KlasikaPlus.cz© - portál o klasické hudbě

PORTÁL O KLASICKÉ HUDBĚ

...váš vyladěný partner

english

Posvátné symfonie od Gabrieliho i Ebena english

„Technicky brilantní a přitom jemné uchopení sólového partu umocňovaly barevně pestré a promyšlené rejstříkové kombinace hradeckých varhan.“

„Fresky Piera della Francesca pro velký orchestr patří mezi vrcholná díla Bohuslava Martinů.“

„Varhany byly již tehdy Ebenovým životním hudebním nástrojem, ke kterému se celý život vracel, zejména v improvizaci a kompozici.“

Filharmonie Hradec Králové připravila zajímavý koncert z děl autorů od sebe takřka čtyři staletí vzdálených. Program vedl od canzon Giovanniho Gabrieliho přes Fresky Bohuslava Martinů až k varhannímu koncertu Symphonia Gregoriana Petra Ebena, který představoval vrchol večera. Dirigoval takřka rezidenční umělec tamního orchestru Chuhei Iwasaki a na varhany hrála vynikající česká varhanice Eva Bublová.

Posvátné symfonie, to byl podtitul koncertu symfonického cyklu abonentní řady královéhradecké filharmonie. Na úvod zazněly dvě krátké canzony renesančního mistra Giovanni Gabrieliho z jeho stejnojmenného cyklu Sacrae symphoniae, který je považován za první dílo obsahující ryze instrumentální kompozice. Obě skladby byly určené pro osm hráčů rozdělených do dvou čtveřic, v tomto případě se jednalo o sestavy hráčů na žesťové nástroje, a byly vysloveně radostného, slavnostního charakteru. Tzv. benátská škola, kam Gabrieli patří, se vyznačuje specifickým kompozičním stylem – vícesborovostí. V benátském chrámu sv. Marka se hojně uplatňovaly dělené sborové či instrumentální ansámbly, které se navzájem doplňovaly a hudebně „konverzovaly“ mezi sebou. V našem případě mohly asi stát jednotlivé čtveřice dále od sebe, aby efekt dvou subjektů hrajících někdy střídavě, jindy společně, vynikl ještě zřetelněji.

Následující Fresky Piera della Francesca pro velký orchestr patří mezi vrcholná díla Bohuslava Martinů. K jejich vytvoření ho inspiroval vlastní zážitek, kdy měl možnost prohlédnout si fresky od renesančního malíře  v chrámu San Francesco v Arezzu. Kompozice je třívětá, jednotlivé části nemají být popisné, ale mají vyjadřovat pocity člověka, který se na ně dívá. Pozoruhodné dílo, dle Martinů impresionistické, obsahuje mnoho zajímavých instrumentačních i kompozičních míst, která nesou pečeť jeho typického stylu; na první poslech tak odhalí svého tvůrce. Například v první větě znělo jedno místo takřka „varhanně“. Třetí věta připomínala bitevní rej.

Vrchol večera představovala Symphonia Gregoriana, čili Varhanní koncert č. 1 významného českého skladatele Petra Ebena. Jedná se o absolventskou skladbu v oboru kompozice na pražské AMU. Název „Varhanní koncert“ nebyl tehdy přípustný, a proto autor dílo přejmenoval na „Symphonia Gregoriana“, což už akceptovatelné bylo… Varhany byly už tehdy Ebenovým životním hudebním nástrojem, ke kterému se pak celý život vracel, zejména v improvizaci a kompozici. Takřka hodinové dílo představuje syntézu symfonické skladby a koncertu s orchestrem, tedy symfonický koncert, jak napovídá název. Eben měl celý život k duchovní hudbě velmi blízko a ve svých kompozicích užíval témata převzatá z gregoriánského chorálu, v tomto případě se jedná o Litanie ke všem svatým na Bílou sobotu, které užil ve druhé větě. Hudba i instrumentace orchestru zní často ještě romanticky, ale stylizace varhanního partu je už ryze „ebenovská“. Kromě klasické varhanní sazby jsme slyšeli ještě důsledné kontrapunktické fugato i trio, tedy tři samostatné hlasy rozdělené mezi pravou ruku, levou ruku a nohy. Autor užil varhany nejen jako nástroj sólový, ale i jako doprovodný – krásně vyzněla četná houslová sóla i sólo violoncella jemně doprovázené královským nástrojem. Varhanice Eva Bublová má s tímto titulem již zkušenosti, hrála jej v roce 2011 za doprovodu Komorní filharmonie Pardubice na Smetanově Litomyšli. Technicky brilantní a přitom jemné uchopení sólového partu umocňovaly barevně pestré a promyšlené rejstříkové kombinace hradeckých varhan. Posluchač měl dojem nalezení dokonalého tvaru. Krásné provedení zřídka hrané kompozice publikum náležitě ocenilo a vynutilo si ještě sólový varhanní přídavek, Bublová zahrála skladbu z jí blízké francouzské provenience.

Foto: archiv Filharmonie Hradec Králové

Petr Vacek (I.)

Petr Vacek (I.)

Varhaník, sbormistr, pedagog

Absolvoval Konzervatoř Pardubice v oborech hra na varhany a dirigování a JAMU v Brně taktéž ve dvou hlavních oborech, a to ve hře na varhany a dirigování orchestru. V rámci toho se věnoval i dirigování sboru, a to u předních českých sbormistrů. Je koncertně činný jako sólista (Teplické varhanní léto, Mezinárodní varhanní festival Zdeňka Pololáníka v České Třebové, Bachův varhanní podzim, Litoměřické varhanní léto), doprovází také sólisty i pěvecké sbory, diriguje orchestry a sbory (Královéhradecký komorní orchestr, Smíšený pěvecký sbor Josef Bohuslav Foerster Přelouč). Obdržel cenu Sbormistr-junior v roce 2013 od Unie českých pěveckých sborů za přínosnou sbormistrovskou činnost. Velmi ho baví také hudební pedagogika, jíž se věnuje na ZUŠ Habrmanova v Hradci Králové. V minulosti účinkoval ve hře Petera Schaffera Amadeus ve Východočeském divadle Pardubice, kde hrál menší roli. Dálkově se věnuje studiu Muzikologie na Univerzitě Palackého v Olomouci. Od září 2021 je pedagogem Konzervatoře Pardubice.



Příspěvky od Petr Vacek (I.)



Více z této rubriky