PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Foersterova Předehra není prvoplánově příležitostnou hudbu.“

„Straussovy Čtyři poslední písně jsou pravou hudební poezií.“

„Na poklidnou třetí větu navázal prudkým střihem a vybudil v hráčích spoustu sil.“

Čtyři poslední písně Richarda Strausse sice názvem ukazují jinam než k začátku sezóny, ale Slavnostní předehra Josefa Bohuslava Foerstera úlohu úvodního čísla zahajovacího koncertu splnila ve čtvrtek v Obecním domě víc než dobře. A hlavní skladbou prvního abonentního programu orchestru FOK byla Mahlerova První symfonie. Ohromující, opulentní, pozitivní. Pořadovým číslem i charakterem motivující k pohledu do budoucna. 

„Boli sme svedkami nesmierne pestrého, podnetného a kvalitného vystúpenia.“

„Sharon Kam ukázala celkom nový level umenia hry na klarinet.“

„Bol to jeden z tých zážitkov, ktoré Dvořákovu Prahu približujú k úrovni svetových festivalov.“

Predposledný koncert komornej rady festivalu Dvořákova Praha patril celkom iste k najrozmanitejším večerom tohto ročníka. V nepríliš frekventovanom obsadení: klarinet, viola a klavír totiž interpreti previedli publikum od hudby klasicizmu až po inšpirácie jazzom. Punc výnimočnosti dodal opäť najmä skvelý výkon kurátorky rady, fenomenálnej SHARON KAM.

„S Jiřím jsme se shodli na lyrické, vroucí, ale vnitřně silné ženě.“

„Role Libuše má řadu krásných lyrických míst.“

„V této sezóně se opět setkám s Alicí Nellis.“

U této role není ani tak otázkou v jakém věku, ale zda vůbec k ní sopranistka může dospět. Není to jen věcí hlasu, ale také celkové osobnosti a vrozené důstojnosti. Rodačka z Náchoda LUCIE HÁJKOVÁ všechny tyto atributy splňuje a v letošní inscenaci Smetanovy „národní opery“ v Brně ztvárnila kněžnu charismatickou i svěží.

„CD ukazuje přejný postoj obou mladých pěvců k základnímu dědictví české kultury.“

„Rozhodnutí natočit na první společné album Smetanu Dvořáka má jasnou uměleckou logiku.“

„Mnohé scény na albu jsou pro oba z hlediska osobní pěvecké zkušenosti nové.“ 

Přemysl ze Stadic a kněžna Ludmila. Adam Plachetka a Kateřina Kněžíková se v těchto dnech převtělili do hlavních postav dvou monumentálních hudebních děl českých klasiků. On má premiéru v pátek, ona koncert v sobotu. Dnes přesto stihli do vrcholícího zkouškového stresu vtěsnat ještě křest jejich prvního společného alba. Nese titul „Každý jen tu svou…“ a jsou na něm árie a dvojzpěvy ze Smetanových a Dvořákových oper.

„Díla od Mozarta, Haydna a Beethovena zazněla s noblesou a s názorem.“

„Koncert C dur je učebnicovou ukázkou toho nejlepšího, co hudba klasicismu nabízí.“

„Symfonie nabízí mnoho hudebních žertů a důvtipných momentů, které zůstaly nepovšimnuty.“

Návrat v čase: tak by sa dal označiť prvý koncert donátorskej abonentnej rady PKF-Prague Philharmonia. Program včerajšieho večera bol totiž zložený z diel troch velikánov 1. viedenskej školy a v Lobkowiczkom paláci by tak vlastne pokojne mohol zaznieť aj pred vyše dvomi storočiami. Orchester hral pod vedením Emmanuela Villauma, v pozícii sólistu sa predstavil huslista Jan Fišer. 

„Sharon Kam je na pódiu emotivní živel.“

„Potlesk mezi větami dokáže pěkně přetrhnout soustředění a napojení.“

„Academy of St Martin in the Fields patří právem mezi legendy.“

Uchvacují dodnes, přestože se ani jeden z nich nedožil čtyřicátých narozenin. Oba mají punc zázračného dítěte a oba znamenali milník v klasické hudbě. Wolfgang Amadeus Mozart a Felix Mendelssohn–Bartholdy se potkali na středečním pódiu Dvořákova Prahy. Do života je uvedli žijící legendy, Academy of St Martin in the Fields a klarinetistka Sharon Kam.

