PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Sólista, který hrál na starý český nástroj z konce 19. století, neznámého mistra, bral za srdce krásnými piany, klenutými legátovými frázemi a bezpečnou virtuozitou. Jeho nástroj ho však zvukově nepustil do takového forte, aby zvukově stačil orchestru v entusiasmu plného zvuku.“

„Zsoltu Hamarovi až postupně došlo, že by bylo zajímavé oba tyto velikány nějak lépe porovnat a postavit tak most mezi hudbou slovanskou a uherskou. A ukázat jejich vzájemné paralely a východiska. Zdá se, že k této myšlence dirigent dozrál až poté, co byl vytištěn program, a dokonce i poté, co začal koncert.“

„Opakoval se Brahmsův Uherský tanec č. 5 a tentokrát už bez zábran, s rubaty, s pomalou lassa nabitou vášnivostí a postupně se rozvíjející friskou, rychlou částí; rytmem, který přivedl publikum do varu. Dirigent zde mohl předvést samý prazáklad své národní kultury, což se mu zcela podařilo a nadšení publika i orchestru se přenášelo na obě strany sálu.“

Moravská filharmonie Olomouc připravila neobvyklý malý festival. Ve třech dnech, od pátku 12. května do neděle 14. května, představuje aktivity orchestru, které nejsou všeobecně známé. Pod patronací svého šéfdirigenta Zsolta Hamara uvádí nejen orchestrální program, ale i další zajímavosti. Na zahajovacím večeru 12. května se představil koncertní mistr violoncell, Vilém Petras, jako sólista v Koncertu pro violoncello a orchestr h moll Antonína Dvořáka a srovnání Slovanských a Uherských tanců a zvedl tím posluchače ze sedadel.

„Má vlast byla imaginativní, lyrická a roztančená, vyprecizovaná do ryze hudebních obrazů, které jako by doprovázely tušenou a možnou „operní“ vizualizaci.“

„Pouštěl se místy do výrazně rychlejších, až hraničních temp. Na druhou stranu však inicioval a vyžadoval neméně osobitá zpomalení, vroucná a šťastná, s velkou emocionální intenzitou.“

„Charakteristické jsou ale naopak i jeho doširoka a do výšky rozpažené ruce v okamžicích vyjadřujících v hudbě štěstí. Našel jich u Smetany ten večer hodně.“

Velký okamžik pro Tomáše Hanuse a pro orchestr Velšské národní opery, kterému už sedmým rokem šéfuje – zahájení festivalu Pražské jaro. Páteční koncert v Obecním domě dal jasně najevo, že Smetanova Má vlast se dá každým rokem hrát a poslouchat trochu jinak, v tomto případě dokonce dost jinak. Málokterý dirigent má na toto mimořádné dílo tak jasný a nekompromisně osobní názor. Tomáš Hanus cítí cyklus šesti symfonických básní kontrastně, barvitě, až operně, ale zároveň upřímně vroucně. Dal mu nevídanou energii, svěžest a napínavost, náboj, který odstranil patos ve prospěch radostnosti – ne nepodobné té z Prodané nevěsty.

„Její hluboká znalost díla Smetanova a dalších skladatelů jako Mozarta, Beethovena, Wagnera a Berlioze, s nimiž ho srovnávala, je patrná.“

„Již v roce 1882 připravila pro americké periodikum The Sun několik statí, ve kterých se muzikologicky věnovala rozboru děl Čertova stěna a Má vlast.“

„Charlotta Masaryková Garrigue se věnovala také osobnosti skladatele Karla Weise alias Celestina Nožičky, kterého považovala za jednoho z následovníků Smetany.“

Její jméno známe z učebnic, ale pamětníci ženy, která pomohla vlastnímu choti bez nadsázky přepsat moderní dějiny naší země, již neexistují. Historicky první žena v roli první dámy Československa, původem Američanka, která se po sňatku hrdě obrátila na češství, Charlotta Garrigue, provdaná Masaryková, byla literátkou, aktivní feministkou i nevšední intelektuálkou. Jejím pravým snem však byla hudební dráha…

„Mozartovo Requiem zvolila dramaturgie pro tento vzpomínkový večer na paměť koncertu, který se zde konal 14. dubna 1878. Podle informací v programu večera ho tehdy prosadil Leoš Janáček, který celý koncert dirigoval.“

