„Corinne Winters vládne jasným, věcnějším, jistým, v barvě lehce potemnělým hlasem.“

„Pavel Černoch sbírá body lahodnými kantilénami, otevřenými výškami a lyrizujícím vroucným výrazem.“

„Orchestr Janáčkovy opery hrál po celý večer Tomáši Hanusovi opravdu skvěle, plasticky ve výrazu a vzorově v dynamice.“

Operní gala letošního festivalu Smetanova Litomyšl bylo krásné a mimořádně hodnotné. Corinne Winters a Pavel Černoch, jeho protagonisté, naplnili program áriemi a operními scénami tří českých a dvou dalších slovanských autorů, Orchestr Janáčkovy opery Národního divadla Brno hrál dirigentovi Tomáši Hanusovi vzorově… a navíc byl příjemný teplý večer.

Pokud snad americká sopranistka Corinne Winters nebyla ještě naplno miláčkem tuzemského publika, po středečním litomyšlském operním koncertě jím už zcela jistě je. Pěvkyně, která po světě exceluje v českých operách a čím dál lépe nejen zpívá, ale i mluví česky, ani jinak dopadnout nemůže. A Pavel Černoch, mezinárodně působící tenorista s lahodným hlasem a klukovským úsměvem, jím už je dávno. Dát je dohromady pro operní galakoncert, dramaturgií navíc naštěstí odlišný od těch obvyklých a běžných, byl šťastný nápad.     

Na programu byly 25. června na zámeckém nádvoří árie a operní scény ze Smetanova Dalibora a Dvořákovy Rusalky a k tomu se sopranistkou nahlédnutí do Carské nevěsty od Rimského-Korsakova a do Moniuszkovy Halky. Oficiální část programu skončila dvojzpěvem, krátkým intenzivním finále Janáčkovy Její pastorkyně. V přídavcích pak zazněl duet Věrné milování z Prodané nevěsty a na úplný závěr Rusalčina árie o měsíčku. 

Corinne Winters vládne jasným, věcnějším, jistým, v barvě lehce potemnělým hlasem, v rozpětí mezi lyrickým a dramatickým charakterem i výrazem sopránem bližším už druhému z pólů. Rusalku zpívá nikoli jako zamilovaná dívka, ale jako pravá záhadná vodní bytost, Mařenku ztvárňuje energicky a Miladu, kterou bychom od ní rádi slyšeli kompletní, na jevišti, představuje odvážně a hrdě. Naučila se už velmi dobře mluvit česky a díky tomu se její dikce při zpěvu slyšitelně blíží projevu českých pěvkyň. Je jí dobře rozumět a české opery proto oproti všem ostatním cizinkám zpívá téměř ideálně.   

Pavel Černoch sbírá body jednoznačně individuálním přednesem: lahodnými kantilénami, otevřenými výškami, lyrizujícím vroucným výrazem, sympatickou věrohodností citů a příjemně osobitou dikcí, na některých slabikách na první poslech opravdu charakteristickou. A v neposlední řadě světlejším zabarvením i v tak dramatické roli, jakou je rytíř Dalibor. Jeho erbovní rolí je mladistvě přirozený, vokálně svrchovaný Princ z Dvořákovy Rusalky, ale jak víme, čím dál víc se věnuje i Janáčkovi – a samozřejmě i rolím z jiných než tuzemských oper. 

Sopranistka přednesla celkem čtyři sólové árie, tenorista také. Vedle toho zazněla čtyři čísla, v nichž v evidentním hlasovém a výrazovém souladu, v uměleckém i lidském porozumění podpořeném dosavadními setkáními na světových jevištích, zpívali spolu. Polibek Jeníka a Mařenky byl proto přirozeným, milým momentem.         

Jedinou položkou ze světového repertoáru byl v rámci večera první přídavek, emotivní vyznání Dona Josého z Bizetovy Carmen. Pavel Černoch je slovně i gestem, dojemně a výmluvně, vysvětlil jako vzkaz „tam nahoru“, jako vzpomínku na pěvkyni Soňu Červenou (1925–2023), jejíž památce byl koncert pořadateli festivalu připsán. Na září připadají její nedožité sté narozeniny a jedno z jejích posledních vystoupení – v oratoriu Nádech věčnosti Jana Zástěry, díle zachyceném rovněž na CD  –  se odehrálo na Smetanově Litomyšli v roce 2022.  

Divadelní orchestr, těleso souboru brněnské Janáčkovy opery, hrál po celý večer pod emotivními gesty Tomáše Hanuse opravdu skvěle, plasticky ve výrazu a vzorově v dynamice, plně zúčastněně. A to nejen v doprovodu pěvců i v rozměrném, symfonicky naléhavém a barevném finále opery Rusalka, ale také samostatně: v brilantní předehře k Prodané nevěstě i ve třech z Dvořákových kouzelných Legend. Ty během operního koncertu postupně, a to neobvykle, mimořádně nápaditě, plnily funkci kontrastních a oddechových symfonických meziher. 

…………… 

Rozhovor s Corinne Winters z roku 2024 čtěte pod titulkem Zpívat Janáčka, jako když se mluví. Reflexe dvou z jejích Janáčkových kreací z roku 2022 čtěte pod titulky Janáček v Ženevě až na dřeň a Janáček expresivní, minimalistický, intenzivní a nadšeně přijatý.O jarním brněnském koncertě Pavla Černocha čtěte pod titulkem Abrahamoviny s ročním zpožděním. O jeho CD s áriemi ze Smetanových oper pod titulkem Nuže milý chasníku a ZDE a ZDE čtěte reflexe jeho účasti na Janáčkových operách Její pastorkyňa a Věc Makroplos v Chicagu a Paříži v roce 2023.

Foto: Smetanova Litomyšl / František Renza

Facebook X E-mail WhatsApp