PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Je až neuvěřitelné, kolik mámivé hudby dokázal sedmatřicetiletý autor vyslovit ve válečném roce.“

„Obrovský obdiv patří sólistovi a také celému orchestru.“

„Dirigent Jiří Rožeň pojal Beethovenovu symfonii promyšleně, uvážlivě a zjevně celým srdcem.“

Mistrovské housle plné temperamentu. Takový název si zvolila Moravská filharmonie Olomouc pro závěrečný koncert své 77. koncertní sezóny 27. dubna 2023 v Redutě. Atraktivní byl i výběr dvou zcela odlišných autorů, Arama Chačaturjana v Koncertu pro housle a orchestr a Ludwiga van Beethovena v 7. symfonii, to vše v podání mládí doslova strhujícího…

„Anna Štrbová, mladá slovenská hobojistka, sa uviedla ako interpretka so suverénnym hráčskym prejavom.“

„Slovenská hobojová škola má vďaka mimoriadnym osobnostiam vo svete rešpekt.“

„Spoľahlivo hrajúci orchester predviedol pod Raiskinovou taktovkou Beethovena par excellence.“

V dňoch 27. a 28. apríla 2023 sa v bratislavskej Redute uskutočnila ďalšia koncertná dvojica abonentného cyklu kulminujúcej 74. koncertnej sezóny Slovenskej filharmónie. Za dirigentským pultom orchestra stál Daniel Raiskin, ako sólistka sa obecenstvu predstavila mladá slovenská inštrumentalistka, tentoraz zo sekcie dychových nástrojov – hobojistka Anna Štrbová. Dramaturgickú zostavu koncertu tvorili diela dvoch skladateľských súčasníkov, takrečeno krajanov, ba do určitej miery aj priateľov – Ludwiga van Beethovena a bratislavského rodáka Johanna Nepomuka Hummela, ktoré doplnilo uvedenie pastorálne ladeného Koncertu pre hoboj britského autora Ralpha Vaughana Williamsa (ten po takmer 80 rokoch od svojho vzniku zaznel v slovenskej premiére). Obom inštrumenálnym dielam predchádzala Hummelova Predohra D dur Freudenfest, S.148 z roku 1814 s citátmi z anglickej kráľovskej a rakúskej cisárskej hymny.

„Energická gesta dirigentky Valentiny Shukliny pozorně sledující part každého sólisty vedla k přesvědčivému provedení každého díla.“

„Pavol Praženica zaujal zcela jiným, kulatým a velmi diferencovaným zvukem nástroje Steinway.“

„Výkon Anny Gaálové vyzněl bez jakýchkoli problémů.“

Čtyři finalisté 3. kategorie Mezinárodní smetanovské klavírní soutěže se představili jako sólisté ve vybraných klavírních koncertech za doprovodu Plzeňské filharmonie, kterou řídila Valentina Shuklina. Místo konání byl zaplněný sál plzeňské Měšťanské besedy. Na koncertě vítězů se dnes v Domě hudby představili nositelé cen v sólovém programu.

„Koncert byl správně okořeněn drobnějšími skladbami romantického stylu, z díla Franze Schuberta a Antonína Dvořáka, které tvořily i přirozený kontrast v dané dramaturgii večera.“

„Jistě zapůsobila výrazněji také spontánnost hry, jejíž upřímnost publikum vycítilo.“

„V první řadě se mu dařila výrazná, nehledaná a tím i přirozená stylovost, v závěrečné větě zaujala zřetelná spontaneita projevu, která k Mozartovi patří.“

54. ročník Hudebního festivalu Antonína Dvořáka zahájil 27. dubna 2023 velkolepým způsobem – s Wiener Concert – Verein, komorním orchestrem, který byl v roce 1987 založen členy Vídeňského symfonického orchestru. Dirigentem vstupního koncertu v Divadle A. Dvořáka Příbram byl český umělec Marek Štilec. Pro festival si zvolil program, jenž je pro těleso stylově typický – oblast proslulého vídeňského klasicismu (J. Haydn, W. A. Mozart), doplněný o drobnější díla romantismu (F. Schubert a logicky i A. Dvořák). Festival si vytkl letos do čela téma – Moudro v nás. Podle vyjádření ředitelky festivalu – Albíny Dědičík Houškové – jde o hledání cesty k porozumění, nadhledu, snad i lásce k druhému člověku, i sobě samotnému. V době, kterou prožíváme, je to vlastně téma přirozené, pochopitelné. Ale hlavně – hudba je zvláštním fenoménem, který dokáže sbližovat, nacházet mnoho společného, má vždy blízko k sounáležitosti. Výrazem neobyčejné schopnosti hudby je lidi sbližovat. Vždyť sama osobnost Antonína Dvořáka, reprezentujícího českou kulturní vyspělost ve světě doslova příkladně, je toho praktickým dokladem. Hudební festival, jenž se řadí dnes k našim nejvýznamnějším, nabídne celkově patnáct zajímavě a velmi rozdílně tematicky a stylově koncipovaných večerů.

