„Ve Středočeském kraji se zpřístupnila další koncertní síň, dobře sloužící komorním ansámblům různého složení.“

„Mahler dává hráčům celého souboru mnoho možností uplatnit kvalitu tónu, pohrát si s barvami, tempy, změnami nálad, ale i se svérázným skladatelovým humorem.“

„Velmi dobře navštívený koncert, odehrávající se v místě, které mnozí čtenáři možná budou muset hledat na mapě, mne osobně naplnil velkou radostí nad vynikající úrovní našich hráčů na dechové nástroje. Jejich počínání si zaslouží upřímnou gratulaci.“

V sobotu 6. května pokračoval Hudební festival Antonína Dvořáka koncertem okteta, složeného z nejvýraznějších zástupců tzv. české dechové školy. Dvořákovský festival si tímto koncertem odbyl i jistou premiéru, a to zcela kuriózním místem konání. Poprvé zazněla hudba v nově zrestaurované Huti Barbora, jedné z našich významných technických památek, nacházející se v podbrdském městečku Jince, rodišti fenomenálního houslisty Josefa Slavíka.

Soubor PhilHarmonia Octet založený v roce 2007 z iniciativy hobojisty Viléma Veverky si stanovil ambiciózní cíle, které se mu daří naplňovat. Jelikož jsou hráči členy nejen našich těles (Česká filharmonie), ale i orchestrů zahraničních (Berlínská filharmonie, WRD Köln), snaží se naši interpretační tradici konfrontovat s evropskými styly a trendy. Patří sem i soustavné obohacování repertoáru, který sahá od druhé poloviny 19. století, tedy doby vzniku komorních dechových sestav, až po současnost. Jeho nedílnou součástí jsou i úpravy orchestrálních děl.

S významem Huti Barbora a průběhem restauračních prací probíhajících od roku 2019 seznámil návštěvníky koncertu dr. Luboš Gardoň, zastupující zde tým Revitalizace Hutě Barbora v Jincích. Podle jeho slov je památka vzácná tím, že se v jejím prostoru nacházela poslední valonská pec na území Čech. Ve vstupním prostoru je tudíž plánována expozice hutnictví, která chce Jince představit jako někdejší „železné srdce Čech“, další část pak bude věnována expozici Geoparku Barrandium. (Zájemci si ostatně mohou tuto technickou památku prohlédnout 20. května v rámci dne otevřených dveří.) Ve Středočeském kraji se tak zpřístupnila další koncertní síň, dobře sloužící komorním ansámblům různého složení. O jejích akustických kvalitách nás přesvědčil jak zahajovací koncert okteta, tak i houslové trio žáků jinecké pobočky ZUŠ J. J. Ryby v Rožmitále pod Třemšínem, které zde splnilo funkci hudební pozvánky.

Okteto vystoupilo v aktuálním obsazení Vilém Veverka, Monika Fürbach Boučková (hoboj), Irwin Venyš, Karel Dohnal (klarinet), Václav Vonášek, Adam Plšek (fagot), Hana Šuková a Ondřej Vrabec (lesní roh). Tato klasická sestava byla obohacena o kontrabas v interpretaci Gonzalese Jimenése Barranca. Úvodní třívětá Partita Es dur Johanna Nepomuka Hummela byla jedinou skladbou, jež zazněla ve svém originálním znění. Půvabná kompozice zahájená v první větě krátkými intrádami, v následují části pak pokračující půvabnou taneční melodií, na níž třetí věta navázala obligátním svižným tempem, připomněla klasicismus jako dobu rozkvětu komorních dechových souborů. Hráči se její interpretace ujali s naprostou suverenitou.

Všechny následující skladby byly úpravami, na nichž se podstatnou měrou podílel Václav Vonášek, v současné době fagotista Berlínské filharmonie. Jím upravenou Suitou A dur, op. 98 b, původně klavírní, skladatelem později přepracovanou do orchestrální verze, se soubor přihlásil k hlavní ikoně příbramského festivalu, skladateli Antonínu Dvořákovi. Zkušení orchestrální hráči mají Dvořákovu hudbu „v krvi“, což se týká nejen dobře zažitých a usazených temp, ale především stylu a emočního náboje.

Vonášek je autorem i dalšího aranžmá, díky kterémuž se návštěvníci koncertu mohli potěšit hudbou Gustava Mahlera. Z jeho první symfonie zazněly dvě věty: Původně druhá, nazvaná Blumine, posléze pak Scherzo. Autor aranžmá, který se po dobu celého koncertu úspěšně ujímal i průvodního slova, stručně a skoro detektivním způsobem naznačil historii druhé věty. Psát o jejím vývoji, ztrátě, znovunalezení, jejím názvu či dilematu dirigentů ohledně jejího zařazení je téma, které by přesáhlo délku tohoto příspěvku. Mahler dává hráčům celého souboru mnoho možností uplatnit kvalitu tónu, pohrát si s barvami, tempy, změnami nálad, ale i svérázným skladatelovým humorem. Jak jsem již výše naznačila, záliba okteta v Mahlerovi má i svůj praktický význam. Není třeba navštěvovat velké koncertní sály, pro mnohé zcela nedostupné. Dílo velkého rakouského skladatele si mohou posluchači vyslechnout i v rámci komorního koncertu.

Vystoupení zakončily aranže dvou Dvořákových Slovanských tanců; v pořadí čtvrtého a sedmého, tedy těch, v nichž se skladatel prokazatelně hlásí k české hudební tradici. Velmi dobře navštívený koncert, odehrávající se v místě, které mnozí čtenáři možná budou muset hledat na mapě, mě osobně naplnil velkou radostí nad vynikající úrovní našich hráčů na dechové nástroje. Jejichž počínání si zaslouží upřímnou gratulaci.

*******

Foto: HFAD

Facebook X E-mail WhatsApp