„Dirigentka Gabriela Tardonová je duší souboru a pravidelně uvádí do života novou, především českou hudební tvorbu.“

„Koncert pro akordeon a smyčce Jan Kapr napsal v roce 1982 a je nejspíš náhoda, že Opera Diversa jej uvedla v předvečer data patentování sólového nástroje.“

„Emmertův student Vojtěch Dlask, jeden z ‚diversních‘ autorů, přišel se skladbou s názvem Leguánka, obětinka podle veršů ze stejnojmenného románu A. M. Ortese.“

Ensemble Opera Diversa spolu se svojí dirigentkou Gabrielou Tardonovou realizovali další z objevitelských koncertů. V úterý 29. dubna v sále Konzervatoře Brno zněly dvě světové premiéry brněnské skladatelské školy. Představeni byli František Emmert a jeho Hudba pro komorní smyčcový orchestr, Vojtěch Dlask se svou Leguánkou, obětinkou podle veršů ze stejnojmenného románu A. M. Ortese a zatřetí zazněl Koncert pro akordeon a smyčce Jana Kapra.

Ensemble Opera Diversa je soubor mladých hudebníků, kteří přivádějí k životu hudební projekty soudobých skladatelů. Je jí teprve dvacet let, ale stíhá realizovat přibližně dvacet produkcí za rok. Dirigentka Gabriela Tardonová je duší souboru a pravidelně uvádí novou, především českou hudební tvorbu.

Hudební inventura je jednou z dramaturgických linií souboru. Cílem je uvádět skladby soudobých autorů, které ještě nebyly hrány, a také inspirace pro novou hudební tvorbu. V reflektovaný večer dostal prostor skladatel František Gregor Emmert, který byl do roku 2015, kdy zemřel, vůdčím duchem brněnské skladatelské obce a od roku 2006 profesorem sklady na JAMU. Mezi jeho skladbami je ještě stále hodně těch, které čekají na své objevení. Emmert byl autorem plodným, jen symfonií napsal pětadvacet, ale zaznělo jich dosud jen devět, vesměs v provedení jeho profesora Františka Jílka. Večer 29. dubna se v sále Konzervatoře Brno dočkala premiéry Emmertova skladba Hudba pro komorní smyčcový orchestr, kterou skladatel vytvořil již v roce 1980. Je podivem, že na svoji produkci čekala tak dlouho, je to dílo velmi svěží a pěkně se poslouchá. Desatery housle, čtyři violy a kontrabas se střídaly ve zvukomalebných a meditativních plochách, dynamické vlny střídaly energické akcenty, kantiléna rostla v napětí a po vyvrcholení spěla do vroucího pianissima. Nejvíc překvapila zvuková barevnost skladby, kterou realizovaly výhradně smyčcové nástroje.

Dalším kusem byl Koncert pro akordeon a smyčce brněnského skladatele a Emmertova pedagoga Jana Kapra. Skladbu napsal v roce 1982 a je nejspíš náhoda, že Opera Diversa ji uvedla v předvečer data patentování sólového nástroje, což se stalo přesně 6. května 1829 ve Vídni. Neobvyklé nástrojové kombinace měl Jan Kapr rád a jistě by se mu líbila interpretace Anežky Gebauerové, absolventky Hudební akademie Karola Szymanowského v Katovicích, která vystoupila společně se smyčcovým orchestrem. Akordeon se dobře barevně pojil a nástroje vedli dialog v dynamických vlnách. Akordeon si rovněž skvěle rozuměl s meditativními sólovými houslemi Barbary Tolarové a v tichém zamyšlení si povídal spolu s violou Davida Křivského. Náhlý dramatický zvrat byl příležitostí k rytmizaci a vedl k accelerandu v ostrém rytmu. Přechod k melancholické části byl opět příležitostí pro melodii prvních houslí, ztišující se do piana. Akordeonové sólo navázalo virtuózní částí, ve které měla sólistka možnost představit svůj nástroj i své technické schopnosti. Orchestr zvedal doprovod v disharmonických souzvucích a akordeonistka použila vedle herní virtuozity i bouchání do nástroje. Orchestr se rozběhl ve složitých rytmech v pizzicatu s akcenty proti sobě, aby se postupně zase zklidnil v už laškovném pizzicatu v diminuendu. Zajímavá skladba nejen protikladnou rolí smyčců a akordeonu, ale i svými kontrasty a rytmickými nápady. 

Po přestávce, kdy mělo publikum možnost vychutnávat poezii a klid v krásném atriu školy, zazněla další světová premiéra, tentokrát zcela čerstvá. Emmertův student Vojtěch Dlask (*1979), jeden z „diversních“ autorů, přišel se skladbou s názvem Leguánka, obětinka podle veršů ze stejnojmenného románu A. M. Ortese. Uzavřel se tak stylově večer z prací jedné z větví brněnské kompoziční školy.

Smyčcový orchestr doplnily další nástroje, především klavír Tamary Bláhové, který přinášel důležitá hudební sdělení. Adam Sikora obstarával bicí, elektrickou kytaru měl na starosti Daniel Kéry a baskytaru Ondřej Kyas. Zapojením těchto nástrojů vytvářel skladatel neobvyklou atmosféru zejména směsicí glissů a proznívajících efektů, které někdy zněly andělsky a jindy až strašidelně. Kompozici zahájilo z hloubky violové sólo Davida Křivského, přidalo se violoncello Ivy Wiesnerové a postupně nastoupily nenápadně všechny smyčce tichým poklepáváním. Melodii převzaly první housle Barbary Tolarové a naléhavě se hlásil o pozornost ostinátní rytmus, stále stejný, evokující lidovou píseň. Klavír se ujal vedení a spolu se smyčci vrcholil. Následovala zajímavě vyladěná glissanda a dynamické vlny pentatonické melodie, pomalu se zklidňující. Střed skladby se zvedl ve vzdoru spolu s bicími, synkopovaný rytmus ve forte se odvíjel ve stále stejných sekvencích a plénum orchestru se zvedlo v energickém vzepětí. Klavír vstoupil v mezihře, aby dal prostor sólovému projevu kontrabasu Anežky Moravčíkové. Violoncella předala štafetu houslím a ty spolu s kytarami přinesly melodii; po nich housle a violoncella opakovaly stále stejné téma. Klavír vpadá a nastupuje další část, v níž houslovou melodii postupně přebírají všechny skupiny nástrojů. Ostinátní rytmus stále tepe jako krev v žilách a zvedá posluchači tlak – neznatelně, ale spolehlivě. Ze ztišeného piana volá nesměle klavír spolu s glissy kytary, housle samy zpívají. Poslední část se rozjela v náhlém crescendu, navrátil se opět rytmus rozpalující krev a orchestr se rozjel v bojové náladě, podpořené disonancemi. Barevný kolorit zakončily bicí a kytary „žbluňkajícími“ efekty. Skladba zapůsobila velmi svěže a epicky, dokonale se pojila s textem v programu, vypovídajícím o proměnách Leguánky, dívenky, stařeny, plaza i ryby. Byl to fantaskní svět, líčený barvitou hudbou a večer plný překvapení a poezie.

Koncertní sál konzervatoře je příjemný a dobře akusticky vyvážený. Posluchači v sále nebyli ve velkém počtu, byli však zaujatí a nadšení. Vnímali hudbu opravdově a znale, což přispívalo k dobré atmosféře. A k příjemnému pocitu, že kvalitní hudba vždycky dokáže oslovit a přinést radost.

Foto: Marek Olbrzymek / Ensemble Opera Diversa

Facebook X E-mail WhatsApp