„Dirigent Kaspar Zehnder zřejmě dobře ví, co činí; chce dát prostor k rozehrání všem a přitom se mu daří držet celek v uhrančivé soudržnosti.“

„Vodička hravě vykouzlí předepsanou melodii, pohraje si s jejími nuancemi, opojí se líbezností, aby vzápětí bravurně zvládl kadenci první věty.“

„Orchestr rozvíjí Wagnerovu nekonečnou melodii způsobem, jako by si chtěl říci o místenky do Bayreuthu…“

Filharmonie Hradec Králové připravila pro abonenty svého velkého symfonického cyklu koncert sestavený z důvěrně známých skladeb období romantismu. Jejím sálem zněla hudba německých a rakouských autorů Carla Marii von Webera, Felixe Mendelssohna-Bartholdyho, Franze Schuberta a Richarda Wagnera. O vstupenky na večer, jehož sólistou byl koncertní mistr České filharmonie Jiří Vodička a který řídil šéfdirigent orchestru Kaspar Zehnder, byl ve městě obrovský zájem; sehnat volné místo na poslední chvíli stalo se takřka nemožným. Královéhradečtí filharmonici potvrdili svoji současnou skvělou formu a opět posluchačům připravili skvostný hudební zážitek.

„Korunovační koncert bude průřezem hudebními žánry, okořeněným zdravicemi celebrit; klasická hudba, i když v menšině, také zazní.“

„Mnohem větší porci klasiky naservíruje divákům už o den dříve, 6. května, samotný korunovační obřad.“

„Hudební dramaturgie obou událostí je nutně kompromisem mezi uměním a diplomacií.“

Musel to být uprostřed těžkého, celosvětově násilného roku zábavný pohled. Psal se osmašedesátý s jeho studentskými bouřemi, které málem smetly Paříž, a s demonstracemi proti válce ve Vietnamu, zahlcujícími Washington. Zavražděni byli Martin Luther King a Robert Kennedy, do dějin vstoupil náš 21. srpen…

„Soubor si za inscenaci zaslouží obdiv, s jakou pokorou a houževnatostí se do realizace opery ponořili. Je to dílo monumentální, největší tíha odpovědnosti leží na orchestru a sboru, jakkoli jsou stěžejní role obtížné.“

„Sbor byl neustále v pohybu, nastupoval za zpěvu přes hlediště, aby dozpívával za scénou a na jevišti zpěváci neustále přecházeli, aby narušovali statičnost scény. Přesto byl jeho zvuk stále vyrovnaný a to jak v dynamice, tak v jednotlivých hlasech, přičemž výkon sboru byl obdivuhodný.“

„Hvězdou večera byla bezesporu německá sopranistka Maida Hundeling, s plným, silným, poněkud tmavším kulatým sopránem, kterého mnohdy zbytečně nadužívala, ale místy prokázala, že dokáže podat i krásná nosná piana. Zastala obě exponované role, roli Alžběty i roli Venuše.“

V opeře divadla Moravskoslezského se uskutečnila ve čtvrtek 27. dubna předposlední premiéra v sezóně, Tannhäuser Richarda Wagnera. Režie se ujal Jiří Nekvasil, hudebního nastudování a provedení Marek Šedivý, autorem scény byl Daniel Dvořák, kostýmy připravila Marta Roszkopfová a sbormistrem byl Jurij Galatenko. V titulní roli Tannhäusera vystoupil Gianiuca Zampieri, Alžbětou i Venuší byla Maida Hundeling, Hermanna, durynského lanckraběte zpíval Martin Gurbaĺ a Wolframa von Eschenbach vytvořil Jiří Hájek. Dílo je uváděno v německém originále a po stranách jeviště jsou k dispozici české a anglické titulky.

„Jako každému muzikantovi z jižní Moravy, koluje Marku Pavlicovi v žilách krev nasycená lidovou muzikou.“

„Václav Hudeček nezklamal soubor ani publikum, které všichni tři houslisté dostali do varu, energie tryskala, radost se rozlévala…“

„Tihle muzikanti přinášejí poezii, čistotu a katarzi, kterou potřebujeme každý den. Díky za to!“

Závěrečný koncert cyklu Svátky hudby v Praze zaplnil v úterý 25. dubna Betlémskou kapli do posledního místa. Posluchače přilákalo nejen hvězdné spojení Václav Hudeček a Hradišťan, ale i společné vystoupení s mladým talentovaným houslistou Markem Pavlicou.

„Maestro interpretoval s Vídeňskými filharmoniky Mozartovu „Haffnerovu symfonii“ v architektonické kráse, která umožnila posluchačům snáze a jasněji nahlédnout do hloubky klasicistní kompozice.

