„Pavel Svoboda je vybaven neselhávající technikou, neobyčejnou hráčskou jistotou a imponující zvukovou představivostí.“

„Gotická suita Léona Boëllmanna zazněla monumentálně v Introdukci a svižně a velmi rytmicky v Menuetu.“

„Vigilii Luboše Sluky zařazuje Svoboda často do svých recitálů a z jeho hry je patrné zaujetí touto skladbou.“

Díky pořadateli, Symfonickému orchestru hlavního města Prahy FOK, jsou v této sezóně uspořádána tři varhanní matiné na cenný romantický nástroj Smetanovy síně z doby postavení pražského Obecního domu – dílo varhanářské firmy Voit z Durlachu u Karlsruhe, které bylo různými přestavbami uvedeno do původního stavu. Program, složený z převážně romantické francouzské hudby, i interpret Pavel Svoboda přilákali v neděli před polednem četné publikum, které nešetřilo uznáním. Zdá se, že nápad pořadatelů s organizováním varhanních matiné padl na úrodnou půdu, a snad by se dalo uvažovat i o rozšíření jejich počtu.

Pavel Svoboda je jedním z nejúspěšnějších varhaníků nastupující generace. Svoje hráčské kvality prokázal cenami na Mezinárodní varhanní soutěži Pražského jara a Mezinárodní bachovské soutěži v Lipsku. Je absolventem konzervatoře v Pardubicích a AMU v Praze. Vzdělání si rozšířil ročním pobytem na Universität der Künste v Berlíně. Rozvinul rozsáhlou koncertní činnost doma i v cizině a je činný i organizačně – jako umělecký ředitel východočeského Mezinárodního hudebního festivalu F. L. Věka a jako předseda spolku PROVARHANY, který se věnuje zachování a udržování historických varhan. Je vedoucím Oddělení historicky poučené interpretace na hudební fakultě AMU a od ledna začne působit jako ředitel Komorní filharmonie v Pardubicích. Pavel Svoboda je vybaven neselhávající technikou, neobyčejnou hráčskou jistotou a imponující zvukovou představivostí, která mu pomohla na nástroji spíš německé provenience interpretovat zvukově odlišné představy francouzských skladatelů velmi stylově a nápaditě. Zvolil díla známá i méně hraná a z nich vytvořil působivý pořad. Z jeho hry vyzařuje jasná představa celku a naprostá srozumitelnost všech hlasů.

V úvodu zazněla známá a u nás často hraná Gotická suita Léona Boëllmanna – monumentálně v Introdukci a svižně a velmi rytmicky v Menuetu. Modlitba bývá leckdy hrána až na hranici sentimentality. Svoboda do ní nikdy nesklouzl a střed skladby oživil rychlejším tempem. Závěrečná Toccata korunovala vysoce virtuózním přístupem celé dílo.

Claude Balbastre patří ke skladatelům přechodu z baroka do nastupujícího galantního slohu. Byl varhaníkem v pařížské Notre-Dame a podivuhodně přežil na tomto postu i za francouzské revoluce, kdy se z katedrály stal „Chrám pravdy“ a Balbastre mohl pouze improvizovat na nápěvy revolučních písní. Je autorem čtyř suit variací na vánoční písně zvaných Noël. V první suitě vydané roku 1770 jsou variace na píseň „Ou s´en vont ces gais bergers“. Mají komorní charakter a vyžadují barevnou registraci. Jejich kontrastnost Pavel Svoboda nápaditě podtrhl.

Luboš Sluka pochází, jako interpret tohoto matiné, z východních Čech. Jeho skladba Vigilie nepravidelně střídá dvě výrazové plochy – klidnou, pastorálního charakteru a dramaticky vzrušenou. Svoboda ji zařazuje často do svých recitálů a z jeho hry je patrné zaujetí touto skladbou, které pomohlo k příznivému přijetí.

O romantických skladatelích je známo, že se nerozpakovali skladby autorů dřívějších epoch upravovat a překomponovávat. To je případ i Charlese-Marii Widora, který přepsal třetí část Bachova varhanního Pastorale. Melodie v pravé ruce, doprovázená odsazovanými akordy v doprovodu, se mu zdála příliš jednoduchá. Proto doplnil další hlasy a tím skladbu „obohatil“. Na romantické varhany ji lze jistě jako zajímavost poslechnout, i když patrně budeme dávat přednost originální verzi.

Thierry Escaich byl v programu jediným zástupcem francouzských soudobých skladatelů. Je zároveň vynikajícím varhaníkem a jeho umění jsme měli možnost slyšet na Mezinárodním varhanním festivalu u Jakuba. Jeho Évocation II pracuje s pravidelným pulzujícím pohybem na opakovaném tónu v pedálu, nad nímž se jako blesk na obloze ve zcela nepravidelných rytmech exponují divoké secco akordy. Skladba velké vnitřní dynamiky pádí nezadržitelným tempem a nedojde do smířlivého závěru.

Další ze skladatelů, který vyhověl dobové poptávce po variacích na vánoční písně Noël, je Michel Corrette. Seřadil je do čtyř suit. Ve čtvrté z nich jsou variace na stejnou píseň jako skladba jeho současníka Balbastra. Závěrem zazněly dvě věty z nejznámější Symfonie č. 5 Charlese-Marii Widora. Čtvrtou část Adagio hrál Svoboda příliš věcně bez většího ponoření se do meditativního charakteru této krásné věty, kde její linie přímo vybízejí k většímu vyzpívání. Závěrečná slavná Toccata v brilantním a velmi virtuózním pojetí zakončila jeho úspěšné vystoupení. Přídavek – efektní Variace na Marseillaisu Clauda Balbastra vydané roku 1792 – posunul obecenstvo do časů francouzské revoluce.

Foto: Obecní dům, Wikimedia, Archiv P. Svobody