PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Kromě potíží s úřady přinesla Špindlerovi nálepka obrozence a buditele uplatnění i úspěchy jak v politice, tak v umění.“

„Ve světle skutečnosti, že se za kariérou vydal ze skromného a vzděláním nepříliš políbeného prostředí, to někdejší rebel dotáhl coby zralý muž nesporně daleko.“

„Ervín nebyl pouze překladatelem, ale de facto rovnocenným spoluautorem textové složky operního díla.“

Pro překlad libreta Libuše předurčovaly Ervína Špindlera dva vzájemně provázané předpoklady. Jak tvůrčí proces probíhal? Špindler nebyl jen překladatelem, ale rovnocenným spoluautorem textové složky díla. Smetanova opera Libuše opět zazní v Národním divadle 1. ledna 2025; vzpomeňme si přitom na muže, který má na opeře nesmazatelnou zásluhu.

„Soubor přináší hudbu, kterou běžně na koncertech neslýcháme, ale která si plně zaslouží, aby v koncertních sálech znovu zněla.“

„Energetická lavina pokračovala i po příchodu zpěváků.“

„Recitativy se díky sólistům staly živoucím organismem, ne pouze ‚vycpávkou‘ mezi áriemi, a pěvci na sebe navazovali s neobvyklou elegancí.“

Poslední Barokní podvečer roku 2024 přinesl 30. prosince do kostela sv. Šimona a Judy vánoční repertoár z Říma počátku 18. století. Collegium Marianum při koncertu s názvem Il Natale Romano opět oslnilo už výběrem programu, ve kterém dokonce figurovala i jedna česká premiéra, a spolu s pěticí sólistů vytvořilo vánoční atmosféru v originálním pojetí a zapamatování hodnou tečku za starým rokem. Soubor nezastavilo ani onemocnění dvou sólistů a zima v koncertní síni.

„Slogan Hudba jsme my pomohl umístit téma Roku české hudby do zorného pole většího počtu lidí.“

„Rok české hudby měl slušnou publicitu.“

„Těžko dnes odhadovat, jak bude za deset let prožíváno vlastenectví, jak budou seřazeny hodnoty, kam se budou ubírat technologie.“

Koncerty, přednášky, besedy, workshopy a další kulturní akce, které se konaly s logem Roku české hudby 2024, asi nikdo přesně nespočítá. Některé vznikly jako jedinečné iniciativy, jiné by se konaly tak jako tak, všechny však spojila myšlenka, že hudební umění je v prostoru, ve kterém se historicky mluví česky, rodinným stříbrem.

„Foerster byl přesvědčen, že nejvyšším cílem umění je zušlechtění srdcí a duší. I proto jeho hudba není explicitně poutavá, ale naopak vědomě nenápadná.“

„Praha Foerstera po první světové válce nepřijala zcela jednomyslně. Byl dokonce zpochybňován národní charakter jeho hudby.“   

„Teprve dnem jeho úmrtí se definitivně uzavřela epocha českého hudebního romantismu.“

Byl svědkem kladení základního kamene k Národnímu divadlu i dvou světových válek, zažil císaře, první republiku i nástup komunistů k moci. V dětství potkával Palackého, v létě v Osenicích v Českém ráji u dědečka, vesnického kantora, běhával bos. Roky ovšem později žil i ve velkoměstech, v Hamburku a ve Vídni. A po osmdesátce jezdil v Praze domů do Strašnic tramvají… Josef Bohuslav Foerster zemřel 29. května 1951 v Novém Vestci u Staré Boleslavi, když mu bylo dvaadevadesát. Narodil se jako Josef Caspar Franz Förster v Praze před 165 lety – 30. prosince 1859.

„Pro čtyřletého kluka je ovšem basa příliš velká, tak z toho bylo nakonec cello.“

„Na obecnější rovině mi k pozitivnímu přístupu pomáhá žánrová variabilita mých aktivit.“

„K autorské tvorbě mám zatím velký respekt, ale zraje to…“

Na koncertech České filharmonie, které se za řízení Tomáše Netopila konají ve dnech 31. prosince a 1. ledna, vystoupí jako sólista také jeden z koncertních mistrů orchestru, violoncellista Ivan Vokáč. Pro portál KlasikaPlus.cz jsme si povídali nejen o Saint-Saënsově Violoncellovém koncertu, jehož interpretace se ujme, ale také o dalších plánech a projektech, které umělec chystá v roce 2025.

„Večer na Silvestra můžete poslouchat sérii filmových hudeb s FOKem a Liborem Peškem, hudby z filmů Kolja, Nemocnice na kraji města, Měsíc nad řekou, Obchod na korze…“

„Večer 1. ledna bude možné zažít novoroční koncert z díla Johanna Sebastiana Bacha, protože roky zakončené pětkou má své výročí narození.“

„Víkendová návštěva patří Michaele Káčerkové, varhanici s baletní průpravou a ředitelce festivalu J. C. F. Fischera.“

Stanice D-dur Českého rozhlasu vysílá výhradně klasiku, a to nepřetržitě. Ve všední dny „od čtyř do osmi“ je v projektu Klasika na dosah prostor dokonce pro nenápadné vzdělávání. Stanice s hudebním názvem je synonymem pro „samou hudbu“, pravidelně proto nahlížíme do jejího vysílání. Co tedy D-dur nabízí v týdnu od 30. prosince do 5. ledna?

