PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Snažím se, ať už jde o zvukovou paletu, o přehlídku obtížností, nebo o niternost a prožitky, vytvářet logický koktejl, abych co nejlépe dokázal reprodukovat, co skladatel zamýšlel a chtěl.“

„Větší ruce samozřejmě pomáhají, co si budeme povídat…“

„Myslím, že půjde o osvěžení. Liszt nepřepsal jen vokální linku do klavíru, ale vytvořil nádherné, technicky i výrazové náročné a velmi svébytné dílo.“

Poslední recitál v této sezóně má v pražském cyklu Hybatelé rezonance Matyáš Novák. Mladý pianista připravuje na 29. května do Anežského kláštera koncertní program sestavený výhradně z hudby Franze Liszta. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz se zamýšlí nad virtuozitou i výrazem jeho hudby, ale také přibližuje svého pedagoga na Akademii múzických umění Ivana Klánského, který nedávno oslavil pětasedmdesáté narozeniny. Uvažuje rovněž o tom, co asi bude za deset nebo dvacet let, přibližuje důležitost konkrétního nástroje, na který se hraje, přemítá nad pojmem inovativnost a prozrazuje, jaký další hudební obor by si rád ke klavíru přidal.

„Čtyřvětou skladbu hrálo kvarteto s uvědomělým ohledem na dobu, kdy dílo vzniklo, a zahájilo ji velkolepým nástupem úvodního akordu. Takto demonstrovaná verva a nasazení doprovázely dílo do poslední noty, třebaže se mocnost zvuku stala vzápětí už jen vzpomínkou a první věta kvartetu se pohroužila do vlídné hravosti.“

„Finale v živém pohybu přidalo kvartetu punc spolehlivého výkonu ověřené repertoárové skladby.“

„Mimořádného účinku dosáhla skladba při využití hry con sordino a následném umocnění zvukové masy sejmutím dusítek v další části skladby. Obsahu skladby se tím dostalo nevšedního a výmluvného zvýraznění.“

Doležalovo kvarteto, které nese jméno violisty Karla Doležala, oslavilo v roce 2022 padesát let svého trvání. V průběhu let se stalo podivuhodnou tvůrčí dílnou, kterou prošla řada instrumentalistů, mezi nimi Jan Opšitoš, Bohuslav Matoušek, Vlastimil Holek, Josef Kekula, Vladimír Leixner, Jan Fišer, Bohuslav Pavlas, Petr Hejný a další. Proměny, kterými těleso prošlo, se ale interpretačních kvalit nijak nedotkly, jak svědčí řada domácích i zahraničních ocenění. Před pár lety představil soubor veřejnosti atraktivní programovou řadu s titulem Qu@rtet+.

„Nejde o výstřel do neznáma, ale o cílevědomou strategii, k níž byli přizváni ti nejpovolanější.“

„Illeho úpravy respektují všechny podstatné znaky Mahlerovy estetiky.“

„Excelentní vyznění alba není záležitostí sáhodlouhých studiových retuší, ale výsledkem bezvadné hudební komunikace, entuziasmu a profesionality.“

PhilHarmonia Octet si na svém aktuálním albu vzal na mušku hudbu Gustava Mahlera. Vybrané písně ze sbírky Chlapcův kouzelný roh doplnily symfonické věty v úpravách pro obsazení dechového ansámblu. Nové aranžmá připravili Tomáš Ille a Václav Vonášek. Barytonový part ztvárnil Peter Schöne. Album je nejen důvodem k zamyšlení, ale zejména k opakovanému poslechu. Nahrávek s mahlerovskou tématikou najdeme celou řadu, ale tato se z mnoha důvodů kvalitou provedení vymyká.

„Tak kultivovaný, vzdušný, procítěný, intonačně zcela čistý tón se slyší jen málokdy. Byl to prožitek absolutní souhry, vzájemného porozumění a identického hudebního cítění.“

„Isabelle Faust s Antoinem Tamestitem v Mozartovi předvedli takové spektrum muzikality a schopnosti dát svůj dar ve prospěch hudby a autora, až to bylo k neuvěření.“

„Hudebníci v souznícím dialogu, rozezpívanosti, dynamických kontrastech i složitých prolínáních hlasů přinesli posluchačům opravdu jedinečný zážitek.“

Jak šťastnou volbou byla rezidence violisty Antoina Tamestita na letošním Pražském jaru, se ukázalo i v neděli 21. května ve Dvořákově síni Rudolfina. Posvěcený umělec vystoupil s houslistkou Isabelle Faust a oba posluchačům přiblížili krásu zvuku svých nástrojů a v programu širokého stylového spektra jim připravili jeden z vrcholných zážitků letošního festivalu.