„Mozart a Vranický, dva hudebníci, o jejichž přátelství se toho příliš neví, na rozdíl od smyšleného rivalství mezi Mozartem a Salierim. Dějiny si žádají skandály, ale tady šlo o vzájemnou spolupráci a přátelské porozumění.“

„Sbor zněl vyváženě a precizně, zejména v polyfonních částech, soprány byly zvonivé, přesto měkké, alty a tenoři měli hutný zvuk a basy byly úderné a společně s orchestrem vytvářeli zvukově strukturovaný a kompaktní zvuk.“

Oslavy 150 let otevření Besedního domu v Brně pokračovaly pátým abonentním koncertem v řadě s názvem Filharmonie doma. Ve čtvrtek 11. května zaznělo v sále Besedního domu Requiem Wolfganga Amadea Mozarta, Filharmonii Brno vedl dirigent Robert Kružík. Repríza je naplánována na pátek 12. května. Zpívali sólisté Romana Kružíková, Monika Jägerová, Ondřej Koplík a Martin Gurbaľ a Český filharmonický sbor Brno, vedený sbormistrem Petrem Fialou. Před tím ještě zazněla Symfonie D dur Pavla Vranického.

„Ve světové premiéře skladby Traumeswirren č. 2 „Aufschwung/Vzlet“ Keprt pokračuje v trendu kratších skladeb, na kterých i tak dokáže předvést svůj velmi vyspělý kompoziční um i vynikající hráčské dovednosti.“

„Druhá Murailova poéma vyznívá skutečně lyricky, evokuje L’isle Joyeuse Clauda Debussyho a Keprt zde předvedl, že kromě vysoce technické hry dokáže do skladeb vnést i velký smysl pro cit, neuvěřitelně jemnou dynamiku, a přesto si zanechává svou precizní tvář.“

„Druhá Skrjabinova etuda působí pochmurněji, specifická gradace a tekutá melancholie skladby evokuje až Erika Satieho.“

Úterní večer 9. května patřil v olomoucké Kapli Božího Těla prvnímu letošnímu koncertu ansámblu Lichtzwang, klavírnímu recitálu Marka Keprta. Program s podtitulem Světelnost a vzlety se kromě skladeb od Muraila, Skrjabina, Obuchova a Schumanna skládal také ze dvou skladeb samotného Keprta, jedné ve světové premiéře.

„Na operní scéně debutovala ve švýcarské Basileji.“

„Průlom v její kariéře znamenalo angažmá v Bayreuthu, kam ji přivedl Wieland Wagner.“

„Grace Bumbry se pravidelně věnovala i interpretaci písní a řada jejích recitálů je zaznamenána.“

Náhoda tomu chtěla, že 7. května letošního roku zemřely dvě významné mezzosopranistky: česká operní pěvkyně a herečka Soňa Červená v Praze a americká pěvkyně Grace Bumbry ve Vídni. Soňa Červená se dožila požehnaného věku 97 let, Grace Bumbry skonala ve svých 86 letech.

„Jedinečné dílo Camilla Saint-Saënse žije u nás v povědomí více na koncertech a pěveckých soutěžích, kde árie Dalily z druhého dějství patří k vyhledávaným ukázkám kantilény v repertoáru mezzosopranistek.“

„Na obou premiérách byla pro mne imponující složkou choreografie baletních výstupů, nejen efektně a profesionálně vytvořeného slavného bakchanále.“

„Scéna byla racionálně a pragmaticky volena, aby jednotlivé přesuny a dílčí proměny bylo snadné realizovat, kostýmy neurčovaly přesněji dobu, ale míří k současnosti. Minimalistická scéna dávala ostatně od počátku naději na určitou nadčasovost.“

Biblické drama Camilla Saint-Saënse Samson a Dalila uvedla Opera Jihočeského divadla České Budějovice ve dvou premiérách, 5. a 6. května, v budově Domu kultury Metropol. V hudebním nastudování dirigenta Martina Peschíka a v režii Magdaleny Švecové. Scénu a kostýmy vytvořil Marek Cpin, choreografie byla v rukou osvědčeného Martina Šintáka, světelný design vytváří Michal Hör. Sbormistrem je Martin Veselý, operní sbor má v původně autorem zamýšlené oratorní koncepci díla významné postavení. V dlouhé historii Jihočeského divadla se toto dílo francouzského pozdního romantismu 19. století uvádí poprvé.