„Pešek už dirigentskou dráhu uzavřel. Když se objevil na pódiu, šlo o výjimečnou chvíli.“

„Pardubické publikum od svého orchestru chce slyšet i známá a milá symfonická díla“

„Stanislav Vavřínek v daném obsazení dokázal vytěžit z partitury maximum.“

Doménou Komorní filharmonie Pardubice nadále zůstává repertoár, pro který stačí její menší obsazení, ale zahájení jubilejní padesáté sezóny dostalo logicky větší, tedy symfonické parametry. Krásným symbolem zároveň bylo, že se na pódiu Sukovy síně v úterý večer vystřídali historicky první šéfdirigent tělesa Libor Pešek a současný nový šéfdirigent Stanislav Vavřínek, v pořadí desátý. 

„Sály ve světě poskytují zážitek řádově vyšší, než na jaký je zvyklý český návštěvník.“

„Moderní sály jsou plné a reklamou samy o sobě.“

„Věřím, že realizace v Brně konečně zahýbe strnulými vodami českého koncertního provozu.“

Dějiny přinášejí neustálé ztráty a zisky. Právě dnešní datum, 11. září, se od roku 2001 jednou provždy zapíše jako výročí destrukce, zmaru a neštěstí. O to víc je právě dnes potěšující zpráva o tom, že Česká republika bude mít brzy další stavbu, která se zapíše do historie, a to i té kulturní. Nad novým koncertním sálem v Brně, jehož podoba bude už brzy představena i veřejnosti, se zamýšlí ředitelka tamní filharmonie Marie Kučerová.

„Známá jména někdy nejsou zárukou skvělého koncertu.“

„Sharon Kam předvedla mistrovské ovládnutí klarinetové techniky.“

 „Zahrát mistrovsky průzračný klasicismus, zvlášť Mozarta, není vůbec žádná legrace.“

Není vždy zlato, co se třpytí, a tak někdy ani známá jména nejsou zárukou skvělého koncertu. S podobným pocitem asi odcházela řada lidí ze včerejšího zahajovacího večera komorní řady festivalu Dvořákova Praha. Program byl hodnotný a pestrý, ale zejména jeho první část se interpretačně až tak nepovedla.

„Libuše by neměla být obrazem historizujícím, ale nadčasovým.“

„Přejít z prostoru divadelní budovy do pavilonu P je pro mne jako vyskočit do vesmíru.“

„Prozradit to nechci, to je smysl divadla, aby si to každý našel sám pro sebe.“

Umístění Smetanovy Libuše do pavilonu na brněnském Výstavišti se díky vzácnému setkání i splynutí tvůrčího rukopisu a poetiky Jiřího Heřmana s možnostmi tak velikého prostoru stalo bezpochyby zcela bezprecedentním ztvárněním české klasiky. Ztvárněním abstraktně básnivým, ryze a zároveň nově divadelním…

„Režisér Jiří Heřman vyzrává a provizorní prostory mu evidentně svědčí.“

„Tak velkorysou Libuši by si mohla většina divadel jen těžko dovolit.“

„Inscenace měla vzácnou pěveckou vyrovnanost.“

Dvojitou sondou do našich dějin je nová inscenace Smetanovy Libuše, která měla premiéru 7. a 9. září v Brně. Sám autor operu popsal jako „slavné tableau a hudebně dramatické uživotnění“. Brněnský tým ale rozehrál hned dva příběhy národní historie současně a nápaditě propojil mýtus se skutečností i časové úsečky, které od sebe dělí pomyslná staletí. Velkolepé a svěží představení odpovídající výši jubilea československé státnosti, možná kontroverzní, možná rozdělující generace, ale nezapomenutelné. 

„V ideálu autentické interpretace se znovu a znovu musí metodicky začínat od nuly.“

„V Polsku si nesmírně váží vlastních zdrojů, netrpí komplexem méněcennosti.“

„Jsem přesvědčen, že hudební interpretace děl 19. století byla ve své době muzikálnější.“

Musica florea připomíná dnešním večerním koncertem jako neprávem pozapomínaného velikána české hudby Jana Křtitele Vaňhala, a to novodobými premiérami jeho Symfonie f moll a Mše C dur a českou premiérou Requiem Es dur. Po pražském Klementinu vystoupí barokní orchestr a jeho sbor Collegium Floreum se stejným programem ještě 11. září v Městském divadle v Jablonci nad Nisou. KlasikaPlus.cz hovořila při té příležitosti s Markem Štrynclem, zakladatelem a uměleckým vedoucím tělesa. 

