PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

„Daniel Matejča i Jan Schulmeister jsou skvělí hudebníci s jedinečnou tónovou kulturou a vynikající technikou.“

„Jako pocta svaté Ludmile a kraji opředenému legendami vyznělo Adagio Jaroslava Pelikána naprosto přesvědčivě.“

„Ve skladbě Tre ricercari nechává Martinů jednotlivé nástroje vydechnout jen málokdy.“

V roce 2023 zazářila v komorní kategorii prestižní mezinárodní soutěže Concertino Praga dvojice českých interpretů: osmnáctiletý houslista Daniel Matejča a sedmnáctiletý klavírista Jan Schulmeister. Mladé duo získalo nejen první cenu, ale také řadu cen vedlejších. Součástí první ceny byla pak mimo jiné také možnost zahrát si v sezóně 2025/26 na koncertě se Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu. Mladí umělci si pro tuto příležitost připravili Mozartův Dvojkoncert D dur pro housle, klavír a orchestr. Provedli jej spolu se SOČRem a s dirigentem Jaroslavem Kyzlinkem v úterý 23. září v Betlémské kapli jako první číslo zahajovacího koncertu abonentního cyklu „B“.

„Interpretace nikdy nesmí být pasivní! Velcí skladatelé toho do své hudby tolik vložili!“

„Od roku 2028 mám v plánu si mezi sezónami brát dva měsíce volna.“

„Občas mi mladí pianisté chodí zahrát i soukromě. Ale nestává se to tak často.“

Rozhovor s Jevgenijem Kissinem se uskutečnil 12. srpna u něj doma v Praze, v době jeho desetidenního volna po návratu z koncertního turné. Kissin je rezidenčním umělcem 130. sezóny České filharmonie: vystoupí v rámci klavírního tria, třikrát po sobě zahraje s orchestrem Prokofjevův První klavírní koncert a nabídne i sólový recitál.

„Vše v sólovém partu Klavírního koncertu bylo nádherně propracované co do artikulace a do detailů v pásmech, barvách a akcentech.“

„Nekonečně nádherná linka zasněné střední věty se odehrávala v tak jemné dynamické hladině a měla tak kouzelné vstupy harfy a dřevěných dechových nástrojů, že si posluchač mohl přát, aby ta krása nikdy nepřestala znít.“

„Čajkovského šest symfonií natočil s filharmoniky už kompletně a koncertní návraty k nim jsou pochopitelně čímsi jako erbovní záležitostí.“

Česká filharmonie bezprostředně po skončení festivalu Dvořákova Praha opět naplno opanovala své působiště Rudolfinum. Do sté třicáté sezóny vstoupila s šéfdirigentem Semjonem Byčkovem ve čtvrtek v televizním přenosu dvěma skvělými kompozicemi – Ravelovým perlivě brilantním Klavírním koncertem a Čajkovského emotivní Pátou symfonií. Jak se dalo čekat, ve velmi dobré formě a navíc se zajímavým sólistou.

„Provedení této světové premiéry bylo senzační, vůbec ne ‚intelektuálské‘.“

„Rozsáhlý, klidně dvacetiminutový opus a svého druhu královská disciplína hry bez doprovodu představily všemožné vysoké umění Terezy Horákové.“

„Obecně řečeno bych koncert prožil raději v menším, útulnějším prostoru se sušší akustikou.“

V evangelickém kostele sv. Salvátora se uskutečnil historicky druhý koncert nové řady Mosty soudobé hudby. Hlavní tvář nového projektu, houslistka Tereza Horáková vystoupila s přední osobností české scény bicistů Martinem Opršálem obsluhujícím nástroj vibrafon. Interpretačně i dramaturgicky výborný večer předestřel i několik podnětů pro příště.

„Kammelova hudba působila v podání Sojkova kvarteta svěže.“

„Nebýt přesvědčivé interpretace Sojkova kvarteta, Mayerovo by dílo rozhodně nevyznělo tak dobře.“

„Interpretace Dvořákova kvintetu byla s ‚referenčním‘ přístupem Smetanova kvarteta a Jana Panenky naprosto srovnatelná, v mnoha detailech, zvláště v klavírním partu, se dá říci ještě zajímavější…“

Je skvělé, že sezónu koncertů Kruhu přátel hudby v Plzni mohl otevřít „domácí“ soubor nesporných kvalit. Kvarteto, jehož tradice trvá od doby založení na půdě Hudební a taneční fakulty Akademie múzických umění již více než třicet let, si pro své plzeňské vystoupení připravilo zajímavý program z děl autorů, jimž se soustavně věnuje. 24. září zazněl Antonín Kammel, Roland Leistner Mayer a Antonín Dvořák.

„Orchester mladých ukrajinských umelcov sa stal významným kultúrnym ambasádorom svojej krajiny.“

„Oksana Lyniv sa angažuje v rozvíjaní mladých talentov a zároveň zanietene propaguje ukrajinskú hudbu.“

„Dramaturgická voľba Brahmsa bola odvážna a hoci nie bez rizika, priniesla večeru silný emocionálny náboj.“

Koncert Mládežníckeho symfonického orchestra Ukrajiny na Bratislavských hudobných slávnostiach pod vedením Oksany Lyniv spojil silný umelecký zážitok s hlbokým spoločenským posolstvom. Zazneli diela mladej skladateľky Marie Khodakivskej i náročné Brahmsove kompozície. Výrazné sólistické výkony, zanietená interpretácia vytvorili večer plný emócií, hrdosti a spolupatričnosti, vyzdvihli silu hudby ako hlasu národa, prejav kultúrnej identity a podporu mladých talentov v čase vojnového konfliktu.