„Zůstat nohama na zemi, aby hudba mohla ´létat´.“

„Co zažívalo toto dílo, když bylo tolikrát zneužito k propagandě totalitního režimu před rokem 1989…“

„Česká národnost samozřejmě není automatickou zárukou dobrého provedení.“

Letošní festival Pražské jaro zahájí 12. května v Obecním domě Smetanovou Mou vlastí Tomáš Hanus s orchestrem Velšské národní opery z Cardiffu. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz uvažuje nad odkazem Bedřicha Smetany, ale také Antonína Dvořáka, jehož Rusalku bude v červnu řídit v milánské Scale. A zmiňuje také v Česku dobře známého dirigenta Charlese Mackerrase (1925-2010), Talichova žáka a znalce české hudby, který byl v letech 1987 až 1992 hudebním ředitelem stejného souboru jako on.

„Zlomem v jeho dráze začínajícího sólisty byla Debussyho klavírní soutěž v San Franciscu, kde byl roku 1945 ověnčen vavříny.“

„Presslerovo klavírní Beaux Arts Trio se roku 1955 vydalo na třiapadesátiletou cestu hudebním světem, která je souhrnně zachycena na kompletu šedesáti alb.“

„Na dotaz, jak se mu v pokročilém věku chodí na pódium, odvětil Pressler s úsměvem: „Což o to, nahoru to jde, ale dolu je to horší…“

Sedm měsíců a deset dnů chybělo 6. května 2023 k tomu, aby se magdeburský rodák Menahem Pressler dožil úžasného věku sto let. Coby jedna z klavírních legend naší doby se kromě jiného dočkal tolika oficiálních poct a vyznamenání, že nabídnout jejich ucelený výčet by znamenalo jediné. Článek o něm, těžko se mi říká jeho nekrolog, by byl bezmála hotov, protože nic moc dalšího by se do něj nevešlo. Takže jen zcela namátkou.

„Ve Středočeském kraji se zpřístupnila další koncertní síň, dobře sloužící komorním ansámblům různého složení.“

„Mahler dává hráčům celého souboru mnoho možností uplatnit kvalitu tónu, pohrát si s barvami, tempy, změnami nálad, ale i se svérázným skladatelovým humorem.“

„Velmi dobře navštívený koncert, odehrávající se v místě, které mnozí čtenáři možná budou muset hledat na mapě, mne osobně naplnil velkou radostí nad vynikající úrovní našich hráčů na dechové nástroje. Jejich počínání si zaslouží upřímnou gratulaci.“

V sobotu 6. května pokračoval Hudební festival Antonína Dvořáka koncertem okteta, složeného z nejvýraznějších zástupců tzv. české dechové školy. Dvořákovský festival si tímto koncertem odbyl i jistou premiéru, a to zcela kuriózním místem konání. Poprvé zazněla hudba v nově zrestaurované Huti Barbora, jedné z našich významných technických památek, nacházející se v podbrdském městečku Jince, rodišti fenomenálního houslisty Josefa Slavíka.

„Jedním z nejoddanějších příznivců sboru byl Václav Trojan, kterého veřejnost zná hlavně z loutkových filmů Jiřího Trnky. Spolupráce s Jiřím Trnkou ve Starých pověstech českých, Princovi Bajajovi, Špalíčku a dalších byla další doménou našeho sboru.“

„Někdy jsem si vyčítal, že mám až moc velké, možná přehnané, nároky, a že jsem neúprosný; ve výsledku vidím, že to nebylo zbytečné.“

„Ale pozor, to za Kühna nebylo! Jeho založení jednak dětského sboru a potom založení sboru dospělých, to bylo světové unikum. On byl sám zpěvák a žádný sbormistr nedovedl to, co dovedl Kühn: Naučit amatérské pěvce profesionálnímu pěveckému projevu.“

Právě dnes, 9. května, slaví narozeniny jedna z našich nejvýznačnějších osobností v oboru sborového zpěvu, zejména dětského, Jiří Chvála. Tři dny po jubilantových devadesátých narozeninách se v Dvořákově síni pražského Rudolfina uskuteční výroční koncert k založení Kühnova dětského sboru. Sbormistra i sbor spojuje číslovka devadesát. „Koncert je k výročí sboru, svoje narozeniny se snažím tutlat,“ říká neobyčejně vitální a noblesní pán, notně bilancující i vděčně vzpomínající na zakladatele sboru, Jana Kühna.