PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Publikum přivítal strahovský opat Daniel Peter Janáček O. Praem s připomínkou, že kultura, vzdělanost a umění vždy naplňovaly život řádu premonstrátů a Strahova.“

„Soprán Heleny Hozové má vzornou tónovou kulturu barokního slohu bez náznaku vibrata a s okouzlující tvorbou tónu.“

„A v následující sedmé větě Eja mater fons amoris si neméně výstižně vedl alt Anety Petrasové, jehož hloubky dokázaly dojmout a pozdvihnout.“

V roce 2025 zahájil Spolek Norbertinum pořádání koncertů ve Strahovském klášteře. Třetí koncert prvního ročníku koncertních cyklů se konal ve středu 17. září 2025 ve Filozofickém sále Strahovské knihovny. Hudbou Vivaldiho a Pergolesiho ho naplnil barokní soubor Collegium 1704, vedený Václavem Luksem. Koncert dal publiku, vedle výsostného hudebního prožitku, také pocit vzácnosti chvíle z doteku genia loci. 

„Šest capriccií je dílo skutečně na hranici hratelnosti.“

„U Sciarrina je právě mix znějícího a neznějícího tím, co vytváří napětí.“

„Neberu hudbu jen jako konejšení, které mě má zavést do bezproblémového světa.“

Houslistka Hana Kotková sice dlouhodobě žije ve Švýcarsku, v České republice je však pořád častým hostem. Pravidelně se objevuje také na festivalu Ostravské dny, kde letos kromě jiného potvrdila svojí pozici výjimečné interpretky děl Salvatoreho Sciarrina. S někdejší vítězkou Pražského jara, která dnes úspěšně lavíruje mezi soudobou a „tradičnější“ hudbou jsme si tak povídaly i o tom, jak se Sciarrinovy flažolety hrají uprostřed noci.

„Introitus Franze Liszta je příležitostné dílo, demonstrující tehdy nové možnosti romantických nástrojů. K nim obzvláště patří možnost crescenda.“

„Pohyboval se v improvizaci uvolněně a inspirovaně ve výrazně polyfonním stylu a přesto, že hrál poměrně dlouhou dobu, udržoval novými a novými řešeními přináležitost k původnímu melodickému materiálu – a docela dobře udržel i pozornost publika.“

„Improvizovaný byl i přídavek. Umný a hravý. Začal motivem Smetanovy Vltavy, do kterého nakonec nenásilně zaklesl Brahmsův Uherský tanec.“ 

Třicetiletý maďarský církevní hudebník Brúnó Kaposi se jako vítěz improvizační kategorie loňské soutěže v Opavě dostal do Prahy. Vystoupil ve čtvrtek na Mezinárodním varhanním festivalu Audite Organum v bazilice sv. Jakuba a zejména improvizacemi, ale i klasickými skladbami upoutal a přesvědčil.

„Esfahanimu se podařilo udržet pevný tvar a zároveň ponechal prostor pro svobodu a výraz.“

„V jeho interpretaci se koncert nejevil jako pouhý „historický kousek“, ale jako hudba, která dokáže být aktuální.“

„Zvuk orchestru byl kompaktní a přitom vzdušný.“

Koncert, který se uskutečnil 14. září v sále Fakulty umění Ostravské univerzity, se nesl ve znamení výjimečného setkání – nejen mezi publikem a interprety, ale především mezi různými epochami hudební historie. V centru pozornosti stál Mahan Esfahani, mezinárodně uznávaný cembalista, jehož kariéra je spjata s prestižními oceněními a tituly jako např. BBC New Generation Artist. Esfahani, známý svou schopností propojit historicky poučenou interpretaci s moderním cítěním a výrazovou intenzitou, vystoupil v Ostravě nejen jako sólista, ale zároveň jako dirigent orchestru Prague Philharmonia.

„Námětem pro programovou skladbu se staly ženy coby interpretky liturgické a koncertantní hudby na počátku 18. století.“

„Marina Viotti předvedla, že dokonale zvládnutá hlasová technika pěvci dovolí uplatnit se v mnoha směrech.“

„Andrés Gabetta má o interpretaci Vivaldiho jasnou představu, rovněž tak orchestr, jehož výkon a spolupráce se sólistou splňoval nejpřísnější kritéria.“

Pěvecké recitály jsou vedle operních představení druhou stranou mince, kterou se mohou obohatit návštěvníci bayreuthského festivalu barokní opery. Letos jich pořadatelé nabídli celkem sedm, střídavě v Markraběcím divadle a v zámeckém kostele. Při posledním z nich v sobotu 13. září vystoupili na scéně divadla mezzosopranistka Marina Viotti, houslista Andrés Gabetta a Orchestr Královské opery ve Versailles.

„Aida je skutečně ikonickým titulem. Od premiéry v roce 1871 v Káhiře zaujímá výsostné postavení na repertoáru divadel po celém světě.“

„Jsem moc rád za opětovnou spolupráci s režisérkou Magdalenou Švecovou.“

„Novou inscenaci připravujeme ve dvojím obsazení. Pilířem bude maďarská sopranistka Csilla Boross.“

První premiérou sezóny Janáčkovy opery bude Verdiho Aida. Dirigentem představení režírovaného Magdalenou Švecovou je Jakub Klecker, který působí v Janáčkově opeře už osmnáct let. Patří ke stálicím souboru a formuje jeho umělecké směřování. Jak vnímá novou sezónu a co nového je možné v Aidě čekat, jsme diskutovali v rozhovoru.

