„I ti, kteří do tohoto divadla zajdou jen jednou za čas, ho považují jaksi za své.“

„Naším úkolem je udržet tradici při životě a zároveň jí dát nový kontext.“

„Mým přáním je, abychom více mluvili o našich dojmech, prožitcích, abychom je sdíleli.“

Nora Schmid mě ve své prostorné kanceláři vítá pevným stiskem ruky a pozdravem „Dobrý den“. „Řekla jsem to správně, že?“ zeptá se mne a místnost protne její srdečný smích. „S oblibou říkám, že nejbližší metropole k Drážďanům není Berlín, nýbrž Praha.“ Během svého prvního působení v Semperově opeře na postu šéfdramaturgyně v Praze strávila hodně času; vztah k Česku se však zatím do repertoáru drážďanského domu nepromítne. Opera má v plánu zaměřit se spíše na méně známá a hraná díla. Česká „stopa“ v Semperově opeře ale rozhodně nechybí a chybět nebude, a to nejenom v souboru. „Těším se třeba na spolupráci s dirigentem Robertem Jindrou, který s námi nastuduje Romea a Julii,“ říká nová intendantka.

Jak se město na Labi proměnilo za léta, co jste tady nežila? 

Sasko je známé svou kulturní rozmanitostí a velkou tradicí, ke které patří právě Semperova opera, její baletní ansámbl i sbor a orchestr Staatskapelle. Za uplynulých deset let, co jsem pracovala v Rakousku, tady ale vznikly i další majáky kultury a umění ve všech oblastech. Řekla bych, že město se ještě více internacionalizovalo a jeho kulturní nabídka je ještě pestřejší.

O publiku Semperovy opery se říká, že patří k těm konzervativním. Je to mýtus?

Těžko říct, hodně záleží na tom, co se zrovna hraje. Například na Richarda Wagnera a jeho Bludného Holanďana, kterým jsme zahájili sezónu 2024/2025 v rámci Drážďanských dní, byl dům vyprodán a v hledišti byli zejména obyvatelé města a okolí. Pak máme zase představení, která přitáhnou více návštěvníků z jiných německých měst, ba i jiných států. To je ostatně i jeden z našich cílů. Oslovit čím dál širší spektrum, více se otevřít. Jsem ale přesvědčena, že obyvatele Drážďan pojí k Semperově opeře velmi silné pouto, osobně mám pocit, jako kdyby byla součástí jejich DNA. I ti, kteří do tohoto divadla zajdou jen jednou za čas, ho považují jaksi za své.

Jsou nějaká díla, která se k Drážďanům vyloženě hodí? Na které si publikum potrpí?

Určitě jsou to díla tradiční, třeba opery zmíněného Richarda Wagnera. Skladatel zde prožil několik let, právě zde byl poprvé uveden jeho Bludný Holanďan, Wagner je tady prostě doma. Chceme ale publiku nabídnout i něco nového, objevného. Proto bude koncem září naší první produkcí opera Mefistofeles od italského skladatele, spisovatele a básníka Arriga Boita. Tento libretista Verdiho (Falstaff, Simone Boccanegra, Othello) i dalších autorů v ní jaksi přepóloval prastarou německou matérii Fausta a zlo postavil do centra dění. Arrigo Boito byl také překladatel a miloval německé hudební divadlo. U Mefistotela mu někteří dokonce vytýkali, že je v něm slyšet příliš mnoho Wagnera. Boito rovněž přeložil do italštiny Tristana a Isoldu i Rienziho a také Čarostřelce od Carla Marii von Webera, který je rovněž úzce spjat s tímto městem. Publiku tedy nabídneme „italský“ kus, nicméně inspirovaný německou tradicí, kterou vnímavý divák z Drážďan nejspíš nepřeslechne. To je naše cesta, kterou považujeme za správnou a důležitou. Naším úkolem je udržet tradici při životě a zároveň jí dát nový kontext. To je jako když v muzeu pověsíte známý obraz vedle jiného, soudobého. Tuto kombinaci ostatně krásně ilustruje právě probíhající nová výstava v Albertinu k 250. výročí narození malíře Caspara Davida Friedricha. Drážďany jsou prostě v tomto směru obdařeny.

Bude tedy tento dramaturgický oblouk od baroka po současnost těžištěm nové sezóny?

Přesně tak. Mezi nové operní produkce bude patřit například Saul, oratorium od Georga Friedricha Händela, takový psychogram dnešního lídra, který se drží své moci, až ho to zlomí. Na opačném konci časového oblouku bude Innocence, mistrovské dílo finské skladatelky Kaiji Saariaho, thriller o zločinu, vině a nevině. Není vlastně až tak důležité, zda je opera nová či stará, tradiční či soudobá. Podstatné je, aby se nás dotkla a obohatila nás. Nový šéfdirigent Staatskapelle Daniele Gatti na koncertech postupně uvede cyklus Mahlerových symfonií i jeho písně. Nový ředitel baletního souboru Kinsun Chan zase mimo jiné připomeneme historii souboru, která se začala psát před dvěma sty lety.

Mezi vaše priority patří také komunikace. Čeho byste ráda docílila?

Každý koncert, každé představení je o komunikaci, ostatně se na nich sejdou lidé. Mým přáním je, abychom více mluvili o našich dojmech, prožitcích, abychom je sdíleli. Domnívám se, že naše společnost obecně je nemocná, co se schopnosti komunikovat týče. Existují názory, postoje, lidé jsou buď pro, nebo proti. Nezbytné je ovšem unést pluralitu, odlišný názor, vzájemně si naslouchat. K tomu by mohla přispět Semperova opera. Umění nás učí naslouchat.

…………….

Nora Schmid (*8. října 1978, Bern) v Bernu a v Římě vystudovala hudební vědu a podnikovou ekonomiku. Vystudovala také zpěv a sbírala jevištní zkušenosti ve Stadttheater Bern. Pracovala jako asistentka prof. Anselma Gerharda v Institutu hudební vědy Univerzity Bern a v managementu orchestru (Basilej, Basel Sinfonietta) a marketingu (Berlin, Staatsoper Unter den Linden). Působila jako hudební dramaturgyně Theater Biel-Solothurn a Theater an der Wien; od roku 2010 jako šéfdramaturgyně Semperoper Dresden a od 2012 tamtéž coby osobní referentka intendantky Dr. Ulrike Hessler, po jejíž smrti patřila k přechodnému vedení divadla. Mezi lety 2015 a 2023 byla intendantkou Opery Graz a od sezony 2024/25 působí jako intendantka Semperovy opery.

Foto: Semperoper Dresden / Daniel Koch, Werner Kmetitsch, Klaus Gigga, Markenfotografie