„Historicky působivé prostory budovy dřívějšího kláštera bosých karmelitánů, které se zdají být přímo stvořeny pro komorní hudbu různorodého obsazení, se tentokrát v ryze smyčcové sestavě dotyčného ansámblu nejprve rozezněly tóny Komorní symfonie op. 110bis Dmitrije Šostakoviče, díla autorova pozdního období.“

„O to více, s náležitě vygradovaným napětím všichni očekávali, co přijde poté. Mělo totiž dojít k světové premiéře skladby s názvem Talks, specifikované jako houslový koncert, současného velmi mladého českého autora Lukáše Janaty.“

„Snad ani nemohlo být vhodnější volby díla, které by večer uzavřelo. Splnila ji Serenáda Es dur pro smyčcový orchestr Josefa Suka.“

Nestává se často, aby vedle – abychom tak řekli – hudby klasické bylo publikum zaujato, ne-li přímo uchváceno, hudbou novodobou, natož soudobou. Tento jedinečný moment nastal na koncertě Komorního orchestru Pražské konzervatoře pod taktovkou Chuheie Iwasakiho 17. května ve dvoraně Českého muzea hudby na Malé Straně v Praze.

„Půlhodinová plocha, dlouhá a podrobná, působí permanentními údery klavíru, hustými akordy, staccaty a běhy především robustně, neklidně a hlučně.“

„Ólafsson jako přídavky neslýchaným způsobem zahrál Mozartovo moteto Ave verum corpus a Bachovu varhanní sonátu. Tichounce, s neuvěřitelně plastickým vedením hlasů.“

„Stravinského symfonie vyzněla těžkopádněji a masivněji, charakteristická asketická suchost a holost skladatelova neoklasického hudebního myšlení a pichlavého vyjadřování zůstala trochu zastřena.“

České publikum mělo první příležitost setkat se naživo s proslulým postmoderním americkým skladatelem Johnem Adamsem. Přijel na Pražské jaro jako dirigent vlastní hudby i dalších děl premiérovaných ve Spojených státech. Umělec s renomé dosahujícím globálních rozměrů, letos šestasedmdesátiletý, stál v úterý v Rudolfinu před Českou filharmonií. Ne přímo charismatický, ale přesto vyzařující dostatečnou energii, aby koncert se zajímavým programem a s legendou před očima zapůsobil jako událost.

„Změna místa konání byla ku prospěchu věci.“

„Fialovo úsporné, ale výmluvné gesto naplno rozevřelo pestrou paletu zvukových barev i obdivuhodné dynamické rozpětí sboru.“

„Martinů byl bezesporu jedním z hudebních vrcholů večera.“

Letošní 54. ročník Hudebního festivalu Antonína Dvořáka v Příbrami hostil Český filharmonický sbor Brno. Jedno z našich nejlepších vokálních těles zavítalo v úterý 23. května 2023 do Březových Hor společně se svým zakladatelem-dirigentem Petrem Fialou, který se v obdivuhodné svěžesti letos dožívá významného životního jubilea. Velmi působivou dramaturgii podpořily i skvělé umělecké výkony.

„Nedělní atmosféra svědčila o tom, že si této příležitosti účinkující opravdu považovali.“

„Až na malé výjimky hráli zpaměti, jejich výkony byly přesvědčivé, sebejisté, u většiny už i přednesově vyspělé a výrazově pochopené a procítěné.“

„Je zvláštní, jakou mají koncerty mladých hudebníků vždy jiskřivou a pozitivní atmosféru.“

Smyčcové kvarteto a celkem sedmnáct sólistů se představilo v rámci festivalu Pražské jaro na Salonu ZUŠ. Koncert naplnil bohatě celé nedělní odpoledne 21. května a pro mladé talentované hudebníky byl prvním veřejným vystoupením, které završilo jejich roční úsilí a intenzivní práci s mentory Akademie MenART. Těmi byli Kateřina Kněžíková, Michaela Fukačová, Jan Fišer, Jan Ostrý, Pavel Steidl, Ivo Kahánek a Karel Košárek. Na své svěřence mohli být právem hrdí.

