PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Zlomem v jeho dráze začínajícího sólisty byla Debussyho klavírní soutěž v San Franciscu, kde byl roku 1945 ověnčen vavříny.“

„Presslerovo klavírní Beaux Arts Trio se roku 1955 vydalo na třiapadesátiletou cestu hudebním světem, která je souhrnně zachycena na kompletu šedesáti alb.“

„Na dotaz, jak se mu v pokročilém věku chodí na pódium, odvětil Pressler s úsměvem: „Což o to, nahoru to jde, ale dolu je to horší…“

Sedm měsíců a deset dnů chybělo 6. května 2023 k tomu, aby se magdeburský rodák Menahem Pressler dožil úžasného věku sto let. Coby jedna z klavírních legend naší doby se kromě jiného dočkal tolika oficiálních poct a vyznamenání, že nabídnout jejich ucelený výčet by znamenalo jediné. Článek o něm, těžko se mi říká jeho nekrolog, by byl bezmála hotov, protože nic moc dalšího by se do něj nevešlo. Takže jen zcela namátkou.

„Ve Středočeském kraji se zpřístupnila další koncertní síň, dobře sloužící komorním ansámblům různého složení.“

„Mahler dává hráčům celého souboru mnoho možností uplatnit kvalitu tónu, pohrát si s barvami, tempy, změnami nálad, ale i se svérázným skladatelovým humorem.“

„Velmi dobře navštívený koncert, odehrávající se v místě, které mnozí čtenáři možná budou muset hledat na mapě, mne osobně naplnil velkou radostí nad vynikající úrovní našich hráčů na dechové nástroje. Jejich počínání si zaslouží upřímnou gratulaci.“

V sobotu 6. května pokračoval Hudební festival Antonína Dvořáka koncertem okteta, složeného z nejvýraznějších zástupců tzv. české dechové školy. Dvořákovský festival si tímto koncertem odbyl i jistou premiéru, a to zcela kuriózním místem konání. Poprvé zazněla hudba v nově zrestaurované Huti Barbora, jedné z našich významných technických památek, nacházející se v podbrdském městečku Jince, rodišti fenomenálního houslisty Josefa Slavíka.

„Jedním z nejoddanějších příznivců sboru byl Václav Trojan, kterého veřejnost zná hlavně z loutkových filmů Jiřího Trnky. Spolupráce s Jiřím Trnkou ve Starých pověstech českých, Princovi Bajajovi, Špalíčku a dalších byla další doménou našeho sboru.“

„Někdy jsem si vyčítal, že mám až moc velké, možná přehnané, nároky, a že jsem neúprosný; ve výsledku vidím, že to nebylo zbytečné.“

„Ale pozor, to za Kühna nebylo! Jeho založení jednak dětského sboru a potom založení sboru dospělých, to bylo světové unikum. On byl sám zpěvák a žádný sbormistr nedovedl to, co dovedl Kühn: Naučit amatérské pěvce profesionálnímu pěveckému projevu.“

Právě dnes, 9. května, slaví narozeniny jedna z našich nejvýznačnějších osobností v oboru sborového zpěvu, zejména dětského, Jiří Chvála. Tři dny po jubilantových devadesátých narozeninách se v Dvořákově síni pražského Rudolfina uskuteční výroční koncert k založení Kühnova dětského sboru. Sbormistra i sbor spojuje číslovka devadesát. „Koncert je k výročí sboru, svoje narozeniny se snažím tutlat,“ říká neobyčejně vitální a noblesní pán, notně bilancující i vděčně vzpomínající na zakladatele sboru, Jana Kühna.