„Interpretaci Hindemithovy „Bostonské symfonie“ propůjčili orchestrální hráči expresi s maximálně širokým spektrem dynamických a barevných odstínů.“

„Vrcholnou „Reformační symfonii“ Felixe Mendelssohna-Bartholdyho vedl dirigent mistrovsky až k výjimečné slavnostní atmosféře.“

K Vídeňským filharmonikům se na jaře vrátil Maestro Riccardo Muti, který s orchestrem nastudoval výběr z děl Wolfganga Amadea Mozarta, Felixe Mendelssohna-Bartholdyho a Paula Hindemitha. S vedením světoznámého tělesa se rozhodl provést ve dnech 22. až 30. dubna 2023 ve Zlatém sále Hudebního spolku Společnosti přátel hudby ve Vídni pět koncertů, zaměřených na hudbu klasicismu, romantismu a modernu první poloviny 20. století. 

„Umění nemůže vzkvétat bez těch, kteří ho s láskou a entuziasmem podporují.“ 

„Další premiérou večera je získání nového lesního roku, který významně obohatil instrumentář orchestru. Prostředky na získání nástroje daroval Karel Schwarzenberg s přáním, uvést na tělo nástroje jméno Karel. Gravírovací technikou zvěčnělé jméno upozorňuje tedy, že v orchestru se hraje na lesní roh jménem Karel.“

„Kadence klavíru rozvíjel Oeyen v delším pokračování a v pěkně vytříbených tempových proměnách.“

Na večer 25. dubna pozvala PKF – Prague Philharmonia své příznivce a podporovatele na zahajovací koncert letošní sezony donátorské řady PKF – Lobkowicz abonmá 2023. V pořadí již sedmý ročník nabízí opět čtyři mimořádné koncerty, které se konají v jedinečném prostředí Lobkowiczkého paláce, jehož unikátní sbírky dokumentují mimořádný vztah domu Lobkowiczů k hudbě. Nejznámější příběh se týká péče a podpory rodu Ludwigu van Beethovenovi, který několik svých skladeb věnoval Františku Josefu Maxmiliánovi, 7. knížeti z Lobkowicz, a které kníže do archivu zakoupil. Hudební archiv Lobkowiczkých sbírek uchovává partituru Symfonie č. 3 Es dur, známé jako Eroica, nebo soubor partů Smyčcových kvartetů op. 18 skladatele. Umělecky vytříbené prostředí paláce nabízí posluchačům také intimně řešený Koncertní sál, jehož strop zdobí nádherné původní fresky od Šebastiána Václava Harovníka z poloviny 17. století.  Vedle vstřícného „welcome drinku“ nabídl večer poutavou přednášku z cyklu Příběhy umění na téma Láska a intriky, který se jmenovaného večera dotýkal zachycením intimních okamžiků ze života Wolfganga Amadea Mozarta, hlavního autora večera.

„Vše se odehrává plynule a bez hierarchie. Alespoň já mám ten pocit, že se skladba stává po sedmnácti minutách součástí mého těla, proudí spolu s krví v něm. Zvláštní pocit.“

„Jaká myšlenka spojuje autora s dílem? Co dosud neznámého hudba reflektuje? S čím lze ještě experimentovat? Spíše s takovými otázkami by měl posluchač navštěvovat soudobé produkce.“

„Díky neobvyklé dramaturgii muzikologa Viktora Pantůčka, koncerty BCO často přesahují klasické hudební produkce.“

Do zábavního vědeckého parku VIDA! v Brně mohli v pondělí 24. dubna zavítat kromě příznivců vědy rovněž i nadšenci soudobé hudby. Koncert s názvem Interakce s Vidou odstartovala experimentální kompozice Steva Reicha se zavěšenými mikrofony, kmitajícími nad reproduktory. V podání Brno Contemporary Orchestra pod vedením Pavla Šnajdra dále zazněla díla českých autorů Edgara Mojdla a Petra Kofroně. Světovou Contemporary Music reprezentovala skladba pro kontratenor a neslyšící vypravěčku Helmuta Oehringa. Tématem číslo 1 byl témbr a důraz na zvuk a jeho barvu. Skladbám však nechyběla ani rytmická pestrost. Celý koncert byl neobvykle tlumočen do znakového jazyka.

„Klavírista Trifonov je pohroužen do svého světa, směrem k publiku působí spíše plaše. Z takového světa byl i ztišený bachovský přídavek.“

„Pod vedením Jakuba Hrůši hráli filharmonici pozorně, s plným pochopením toho, co se výsledně má dostat k posluchači.“

„Skladba vyzněla velkoryse, ale přesto nesmírně lidsky. Bez drásavého vyhrocení bolesti. Spíše jako symfonie života než smrti. S vědoucím vyústěním do smírných durových vod.“

Jakub Hrůša u České filharmonie dosáhl opět na vrchol. Jeho středeční abonentní koncert v pražském Rudolfinu přinesl dvě díla z přelomu devatenáctého a dvacátého století. Alexandr Skrjabin, jakkoli bývá vnímán jako excentrik a novátor, vyšel nakonec se svým Klavírním koncertem ze srovnání se Sukovou závažnou expresivní symfonií Asrael jako pouhý romantik. Hodinové dílo Dvořákova žáka a zetě Suka totiž právem stále zřetelněji směřuje do sousedství toho největšího světového repertoáru.