„Když tak někdy „baby kecají“, tak z toho i někdy něco vznikne.“

„Barokní hudba má tu vlastnost, že umí vlézt pod kůži a že se jí člověk nedokáže nasytit.“

„Když člověk zpívá většinou novější hudbu, tak na starou hlas není až tak uzpůsobený.“

Zahajuje už desátou sezonu v Deutsche Oper Berlin, těší se nové kalhotkové role a jednou si touží zazpívat i ty negativní, třeba Ježibabu. Jejím nejbližším snem je ale třeba Komponista z Ariadny na Naxu nebo Octavián z Růžového kavalíra. JANA KURUCOVÁ Kromě opery miluje starou hudbu a tak není divu, že se už velmi těší na dnešní koncert se souborem Alba Musicale v zámeckém areálu Ctěnice v Praze-Vinoři…

„Houslového partu v Bernsteinovi se ujala Hilary Hahn. V žádném případě nelze mluvit o záskoku,

„Přestože interpretovaná s vřelostí, nutně to musela být trochu ´jiná´ serenáda, než jak ji máme v uchu.“ 

Mezinárodní hudební festival Dvořákova Praha přivítal na svém druhém koncertu v sobotu 8. září výborný komorní ansámbl Camerata Salzburg s dirigentem Danielem Blendulfem a houslistkou Hilary Hahn. Večer přinesl zajímavou dramaturgii: Serenáda podle Platónova Symposia pro sólové housle, smyčcový orchestr, harfu a bicí Leonarda Bernsteina byla postavena do kontrastu se dvěma skladbami Antonína Dvořáka – Nokturnem H dur a Serenádou E dur. 

„Janáček byl určitě člověk s velkým egem, ale jednoduchost písní uměl ocenit.“

„U Janáčka se s překladem ztrácí virtuozita.“

„Mahlerova Druhá a před ní Ravelův Kadiš… Když na to myslím, mám husí kůži.“

Sopranistka Martina Janková od devadesátých let žije a pracuje ve Švýcarsku. Vrací se tam z cest domů. Současně se občas vrací jako domů na Ostravsko, odkud vyšla. A po vyučování na srpnových pěveckých kurzech se letos ještě jednou vrací do středočeské Litně, kde bývala doma sopranistka Jarmila Novotná. Martina Janková tam má 9. září koncert. 

„Hrůša dokázal Svatební košile nahlédnout v něčem opravdu neotřele, nově.“

„Na pódiu panovala vzácná shoda.“  

„Být to v opeře, měla by Kněžíková za takovou árii aplaus na otevřené scéně.“

Jedenáctý ročník Dvořákovy Prahy otevřel v pátek v Rudolfinu koncert České filharmonie, na němž Jakub Hrůša rozezněl kantátu Svatební košile. Začátek po všech stránkách odpovídající festivalu, který to myslí vážně a náročně a ví, jak na to.

„Atmosféru na všech soutežích jsem zatím vnímala jako jednoznačně přátelskou.“

„Nový koncert čínského soudobého skladatele dělat na dvě zkoušky není až tak jednoduché.“

„Dovolená bude nutná.“

Spojené státy, Česká republika a Ukrajina, to je pořadí vítězů letošní mezinárodní houslové soutěže Isaaca Sterna v Šanghaji. Se stříbrnou „medailí“ přijela domů pětadvacetiletá Olga Šroubková. Na jaře vystoupila jako sólistka Brahmsova houslového koncertu na festivalu Pražské jaro, o rok dříve vyhrála i jeho interpretační soutěž a ceny sbírala i na mnoha dalších soutěžích. S KlasikouPlus.cz se podělila o čerstvé dojmy těsně poté, co získala druhé místo.

„Tak dlouho se váhalo, až nebyl výkon Marie Podvalové zachycen.“

„Libuše se po urgencích poprvé na nosičích objevila až v roce 1965.“

„Libuše Naděždy Kniplové je více heroina než líbezná, milující a laskavá panovnice.“

Brněnské Národní divadlo dnes a v neděli dává poprvé na repertoár novou Smetanovu Libuši. Nastudovalo ji i Národní divadlo v Praze, kde má nová inscenace premiéru 14. září. Dobrý důvod připomenout si první kompletní nahrávku opery, která vyšla na deskách v roce 1965. Zachycuje v titulní roli Naděždu Kniplovou.