„Její přítomnost na scéně je vše, jen ne odtažitost.“

„Těleso užívající dobové nástroje přidávalo dravý styl rychlých temp, emotivnost temp pomalých a mimořádně velké, až manýristické bohatství dynamiky.“

„Vypálila takovou pěveckou ekvilibristiku, že nebylo pochyb, že jí to bude skvěle zpívat ještě hodně dlouho.“

Italská diva Cecilia Bartoli přijela do Prahy s barokním programem nazvaným Farinelli a jeho současníci. Doprovodil ji barokní orchestr Les Musiciens du Prince – Monaco. Nedělní koncert ve Smetanově síni, prokomponovaný bez pauzy do jednoho pásma, se i s přídavky protáhl skoro na dvě hodiny. Byl postaven na neokázale samozřejmé virtuozitě, ale ještě víc na ztišeném cituplném výrazu. A vygradoval zábavně, protože komediantku v sobě tato pěvkyně prostě nezapře.

„Máme naplánováno si všímat skladatelů a kompozic dosud spíše opomíjených, přesto však zajímavých. V této souvislosti si i pokládáme otázku, kdo všechno tvoří pojem česká hudba, kdo jsou vlastně čeští skladatelé? Jsou to i ti, kteří se narodili na území dnešní České republiky ale život prožili jinde?“

„V této souvislosti bych ráda vyzdvihla koncert z děl málo uváděných autorů, na kterém zazní Jarní symfonie Jana Nováka spolu s Novým žalmem Antonína Rejchy, který zazní pravděpodobně v premiéře. Zde se v sobě pojí dvě myšlenky, pocta české hudbě a také koncepční péče o méně uváděné, avšak vynikající autory.“

„Rok 2024 by se mohl zapsat do historie brněnské kultury jako počátek nové éry – rok, kdy se začalo stavět Janáčkovo kulturní centrum. Mé velké přání je, aby se tento plán stal skutečností a abychom si užili hudbu z pódia světových parametrů v některé z nejbližších sezón. (Markéta Vaňková, primátorka Města Brna v Katalogu sezóny 2023/24.)“

Marie Kučerová je ředitelkou Filharmonie Brno již deset let. Za tu dobu se jí podařilo dostat brněnskou filharmonii do povědomí evropské i světové veřejnosti a získat větší návštěvnost brněnského publika zajímavou dramaturgií. Pro nadcházející sezónu již filharmonie dramaturgii odtajnila a proto jsem se s ní nad programy koncertů sešla. Současně mne zajímalo, jak vypadá příprava na stavbu nového koncertního sálu.

„Naštěstí v Ústí nad Orlicí dobře ví, že budoucnost vytváříme právě teď svými činy.”

„Když evidentně dojatý mladík slyšel výsledný verdikt poroty, jeho první kroky spontánně zamířily k rodině, kterou pevně objímal.”

„Kociánka” není bezduchou továrnou na „výrobu” nových hudebních hvězd, ale adresou, kde se o mladé talenty pečuje starostlivě a cílevědomě.”

Kocianova houslová soutěž má za sebou své pětašedesáté dějství. Proslulá interpretační soutěž se letos odehrála ve dnech 2. až 6. května v přátelské atmosféře; vlídné ke všem zúčastněným. Soutěž spolupořádá Nadační fond Mistra Jaroslava Kociana, vyhlašovatelem je město Ústí nad Orlicí, které je také jedním z hlavních garantů soutěže. Za výsledky a průběhem legendární „Kociánky” se ohlíží jeden ze členů odborné poroty a hudební publicista Milan Bátor.

„Pařížská Bohéma bere za srdce od samého začátku až do konce. Taková vždy nebývá.“

„Dostávám teď stále těžší role, které jsou ale pro moji kariéru velmi důležité.“

„Ve Vídni je strašně důležité, jak se člověk zapíše. A já jsem měla štěstí, že na ty důležité tituly jsem byla v dobré kondici.“

Dva měsíce v Paříži, v roli Musetty v Pucciniho opěře La Bohème, právě teď prožívá sopranistka slovenského původu Slávka Zámečníková. Zatím má za sebou úspěšnou premiéru a první reprízu z celkových dvanácti uvedení, které ji v Opéra national de Paris mezi 2. květnem a 4. červnem čekají. Inscenaci režíroval Claus Guth a hudebně nastudoval Michele Mariotti. Nejen o ní, ale také třeba o vídeňském angažmá si se Slávkou povídáme v RozhovoruPlus.

