Český filharmonický sbor Brno pořádá vlastní cyklus koncertů v Brně již 20. sezónu. Pravidelným koncertem cyklu je Novoroční koncert, konaný vždy první neděli v lednu v Besedním domě. Letos přilákal nadprůměrný počet návštěvníků nejen neotřelý program, ale i zajímaví účinkující. Spolu se sborem vystoupil Karlovarský symfonický orchestr s dirigentem Ondřejem Vrabcem a tři sólisté. Na programu byly Variace na rokokové téma pro violoncello a orchestr Petra Iljiče Čajkovského a Messa di Gloria Giacoma Pucciniho. 

Díla klasických autorů, která nejsou na pravidelných programech koncertů a slibují krásnou hudbu, jsou vždy spolehlivým lákadlem. I proto byl sál Besedního domu uspořádán tak, aby se do něho vešlo co nejvíc návštěvníků. Očekávání slavnostního koncertu se konalo i jako velká společenská akce. Abonenti chodí na koncerty sboru pravidelně a setkávají se tu přátelé. I tato skutečnost podtrhla sváteční atmosféru. 

Možná i proto málokdo v průběhu vnímal, že koncert nemá očekávané parametry. Jistě k tomu přispěla i okolnost, že účinkující neměli přes Nový rok možnost se náležitě sehrát. Nejlépe na tom byl Český filharmonický sbor Brno, domácí těleso, které jeho sbormistr Petr Fiala cizeluje nekompromisně neustále. Jasné a sladké soprány, barevné alty, výrazné tenory a hutné basy, ti všichni vytvářeli dohromady vyrovnanou hudební plochu, která se bezpečně nesla do sálu a tvořila sugestivní emoční základ.

Problematičtější výkon podal Karlovarský symfonický orchestr, pro který je Brno dálava a který jistě víc hodin strávil v autobuse než na brněnském pódiu. Sekce houslí byla nevyrovnaná a i přes pěkné sólové výkony flétny, klarinetu i lesního rohu, celek nepůsobil zcela kompaktně. Situace dirigenta Ondřeje Vrabce byla obtížná, nejprve dal do provedení energii, která se ale postupně měnila v odevzdanou rutinu.

Nejprve zazněly od Petra Iljiče Čajkovského Variace na rokokové téma pro violoncello a orchestr A dur, op. 33 v podání Petra Nouzovského v sólovém partu. Umělec má nástroj se sytým tónem a vyrovnanými rejstříky, jeho hra proto působí bezpečně a pohodově. Nejprve zaznělo téma Moderato quasi Andante – Moderato semplice, které zahájilo měkké hornové sólo, následované bravurním technickým provedením melodického violoncella, které by jistě sneslo více romantické sladkosti ve výrazu. Var I: Tempo della Thema nejprve zopakovalo violoncellovou melodii, aby se pak k němu přidala sólová flétna a podpořila hravost tématu, které se dál ale rozvíjelo v technické náročnosti, stejně jako ve Var. II: Tempo della Thema. Var. III: Andante sostenuto… bolestnou melodii umocnili sladce flétna a klarinet, Var. IV: Andante grazioso se odvíjelo v radostném modu, Var. V: Allegro moderato a Var. VI: Andante se vrátily ke svíravé melodii a závěrečná Var. VII e Coda: Allegro vivo ukončilo skladbu v euforicky. Violoncellista byl odměněn potleskem a přistoupil k přídavku, kterým byl Valse sentimentale, stylově opět od Petra Iljiče Čajkovského. 

Ve druhé polovině večera zazněla Messa di Gloria od italského skladatele Giacoma Pucciniho Tento veristický operní skladatel dílo napsal v roce 1880 jako mladý začínající adept, ale i tak už najdeme postupy jasně evokující dramatické operní myšlení, takže sakrální zůstala jen forma, poněkud nevyrovnaná. Šest částí mše je napsáno pro orchestr, sbor a dva sólové hlasy, tenor a baryton. V tomto provedení se partů zhostili renomovaní pěvci, tenorista Jaroslav Březina a barytonista Jiří Brückler.

Vstupní krátké 1. Kyrie zahájily smyčce, poté dominovaly sladké soprány, následované dalšími hlasy, které se spojovaly do měkkého souzvuku. 2. Gloria se oproti tomu rozrostlo do osmi celků. Nejprve svižné tempo v Gloria in excelsis Deo, podpořené fanfárami trubek a žesťů, narostlo do velebného oblouku v další části Laudamus te. Pak nastoupil tenorista Jaroslav Březina v části Gratias agimus tibi, nejprve nesměle, postupně přidával na síle, ale slyšitelně se mu nedařilo otevřít hlas do potřebného volumenu. Gloria in excelsis Deo vpadl sbor s mohutným zvukem, která zněžnil v části Domine Deus. Qui tollis peccata mundi zahájil mužský sbor a zde se naplno projevil operní skladatel v dramatické údernosti a melodičnosti, inspirované Verdiho operami. Do Quoniam tu solus Sanctus ženský sbor vstoupil s něžnou variací melodie, aby se oba sbory propojily do odhodlaného projevu. Další část zahájily basi, na které se postupně napojovaly další hlasy ve svižně se odvíjející efektní fuze. 3. Credo se skládalo ze sedmi částí, nejprve Credo in unum Deum z hloubky pevným zvukem ohlásil sbor, podpořený pevnými žesti spolu s orchestrem, který postupně přešel do pianissima a další části Et incarnatus est, s tenorovým sólem. Zde se bohužel tenoristovi ještě víc nedařilo a měl i problémy s intonací, slyšitelně byl indisponován. Další části Crucifixus etiam pro nobis se ujali basi s dramatickým tajuplným nábojem, s narůstající dynamikou. Do části Et resurrexit s entuziasmem a nadšením vpadl celý sbor s dramatickou podporou orchestru. Něžné piano sopránů zářilo, aby přešlo do vrcholící melodie pléna. Et in Spiritum Sanctum přešlo do něžného Et unam sanctam s vyklenutou melodickou frází. Et vitam venturi saeculi pokračovalo radostně v celém plénu sboru i orchestru. Část Sanctus et Benedictus zahájilo nejprve Sanctus Dominus Deus, pevné a vítězné v podání sboru, poté nastoupila část Benedictus qui venit pro baryton Jiřího Brücklera, barevný a pevný, následovaný plným sborem Hosanna in excelsis. Závěrečné Agnus Dei měkce zakončil duet tenoru a barytonu s podporou hornového sóla a piana orchestru. Koncert skončil v příjemné a povznášející atmosféře a publikum se rozcházelo s vidinou pohodového a klidného roku 2026.

Foto: facebook Českého filharmonického sboru Brno

Facebook X E-mail WhatsApp