Kučerovy písně se dočkaly premiéry vyrovnanou interpretací bratří Klánských
„Cyklus Písně trpělivé a píseň Mnichova řehole rezidenčního skladatele Jana Kučery vznikly přímo pro festival Za poklady Broumovska.“
„Spojení basbarytonu a klavíru bratrů Klánských a dvou Kučerových premiér byly zárukou nevšedního zážitku.“
„Dramaturgie koncertu tvořila pomyslný most mezi písňovými cykly minulosti a dneška.“
Kroky návštěvníků festivalu Za poklady Broumovska vedly 12. srpna na návrší nad řekou Stěnavou do obce Martínkovice, jedné z lánových vsí, které v Broumovské kotlině vznikaly ve 13. století. Uprostřed hřbitova tu stojí kostel sv. Jiří a Martina, ten jako jediný ze skupiny broumovských kostelů není dílem otce a syna Dientzenhoferových, ale stavitele Martina Allia. Přímo pro tento koncert napsal rezidenční skladatel letošního ročníku festivalu Jan Kučera písňový cyklus Písně trpělivé a píseň Mnichova řehole. Ty zazněly společně s dalšími písňovými cykly ve výjimečném podání basbarytonisty Daniela a klavíristy Lukáše Klánských.
Večer zahájila výkonná ředitelka festivalu Tereza Kramplová, starosta obce Jaromír Jirka a děkan farnosti Martin Lanži, kteří návštěvníky přivítali na dalším z pravidelných sobotních koncertů osmnáctého ročníku festivalu Za poklady Broumovska. Volba ne úplně obvyklého repertoáru a dvou premiér v podání bratrů Klánských byly zárukou nevšedního zážitku. Úvod patřil písňovému cyklu An die ferne Geliebte op. 98 (Vzdálené lásce), ve kterém Ludwig van Beethoven (1770–1827) zhudebnil šest básní Aloise Jeittelese a vyzpovídal se tak z nenaplněné lásky a touhy po milované ženě. Jde o jediný skladatelův písňový cyklus a stal se v 19. století předchůdcem řady dalších, známějších. Ve skladbě vyžadující precizní frázování a citlivost úhozu byla patrná perfektní hudební i mimohudební (sourozenecká) sehranost interpretů.
Jak se písňový cyklus vyvinul během jednoho století, ukázala druhá skladba večera – cyklus devíti písní Songs of travel. Anglický skladatel Ralph Vaughan Williams (1872–1958), který je známý svými kompozicemi Fantazie na téma Thomase Tallise, The Lark Ascending a také svou filmovou hudbou, zhudebnil básně ze sbírky Roberta Louise Stevensona Songs of Travel and Other Verses. Různorodost jednotlivých námětů písní (Tulák, Ať se kráska probudí, Požár u silnice, Mládí a láska, Ve snech, Nekonečné zářící nebe, Kam musím bloudit, Jasný je prsten slov, Šel jsem svahem nahoru a dolů), které přecházely od dobrodružství přes přírodní lyriku až po romantickou lásku, s sebou přinesla i bohatou výrazovou interpretační škálu. V devíti písních byl dostatek prostoru předvést barevnost basbarytonu Daniela Klánského i vytříbenou klavírní techniku Lukáše Klánského bez toho, aby jeden z interpretů překrýval toho druhého.
Gavotta Sergeje Prokofjeva (1891–1953) patří do cyklu Deset kusů pro klavír op. 12. Tato klavírní miniatura v podání Lukáše Klánského vytvořila pomyslný most mezi písňovými cykly minulosti a současnosti. S jistotou a nadhledem si klavírista poradil s akustikou kostela založeného na půdorysu řeckého kříže. (Podotkněme, že klavírní křídlo zapůjčila pro tento koncert firma Petrof z Hradce Králové.)
