„Rychlejší části prověřily jejich hbitost, pomalejší části ukázaly průzračnou intonační čistotu.“

„Klarinetistka, která vdechla život třetí větě Haasova kvintetu, odvedla dobrou práci.“

„Ačkoli Divertimento Viktora Kalabise není snadné na interpretaci, v podání Kalabis Quintetu skutečně dojem jednoduchosti vyvolává.“

V rámci letošní koncertní sezóny uvedl Český spolek pro komorní hudbu koncert souboru Kalabis Quintet. Pěti mladým slečnám a jejich dechovým nástrojům patřila pro jeden večer Sukova síň pražského Rudolfina. Posluchačům hráčky dopřály hudbu čtyř českých autorů různých období. Na nic si nehrály, prostě a se ctí předvedly kvalitní výkon, který ocenil snad každý z přítomných.

Koncerty komorní hudby mívají své stálé publikum, které má zájem zpříjemnit si večerní chvíle dávkou dobře zahrané klasické hudby, ale atmosféra velkého sálu a orchestru je už pro něj málo rodinná. Přesně takové publikum se sešlo i tento večer, aby si vychutnalo čtyři dechové kvintety v podání česko-slovenského uskupení pěti mladých hudebnic. Kalabis Quintet, složený z absolventek či studentek našich i zahraničních vysokých hudebních škol, má už za sebou několikaletou historii, v průběhu které získal i několik významných ocenění mezinárodního významu. Koncertní činnost je ale to, co mladý soubor teď nejvíc potřebuje – má totiž posluchačům co nabídnout, o čemž tento večer bez zaváhání přesvědčil.

Program večera sestával ze čtyř dechových kvintetů. První z nich pocházel z pera českého klasicistního skladatele žijícího v Paříži, Antonína Rejchy (op. 91 č. 3). Formálně jednoduchá a zřetelná, nicméně interpretačně náročná kompozice byla zařazena na úvod pravděpodobně proto, že byla z uvedených skladeb nejstarší. Hned na začátku díky ní ale posluchači poznali, jak dobře jsou děvčata (prominou-li mi takové pojmenování) sehraná a technicky zdatná. Rychlejší části prověřily jejich hbitost, pomalejší části ukázaly průzračnou intonační čistotu. Krásným tónem oslovila posluchače především hobojistka, technickou dokonalostí flétnistka a fagotistka. Sóla napříč celým kvintetem jasně proznívala skrz doprovody a potvrzovala, že muzikantky nejsou jen týmové hráčky, ale také dobré sólistky. Pravděpodobně nejnáročnější sóla měla v této skladbě horna. Škoda, že se jich hornistka možná bála už dopředu, protože když se rozehrála, měla jistý tón a v jejím podání zazněl její part moc hezky.

Další dvě kompozice pocházely z první poloviny 20. století. Avantgardní dechový kvintet op. 10 Pavla Haase poměrně rychle vytrhl publikum z posluchačské nenáročnosti kvintetu Rejchova. Prvorepubliková kompozice ještě více ukazovala, jak mají děvčata perfektně zvládnutou vzájemnou souhru, a to zejména v unisonových melodických pasážích. Nechyběla pestrá dynamika a barevná rozmanitost. O tu se mimo jiné postaraly i es-klarinet a pikola ve třetí větě. Už kvůli samotné třetí větě nesoucí název Excentrický tanec stojí za to kvintet slyšet. Jedná se o chytlavou muziku vybízející k osobité interpretaci. Klarinetistka, která této části vdechla život, odvedla dobrou práci. Celkově není kvintet posluchačsky jednoduchý. Přestože ho muzikantky zvládly zahrát bezchybně, ještě více by se mohly snažit vtáhnout posluchače do této hudby, aby všichni společně mohli prožít nálady, které měl autor v úmyslu zachytit.

Po přestávce následovalo Divertimento op. 10 Viktora Kalabise. Bylo slyšet, že kvintet nesoucí autorovo jméno má jeho hudbu pečlivě nastudovanou. Všechny noty byly vždy přesně na svém místě, prolínající se hlasy na sebe navazovaly a imitace mezi nimi probíhaly s obdivuhodnou přesností. Kompozice, jež má zachycovat bezstarostné vystoupení pouličního flašinetáře, plní svůj účel. Ačkoliv, stejně jako žádná z předchozích, není snadná na interpretaci, v podání Kalabis Quintetu skutečně dojem jednoduchosti vyvolává. Avšak večer i po tomto kousku stále trochu postrádal jiskru, kterou by se mohly mladé hudebnice blýsknout a ukázat, že jsou mladé, plné energie a že se hudbě věnují s nadšením.

Tato jiskra konečně zazářila v závěrečné skladbě večera. Iša Krejčí zkomponoval v roce 1964 nepříliš dlouhý, ale zato velmi zdařilý kvintet, který je tvořen pěti charakterově odlišnými částmi dávajícími prostor pro vtip, ale i lyrično. Děvčata se uvolnila a s lehkostí, ale i vážností, podle toho, jak to zrovna hudba vyžadovala, věnovala kousek svého nadšení i posluchačům. Ti potom dechařky odměnili vydatným potleskem, za což si vysloužili ještě krátký přídavek na motivy české lidové písně. Kalabis Quintet tak příjemně zakončil svůj komorní večer, při kterém se ukázal jako nadějný soubor, který si zaslouží mezinárodní uznání. Muzikantkám, kterým to spolu na pódiu nejen sluší, ale především hezky hraje, popřejme hodně energie do dalšího společného působení na poli klasické hudby. Jedná se o umělecké osobnosti patřičných kvalit, a pokud jim vydrží nadšení a podaří se jim ještě více tohoto nadšení přenést na posluchače, máme se rozhodně na co těšit.

Foto: Petra Hajská