„Emmanuel Villaume zvolil spíše patetické, wagnerovské heroické vyjádření.“

„Nesmírně komplexní a čistý zvuk, vycházející ze souhry všech hráčů a dirigenta, pasuje PKF dlouhodobě ke špičce mezi místními tělesy.“

„Jejich Beethoven byl přesně to, co všichni dobře známe. Ryzí radostná hudba, oslavující život.“

PKF – Prague Philharmonia otevřela novou koncertní sezónu vskutku velkolepě. A dopomohly jí k tomu dvě jednoznačně populární kompozice, Beethovenův Pátý klavírní koncert a Brucknerova Třetí symfonie. Zaplněná Smetanova síň Obecního domu byla vědkem mimořádně kultivovaného a ušlechtilého zvuku. Ačkoliv závěrečný Bruckner dosahoval uhrančivé polyfonie, mohlo se zdát, že homogennímu orchestrálnímu zvuku něco málo k vyjádření mimořádnosti Třetí symfonie chybělo.

Ona mimořádnost je složitě zachytitelná a zdálo se, jako by přílišná sterilnost orchestrálního zvuku zabránila silnější schopnosti niterně se do kompozice ponořit. Wagnerovská linka symfonie často svádí k vytváření široké melodické plochy a vysokých vrcholů spíše v kontextu patetického vyjádření, než aby se pracovalo s dynamikou tak, aby ještě více podtrhla mystickou nejednoznačnost symfonie. Ta se v jednotlivých tématech neustále navrací. Nejsilněji je to slyšet především v první větě. Zde nemusí přinést dostatečné uspokojení ani vzorový Eugen Jochum, ani George Szell nebo Marek Janowski, ale především Sergiu Celibidache. Jeho představa mysteriózní Třetí symfonie přesně popisuje výše uvedený přístup, jehož součástí jsou četná energetická vzedmutí především v první větě, nečekané rytmické modulace, emocionální kumulace, postavená částečně na protažení ostinata a gradace, vycházející jednoznačně z nitra dirigenta. Výsledkem je potom absence patetického přístupu a přílišné hudební sterility. A v kontextu celého interpretačního přístupu dochází k emocionální katarzi, působící na posluchače jako Věčnost.

Emmanuel Villaume zvolil spíše patetické „wagnerovské heroické vyjádření“ bez přílišné akcentace mystiky, jak prozrazuje i jeho široce pojatý a důrazný styl dirigování. Přitom pomyslná linka mezi zakladatelem orchestru Jiřím Bělohlávkem a jeho učitelem Sergiu Celibidachem svádí k úvaze, že Celibidacheho přístup by mohl mít přes osobu Jiřího Bělohlávka na brucknerovskou linku PKF – Prague Philharmonia částečný vliv. Již zmíněný kultivovaný zvuk orchestru získal uplatnění ve druhé větě, která patří k nejpoetičtějším a nejniternějším Brucknerovým vyjádřením. A pak také agresivita a hravost věty třetí. Recenzované pojetí Třetí symfonie d moll však nezakrylo technicky precizně hrající orchestrální sekce, především trubky, pozouny a lesní rohy. Symfonie každopádně vytvořila u posluchačů dostatečný efekt a ocenili orchestr dlouhotrvajícím potleskem ve stoje. Nesmírně komplexní a čistý zvuk, vycházející ze souhry všech hráčů a dirigenta, pasuje PKF – Prague Philharmonia dlouhodobě ke špičce mezi místními orchestrálními tělesy.

Není ale možné vynechat první část koncertu. Makedonec Simon Trpčeski, stále častěji akcentovaný sólista na světové klavírní scéně, ovládá svůj nástroj s velkým přehledem. Host zahajovacího koncertu se pražskému publiku představil v Pátém klavírním koncertu Es dur Ludwiga van Beethovena, což je občas medvědí služba, protože „Císařský“ koncert je tak populární, že často ztrácí na svém přirozeném lesku. Spojení Trpčeského a orchestru PKF – Prague Philharmonia ale nic z toho netrápilo. Jejich Beethoven byl přesně to, co všichni dobře známe. Ryzí radostná hudba, oslavující život. A to za pomoci znovu nesmírně okouzlujícího a distingovaného zvuku. Jen škoda, že akustika sálu mohla zakrýt některé detailní momenty, které zpaměti hrající sólista rozehrával. Mimochodem – nebyl zahleděn jen na klaviaturu, ale často se neubránil pohledům do publika nebo svými pohyby podporoval filharmoniky. Svižný, zároveň lehký přednes podporuje Trpčeského oceňovanou techniku, která dokáže pracovat s důraznými tématy za pomoci lehkosti a nadhledu.

Úspěšnému zahájení nové koncertní sezóny napomohl jistě i Trpčeski svým výkonem. Společně s interpretovaným Brucknerem ji lze bezesporu označit za heroicky zahájenou. Hodně štěstí!

Foto: Milan Mošna & Václav Hodina, FB PKF – Prague Philharmonia