v Praze, tak ve Francii, ale řadí se k tomu i výzkum na poli francouzské hudby. Autora pastorální opery Návrat bohů na zem, superintendanta královské hudby na dvoře Ludvíka XV., objevil už před dvaceti lety Benoit Dratwicki, umělecký šéf Centra barokní hudby a specialista na francouzskou barokní operu a deklamaci. Pan Dratwicky rekonstruoval některé chybějící party a pro novodobou premiéru tohoto díla v Praze připravil perfektní provozovací materiál. Skvělí sólisté v čele s Chantal Santon Jeffrey, radostná hudba a orchestr Collegium Marianum rozšířený o fantastické mladé hudebníky z České republiky i ze zahraničí slibují neopakovatelný zážitek.

———————

O koncertě Chaconne pro princeznu jsme psali 26. 7. pod titulkem Letní slavnosti staré hudby v novém prostředí mimořádným zážitkem

Foto: Petra Hajská, Fb LSSH