„Francouzský dirigent Martin Lebel se pustil do práce s takovou razancí, až mu taktovka vylétla z ruky.“

„Od prvních úderů Cécile Boiffin bylo jasné, že se člověk stává svědkem elegantní interpretační ekvilibristiky.“

„Je dobře, že nové vedení pardubického tělesa nyní nezaváhalo a umožnilo svým domácím posluchačům, aby se konečně seznámili s tvorbou své oblíbenkyně v prostředí velké koncertní síně.“

Komorní filharmonie Pardubice nezve k provádění sólových partů pouze hosty. Už mnohokrát se interprety koncertantních skladeb stali i kmenoví členové orchestru. Nestává se ovšem často, že orchestr zvolí takovéto řešení, a ještě představí hráče ze svého středu coby autora skladby. Právě tak tomu bylo na květnovém abonentním večeru, jehož nejočekávanější součást tvořil Koncert pro marimbu a orchestr Cécile Boiffin. Bez přehánění a s respektem k ostatním protagonistům lze uvést, že v Sukově síni Domu hudby šlo tentokrát především o její exhibici, přičemž daný výraz používáme v jeho nejlepším a původním slova smyslu.

„Inscenace, kterou nyní diváci mohli sledovat v kinech, je zcela novou produkcí MET.“

„V MET debutující holandský režisér Ivo van Hove přistoupil k opeře Don Giovanni celkem tradičně.“

„Part Leporella nečinil Adamu Plachetkovi žádné potíže. Díky kameře, zabírající často detaily obličeje, byla jeho mimika doslova hereckým koncertem.“

Je to neuvěřitelné. Už 581krát byla slavná Mozartova „opera oper“ Don Giovanni uvedena na první světové operní scéně. Zatím poslední reprízu v rámci projektu The MET: Live in HD vysílala Metropolitní opera do kin po celém světě 20. května 2023 a v roli Leporella se představil Adam Plachetka.

„Sdělnou moderní klasiku, v tomto případě hudbu z let 1938 a 1924, nabídla s naprostou samozřejmostí. A bez partitury, zpaměti.“

„Projekt dirigentských debutů není soutěžním vystoupením. V tomto případě nebyl ani nějakým školním koncertem.“

„Zásadní podíl na tom, že Pražští symfonikové hráli tak skvěle, měla evidentně dirigentka: subtilní, přesto schopná inspirovat, vést a vládnout.“

Debut festivalu Pražské jaro byl v pondělí v Rudolfinu skutečným triumfem mladé dirigentky Aleny Hron, ještě nedávno, při zveřejnění programu letošního ročníku, vystupující pod dívčím jménem Jelínková. Loňský rozhovor s ní čtěte pod titulkem U dirigování není důležité, zda jste žena, nebo muž. Nyní řídila v ambiciózním programu Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK. Zněla hudba Sergeje Prokofjeva a Ottorina Respighiho a se sólistou Tomášem Jamníkem skladba Jana Nováka. Debutantka naplnila večer takovou energií, že strhla na svou stranu hráče i publikum.

„S výsledky letošního prubířského klání se širší publikum mohlo seznámit během podvečerního koncertu s následným vyhlášením tolik očekávaného pořadí.“

„Vítězem Mezinárodní hudební soutěže Pražské jaro v kategorii viola se stal Francouz Sào Soulez Larivière… Hned prvními tóny, včetně mikrointervalů, se projevil jako skutečný kouzelník svého nástroje.“

„Pozornost, jakou letošní Pražské jaro věnovalo viole, nejenže jednoznačně potvrdila její nepostradatelnost, ale i oprávněnou svébytnost jako sólového nástroje.“

Překvapení v rámci prvního týdne mezinárodního hudebního festivalu Pražské jaro bylo sice neokázalé, o to ale účinnější, neboť letos se poprvé v historii této mimořádné kulturní události soutěžilo v oboru viola. Interpretační soutěž Pražského jara má ve světě odpovídající zvuk, pro mnohé účastníky a hlavně laureáty mohou znamenat úspěšný start na mezinárodní koncertní scéně. S výsledky letošního prubířského klání se širší publikum seznámilo během podvečerního koncertu s následným vyhlášením tolik očekávaného pořadí nedlouho před půlnocí, v sobotu 13. května v pražském Rudolfinu.

