„Kompozice Josquina Desprez jsou hudebně propracované a k jejich tvorbě musel autor přistupovat bezesporu s vysokou mírou abstraktní představivosti.“

„Znalost dobových souvislostí i tehdejšího jazyka umožňuje Paulu Van Nevelovi přistupovat k nastudování renesanční hudby s patřičným nadhledem a svým svěřencům v podobě pěveckých kolegů předat jen to nejlepší.“

„Zvládnutá dynamika a společné frázování činily i kontrapunktickou polyfonní renesanční hudbu poměrně dobře srozumitelnou.“

První koncert po zahájení festivalu Pražské jaro představil výhradně polyfonní tvorbu renesančního autora Josquina Desprez. Pozvání do kostela svaté Anny v Pražské křižovatce přijal v sobotu 15. května belgický vokální soubor Huelgas Ensemble s uměleckým vedoucím Paulem Van Nevelem. Zazněla řada motet i části ze mší, a to vše v prvotřídním provedení. V kombinaci s prostorem gotického kostela i zdařilým internetovým přenosem posluchači dostali příležitost vytvořit si doma prostřednictvím uměleckého vystoupení téměř až mystickou atmosféru.

Renesanční hudba, a tím spíše renesanční hudba ryze vokální, klade vysoké nároky na interprety a vyžaduje jistou posluchačskou přízeň. Na většině koncertů se jí proto dostává spíše jen okrajové pozornosti. Naproti tomu, když už je koncert renesanční hudby uspořádán, obvykle zachází do hloubky a zážitek z jeho poslechu stojí za to. Nejinak tomu bylo při prvním koncertě po zahájení festivalu Pražské jaro. Večer byl věnovaný téměř výhradně jedinému autorovi Josquinu Desprez a jeho polyfonní vokální hudbě.

Do kostela svaté Anny v Pražské křižovatce zavítal belgický pěvecký soubor Huelgas Ensemble s uměleckým vedoucím Paulem Van Nevelem. O tom, že se jednalo o hosty významné a vážené, svědčí množství jejich oceňované diskografie i literatury zabývající se právě obdobím renesance a tehdejším vícehlasem. Paul Van Nevel se svými deseti zpívajícími kolegy a kolegyněmi pro tento večer nastudovali tvorbu svého krajana, a to z období vzniku jeho nejpokročilejších děl, kdy se po svém mnohaletém působení v Itálii usadil na zbytek svého života opět v oblasti na pomezí dnešní Francie a Belgie.

Věnování celého večera tomuto autorovi takzvané franko-vlámské (nizozemské) školy nebyla věc náhody či libovůle. Autor je řazen k nejvýznamnějším skladatelům hudební renesance a je bezesporu nejvýraznější tváří třetí generace nizozemské školy navazující na předchozí velikány, jakými byli například Guillaume Dufay či Johannes Ockeghem. Josquin Desprez je proslulý zejména svým ovládnutím kontrapunktu a neotřelým využitím různých imitačních forem. Jeho kompozice jsou hudebně propracované a k jejich tvorbě musel autor přistupovat bezesporu s vysokou mírou abstraktní představivosti, neboť mezi jeho díly nalezneme i kusy čítající čtyřiadvacet hlasů.

O významu autorova díla, o povaze skladatele i o letošním výročí pěti set let od jeho úmrtí věcně a zajímavě pohovořil na úvod koncertu umělecký vedoucí vystupujícího souboru. Své vědomosti čerpá při studiu dobové literatury, a to nejen té hudební. Znalost dobových souvislostí i tehdejšího jazyka mu umožňuje přistupovat k nastudování renesanční hudby s patřičným nadhledem a svým svěřencům v podobě pěveckých kolegů předat jen to nejlepší. Ostatně způsob jeho vystupování a výkladu z něj dělá bezesporu dobrého učitele (kterým je například na amsterdamské konzervatoři) i vedoucího renesančního ansámblu.

Huelgas Ensemble s sebou do Prahy přivezl vskutku prvotřídní hudební vystoupení. Z výkonu byla patrná umělecká kvalita jednotlivých osobností, ale i dokonalost jejich souznění. Zvládnutá dynamika a společné frázování činily i kontrapunktickou polyfonní Josquinovu hudbu poměrně dobře srozumitelnou. Čistě vokální dílo nedosáhne interpretační dokonalosti bez průzračně čisté intonace, která však v podání belgických umělců nebyla v průběhu večera narušena, a zážitek z téměř až mystického vyznění hudby byl tedy nepřetržitý. Soubor ve svém více než hodinovém vystoupení provedl několik motet a také dvě části z různých mší Josquina Desprez. Jmenujme například Agnus Dei z Missa „Da Pacem“ či moteto Praeter rerum seriem, na nějž navázal úryvek z jím inspirované mše Ludwiga Dasera – jediná výjimka, co se týče autora, v průběhu tohoto večera.

Koncertu slušelo prostředí gotického kostela svaté Anny v Pražské křižovatce. Prostor byl vkusně nasvícen a to tak, že bylo patrné venkovní stmívání, což dotvořilo jedinečnou atmosféru, byť byl koncert dostupný pouze ke zhlédnutí na internetu. Přímý přenos byl zvládnutý velmi zdařile, a to jak po stránce zvukové, tak po stránce obrazové. Je škoda, že se posluchači zatím ještě nedostali přímo na místo. Na přímý přenos se ovšem podívali i lidé ze vzdálených končin – dle komentářů festivalový koncert v přímém přenosu sledovali posluchači i z Belgie, Estonska, Německa či Japonska. Přímé přenosy budou v rámci festivalu Pražské jaro pokračovat. Už na neděli 16. května je připraven klavírní recitál Garricka Ohlssona z Dvořákovy síně Rudolfina, v pondělí pak proběhne koncert SOČRu s dirigentem Volkovem a klavíristou Bartošem ze Smetanovy síně Obecního domu.

Foto: Zdeněk Chrapek