„Tato čtveřice pracně neřeší, jak partituru z temných posledních let Smetanova života pochopit a rozeznít. Prostě ji chápe a rozeznívá.“

„Zkušenost umožňující pohled shora, z odstupu, a zároveň nehledaný intenzivní ponor.“

„Superlativy netřeba šetřit ani v případě Janáčkova 2. smyčcového kvartetu, který korunoval koncert zřídka slýchaným způsobem.“

Tři základní díla české komorní hudby a malý slovenský přídavek. Lépe postavený program už soubor Pavel Haas Quartet ani nemohl mít. Pro festival Smetanova Litomyšl zahrál pár metrů od jeho rodného pokoje Smetanu, světovost české hudby potvrdil i Janáčkem. Přídavkem připomněl národnost jednoho svého člena a Dvořákův Americký kvartet jako kdyby byl to sobotní odpoledne ušit na míru pro novou členku smyčcového kvarteta, Američanku Luoshu Fang.

Smetanova Litomyšl má letos podtitul Klíče od domova. Vztahuje se volně k Dvořákovu výročí, ale zcela případně i profilu celého festivalu, který má právem v názvu slovo „národní“. Program sestavený z té nejzásadnější české klasiky byl ozdobou festivalu. A Haasovci také. Jsou komorním souborem, který už patnáct let hraje tu nejvyšší možnou ligu, a to na mezinárodní úrovni. Po měsících vynucené faktické nečinnosti, způsobené protipandemickými opatřeními, se poprvé objevili opět před tuzemským publikem; spolu s nedávnou vůbec první červnovou příležitostí v zahraničí se začínají vlastně před publikum teprve pomalu konečně vracet. Není divu, že litomyšlská Zámecká jízdárna byla zcela zaplněná, i když šlo o slunečné letní odpoledne.

Od Bedřicha Smetany zazněl 2. smyčcový kvartet, dílo, o kterém se říkává, že směřuje k moderní hudbě. Pokud je to myšleno jako obdivná pochvala, v pořádku; pokud by to mělo diplomaticky naznačovat, že je posluchačsky náročné a takové nějaké zvláštní, pak právě kvarteto takového formátu, jako je Pavel Haas Quartet, dokáže přesvědčit, že je to dílo především nedoceněné. Nádherné. Dramatické i líbezné. Tato čtveřice pracně neřeší, jak pozdní partituru z temných posledních let skladatelova života pochopit a rozeznít. Prostě ji chápe a rozeznívá. Nachází v ní spojitosti s prvním kvartetem a se Smetanovými idiomy, s duchem české hudby obecně, s tradicemi komorní hudby devatenáctého století… i s výhledy přes hranici století; autorovo kompoziční vizionářství sice nijak nezdůrazňuje, ale přece ho nechává vyznít. Pokud je někdo schopen Smetanův Kvartet d moll opravdu a definitivně rehabilitovat, rozpoznat a s plným přesvědčením dostat do toho nejběžnějšího repertoáru, pak jsou to právě tito čtyři.

Dvořákův Kvartet F dur, plod prázdninové pohody roku 1893 mezi krajany na americkém venkově, zazněl v krásné rovnováze klasické uměřenosti, překlenuté však tichou roztančeností, uvolněnou spontaneitou, domáckou pohodou a jemným úsměvem a ve svém ukotvení, které vnímáme jako důvěrně známé a „české“, okořeněné trochou severoamerické exotiky.

Superlativy netřeba šetřit ani v případě Janáčkova 2. smyčcového kvartetu „Listy důvěrné“ z roku 1928, který korunoval koncert zřídka slýchaným způsobem. Haasovci umějí vyhrotit skřípavé zvuky, které v této nekonvenční skladbě posunují hranice, do té doby v žánru obvyklé. Dovedou roztrhat hudbu na typicky janáčkovské útržky a zároveň ji spojit do větší formy. Bezděky chvílemi odkazují ke kaleidoskopickému hudebnímu světu Janáčkovy opery Z mrtvého domu, dávají maximum do intenzity krátkých výbuchů emocí, noří se do ztišených míst… Violistka se uplatnila krásnými vstupy, tok hudby pomáhala členit emotivní a velmi osobní hra violoncellisty. První housle občas exprese zavedla až k intonačním krajnostem.

Zmíněný přídavek, šikovně napsané fantazijní variace na slovenskou píseň, byl z pera Erwina Schulhoffa. Živelná, vtipná hudba, na toto místo programu přesně vhodná.

Haasovo kvarteto hraje mimo hranice běžných konvencí, respektive pohybuje se v interpretaci tam, kde už usilovně vytvářené a stejně úzkoprse dodržované hranice neplatí. Není to ani trochu svévole, ale obdarovanost talentem a intuicí, ano, samozřejmě i pracovitost, ale především uvolněná muzikantská svoboda, otevřená a bez obav tvořící muzikalita… a dnes už k tomu i mnohá zkušenost umožňující pohled shora, z odstupu, a zároveň nehledaný intenzivní ponor.

Pavel Haas Quartet – Veronika Jarůšková, Marek Zwiebel, Luosha Fang a Peter Jarůšek – nabídli skladbami českých klasiků „klíče od domova“. Jsou to univerzální klíče, kterými mohou odemykat naše kulturní dědictví i cizinci. Nejen v auditoriu, ale evidentně i v souboru samém. Violistka Luosha Fang, Američanka čínského původu, do něj zapadne dobře.

Haasovci, v tuzemsku obecně vzácní hosté, hráli v posledních letech na Smetanově Litomyšli opakovaně, další pozvání mají na roky 2023 a 2024. Pod titulkem Haasovci s novou violistkou? Na barvě kůže nezáleží! si připomeňte jen několik dní starý rozhovor s violoncellistou a mluvčím souboru Petrem Jarůškem.

Foto: Smetanova Litomyšl – František Renza