„Tamestit dokázal využít kompoziční invenci vloženou do spodního rejstříku nástroje v ušlechtilém snivém tónu, který v horních polohách neztrácel tónovou kvalitu.“

„Tamestit s Tiberghienem rozehráli na ploše kolem patnácti minut strhující proměnlivou řadu variací, přičemž první polovinu skladby hrál violista con sordino. Dosáhl tím skvělé iluze renesanční loutnové produkce, kterou transponoval do dalšího průběhu skladby.“

„Violista demonstroval tónové kvality svého unikátního nástroje – melodickou pružnost tónu, šíři jeho barvy na nejhlubší struně c, eleganci na dalších strunách a konkrétní jasnou artikulaci zvuku na nejvyšší struně.“

Dvořákova síň Rudolfina v sobotu 20. května přivítala violistu Antoina Tamestita, rezidenčního umělce Mezinárodního hudebního festivalu Pražské jaro. Klavírním partnerem violového virtuosa byl francouzský pianista Cédric Tiberghien. Dramaturgická volba směřovala k populárním opusům violové literatury, které autoři nadali schopnostmi demonstrovat specifika nástroje, jak je svět nejlépe poznal v legendární symfonii pro sólovou violu a orchestr Harold v Itálii od Hectora Berlioze.

„Půlstoletí existence tělesa, jímž kdysi prošly a stále procházejí stovky dětí, je již důvodem k velkým oslavám. A dodejme, že Tachovští se této příležitosti chopili vskutku velkoryse. Celý týden před sobotním koncertem Tachovského dětského sboru 20. května však neznamenal jen oslavovat, ale také tvrdě zkoušet.“

„Rekonstrukce jízdárny ve Světcích (v Evropě druhé největší po Vídni) bylo pro Tachovsko velkým štěstím. Získalo tak akusticky dobře fungující prostor, který by mu mohlo leckteré město v Čechách závidět.“

„Toho dne mu náležela sbormistrovi Josefu Brabencovi mnohá slova díků a uznání, a to nejen z řad oficiálních hostů, ale především od bývalých členů sboru. Nepřeháníme, prohlásíme-li, že se tento skromný a stále vitální dvaaosmdesátník, nositel řady ocenění, podstatnou měrou zasloužil o hudební kultivaci několika generací v životě tohoto města.“

Tachovsko se po druhé světové válce přiřadilo k oněm odlehlým a bolavým koutům naší republiky, z nichž se s vysídleným obyvatelstvem vytratily i po několik staletí budované kulturní tradice. Oblast se stala periférií, do níž se jen málokomu chtělo investovat svůj pracně nabytý vzdělanostní kapitál. Toto vakuum naštěstí nemělo dlouhého trvání. Koncem 60. let tam vyrostli jedinci přesvědčení o užitečnosti a smyslu soustavného hudebního vzdělávání, pěstovaného v rámci širšího kolektivu. Jedním z nich je i učitel Josef Brabenec, spoluzakladatel Tachovského dětského sboru. Těleso si v sobotu koncertem v Jízdárně Světce připomnělo půlstoletí existence.

„Hladké ukončování frází bylo nejen slyšitelné, ale i viditelné.“

„Zpěvnost ve volnějších částech druhé věty snadno ponoukala k zasnění se.“

„V lyričtějších dílech byl zvuk houslí opět sametově plný, v hlavních tématech nepostrádal odstín hravosti.“

Ve čtvrtek 18. května 2023 zazněl v rámci festivalu Pražské jaro koncert k výročí sta let od prvního pravidelného vysílání Československého rozhlasu. Zhostil se ho Symfonický orchestr Českého rozhlasu s německým dirigentem Corneliem Meisterem a českým houslistou Janem Mráčkem. Společně provedli díla Heinricha Marschnera, Antonína Dvořáka a Bohuslava Martinů. Slavnostní večer se konal ve Smetanově síni Obecního domu.