„Dessnerovou intencí nebylo stvořit strukturně přesně vytesanou a autokraticky ovládanou kompozici, nýbrž procesuální, vždy jakoby z popela se znovu rodící soubor pohyblivých motivických svazků.“
„Na svérázný interpretační ráz plynule navázala druhá věta, během níž se ke slovu dostal líbezně melodizující houslový part Leoše Čepického.“
„Výsledkem nebylo bezchybné provedení Beethovenova díla, zato naprosto uvěřitelný a hudebně přesvědčivý pokus o perspektivní uchopení složité tkáně beethovenského výraziva.“
Wihanovo kvarteto se v Dvořákově síni Rudolfina představilo se solidně zpracovanými kusy z dílny Beethovena a Schuberta. Středeční koncert 22. dubna nepostrádal dramaturgickou invenci, kromě klasických repertoárových čísel soubor secvičil i skladbu amerického komponisty Bryce Dessnera, jež v krátkém časovém úseku přepadla posluchače strukturně účinnými polyrytmickými úseky, i když poněkud předvídatelným tektonickým plánem. Tam, kde skladba kvalitativně nestačila, přispěchala na pomoc vynikající hráčská souhra a chytrý přístup k dynamice a tyto přednosti vystoupení ve výsledku posadily na vysoko položenou interpretační kótu.