„Jeho tvorba všechny dobové bouře přestála a již více jak sto let patří k základnímu repertoáru evropské hudby. Stejně jako ta Wagnerova.“

Typově byl Brahms blízký Beethovenovi. A stejně jako Beethoven, i on začínal uměleckou kariéru jako úspěšný, po Evropě koncertující pianista.“

„Z řady důvodů, které jsou od té doby předmětem spekulací, se s Clarou nevzali. Oba dali přednost hudbě.“

Jsem zamilován do hudby, miluji hudbu, nemyslím na nic nežli na ni a snad ještě na to, co mi dělá hudbu krásnější, napsal v jednom dopise Johannes Brahms, skladatel a pianista považovaný za posledního velkého autora klasické německé hudební tradice. Pocházel z Hamburku, žil ve Vídni. Celoživotně ho hluboká platonická láska pojila s klavíristkou Clarou Schumannovou, celoživotně zůstal starým mládencem. Dnes se připomíná 190 let od jeho narození.

„Pro zahájení realizace rekonstrukce varhan je nutné, aby na účtu byly shromážděny finanční prostředky, které by pokryly náklady alespoň do výše 80 procent.“

„Práce na obnově svatojakubských varhan jsou odhadovány na jeden až dva roky.“

„K veřejnosti směřuje výzva k finanční podpoře záměru.“

Varhany v bazilice svatého Jakuba v Praze na Starém Městě, největší v Česku, jsou na hranici životnosti a fungují jen díky maximální péči varhanářů. Není to stav dlouhodobě udržitelný. Potřebnou rekonstrukci vyčíslují Řád minoritů a Nadační fond Sancti Jacobi Organum částkou padesáti milionů korun.

„Inspirací večera v březnické Galerii Ludvíka Kuby bylo výročí 160 let od narození tohoto výrazného českého folkloristy, spisovatele a malíře, vpravdě renesančního člověka.“

„Mladí a talentovaní pěvci – Josef Kovačič, Tamara Morozová a Jakub Ošmera – v tomto specifickém pěveckém stylu, velmi citlivém na přirozenost projevu, velice zaujali. Zpívali s entuziasmem, viditelným zájmem o lidovou poezii.“

„Bohatý a obsáhlý výběr ukázek z lidové hudby slovanských národů, jak je zachytil geniální Ludvík Kuba, přesvědčil výborným podáním NeoKlasik orchestru s Václavem Dlaskem ve vydařených úpravách pro komorní ansámbl od členky orchestru – Adély Kamínkové.“

Hudební festival Antonína Dvořáka v Příbrami je svými koncerty rozprostřen do řady míst krásného okolí města. Pokračoval ve svém 54. ročníku velmi zajímavým a originálním večerem, kde představil lidovou hudbu slovanských národů. Inspirací večera v březnické Galerii Ludvíka Kuby bylo výročí 160 let od narození tohoto výrazného českého folkloristy, spisovatele a malíře, jehož život byl spjat právě s městečkem Březnice, nedaleko od Příbrami. Účinkoval NeoKlasik orchestr vedený Václavem Dlaskem, jenž si ke spolupráci přizval trojici sólistů – Tamaru Morozovou, Josefa Kovačiče a Jakuba Ošmeru. Umělecký přednes svěřil herci Svatopluku Schullerovi. Koncertu ze slovanské lidové poezie předcházela fundovaná přednáška etnomuzikologa Zdeňka Vejvody na téma Sběratelská činnost Ludvíka Kuby v oboru hudebního folklóru v Čechách, zejména na Chodsku. Obě produkce, vzdor typicky nekomerční charakteristice, byly až překvapivě dobře navštíveny.