„Schiff jen znovu potvrdil, že je mozartovským interpretem par excellence.“

„Od prvních tónů nebylo pochyb, že před sebou máme soubor nejvyšších kvalit.“

„Éterická pianissima už snad ani nebyla z tohoto světa.“

V pondělí 15. září nabídl festival Dvořákova Praha mimořádně lákavý koncert. V Rudolfinu vystoupil světově proslulý Evropský komorní orchestr a spolu s ním hvězdný klavírista András Schiff. Na programu byla díla Mozarta a Dvořáka, skladatelů, kteří jsou Schiffovi obzvláště blízcí. A umělec si do Rudolfina přivezl svůj vlastní nástroj – překrásného Bösendorfera.

„V dnešní době je vůbec s podivem, že se mladí lidé věnují hudbě. Já jsem šťastný za každého, kdo se učí na nějaký hudební nástroj.“

„Rusalka mě vždycky dostane asi nejvíc, od prvního taktu až do konce mi běží mráz po zádech.“

„U Vídeňské filharmonie jsem pětatřicet let. Je to povolání snů.“

Hudba stojí a padá se zvukem tělesa, říká Milan Šetena, hráč skupiny prvních houslí Vídeňských filharmoniků. Na mezinárodním hudebním festivalu Dvořákova Praha vede v těchto dnech mistrovské kurzy pro mladé interprety, kterým radí nebát se, ale zároveň přistupovat k hudbě a životu s pokorou. V rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz mluví o výzvách mladé generace, svém vztahu k Dvořákovi, působení v jednom z nejslavnějších orchestrů na světě a také o tom, proč se z Vídně nevrátil zpět do Čech.

„Umělecký vedoucí festivalu, kontratenorista Max Emanuel Cencić se opět uplatnil jako organizátor, režisér a představitel titulní role.“

„Argentinský dirigent Leonardo García-Alarcón si v Cavalliho partituře evidentně pochutnal na rafinovaných disonancích a vkusně akcentoval zvláštnosti italské raně barokní hudby.“

„Cappella Mediterranea dokázala v akustice barokního divadla vyloudit celou škálu zajímavých barevných efektů.“

Letošní, v pořadí už pátý ročník zářijového festivalu barokní hudby, který se v Bayreuthu uskutečnil ve dnech 4. – 14. září, byl převážně věnován vokální hudbě 17. století. V této době se zrodil i operní žánr, jemuž po florentských začátcích poskytly živnou půdu Benátky. Z tamějších komponistů padla volba na Francesca Cavalliho. V Markraběcím divadle byla v mezinárodním obsazení uvedena jedna z jeho posledních oper Pompeo Magno.

„Veronika Vojířová mě nadchla svým doslova špičkovým, ‚špendlíkovým‘ nasazováním a precizní intonací rovného, Hanu Blažíkovou připomínajícího tónu.“

„Těžko si představím klidně zkušeného posluchače, či dokonce aktivního hudebníka, který by při slepém poslechu rozeznal, které z provedených děl patří komu – co napsal Habermann, co Händel…“

„Habermann a Händel patří k sobě.“

Opisoval! Skandál! Skandál? Ne. Bylo to v době, kdy podobná věc byla projevem úcty, nikoli záškodnictví. Sám slavný Georg Friedrich Händel si, řekněme, „vypůjčil“ některé hudební myšlenky. Od koho? Dnes příliš málo známého českého tvůrce Františka Václava Habermanna, jemuž se pro vazbu na slavného kolegu začalo říkat „český Händel“. Zda to bylo označení oprávněné, se mohli přesvědčit mnozí příchozí do pražského kostela U Salvátora, kteří díla obou komponistů měli k dispozici k bezprostřednímu srovnání. 15. září hrála Musica Florea, zpívalo Collegium Floreum a čtyři sólisté, dirigoval Marek Štryncl.

„První půlka se pohupovala na lehké, formálně čiré a tektonicky zpevněné palubě mozartovské poetiky, druhou polovinu zastínil mrak existenciální nejistoty, bezprostřední expresivity a prokofjevovsky osobité rytmičnosti.“

„Česká filharmonie pod vedením Leonida Kavakose provedla Prokofjevovo dílo s agresivně šklebivým a drastickým výrazem, v němž neabsentovaly ani chvíle smířlivého uklidnění, ani záblesky mlhavé naděje.“

„První větu Kavakos nechal rozeznít v celé její dramatické bezprostřednosti.“

Česká filharmonie spolu s renesančně nadaným Leonidem Kavakosem vystoupila 16. září v pražském Rudolfinu s kontrastním, avšak přirozeně fungujícím programem sestávajícím ze skladeb W. A. Mozarta a Sergeje Prokofjeva. Řecký houslový virtuos a dirigent zaujal netoliko jako zručný houslista, jemuž nechybí žádoucí technické schopnosti ani elementární dávka muzikantského charismatu, ale také coby dirigent a nápaditý interpret neoklasicistního repertoáru. Dvořákova Praha tak posluchači zprostředkovala zážitek, na který jen tak nezapomene.