„Domnívám se, že od pořadatelů to byla trochu pragmatická volba. Závěrečný koncert je určen pro mnoho čestných hostů a sponzorů, je to společenská událost, kam se příliš závažná díla jaksi nehodí.“

„Moc jsem nerozuměl tomu, co vede devětasedmdesátiletého rakouského klavíristu Rudolfa Buchbindera hrát právě tohle dílo.“

„Zvuk orchestru byl po celou dobu krásný, mladistvě svěží.“

Závěrečný koncert letošní Dvořákovy Prahy měl 23. září populárnější, odlehčený ráz. Folklórní Enescu, jazzově barevný klavírní koncert od Gershwina, mladý Dvořák a mistrovský Ravel na závěr. Francouzský národní orchestr hrál neobyčejně svěže a jeho současný umělecký šéf rumunského původu Cristian Macelaru ho vedl s naprostou jistotou. Nejméně zaujal výkon pianisty Rudolfa Buchbindera.

„Ilona Štěpánová, o které všichni její žáci hovořili jako o Ilonce, byla citlivá a poetická duše, která v době, kdy jsem ji poznal, žila uzavřena ve svém hudebním světě.“

„Asi každý člověk má svou slabou stránku, a u paní Ilonky to byla přehnaná starost o veřejnou prezentaci jejích žáků.“

„Technika je pochopitelně základ, ale jádrem našich hodin byla interpretace. Občas hodnotila i interpretaci jiných klavíristů, někdy slovy, která by mohla vypadat škodolibě, ale ona prostě jenom byla upřímná.“

Dne 25. září 2025 uplyne padesát let od smrti vynikající české pianistky a pedagožky prof. Ilony Štepánové-Kurzové (1899–1975). Rád bych připomněl toto výročí nikoliv fakty, která si lze přečíst na Wikipedii, ale osobní vzpomínkou.

„Neobyčejnou kvalitou koncertu byla schopnost spojit hudební krásu s duchovní hloubkou.“

„Zpěvačky volily frázování s ohledem na akustiku.“

„Vynikla tak nejen srozumitelnost, ale i jemná práce s významovými akcenty, které podtrhovaly duchovní obsah zpěvů.“

V pondělí 22. září se v Hlučíně v rámci Svatováclavského hudebního festivalu odehrál nevšední zážitek, který posluchače přenesl hluboko k duchovním kořenům. Kostel sv. Jana Křtitele se stal svědkem hudební pouti do středověké Prahy prostřednictvím programu Srdce Evropy – Gregoriánský chorál a raný vícehlas ve středověké Praze, který přednesl ženský vokální soubor Tiburtina Ensemble pod vedením Barbory Kabátkové.

„Smetanova hudba ve Vídni vždy rezonovala a citlivá německá verze může publiku napomoci dílu a jeho vážnosti i humoru porozumět.“

„Smetana ani u nás, ani v zahraničí není doceněn; je svůj, originální…“

„Mojí poslední inscenací v Cardiffu bude na jaře Bludný Holanďan od Richarda Wagnera.“

Tomáš Hanus patří k našim dirigentům, kteří mají velké úspěchy v zahraničí a do České republiky zavítají dirigovat jen svátečně. Přesto nedá na Českou republiku, a zejména na českou hudbu dopustit a diriguje ji vždy velmi rád. V létě se ukázal na skok ve svém rodném v Brně a bylo tedy možné si s ním promluvit o jeho nejbližších plánech.

„Krásná Romance z Klavírního koncertu a moll Clary Schumann se v rukou Onutė Gražinytė doslova vznášela.“

„Steven Isserlis svůj nástroj Stradivari rozezněl precizně v duchu posledního tvůrčího vrcholu Roberta Schumanna.“

„Lucy Crowe pojala svou roli jako andělský hlas a skutečně zněla jako hlas z nebes.“

Dvořákova Praha zaujala v letošním 18. ročníku ambiciózními koncerty se širokým repertoárem a četnými umělci nejvyšší úrovně. Sobotní večer 20. září v Rudolfinu se stal přímo jedním z pilířů letošního festivalu a Dvořákova síň zaplněná hojně také posluchači ze zahraničí očekávala koncert, na který se nezapomíná. Zněla díla manželů Schumannových a po přestávce také Martinů. Sólisty doprovázel orchestr Prague Philharmonia, zpíval i Pražský filharmonický sbor a celé provedení řídil Robert Kružík.

„Mým největším snem je, aby se rutina nikdy nestala součástí budovy Rudolfina.“

„Čajkovskij samozřejmě nebyl žádný anděl, nikdo není. Ale v podstatě byl stejně ušlechtilý jako jeho hudba.“

„Jsme ve službách tvorby. Tvůrci jsou bohové, my jsme služebníci.“

Česká filharmonie vstupuje v těchto dnech do jubilejní 130. sezony. První koncerty ve dnech 25. a 26. září povede, přirozeně, šéfdirigent orchestru Semjon Byčkov. Na zahajovacím koncertě se spolu s filharmoniky vrátí k hudbě Petra Iljiče Čajkovského, konkrétně k Symfonii č. 5; tu pak těleso poveze i na svoje podzimní turné po Asii. Právě o Čajkovském Semjon Byčkov nejvíc mluví v rozhovoru pro portál KlasikaPlus.cz. Z dirigentových slov o tomto autorovi je přitom ještě více než jindy cítit hluboký obdiv a pokora – a také láska.