„Flétnista Jan Ostrý hned od prvních tónů dostál své pověsti charismatického interpreta, který má Bacha dokonale zažitého a odzbrojuje posluchače jeho suverénním podáním.“

„Vojtěch Podroužek si náležitě vychutnal Koncert F dur, zaujalo především jeho citlivé pojetí až elegické druhé věty skladby. Po celou dobu mu ovšem byla rovnocennou partnerkou skvělá houslistka Iva Kramperová Svobodová.“

„Edita Keglerová, již dostatečně rozehraná, se do svého partu pustila excelentním způsobem, sledovat pohyby jejich prstů se snad ani nedalo, s jakou frekvencí ovládla klávesy. Jiří Houdek si v pohodě i zatrylkoval.“

Tři z šesti Braniborských koncertů Johanna Sebastiana Bacha zazněly na dalším z večerů tvořících program letošního ročníku festivalu Pardubické hudební jaro. Návštěvníci v pardubickém Evangelickém kostele, zaplněném do posledního místa, si vedle nich vyslechli ještě Bachův Koncert F dur pro hoboj, smyčce a continuo BWV 49/169 a Sinfonii z jeho kantáty „Non, sa che sia dolore“ BWV 209. K provedení dramaturgicky důmyslně koncipovaného celku spojili síly špičkoví sólisté – Edita Keglerová (cembalo), Jiří Houdek (trubka), Jan Ostrý (flétna) a Vojtěch Podroužek (hoboj) a „domácí“ komorní soubor Barocco sempre giovane (umělecký vedoucí Josef Krečmer), jehož první houslistka Iva Kramperová Svobodová se ujala rovněž sólových partů.

„Projekt Farinelli et son temps je portrétem jednoho z největších kontratenoristů své doby Farinelliho a hudby, která pěvce inspirovala.“

„S Johnem Eliotem Gardinerem hraji už dvacet let a jeho přesvědčení, vášeň i touha proniknout do emocionálních hlubin každého díla, ke kterému přistupuje, na mne stále mají obrovský vliv.“

„Jsem přesvědčen, že každý výkon by měl být historicky poučený bez ohledu na to, zda se jedná o díla Claudia Monteverdiho nebo Steva Reicha.“

Renomovaný skotský violoncellista Robin Michael zastává prestižní posty ve třech proslulých orchestrech. Je vedoucí violoncellové sekce a sólistou Les Musiciens du Prince-Monaco, prvním violoncellistou Orchestre Revolutionnaire et Romantique a sólovým hráčem Les Siècles. Věnuje se rád také hře komorní a natáčí sólová alba se svými kolegy, z pozice prvního hráče spolupracuje s řadou zahraničních těles. V Praze se představí v projektu Farinelli et son temps / Farinelli a jeho doba…

„Plné obsazení filharmonie doplnili zpěváci Českého filharmonického sboru Brno, pod vedením sbormistra Petra Fialy. Vedle orchestru se ještě postavili čtyři hudebníci Horňácké muziky Petra Mičky.“

„Spolupráce filharmonie a Horňácké muziky byla postavena na kontrastech. Byly vytipovány části skladby, proti kterým Horňáci zahráli vždy svoji skladbu, která se tematicky (slovy či hudebně) nějak k té Janáčkově vázala.“

„Už se nám stalo, že jsme hráli jiné žánry, dělali jsme v projektu, který se jmenoval „Hrubá hudba” a bylo to spojení s jazzem a s elektronickou hudbou. S brněnskou filharmonií vystupujeme poprvé a je to pro nás obrovská čest i závazek,” svěřil se první houslista Petr Mička.“

Oslavy 150 let vzniku Besedního domu v Brně se nemohly obejít bez připomenutí folkloristické činnosti Leoše Janáčka. Ve čtvrtek 4. května se uskutečnil v Besedním domě večer, který připomenul Janáčkův vztah k lidové písni. Filharmonie Brno spolu s Českým filharmonickým sborem Brno provedli koncertně balet Rákos Rákoczy pod taktovkou šéfdirigenta Dennise Russella Daviese. Ke spolupráci si přizvali Horňáckou muziku Petra Mičky, stejně jako to provedl Leoš Janáček 20. listopadu 1892 na Koncertu moravské lidové hudby. Akce se opakovala ještě v pátek 5. května, kdy byla přenášena Českou televizí, a o přestávce koncertu byl na ČT Artu promítán dokument Já Besední dům, který u příležitosti výročí natočil režisér Tomáš Kratochvíl.