„Generovat nový repertoár založený na broumovském geniu loci, oslovovat soudobé české skladatele a inspirovat je k tvorbě premiér s tématikou broumovské krajiny, architektury a kultury“ je jeden z hlavních cílů festivalu Za poklady Broumovska. A tak se každoročně rodí spolupráce s jedním ze soudobých skladatelů, který je přizván k vytvoření skladeb na objednávku festivalu. Rezidenčním skladatelem letošního ročníku je osobnost širokého záběru: dirigent, skladatel a klavírista Jan Kučera. Jako skladatel tvoří na poli symfonické, komorní, písňové i scénické hudby. Jako dirigent spolupracuje s předními českými orchestry, kde se kromě klasického repertoáru věnuje i dílům soudobých autorů. Kučerovo dílo pro různá obsazení je během letošního ročníku představeno během pěti festivalových koncertů. Ze starších skladeb se v programu objevila Four Color Suite, skladba plná jazzových inspirací v podání Prague Brass Quintet, v následujících sobotách bude na programu ještě Smyčcový kvartet č. 1, který skladatel napsal ve svých dvaceti letech, v podání Apollon Quarteta a orchestrální verze scénické hudby Zrození, kterou festival uzavře Filharmonie Hradec Králové pod vedením svého šéfdirigenta Kaspara Zehndera. V premiéře měli návštěvníci kostelů na Broumovsku možnost slyšet skupinovou kompozici Halali, kterou provedlo asi sedmdesát účastníků Letních hornových kurzů a konečně v podání bratrů Klánských cyklus Písně trpělivé pro hlas a klavír a píseň Mnichova řehole.
Cyklus Písně trpělivé pro baryton a klavír má sedm částí s názvy Lenost, Vytrvám, Předurčení, Také poetika, Muž v letech, Žena a kočka a Kam jde cesta? Písně vznikaly na texty středověké poezie, básně Paula Verlaina, Jeana de La Fontaina nebo Jaromíra Pleskota. Jak řekl skladatel před uvedením skladby, na svou premiéru čekal cyklus trpělivě přes deset let a odtud se vzal i název. Svěží pojetí interpretů přiblížilo soudobou hudbu publiku. Hudba i texty byly plné hravosti, nadsázky, citu i vtipu. Na ploše sedmi písní se střídala místa, kde vynikala zpěvákova výslovnost a gestika s místy, kde prostor patřil výrazné rytmice klavíru a barevnosti klavíristova úhozu.
Píseň Mnichova řehole popisuje sám skladatel následovně: „Samostatnou písní mimo cyklus je Mnichova řehole, tu jsem napsal na výzvu festivalu, protože propojení s broumovským benediktinským klášterem se nabízelo. Text jsem našel v knize Smysl a duch Benediktovy řehole, v kapitole Nástroje dobrých skutků. Píše se tam, jak by se měl mnich v řádu chovat a čeho se vyvarovat: nemít zálibu ve žvanění, nepronášet slova planá, rozpustilá, nemilovat častý a veselý smích, nepropadat žádostem těla; pokusil jsem se do takové celoživotní askeze vcítit a stylizovaně ji v hudbě zachytit.“ Skladatel upozornil i na netradiční práci s hudebním a textovým materiálem. Precizně deklamovaný text, minimalistický klavírní doprovod s navracejícím se tématem a volnější tempo přenesly posluchače do jiného světa. Světa, kde čas plyne pomaleji a kde má své místo i ticho. Ticho vzápětí vystřídal nadšený potlesk publika a drobný přídavek na rozloučenou.
********
Foto: Za poklady Broumovska / Martin Máslo
Příspěvky od Kristýna Šrámková
- Harfa, jak ji neznáme. Elisabeth Plank pokladem Broumovska
- Nevšední spojení v nevšedním prostoru:
Saxofon a akordeon jako jeden z pokladů Broumovska - Hrál Jan Bartoš. To nejhlubší, co v hudbě kdy vzniklo
- Wagner – Schönberg – Martinů a Šedivý
- Tři v jednom
25 let Českého národního symfonického orchestru