„Osobní dluh podle vlastních slov dosud cítil k opernímu odkazu Bedřicha Smetany.“

„Vrcholem nahrávky jsou – v případě nepřerušeného poslechu CD zcela právem zařazené a zdůrazněné jako poslední tracky – čtyři scény z Dalibora.“

„Upomíná bezděky i na svou neméně jednoznačnou dvořákovskou erudici, totiž že dovede být a je jedním z nejlepších možných Princů v Rusalce.“

Těch melodií je ve Smetanových operách určitě víc než tucet, ale smetanovské album tenoristy Pavla Černocha má dvanáct tracků. A vešly se do nich árie a duety ze šesti oper – tři z Prodané nevěsty, po jedné z Hubičky, Tajemství, Čertovy stěny a Dvou vdov a hned čtyři z Dalibora. Chybějí tedy jen Braniboři v Čechách a Libuše. Po dvaceti minutách zpěvu je však zařazena předehra k Hubičce. Spoluúčinkují Slávka Zámečníková, Mária Porubčinová a Jan Martiník. Českou filharmonii dirigoval v pražském Rudolfinu při studiovém nahrávání v červenci Roku české hudby 2024 Tomáš Netopil.

„Melodické linky všech sólových nástrojů jsou utkány s citlivým přihlédnutím k jejich osobitým vlastnostem.“

„Mahlerova Čtvrtá symfonie je místy infantilním, nostalgickým příběhem života a smrti očima dítěte.“

„Témata rozvádí a postupně zaklíňuje do sebe způsobem jemu vlastním.“

Poslední letošní koncert Moravské filharmonie Olomouc se nesl ve znamení Vánoc. Čekání na Ježíška si její příznivci zpříjemnili 19. prosince fantastickým koncertem. Plnou Redutou se nesly tóny Mozartovy Koncertantní symfonie Es dur a Mahlerovy velkolepé Čtvrté symfonie G dur. Filharmonici ze sebe vydali to nejlepší a dokázali, že si i přes blížící se sloučení s Moravským divadlem drží svoji kvalitu.

„Poté, co byl v polovině 50. let postaven do čela orchestru koncertní mistr Willi Boskovsky, se začal koncept těchto koncertů vyvíjet.“

„V první den roku 2025 se na dirigentský stupínek už posedmé vrací Riccardo Muti.“

„Zkrátka nepřijdou ani příznivci baletních vložek a osobně se těším na přestávkový dokument.“

Když něco děláte posedmašedesáté, existuje vysoká pravděpodobnost, že to budete dělat dobře. A přesně to platí pro dlouholetý projekt Novoročních koncertů Vídeňských filharmoniků, pořádaný vždy ve Zlatém sále Spolku přátel hudby neboli Musikvereinu a přenášený živě na programu ČT 2. Aktuální provedení se navíc odehraje na samém prahu „straussmánie“, tedy roku, kterým si bude Rakousko připomínat dvě stě let od narození nejproslulejšího z rodiny Straussů, Johanna mladšího. Autora nejznámějších melodií, ať už vytvořených samostatně, či v rámci jeho operet.

„Ide predsa len o pomerne vzácnu, hoci z povahy veci nie celkom konzistentnú sondu do toho, čo sa v súčasnej hudbe u nás deje.“

„Komorné médium je pre autorky a autorov skladieb tohoto projektu evidentne inšpiratívnym.“

„Projekt ukazuje, že existuje už pomerne veľká skupina umelcov, ktorí sa novovznikajúcej hudbe venujú systematicky, a že má táto skupina potenciál rozšíriť sa vďaka ďalším, dostatočne zvedavým, hudobníkom a hudobníčkam.“

Ku koncu Roku českej hudby 2024 vrcholí aj jeden z projektov, ktoré sa v rámci osláv výrazne venovali súčasnej tunajšej hudbe. Pätnásť českých skladateliek a skladateľov postupne zverejňuje nahrávky svojich skladieb, ktoré mohli realizovať vďaka výzve Institutu umění a jeho exportnej kancelárie SoundCzech. Poslucháčom je zatiaľ prístupný playlist s podtitulom Nová česká komorní hudba – New Czech Chamber Music na YouTube. V januári sa chystá uvedenie nahrávok na Českom rozhlase Vltava. 

„V Plzni mě zároveň zlákal k interpretačnímu vyžití rozhlas.“

„Vždy mě fascinovalo spojení klavíru s barvou ostatních nástrojů.“

„Ohlédnu-li se zpět, musím konstatovat, že všechny činnosti, jak pedagogická, tak sólistická, korepetitorská i organizační mě naplňovaly.“

S klavíristou Karlem Frieslem se musel setkat snad každý, kdo měl v posledních šedesáti letech co společného s plzeňským hudebním životem. Je však mimo jiné i jedním z pravidelných návštěvníků v Plzni pořádaných koncertů, nebyl tudíž problém položit mu několik otázek a zavzpomínat tak na minulá léta.